Vztah k přírodě se lepší: Statistiky a nový pohled na životní prostředí

Vztah člověka k přírodě je komplexní a proměnlivý. Již stovky let lidstvo svou přítomností ovlivňuje stav přírody kolem sebe. Lidé si přizpůsobovali nejen plodiny, které pěstovali, ale také zvěř, kterou lovili, škůdce, které vyháněli nebo nemoci, které s sebou přinášeli.

„Panenská příroda neexistuje. A podle všeho neexistuje již několik století,“ prohlásila Melinda Zeder, antropoložka Národního Muzea Přírodní historie na Smithsonském institutu.

S rozšířením lidstva po zeměkouli byly vynalezeny luk a šíp, rybářské sítě, keramika a zemědělské stroje, které jim ulehčily život, ale také ovlivňovaly svět kolem nich. Na základě zkoumání a syntézy archeologických dat DNA se vědci domnívají, že lidé začali dramaticky měnit své okolí před více než 12 000 lety.

Člověkem byly vybírány, pěstovány a šířeny druhy zvířat a rostlin vhodné pro člověka. Je jasné, že zemědělství mělo rozsáhlé důsledky pro přírodu na velkých úsecích půdy. Čím byly dopravní a obchodní systémy člověka pokročilejší, tím větší byl jeho dopad na krajinu.

Co se týče vlivu změny člověka na přírodu a klima, mezi vědci existuje rozsáhlá debata. Mnoho vědců věří, že změna atmosféry prostřednictvím velkých infuzí průmyslových skleníkových plynů znamená začátek antropocénu, tudíž se začátek této éry zařazuje do posledních několika set let.

Čtěte také: Příroda v nacistickém Německu

„Tato zjištění ukazují, že musíme přejít od paradigma ochrany Země před změnou k vytvoření nového paradigma pozitivního a aktivního ovlivňování druhů probíhajících změn, které se dějí. To zní děsivě a velmi samoúčelně. Realita je však taková, že na již silně pozměněné planetě žije 7 miliard lidí.“ uvedla Nicole Bovin z Oxfordské univerzity.

Erlandson uvedl, že zatímco dopady člověka se jen zrychlily, výzkum mu dal optimismus v tom, že lidé najdou způsob, jak se vypořádat se změnou klimatu.

Klimatická krize a lesnické hospodaření

Klimatická krize i kůrovcová kalamita proměňují vztah české veřejnosti k dosavadní podobě lesnického hospodaření. Stále více odborníků i laiků si uvědomuje, že se lesnictví neobejde bez důrazu na ekologický, ale i sociální aspekt.

Socioložka Jana Stachová rozlišuje mezi tradicionalistickými „sociálními konstruktivisty“, kteří tvrdí, že hodnocení stavu lesů významně závisí na očekávání společnosti, a „ekologickými realisty“, kteří nepochybují o problémech českých lesů a tuší, jak je řešit. Chybí ale vůle ke konstruktivní diskusi, jak z problémů, které máme všichni před nosem, konečně ven.

Že mají sociální antropologové a sociologové co říct k podobě lesnického hospodaření, potvrdily i reprezentativní výzkumy postojů české veřejnosti k hospodaření v lesích z roku 2017 od Sociologického ústavu AV ČR a týmu sociálního psychologa Jana Krajhanzla v rámci projektu Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí z roku 2018.

Čtěte také: Česká republika a nové zákony o odpadech

Data ukazují, že pozitivní vztah veřejnosti k přírodě a divočině se s postupujícími dopady klimatických změn prohlubuje. Jana Stachová shrnula paradoxní výsledky šetření Sociologického ústavu: přestože se 85 procent respondentů vyjádřilo, že se jim líbí místa s divokou přírodou, suché a popadané stromy vyvolávaly v 73 procentech týchž respondentů přesně opačné emoce.

Výzkum Krajhanzlova týmu ukázal, že myšlenku ochrany divoké přírody odmítá pouze devět procent respondentů. Průměrný Čech si přeje, aby u nás bylo více chráněných území, více lesů i území divoké, bezzásahové přírody. Cenná jsou data dokládající, že Češi jsou si špatného stavu našich lesů vědomi.

Vzhledem k tomu, že stát hospodaří na více jak polovině rozlohy lesů v České republice, nabízejí se otázky, zda není načase vyjít hodnocení občanů vstříc a co tomu vlastně brání.

Botanik Petr Petřík, editor publikace Jiné klima - jiný les (2021), jejímž smyslem je představit alternativy k tradičnímu pasečnému a monokulturnímu hospodaření, k tomu dodává: „Kůrovcová kalamita vyslala silný signál, jenž vychýlil petrifikovaný názor vedení lesnického sektoru, které už nedokázalo obhájit svoje kroky.“

Lesníci ve svých dlouhodobých strategiích deklarují cíl udržitelného rozvoje, který stojí na třech pilířích: ekologickém, ekonomickém a sociálním. O důležitosti sociálního pilíře se ale podle Tomáše Vršky zatím nemluví dostatečně.

Čtěte také: Projevy krize ve vztahu

V praxi se tak ukazuje, že jednou z příčin špatného stavu českých lesů může být snaha státu a soukromníků ušetřit na lidech.

Vztah dětí k přírodě a pohybu

Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2015 je 10 % úmrtí ve světě přímo způsobeno nedostatkem pohybu, 33 % celosvětových úmrtí je nedostatkem pohybu prokazatelně ovlivněno a u 31 % světové populace pohybový režim nedosahuje ani minimálních doporučení.

Koronavirus vyřadil děti ze sportovních kroužků a oddílů. Pomozme jim tedy najít „náhradní“ pohybové aktivity v přírodě. Naučme je znovu chodit ven „za každého počasí“, jako jsme to dělali kdysi my, příslušníci generace jejich prarodičů a ještě i příslušníci generace jejich rodičů. V přírodě se přece můžou spontánně vyřádit - a opravdu to potřebují!

„Když se díváte na děti, jak si hrají venku, dělají tolik fyzicky náročných úkonů - celé hodiny běhají, kopou, lezou. Kdybyste jim řekli, aby to dělaly, neposlechly by vás. Chtějí to dělat, protože si hrají. Takovou úroveň fyzické aktivity nedostanete nikde jinde,“ uvádí krásný citát Penny Wilson z knihy „Děti venku v přírodě: Ohrožený druh?“ Petra Daniše.

Právě v tom vidím určitou šanci současné velmi náročné „doby covidové“ pro zdraví nejen dětí - pokud ji tedy správně uchopíme. Mnozí rodiče dnes pracují doma. Samozřejmě musí odvést svoji práci, víc vaří, víc asi uklízí, ale také mají víc možností sledovat, jak jejich děti žijí. A kdyby si našli co nejčastěji chvíli na pobyt s dětmi venku, v přírodě, mělo by to nepochybně příznivý vliv na zdraví rodičů i dětí. A to nejen na zdraví fyzické, ale i psychické.

Vědecké studie totiž ukazují, že ze všech pozitivních dopadů kontaktu s přírodou na naše zdraví je právě dopad na psychické zdraví možná nejpodstatnější.

„Co víc, mnohé další benefity kontaktu s přírodou, zahrnující lepší fyzické zdraví, sociální zdraví i lepší výsledky při učení, přímo nebo nepřímo souvisí právě s naší psychickou kondicí. Přírodě se vzhledem k naší psychice totiž daří tři velké věci. Zaprvé blízkost přírody, ale i pouhý výhled na zeleň pomáhají snížit stres, úzkosti či deprese. Zadruhé pobyt, hra a odpočinek v přírodě snižují únavu z myšlení, obnovují pozornost a posilují schopnost soustředění. A zatřetí kontakt se zelení zvyšuje naši sebeúctu, spokojenost a zlepšuje naši náladu. To není málo. Nelze se divit, že se dnes objevují seriózní snahy povýšit kontakt s přírodou na uznávanou léčebnou praxi nebo výzkum hledající nejvhodnější „dávku“ přírody pro lidské zdraví,“ uvádí se v knize Petra Daniše „Děti venku v přírodě: Ohrožený druh?“

Zásadní benefity pobytu a pohybu v přírodě

• Zlepšení duševního zdraví - Pobyt venku zlepšuje úroveň duševního zdraví více než pohyb v umělém prostředí.

Lilia Khousnoutdinova a její pohled na vztah k přírodě

Podnikatelka, filantropka, matka Lilia Khousnoutdinova je hodně aktivní v sociální sféře, vede mnoho aktivit na podporu žen. Založila Spolek přátel Bhútánu, organizuje tam výpravy. Bhútán je unikátní v tom, jak moc se pyšní ochranou životního prostředí, rozmanitostí flory a fauny, přenádhernými výhledy a určitou čistotou.

A jak říkal IV. Král Bhútánu, Jigme Singye Wangchuck - nejde jen o HDP, ale hlavně o hrubé domácí štěstí. Myslel tím určitou komplexnější formu měření rozvoje a blahobytu nežli pouze ekonomické indikátory.

Ekonom Tomáš Sedláček říká, že růst bychom měli nikoli materiálně, ale na duchu. Že pokud chceme udržet emise pod kontrolou, měli bychom se zaměřovat na nemateriální rozvoj, třeba na vzdělávání, umění, know-how atd. Je to v rovnováze.

Lilia Khousnoutdinova by se v Česku přimlouvala za mnohem lepší vzdělání například v oblasti komunikace, deeskalace konfliktů, kvalitnější sexuální výchovy pro dospělé a primárně pro dospívající. Naše pozornost by se měla posouvat z části i na tyto nemateriální otázky, pokud chceme být šťastnější, ale i odolnější a zdravější společnost.

Způsob, jak se narodíme a jak se jako společnost chováme k ženám, později ovlivňuje, jak se chováme k životnímu prostředí. Člověk, který se narodil do klidného prostředí plného laskavosti, pravděpodobně nebude drancovat přírodu a týrat zvířata.

Použila bych větu Jeannine Parvati Baker, že pokud chceme mír na zemi, musíme začít klidným a laskavým porodem. Tuhle větu používá i má učitelka Ibu Robin Lim, porodní asistentka z Indonésie.

Ve chvíli, kdy naše schopnost empatie je naší porodní a poporodní zkušeností podporována, vyživována a hýčkána, máme jako lidi mnohem větší kapacitu cítit a soucítit nejen s dalšími lidskými bytostmi, ale se vším, co je kolem nás. Tudíž nám bude více záležet i na ekologii a na zdraví celého systému.

Nadační fond Propolis, který Lilia Khousnoutdinova zakládala, kromě ženských projektů podporuje i ekologické. Například stanice pro volně žijící živočichy, projekty související s ekologickým zemědělstvím nebo takzvaný rewildering, tedy oživování divoké přírody. Zároveň nás zajímají i projekty jako terapie mezi stromy Adama Táborského, kde se propojuje blahodárný vliv přírody na člověka.

Lilia Khousnoutdinova se snaží kupovat potraviny ze zdrojů, které nepoužívají chemii, růstové hormony, nadměrné množství antibiotik, které nedrancují půdu. Snaží se nosit a doma používat jen přírodní materiály, o tom se také dost nemluví. Dbáme na to, abychom doma měli kámen, dřevo, abychom oblékali len, vlnu a aby se do naší domácnosti syntetické látky dostávali minimálně.

Více než s Karlem Janečkem řeší udržitelnost s dětmi, které se snaží vychovávat ve velké lásce a úctě k přírodě a jejím cyklům. Ostatně děti si samy vybírají různé organizace na ochranu zvířat, které svým jménem podporují.

Přírodní oblasti v České republice

Východní Čechy jsou mým domovem, proto začnu s Hradeckými lesy od Roudničky, až po Běleč… Jeden z nejkrásnějších lesů, co znám. Plný krásných cest a borovic, ideální terén na gravel kolo, běh nebo prostě jen zdravotní procházku a je také možné se vykoupat v místních rybnících. Opočno a nádherná obora a park. Místo, kde jsem vyrostla, vždycky zůstane v mém srdci. Miluju staré vzrostlé stromy. Je jich tam mnoho a obora je plná zvěře, daňků, laní a jelenů. Ráda si tam chodím zaběhat, je to příjemný okruh s minimem lidí a je to nádhera v jakémkoliv ročním období.

Orlické hory, Neratov. Od cyklistiky v létě, přes běžky a lyže v zimě, až po poutní místo v Neratově, kdykoliv, které pro mě má zvláštní magické kouzlo.

Šumava, jedno z nejkrásnějších míst naší krásné země… Obrovským zážitkem pro mě bylo objevení základů starobylého Keltského hradu, zasazeného v kopci v lese…

Žítková, Bílé Karpaty. Nádherná příroda, kopce, místa plná tradic, záhad i magie…

Obecně moc ráda objevuji silová místa v přírodě, nějaký svatý kopeček, léčivou studánku, památný strom, bývalý klášter nebo kapličku stojící uprostřed ničeho.

tags: #vztah #k #prirode #se #lepsi #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Více o environmentální a experimentální botanice
• Třídění odpadu: Co do směsného nepatří
• Ekologické aviváže pro slony: Test
• Přírodní produkty AgroBio
• Senzorické koše: Čistota a pohodlí