Poznání přírody ve filozofii

Filozofie přírody je jednou z disciplín tradičně pojaté filozofie jako metafyziky založené Aristotelem. Představuje systematické zkoumání bytí světa v jeho všeobecnosti (ontologie) a dále v jeho reálné jsoucnosti, kterou je příroda, člověk a dějiny lidstva. Člení se na filosofii (metafyziku) přírody, člověka, dějin.

Moderní filosofie přírody nemá a nesmí být vědou nad přírodními vědami, může být jen kategoriální analýzou jejich základních pojmů, jakými jsou prostor, čas, pohyb, proces, hmota, vědomí, evoluce a další, čímž ovšem je i obecnou teorií přírody. Výklad vychází z koncepce německého filosofa N. Hartmanna (1892-1950).

Krajina se od 90. let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina textů se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Autor provádí čtenáře současnou diskusí o ekologické etice. Kdysi dávno postavil člověk sám sebe do kruhu bytostí, kterým přiřadil důstojnost a které se rozhodl chránit morálními zákony.

Dvacet esejů českého biologa a filozofa Zdeňka Neubauera přináší svěží a neotřelý pohled na přírodu i kulturu. Tato kniha obsahuje eseje a studie biologa a filosofa Zdeňka Neubauera (1942-2016) s náboženskou problematikou z let 1979-1983.

Rortyho kritika západní filozofické tradice

Kniha představuje Rortyho nejpropracovanější podání jeho radikální a provokativní kritiky západní filozofické tradice. Rorty demaskuje a odmítá nárok hlavního proudu západní filozofické tradice zakládat a vyhodnocovat poznávací nároky všech oblastí kultury prostřednictvím působnosti "tribunálu čistého rozumu", jejž má spravovat a zároveň ztělesňovat filozofie samotná.

Čtěte také: Moudrost přírody v citátech

Rorty nachází kořen tohoto sebepochopení filozofie v pojetí poznání jako přesné reprezentace a snaží se toto pojetí demaskovat jako sebeklamné podlehnutí vizuální metaforice zrcadlení, vedoucí k pojetí mysli jako průzračného zrcadla skutečnosti. Rortyho kritice v tomto duchu neujdou ani dva hlavní proudy filozofie 20. století - fenomenologie a analytická filozofie.

Jako pozitivní alternativu Rorty nabízí - prostřednictvím originálního rozpracování a syntézy myšlenkových odkazů Deweyho, Wittgensteina a Heideggera - (neo)pragmatickou koncepci poznání jako konverzační shody v rámci komunikačního společenství a koncepci filozofie jako dílem terapeutické a dílem kultivující instituce, která má pomáhat otevírat nové plodné konverzační kontexty a zároveň demaskovat pokusy o kanonizaci a petrifikaci určitých problémových okruhů a příslušných slovníků.

Alternativní pohled na přírodu a realitu

Kniha představuje originální filosofickou reflexi přírody, reality a poznání, která se vyhýbá metafyzickým esencím, reduktivnímu scientismu i subjektivistickému relativismu, a otevírá prostor pro novou orientaci v našem vztahu k světu. Není ekologickým manifestem ani romantickou naturfilosofií, ale pokusem uchovat smysl pro naši přirozenost a pro dění v přírodě.

Autor se vrací k archaickému významu pojmu fysis a sleduje jeho proměny od Homéra a Hérakleita až po Hippokrata, přičemž se vědomě distancuje od aristotelské redukce přírody na „podstatu“. Na tomto základě buduje vlastní pojmosloví, které má umožnit náhradu tradiční ontologie a vyhnout se jejímu zplošťujícímu pojetí jsoucna.

Analyzuje způsoby, jak se jednotlivé „přirozenosti“ projevují v našem vnímání, poznání i praktickém užívání, a ukazuje, že vzájemné vztahy a interakce mezi věcmi v přírodě jsou základem skutečnosti. Autor tak odmítá tradiční filosofickou redukci všeho na „jsoucno“, kterou považuje za ještě radikálnější než poznávací redukce moderní přírodovědy.

Čtěte také: Merklova a Bednarova o fenologii

Co je skutečné?

V ústřední kapitole - Co je skutečné? - staví proti Protagorovu výroku, že „měřítkem všeho je člověk“, přesvědčení, že skutečnost je dána spletí vztahů v přírodě a že člověk tvoří jen její nepatrnou část. Realita se zde vykládá jako dynamická souhra vztahů, sil a tvarů, jež tvoří základ našeho poznávání i jednání.

Recenzent práce ve svém posudku mezi jiným píše: „Práce J. Špůra je úspěšným pokusem o systematické zpracování problematiky, která - přes svou nespornou aktuálnost - zůstává v současné době spíše mimo centrum pozornosti… Vzhledem k tomu, že u nás zatím není zavedený filosofický model výkladu přírodovědného poznání, je autorovým přínosem, že předkládá jistou možnou koncepci takového výkladu. Autorův filosofický pohled je výrazně inspirován koncepcí N. Hartmanna… Je cenné, že autor reflektuje filosofické konsekvence i zcela současné přírodovědecké problematiky, např. poslední interpretace kvantové teorie, teorie informace, teorie strun aj. Zvolená koncepce výkladu je polemická.

Čtěte také: Descartes: Úvod do přírody poznání

tags: #poznání #přírody #filozofie

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě v Penzionu Skalka
• Kočky a životní prostředí
• Studie o emisích aut
• Informace o Fondu pro ohrožené vědce
• Problém odpadků