BIO je označení pro produkty, které pocházejí z ekologického zemědělství. Své produkty mohou jako BIO označovat výrobci, kteří splní zákonem stanovené požadavky pro ekologické zemědělství a kteří získali certifikát od kontrolní organizace. A co je vlastně ekologické zemědělství?
Ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Ekologické zemědělství je produkční systém, který zachovává zdraví půd, ekosystémů a lidí. Místo využívání vstupů s nepříznivými dopady, spoléhá na ekologické postupy, biologickou rozmanitost a koloběhy přizpůsobené místním podmínkám.
Je založené na zásadách etického přístupu vůči chovaným zvířatům (welfare), ochrany životního prostředí, zachování biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů), šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Základem ekologického hospodaření je zdravá půda.
Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí organickým hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě.
Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická farma se v ideálním případě snaží chovat jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus.
Čtěte také: Přečtěte si o ochraně přírody
Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. EZ umožňuje produkovat vysoce hodnotné a kvalitní potraviny - biopotraviny. Zdraví jedinců a společnosti by nemělo být oddělováno od zdraví ekosystémů - zdravá půda produkuje zdravé rostliny, které podporují zdraví zvířat a lidí.
Úlohou ekologického zemědělství je udržovat a zlepšovat zdraví ekosystémů a organismů, od těch nejmenších půdních organismů až po člověka. Úkolem ekologického zemědělství je vyrábět kvalitní, výživné potraviny, které přispívají k preventivní péči o naše zdraví. Systémy ekologického zemědělství, pastevectví a volného sběru by měly pasovat do přirozených koloběhů a vytvářet ekologickou rovnováhu přírody.
Přírodní koloběhy jsou univerzální, ale jejich působení je specifické pro dané území. Ekologické zemědělství musí být přizpůsobeno místním podmínkám, ekologii, kultuře a měřítkům. Důraz je kladen na minimalizaci a opětovné použití vstupů a efektivní využití materiálů a energie, s cílem šetřit zdroje a udržovat a zlepšovat kvalitu prostředí.
Ekologické zemědělství by mělo stavět na spravedlivých vztazích. Spravedlnost je charakterizována rovností, respektem, poctivostí jak mezi lidmi, tak ve vztahu k ostatním živým bytostem. V EZ by se měly vytvářet a udržovat mezilidské vztahy tak, aby zajistili spravedlnost pro všechny zúčastněné - zemědělce, zaměstnance, zpracovatele, distributory, obchodníky i zákazníky.
EZ by mělo pomáhat k zajištění potravinové nezávislosti a snižování chudoby. Jeho cílem je vyrábět dostatečnou nabídku potravin a dalších produktů dobré kvality. Hospodářským zvířatům by měly být poskytovány takové životní podmínky, které jsou v souladu s jejich fyziologií, přirozeným chováním a pohodou. S přírodními zdroji by mělo být zacházeno způsobem, který je sociálně a ekologicky spravedlivý a který je ochrání pro budoucí generace.
Čtěte také: Země vycházejícího slunce: Kontrasty a pestrost
Ekologické zemědělství by mělo být řízeno zodpovědným způsobem, který má za cíl chránit zdraví a pohodu současných i budoucích generací a životní prostředí. Ekologičtí podnikatelé mohou zvyšovat efektivitu a produktivitu, nemělo by to ovšem být na úkor zdraví a pohody. Při výběru technologií v ekologickém zemědělství jsou klíčové předběžná opatrnost a odpovědnost.
Věda je nezbytná pro ujištění, že ekologické zemědělství funguje správně, je bezpečné a ekologicky zdravé. Samy o sobě však nejsou vědecké znalosti dostatečné. Praktické zkušenosti, nashromážděná moudrost a tradiční a původní znalosti nabízí platná a časem prověřená řešení. Ekologické zemědělství by mělo předcházet značným rizikům tím, že přijme vhodné technologie a odmítne ty nepředvídatelné, jako je genetické inženýrství.
Bioprodukty jsou přímé zemědělské produkty ze systému hospodaření, které podléhá zvláštnímu předpisu a režimu kontroly pro ekologické zemědělství. Surovina živočišného nebo rostlinného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená na základě osvědčení o původu bioproduktu k výrobě biopotravin. (zákon č.
Potraviny vyrobené za podmínek uvedených v zákoně o potravinách (požadavek na jakost a zdravotní nezávadnost), na které bylo vydáno osvědčení o biopotravinách. (zákon č.
Ekologické stavební materiály jsou produkty a technologie, které minimalizují dopad na životní prostředí během výroby, použití i recyklace. Do této skupiny patří také moderní pěnový polystyren EPS, který díky svým technickým vlastnostem a možnostem recyklace představuje šetrné a energeticky úsporné řešení pro stavebnictví i obalový průmysl.
Čtěte také: Více o obnovitelných zdrojích
Pěnový polystyren EPS je lehký, zdravotně nezávadný a velmi účinný tepelněizolační materiál s dlouhou životností. V oblasti ekologických stavebních materiálů se uplatňuje především při zateplování fasád, střech, podlah a základů, kde významně snižuje tepelné ztráty budov. Tím přispívá ke snížení spotřeby energie na vytápění a chlazení, a tedy i k omezení emisí CO₂ po celou dobu životního cyklu stavby.
Výroba EPS je energeticky efektivní, protože materiál tvoří z více než 98 % vzduch a pouze z malé části samotný polymer. Díky tomu se při jeho výrobě spotřebuje relativně málo surovin a energie v porovnání s úsporami, které přináší při provozu budov. EPS neobsahuje freony ani jiné látky poškozující ozonovou vrstvu a neuvolňuje škodlivé látky do interiéru.
Z ekologického hlediska je důležitá i recyklace. Pěnový polystyren EPS lze opakovaně recyklovat mechanicky drcením a opětovným využitím ve stavebních směsích, izolačních panelech nebo jako výplňový materiál. Existují také pokročilé technologie chemické recyklace, které umožňují vrátit materiál zpět do surovinového řetězce. Díky nízké hmotnosti se navíc snižují emise při dopravě materiálu na stavbu i zpět k recyklaci.
V oblasti obalů je EPS ekologickým stavebním a obalovým materiálem zejména díky ochraně výrobků před poškozením, čímž snižuje plýtvání zdroji a energiemi spojenými s výrobou nových produktů. Je plně recyklovatelný a snadno oddělitelný od ostatních odpadů. V mnoha regionech fungují systémy zpětného sběru a zpracování EPS, což podporuje cirkulární ekonomiku.
Ekologické stavební materiály, mezi které pěnový polystyren EPS jednoznačně patří, pomáhají zvyšovat energetickou účinnost budov, prodlužovat jejich životnost a snižovat celkovou uhlíkovou stopu.
Výrobní procesy jsou základem průmyslového sektoru a existují různé typy výroby, které reflektují různorodost výrobních metod:
Každý z těchto výrobních typů má své specifické požadavky na organizaci práce, technologie, logistiku a management.
Základem je bohatá nabídka různých druhů obilných zrn a semen pro nakličování, čerstvá zelenina a ovoce. Tento převažující sortiment je dále doplňován ekologickými biopotravinami s vyšším podílem vložené práce, tedy již se nejedná o potraviny přímo z pole schopné přímého prodeje ze dvora zemědělské usedlosti anebo pouze po minimálním zpracování, t.j. po vyčištění, třídění a zabalení, ale již o potravinářské výrobky prošlé zpracovatelským procesem.
Mezi paletou takto upravených bioproduktů lze na trhu zemí EU objevit mimo jiné např. džemy, ořechové pomazánky, čokoládové polevy, med, ovocné a zeleninové šťávy, omáčky k těstovinám, rajčatový kečup, nakládanou zeleninu, hořčici, olivy, fazole, hotové pokrmy, dětskou výživu, čokoládu, zmrzlinu sušenky, jemné pečivo, cereální snídaně, vina a pivo.
Problémem ekologického zemědělství a následně i biopotravin, jak již bylo naznačeno výše, bývá vyšší ekonomická náročnost. Náklady a tím samozřejmě i ceny na bioprodukty jsou v ČR vyšší podle oficiálních údajů MZe až o 30 %. V zahraničí dosahují rozdíly dokonce až 200 %, ale existují i plodiny s náklady a tím i cenou nižší o 20 % proti konvenčně vyprodukovaným potravinám. Většina spotřebitelů na západě je ochotna tolerovat vyšší cenu do +30 %.
Slabinu vyšších cen biopotravin nebude asi možno v dohledné době odstranit. Klasické konvenční zemědělství je totiž koncentrací výroby schopno vyrobit potraviny levněji, především tím, že dosáhne vyšších výnosů a snížených nákladů. Těmto statisticky prokázaným údajům však zastánci ekologického způsobu hospodaření oponují tím, že pokles ve výnosech při zavádění nových nezávadných metod je pouze dočasný. Tento spor jistě vyřeší čas.
Konvenční zemědělství je schopno splnit i podmínky dobrého vnějšího vzhledu, relativně dlouhé trvanlivosti a chutnosti a pro spotřebitele adjustované v lákavém, dobře prodávajícím obalu. Dalším problémem je vyčíslení úspor při absenci agrochemikálií.
Dalším ekonomickým problémem je to, že kromě vlastní produkce i zavedení ekologického zemědělství je finančně velmi náročné. Na konverzi 1 ha to představovalo na počátku devadesátých let částku téměř 9 tis. Kč. V tom není vůbec zahrnuta nutná podpora spotřebitelů bioproduktům formou vyšších cen, které jsou ochotni spotřebitelé za bioprodukty vydat, což představuje pro poměry v ČR zhruba dalších 10 000 Kč na jeden hektar (při rozdílu cen konvenčních produktů a bioproduktů kolem 20 procent).
Problém vyšší ceny bioproduktů spočívá také v tom, že za vyšší cenu není většinou nabízena vyšší kvalita. Zcela jistě je garantován způsob produkce anebo zpracování. Bioprodukt musí splňovat základní kriteria kvality požadované pro běžné potraviny, nic víc a nic míň.
Tvrzení, že bioprodukt je zdravější, protože se předpokládá, že obsahuje méně cizorodých látek, je na pomezí klamavé reklamy. Obsah cizorodých látek je totiž u všech potravin omezen hygienickým limitem, který vychází ze dvou kriterií: přípustné denní dávky (ADI - acceptable daily intake) a očekávané spotřeby dané potraviny. Tím je zaručeno, že při celoživotní spotřebě podlimitních hodnot cizorodých látek nedojde k žádnému poškození lidského organismu. Proto potraviny splňující hygienický limit, jsou podle vyjádření hygieniků zdravotně nezávadné. A protože bioprodukty splňují tutéž normu jako klasické potraviny, nelze je prohlásit za hygienicky kvalitnější. Jakmile ale bude deklarován nižší obsah cizorodých látek než uvádí limit, pak tato námitka padne.
Biopotraviny mají chránit před chemickými riziky, které se předpokládají u konvenčních potravin. U látek přirozeně se vyskytujících nelze předpokládat zásadní rozdíly v jejich obsahu u konvenčních potravin a biopotravin. Výjimkou mohou být mykotoxiny.
Organická bavlna představuje alternativu ke konvenční bavlně s důrazem na udržitelnost, ekologickou šetrnost a minimalizaci negativních dopadů zemědělské produkce na životní prostředí a lidské zdraví. Tento materiál je výsledkem specifických pěstitelských metod, které vylučují používání syntetických pesticidů, herbicidů a geneticky modifikovaných organismů (GMO).
Používají se přírodní hnojiva, například kompost nebo hnůj. Ochrana proti škůdcům je zajišťována biopesticidy, rostlinnými extrakty a mechanickými metodami (např. ruční sběr škůdců). Střídání plodin (rotace) zlepšuje půdní strukturu a snižuje výskyt chorob.
Nejrozšířenější certifikace je GOTS (Global Organic Textile Standard), která pokrývá celý proces od pěstování až po finální zpracování textilu. Další certifikace: OEKO-TEX®, USDA Organic, Fair Trade, která garantuje sociální a environmentální aspekty produkce.
Eliminace škodlivých pesticidů a herbicidů přispívá k ochraně půdy, vody a biodiverzity. Nižší expozice toxickým látkám, což vede k menším zdravotním rizikům a zlepšení pracovních podmínek. Organické postupy podporují lepší retenci vody v půdě a snižují erozní procesy.
Podíl odvětví ekologického zemědělství je na vzestupu ve většině členských států. Zvlášť znatelný je růst spotřebitelské poptávky v posledních letech. Nedávné reformy společné zemědělské politiky, kladoucí důraz na tržní orientaci a nabídku jakostních produktů v zájmu uspokojení spotřebitelské poptávky, zřejmě trh s ekologickými produkty ještě více podpoří.
V Unii platí jednotná pravidla díky nařízení o ekologické produkci a označování ekologických výrobků. Ta zaručují vysoké standardy kvality ve všech zemích EU a vztahují se i na dovoz ze třetích zemí. Konkrétně to pro zemědělce s ekocertifikací znamená, že nesmí používat chemické pesticidy a umělá hnojiva, ale naopak udržují svou půdu úrodnou díky střídání plodin.
Když si koupíte potravinu s bio logem EU, můžete se spolehnout, že odpovídá všem požadavkům Evropské unie na ekologické zemědělství a výrobu potravin. Máte-li v nákupním košíku zpracovanou ekologickou potravinu, musí obsahovat minimálně 95 % složek pocházejících z ekologických surovin.
Trh s biopotravinami kontinuálně roste a v současnosti má hodnotu zhruba 30,7 miliard eur. Přesto ale ekologická pole, sady a podobně tvoří jenom 7 % celkové zemědělské plochy EU. V Česku to je 14 %.
Férovější konkurenci: Ze zemí mimo EU se dosud mohly dovážet biopotraviny v případě, že odpovídaly unijním standardům. Z toho ale vzniklo přes 60 různých ekvivalentních norem pro dovážené biopotraviny. Takzvanou zásadu rovnocennosti nově nahradí povinnost dodržovat jeden jediný soubor pravidel.
tags: #ekologicka #vyroba #definice