Příroda je fascinující a neustále nás překvapuje svými rozmanitými jevy a zákonitostmi. V tomto článku se podíváme na některé zajímavosti, které se týkají přírody, jejího vlivu na nás a toho, jak ji vnímáme.
Vliv přírody na vývoj dětí
Pobyt v přírodě je pro zdraví dětí velmi prospěšný. Zelená barva uklidňuje a pobyt na čerstvém vzduchu prospívá. Potřeba kontaktu s přírodou je pravděpodobně evolučně geneticky zakotvená. Lépe se cítíme v prostředí, ve kterém jsme se po desetitisíce let vyvíjeli.
Americký spisovatel Richard Louv mluví o nemoci z nedostatku přírody. Snížení množství času stráveného venku v přírodě a zvýšení času u elektronických obrazovek dává do souvislosti se snížením smyslového vnímání dětí, problémy se soustředěním a nárůstem fyzických a mentálních onemocnění.
Kontakt s přírodou umožňuje rozvíjení představivosti a kreativity, podporuje kognitivní a intelektový vývoj a zlepšuje sociální vztahy. Aktivní zapojení dětí v přírodním prostoru souvisí s řadou vývojových benefitů.
Venkovní hra v přírodě zvyšuje míru dětské fyzické aktivity, zvyšuje mentální zdraví snížením stresu a úzkosti, podporuje kognitivní a sociální kompetence a má pozitivní dopad na přírodu samotnou, protože děti rozvíjejí senzitivitu a hodnoty spojené s péčí o přírodu jako výsledek svých zkušeností s přírodou.
Čtěte také: Yamadori pro bonsaje
Už jen procházka parkem má prokazatelný vliv na snížení mentální únavy. Charakter přírody umožňuje pozornosti volně klouzat a přesouvat se z jednoho podnětu na druhý. Uslyší zacvrlikat ptáka, uvidí veverku, sebere ze země oválný kamínek nebo klacík se zajímavou strukturou dřeva.
Experimentování, hra a volný čas jsou pro děti základními prvky objevování, socializace a poznávání sebe sama. Podněty venkovního prostředí poskytují různorodé herní možnosti, které mohou být stěží napodobitelné uvnitř. Nestrukturovanou hrou se děti učí jak pracovat ve skupině, jak se podělit, jak vyřešit konflikt a jak se dohodnout, nebo obhájit sebe sama.
Riziko a příroda
Dovednost čelit riziku a správně vyhodnotit rizikovou situaci je zásadní pro dětský kognitivní a fyzický vývoj, který dítěti umožňuje ochránit sebe sama v měnícím se okolním prostředí. Přírodní hřiště je jedinečným prostorem, kde může dítě zažívat riziko měnícího se prostředí s možností různé míry nezávislosti na ostatních.
Vnímání přírody
Pro předškolní děti je nejdůležitější rozvíjet vnímavost vůči přírodnímu prostředí a pocit, že příroda je bezpečné místo plné zajímavých podnětů. Děti školou povinné mají přírodu jako všudypřítomnou nekončící encyklopedii. Pro dospívající příroda skýtá jedinečnou možnost hledání odpovědi na existenciální otázky.
Běžnou formou přírody jsou u nás lesy, pole, louky, řeky a rybníky. Můžeme ale brát v potaz jakýkoliv kousek zeleně, který máme dostupný. Zároveň když dva dělají totéž, není to totéž. Výsledný efekt závisí jak na typu prostředí a zastoupení vegetace, tak na způsobu jeho využití.
Čtěte také: Život s přírodou: Inspirace a praktické tipy
Rodič je dítěti vzorem a průvodcem, dítě přejímá jeho postoje a vzorce chování minimálně do doby, než je připraveno vytvářet si své vlastní. Pokud dítě vnímá, že příroda je pro rodiče příjemným prostředím, i ono má chuť se do ní vydat a začít objevovat.
Environmentální gramotnost a vzdělávání
V České republice se úroveň environmentální gramotnosti po roce 1989 zvýšila. Po roce 1989 se dalo daleko snadněji o problémech mluvit a všichni měli chuť se dohodnout. Svitla naděje, že životnímu prostředí a konceptu přírody porozumíme a pustíme se do složitějších témat.
Dnes však do společnosti přicházejí nedemokratické rysy: víc se hádáme, uzavíráme se do svých výkladů světa a přestáváme se navzájem vnímat. A tím nám uniká také příroda. Protože s tím, jak odchází demokratický duch společnosti, uniká i pestrost krajiny. Poznání kontextů a jejich prostřednictvím opravdové porozumění přírodě je to, co nemáme zažité.
Vzdělávání a osvěta
Střediska ekologické výchovy, Domy přírody a návštěvnická centra obecně hrají ve vzdělávání o vztahu k přírodě velkou roli. Děje se tam svým způsobem propagace přírody, která je však hodně důležitá. Na ministerstvu životního prostředí však zrušili odbor, který se tomuto environmentálnímu vzdělání věnoval. Zájem opadl také na ministerstvu školství.
Environmentální vzdělávání by mělo být promyšlené a učitel by měl dbát o to, aby cítil smysl svého výkladu a také toho, co chce svým žákům říci. Klasická metodika je však právě v případě porozumění přírodě zavádějící. Dle mého názoru se jí staví do cesty spontaneita přírody. Když učíme o přírodě, neučíme přece nějaký návod, jak krok za krokem něco vyrobit, proměnit ke své představě a cílům.
Čtěte také: Wilderness Areas in Czechia
Udržitelnost a ochrana životního prostředí
Klimatická změna, která se projevuje větrnými i hmyzími kalamitami a dlouhotrvajícím suchem, významným způsobem ovlivňuje ekologickou stabilitu lesních ekosystémů. Využívání lesů jako komplexního adaptivního systému však poskytuje lepší alternativu pro lesy s dominantní produkční funkcí, ochranné lesy a pro zabezpečení trvale udržitelného lesního hospodářství.
V souvislosti s ochranou životního prostředí je důležité si uvědomit, že i malé změny v chování mohou mít velký dopad. Třídění odpadu, používání ekologických pracích prostředků a omezení používání jednorázových obalů jsou kroky, které může udělat každý z nás. Důležité je nepodlehnout lhostejnosti a nenechat se uspat jen proto, že máme pocit, že nás někdo neposlouchá.
Life Cycle Assessment (LCA)
Metoda LCA (Life Cycle Assessment) umí posoudit životní cyklus výrobků. Výhodou LCA je, že neřeší jen jeden konkrétní dopad, například jen uhlíkovou stopu, ale jde napříč různými environmentálními problémy. Řeší úbytek surovin, klimatickou změnu, toxicitu, eutrofizaci, acidifikaci, úbytek vody ve vodních tocích a tak dále.
Výstupy LCA mají formu čísel, například kolik litrů vody, paliva a emisí CO2 bylo potřeba na výrobu kila brambor. V některých odvětvích už začíná být běžnou praxí výrobců, že podle těchto hodnot vybírají své dodavatele.
Například v západních zemích řada energetických firem snižuje svou uhlíkovou stopu a snaží se celkově být víc ekologická, protože jejich odběratelé energie, třeba výrobní podniky, chtějí mít environmentálně šetrnější elektřinu nebo teplo. Environmentální hodnocení se tak už stávají nástrojem konkurenceschopnosti.
Jak LCA funguje?
Počítá to přímo firma, která má zájem si LCA svých výrobků či služeb zjistit. Může koupit základní databáze dat, které jsou celosvětové. Pro organizaci těch dat se pak používá software, který se dá rovněž koupit, nebo je k dispozici i ve freewarové verzi.
LCA má postupy validace, tedy ověření dat. Takže když vy jako firma děláte environmentální prohlášení o produktu a je to dokument, který bude veřejný, přichází vždy třetí strana, která to musí zkontrolovat. Dělá se to podle ISO normy a má to přesně stanovené postupy validace.
Recyklace
Recyklace je určitě lepší než ty věci vyhodit. Na jednu stranu jsme pro recyklaci i v rámci oběhového hospodářství - jako nástroje, který stojí za to rozvíjet, ale po té úvodní fázi propagace recyklace spíš teď dostáváme na veřejnost myšlenku, že nás to nespasí. Recyklace je dobrý nástroj, ale nemůže být pro nás cíl.
Každý recyklační postup má totiž nějakou energetickou náročnost, materiálovou náročnost a tak dále. Navíc, když něco recyklujete, děláte z odpadu druhotnou surovinu. Jestliže ta technologie sama o sobě má environmentální dopad, tak samotnou recyklací vždy něco v životním prostředí zhoršíte, spotřebujete třeba energii, vytvoříte emise a tak dále.
Musíme ale hlavně smysluplně předcházet vzniku odpadu. Nedívejme se na výrobky, dívejme se na služby. A na tomhle pohledu stojí například sdílená ekonomika, kdy kola, auta...
V poslední době se hodně mluví o recyklaci. Mnoho firem se pyšní, že jejich obaly jsou recyklovatelné, lidé se o recyklaci zajímají. Je to cesta, která problémy s odpady řeší? Recyklace je určitě lepší než ty věci vyhodit. Na jednu stranu jsme pro recyklaci i v rámci oběhového hospodářství - jako nástroje, který stojí za to rozvíjet, ale po té úvodní fázi propagace recyklace spíš teď dostáváme na veřejnost myšlenku, že nás to nespasí. Recyklace je dobrý nástroj, ale nemůže být pro nás cíl.
Každý recyklační postup má totiž nějakou energetickou náročnost, materiálovou náročnost a tak dále. Navíc, když něco recyklujete, děláte z odpadu druhotnou surovinu. Jestliže ta technologie sama o sobě má environmentální dopad, tak samotnou recyklací vždy něco v životním prostředí zhoršíte, spotřebujete třeba energii, vytvoříte emise a tak dále.
Musíme ale hlavně smysluplně předcházet vzniku odpadu. My nemáme řešit petku s vodou, máme řešit distribuci kvalitní pitné vody obyvatelům. Celý ten pohled se musí změnit. Jakmile budeme řešit distribuci vody tak, aby to mělo co nejmenší environmentální dopady, zjistíme, že PET lahev asi není to nejlepší. Někdy se může hodit, třeba při výpravě na Sněžku, ale proč z ní pít doma nebo v práci?
tags: #co #nevím #o #přírodě #zajímavosti
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]