Zahrada ohrožených krkonošských druhů rostlin ve Vrchlabí

Historie záchranné genofondové zahrady ve Vrchlabí při Správě Krkonošského národního parku se datuje do roku 1983. Od té doby zde pěstujeme řadu ohrožených druhů krkonošské květeny, z nichž část byla použita k posílení slábnoucích populací v přírodě. Za všechny je možno jmenovat koniklec jarní alpínský v Čertově zahrádce, vrbu bylinnou v Malé Kotelní jámě, jeřáb sudetský v Obřím dole nebo rozrazil chudobkovitý na vrcholu Sněžky.

V současné době v zahradě uchováváme více než 300 druhů či klonů ohrožených krkonošských rostlin, tedy zhruba třetinu krkonošské flóry. Součástí zahrady je i pracoviště genetické banky. Pro uchování genofondu ohrožených druhů jsou semena, sebraná v terénu nebo v zahradě, po přečištění a testech klíčivosti ukládána k dlouhodobému skladování při teplotách -18 °C. V současnosti jsou takto uchována semena 71 druhů rostlin z červeného seznamu flóry ČR.

Pěstujeme zde vybrané rostlinné druhy s cílem získat zkušenosti a znalosti kultivace a uchování uměle založené populace. Ty využíváme v nezbytných případech u některých druhů ke sběru semen pro uložení v nízkých teplotách a další případné množení určené ke zpětnému vysazování na původní či náhradní stanoviště. Dále slouží uchování druhů jako krajní forma záchrany v případě jejich neodvratného zániku v přírodě.

Prioritním cílem ochrany biodiverzity je nadále zachování populace druhů na jejich přirozeném stanovišti (ochrana in situ) a metody ochrany ex situ (tj. mimo přirozené stanoviště) jsou považovány za doplňkové. V genofondové zahradě pěstujeme více než 150 druhů rostlin. V uplynulých letech se při práci na mapování ohrožených rostlin Krkonoš povedlo shromáždit bohatou kolekci krkonošských jestřábníků podrodu Hieracium, včetně endemických druhů.

Za zmínku stojí i konzervace endemického keře Krkonoš, jeřábu sudetského (Sorbus sudetica). V zahradě aktuálně pěstujeme 23 jedinců z roubů odebraných z konkrétních keřů rostoucích po Krkonoších.

Čtěte také: Materiály pro zahradní koše

Součástí činnosti genofondové zahrady je i sběr semen ohrožených taxonů rostlin a jejich konzervace při nízkých teplotách (tzv. banka semen). Banku semen naplňujeme od roku 2000 a ke konci roku 2022 obsahuje vzorky semen celkem 201 taxonů cévnatých rostlin v počtu 528 vzorků uchovávaných při teplotě -18 °C.

Genetická banka rostlin byla součástí tehdejšího biologického provozu Správy KRNAP, tzv. účelového zahradnictví. V roce 1983 sbírka obsahovala již 91 druhů ohrožených krkonošských rostlin. Pracoviště genofondové zahrady bylo na přelomu tisíciletí rozšířeno o klášterní sad, ve kterém rostou stromy starých ovocných odrůd nalezených po Krkonoších v rámci mapování v letech 1994 až 2004.

Od roku 2021 je Genofondová zahrada přidruženým členem Unie botanických zahrad ČR. Členství v Unii je zásadní zejména z důvodu spolupráce s ostatními botanickými zahradami na záchranných programech a také kvůli přístupu k informacím a výměně zkušeností.

V letech 2018 až 2020 proběhla v rámci projektu OPŽP komplexní rekonstrukce jak genofondové zahrady, tak i vnitřních prostor a laboratorního vybavení genetické banky. Následně byly pěstované rostliny opatřeny přehlednými cedulkami. Tyto proměny zahradu pozvedly a umožnily ucházet se o přidružené členství v Unii botanických zahrad. Prezident i viceprezident unie při inspekční návštěvě naší zahrady ocenili jak odbornou, tak i logistickou, didaktickou a estetickou stránku naší genofondové zahrady. Na valné hromadě Unie dne 24. srpna 2021 pak bylo naše členství schváleno.

Postupně probíhá i další rozšiřování uchovávaného genofondu vzácných a ohrožených rostlinných druhů. Příkladem může být koniklec jarní alpínský. Po vymření jesenické populace jsou Krkonoše posledním místem výskytu tohoto kriticky ohroženého a mizejícího taxonu v České republice. Letos se na nově objevené lokalitě podařilo z většího počtu jedinců odebrat semena, která již ochotně klíčí. Uložení semen, která bude možno získat z rozpěstovaných rostlin, v genové bance je zcela zásadním krokem pro záchranu mizející krkonošské populace.

Čtěte také: Život v souznění s přírodou

V posledních letech byla také založena sbírka krkonošských jestřábníků, mezi nimiž je řada velmi vzácných a endemických druhů.

Nejde tu jen o to, že v zahradě jsou fyzicky uchováváni jedinci (či menší populace) ohrožených druhů - ještě cennější je získání vědomostí a zkušeností (které u mnohých druhů nikdo nemá), jak vypěstovat a udržet rostliny vzešlé ze semen uložených v genobance. Velká většina jedinců rostoucích v genofondové zahradě totiž nejsou rostliny vykopané někde v terénu, jak si asi většina lidí představí, ale jsou to výpěstky ze semen, případně řízků dřevin, sesbíraných na přírodních lokalitách. V případě několika málo druhů tu bylo napěstováno větší množství exemplářů, později vysazovaných na původní lokality v zájmu posílení slábnoucích nebo různými činiteli ohrožených populací. V minulosti se jednalo o lomikámen sněžný a vrbu dvoubarvou, a donedávna byla doplňována populace koniklece jarního alpínského v Čertově zahrádce v Obřím dole.

Zapomenout nesmíme ani na záměr podchytit všechny klony památné krkonošské dřeviny - endemického jeřábu sudetského.

Druhou z metod uchování vzácných druhů rostlin mimo jejich lokality je dlouhodobé uložení semen v prostředí o nízké teplotě. U mnoha druhů to prodlužuje klíčivost na desítky let. Semena jsou sebrána, luštěna a čištěna, vysušena, podrobena gravimetrické analýze (vážení, výpočet množství semen) a příslušně zabalena, aby pak mohla být uložena do mrazicích boxů s trvale nízkou teplotou -18 až -20 °C. U všech položek jsou prováděny testy klíčivosti (před uložením i v průběhu skladování) a je vedena podrobná dokumentace (karty s údaji o rostlinách i lokalitě, herbářové položky, fotografie rostlin i mikrofotografie semen).

Historie konzervace vybraných druhů rostlin ex situ sahá do 70. let 20. století. Známé jsou údaje z matečnicové knihy uvádějící pěstování lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferum) již v roce 1976.

Čtěte také: Využití dešťové vody v zahradě

První vzorky semen byly sebrány a uloženy do VÚRV Ruzyně v roce 1995 (podle současné metodiky od r. 2002), od roku 2004 vzniká duplicitní sbírka ve Vrchlabí.

Výše popisovaná ochrana genofondu rostlinných druhů ex situ, tedy mimo místa jejich přirozeného výskytu v přírodě, zůstane vždy jenom určitým doplňkovým opatřením, prozíravou pojistkou pro případ, že by hrozilo vyhynutí taxonu na přírodních lokalitách. A to jak následkem lidské činnosti, tak i katastrofických přírodních událostí (v případě jedinečných málopočetných populací). Prvotní bude vždy ochrana druhů v jejich přirozeném prostředí, in situ. A tam je zase druhová ochrana nejúčinnější, jsou-li chráněna celá společenstva.

Mnohdy však nestačí jenom vyhlásit územní ochranu. V případě biotopů, jejichž vznik a setrvání je vázáno na lidskou činnost (především louky a pastviny), je nezbytností cílená péče o tato území, tzv. ochranářský management. Správa KRNAP v současnosti pečuje o více než třicet tzv. botanických lokalit, přičemž nejčastěji se jedná o slatinné a květnaté horské louky, v několika případech také o teplomilné stráně a trávníky. Hlavními opatřeními na těchto lokalitách jsou pokos a úklid travní hmoty, pastva (ovcí, dobytka), odstraňování náletových dřevin, případně i vláčení.

Při managementu na botanických lokalitách spolupracuje několik pracovníků odboru ochrany přírody. Pracoviště genobanky se pak soustřeďuje na tzv. genofondové plochy, což jsou lokality, kam byly v 80. a 90. letech minulého století vysazovány rostliny ze záchranných přenosů chráněných a ohrožených druhů rostlin.

Co se týká konkrétních druhů, zvláštní pozornost byla věnována několika kriticky ohroženým taxonům. Do skupiny mimořádně ohrožených rostlin bezesporu patří hořečky - na druhy a poddruhy bohatý, avšak na určování poměrně složitý rod. Jsou to nízké a málo konkurenceschopné rostliny pastvin, krátkostébelných luk a strání. Razantně mizí z naší krajiny, a to i na většině lokalit, kde je o ně starostlivě pečováno.

V českých Krkonoších jsou pouze tři lokality s výskytem hořečků z rodu Gentianella: tady v Horních Albeřicích, na Slunečné stráni nad Svobodou a málopočetná v Černém Dole nad lomem. V rámci České republiky jsou albeřická a černodolská lokalita jedněmi ze sedmdesáti, na nichž se vyskytuje hořeček český (Gentianella praecox bohemica), a u hořečku pobaltského (Gentianella campestris baltica) na Slunečné stráni jde dokonce jen o jedno ze dvou míst výskytu v Česku.

Hlavně se lokality nesmějí nechat zarůst náletem dřevin ani bylinnou vegetací. Hořečky jsou málo konkurenceschopné, péče o ně tedy spočívá v uvolňování porostu, vyhrabávání stařiny, vláčení; jsou i lokality, kde úspěšný management spočívá v přejíždění lokality auty. Hořečky totiž potřebují k vývoji volné plošky půdy, kde dokážou vyklíčit semena. Jsou to totiž rostliny jednoleté (hořeček pobaltský) nebo dvouleté (hořeček český). Potřebují stratifikaci - projít chladným zimním obdobím, hlavně však střídáním teplot kolem nuly, což je počasí března, dubna.

Srovnatelnou pozornost věnujeme populaci koniklece jarního z Čertovy zahrádky, kde snaha posílit nepočetnou populaci trvá již tři desítky let. Podrobněji se věnujeme také vrbám - dvoubarvé, bylinné a plazivé -, řeřišnici hořké Oppizově na klasické lokalitě (tj. místo, odkud byl druh poprvé popsán - pozn. aut.) v Modrém dole, orchidejím vstavači osmahlému ve Víchové nad Jizerou a v Horním Lánově-Pekle a prstnatci bezovému na Rýchorách; jenom sledovány jsou drobné orchideje bradáček srdčitý a korálice trojklanná.

Od roku 1999 jim přibyla další - radostná - starost. V návaznosti na mapování krajových odrůd ovocných dřevin, prováděném v Krkonoších v letech 1995-2004 ve spolupráci s pracovníky Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích, byl v areálu Správy KRNAP ve Vrchlabí založen genofondový sad starých ovocných dřevin. V současnosti v genofondovém sadu roste 96 stromů 49 starých odrůd ovocných dřevin, přizpůsobených horským a podhorským podmínkám - jde o mrazuodolné jedince s výskytem ve vyšších nadmořských výškách. Jabloní je v sadu 46, třešní a višní 40, hrušní 6 a slivoně 4, sad byl vysazen ve sponu 8 × 6 m, většinou po dvou stromech od odrůdy.

Že jde o záchranu takříkajíc v hodině dvanácté, dosvědčuje fakt, že některé staré stromy, ze kterých byly odebrány rouby a naroubovány na podnože ve Vrchlabí, dnes již neexistují - zahynuly nebo byly poraženy. To je třeba případ hrušně ’Kozačky stuttgartské‘ z Rokytna nebo dosud neurčené staré odrůdy jabloně od Zlatého mlýna v Dolním Dvoře. První stromy byly vysazeny v roce 2002 a tak některé z nich již poskytují úrodu ne vždy největšího, zato však z hlediska uchování historických odrůd velmi cenného ovoce. Genofondový sad starých odrůd ovocných dřevin je zahrnut do projektu revitalizace klášterní zahrady, který se právě rozbíhá a umožní jeho zpřístupnění pro veřejnost.

Po předchozí telefonické domluvě (Ludmila Harčariková, 499 456 770) je možné pracoviště Genofondové zahrady Správy KRNAP navštívit.

tags: #zahrada #ohrožených #krkonošských #druhů #rostlin #ve

Oblíbené příspěvky:

• Historie vztahu k přírodě
• Automobilový průmysl Vietnam
• STK Roudnice nad Labem
• Povodí Bečvy: Hodnocení
• Inspirace z Německa pro třídění odpadu