Zákon o ochraně přírody a krajiny v České republice

Tento článek shrnuje hlavní závěry disertační práce o právní regulaci ochrany volně žijících živočichů, která byla vypracována v rámci doktorského studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (Katedra práva životního prostředí). Hlavním cílem disertační práce bylo komplexně popsat a podrobně analyzovat právní regulaci, včetně jejího současného legislativního vývoje, a zpracovat úplný soubor mezinárodní, unijní a české právní úpravy v oblasti ochrany volně žijících živočichů.

Volně žijící živočichové jsou chráněni v rámci ochrany biologické rozmanitosti a ochrany přírody a krajiny, kterou lze rozdělit na územní a druhovou ochranu, přičemž tento článek se zaměřuje především na druhovou ochranu. Článek se skládá ze tří hlavních částí, které se zaměřují na mezinárodní, evropskou unijní a českou právní úpravu.

Obecná ochrana přírody a krajiny

Mezi základní nástroje dané zákonem o ochraně přírody a krajiny (dále ZOPK) patří to, že orgán ochrany přírody má možnost již probíhající činnost, která by byla v rozporu se zájmy chráněnými zákonem, omezit formou stanovení podmínek pro tuto činnost, případně tuto činnost zakázat. Orgán ochrany přírody naopak nemá pravomoc uživatelům krajiny (zejména vlastníkům a nájemcům pozemků) jakoukoli činnost ve prospěch zájmů ochrany přírody přikazovat, tedy nemůže vynucovat aktivní konání ve prospěch ochrany přírody a krajiny.

Vlastníka (nájemce) může pouze k takovému aktivnímu prospěšnému konání vyzvat, popřípadě se s ním o něm dohodnout, tedy sjednat veřejnoprávní smlouvu, či jej vykonat namísto něj, přičemž vlastník či nájemce je povinen takové jednání (po předchozí výzvě) strpět (zejména podle § 68 odst. 4 ZOPK). Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách a dále v 1. zóně CHKO anebo poškození jeskyně, může orgán ochrany přírody omezit nebo zakázat do těchto území nebo jejich částí přístup veřejnosti.

Jde zejména o ochranu těchto území před hrozícím poškozením způsobeným nadměrnou návštěvností. Omezení vstupu spočívá například v tom, že území je uzavřeno pro návštěvníky jen po část roku. Orgán ochrany přírody může stanovit správním rozhodnutím konkrétnímu subjektu podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněných částí přírody, popřípadě může takovou činnost zakázat.

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Ochrana druhů

Všechny druhy rostlin a živočichů (tedy obecně chráněné i ty, které požívají zvláštní druhové ochrany) jsou chráněny před ničením, poškozováním, sběrem a odchytem, které by mohly vést k ohrožení těchto druhů na bytí, k jejich degeneraci či narušení schopnosti rozmnožování anebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Jde o ochranu druhu jako celku, ale též o ochranu jednotlivých populací. Orgán ochrany přírody v případě takového ohrožení může stanovit závazné podmínky pro výkon činnosti, jejichž cílem je ochránit ohrožené populace.

Činí tak formou opatření obecné povahy pokud jde o blíže neurčený okruh adresátů anebo správním rozhodnutím, vydaným v řízení zahájeném z moci úřední, pokud mají být stanoveny podmínky pro výkon činnosti konkrétního subjektu.

Činnost České inspekce životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí jako kontrolní správní orgán dozírá, jak subjekty (s výjimkou ústředních orgánů státní správy) dodržují právní předpisy a rozhodnutí v oblasti ochrany přírody. Při zjištění ohrožení zájmů ochrany přírody je oprávněna nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění nedostatků a jejich příčin. Z důvodů ochrany práv fyzických a právnických osob před zásahy státní moci a také s ohledem na to, že v § 90 odst. 1 ZOPK (ve znění účinném do 30. 11. 2009) nebylo toto ustanovení vypočteno mezi ustanoveními vyloučenými z použití správního řádu, bylo třeba § 80 odst. 2 ZOPK vyložit tak, že nařídit omezení event. stanovit zákaz může ČIŽP pouze správním rozhodnutím.

Stráž přírody

Stráž přírody je zvláštním subjektem státní správy, jehož úkolem je být nápomocen orgánům ochrany přírody tím, že provádí dohled na fyzické a právnické osoby, aby dodržovaly předpisy o ochraně přírody a krajiny. O svém opatření je strážce povinen bezodkladně vyrozumět územně příslušný orgán ochrany přírody; ten opatření strážce potvrdí, změní nebo zruší nejpozději do 15 dnů od jeho vydání.

Územně příslušným orgánem ochrany přírody je orgán ochrany přírody se zbytkovou působností, tj. na obecně chráněném území obecní úřad obcí s rozšířenou působností, ve zvláště chráněných územích je to správa národního parku, Agentura ochrany přírody a krajský úřad pro území přírodních rezervací a památek. Správní orgán opatření strážce potvrdí, jestliže dospěje k závěru, že pozastavená činnost skutečně znamenala bezprostřední ohrožení zájmů ochrany přírody.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Může též opatření strážce změnit, zejména v těch případech, kdy dojde k závěru, že pozastavená činnost byla v době učiněného opatření skutečně ohrožující, avšak subjekt, proti němuž opatření směřovalo, jí může dále konat za určitých podmínek, stanoveným v rozhodnutí. Orgán ochrany přírody také může opatření strážce zrušit, a to zejména v těch případech, kdy vyhodnotí, že činnost neohrožuje zájmy chráněné zákonem anebo například v těch případech, kdy si subjekt již opatřil od orgánu ochrany přírody potřebné povolení.

Omezování činnosti

Možnost omezit činnost stanovením podmínek pro její výkon je jedním z nejsilnějších preventivních nástrojů v rukou orgánů ochrany přírody. Takto lze činnost omezit kterýmkoli fyzickým či právnickým osobám, jestliže by jejich činnost mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněných částí přírody. O omezení, event. zákazu činnosti podle § 66 ZOPK rozhoduje orgán ochrany přírody ve správním řízení zahájeném z moci úřední.

Podstatné je, že zákon v § 90 odst. 1 ZOPK nestanoví, že by se na toto řízení nevztahoval správní řád, a proto je nutné řízení vést v souladu s ním a respektovat práva účastníků řízení. Vždy platí, že subjekty by ve výkonu své činnosti měly být omezeny v co nejmenším rozsahu, který je ovšem dostatečný k dosažení účelu. Podle judikatury správních soudů pro použití tohoto nástroje vůbec není podmínkou, aby hrozba zájmům chráněným ZOPK byla již naplněna, tedy k poškození částí přírody již došlo, nýbrž postačí reálná hrozba nedovolené změny. Tu pak je orgán ochrany přírody povinen prokázat.

Invazní nepůvodní druhy

Tento článek se zabývá právní regulací EU a ČR v oblasti managementu nepůvodních druhů živočichů. Zabývá se legislativou a zmiňuje příslušná nařízení a směrnice Evropské unie a vnitrostátní právní úpravu, která se touto problematikou zabývá. Zvláštní pozornost je věnována nařízení (EU) č. 1143/2014 a zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, které jsou v této oblasti zásadní.

Cílem článku je popsat a analyzovat právní regulaci týkající se nepůvodních druhů živočichů a navrhnout případné změny, které by byly vhodné pro potřeby praxe.

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

tags: #zakon #o #ochrane #prirody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Jak funguje svoz odpadu
• Ekologické katastrofy: Přehled
• Ekologická Teorie Top-Down
• Uzavírky v Čisovicích
• Stropharia rugosoannulata