Novela Zákona o ochraně přírody a krajiny v České republice

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je stabilním pilířem péče o přírodu a krajinu. Vznik a projednávání tzv. národně parkové novely zákona před více než osmi lety provázel filosofický spor několika koncepcí i laických představ o národních parcích.

Plénum Ústavního soudu zamítlo návrh skupiny 25 senátorů na zrušení zákona č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č. Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Otázka existence, rozsahu, smyslu národních parků a způsobu chování v nich je řešena dlouhodobě, různými způsoby a nejen v České republice. Zákonodárce momentálně zvolil určité řešení, které je výsledkem dlouhodobé diskuse a které je v této rovině ústavně konformní.

Zákonný rámec národních parků byl nastaven přiměřeně, s respektem k vlastnictví, samosprávě a svobodě pohybu - za účelem nezbytné ochrany přírodního bohatství jakožto hodnoty chráněné v ústavní rovině. Je možné, že v budoucnu zvítězí jiný názorový trend a bude prosazena zákonná úprava nastavující pravidla chování v národních parcích liberálněji (volněji).

Není však úkolem Ústavního soudu nyní nahrazovat činnost zákonodárce a nutit jej do liberálnější úpravy. Lze mít jisté pochopení i pro argumenty, že přísná úprava pravidel chování v národních parcích znamená nepříjemná omezení pro místní obyvatele; zároveň národní park danou lokalitu nepochybně zatraktivňuje.

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Problematika vylidňování menších obcí je potom širším sociologickým jevem - a nelze ji úzce spojovat s existencí národních parků. Ústavní soud uzavírá, že otázka existence národních parků a pravidel, jak se v nich chovat, je politicko-odborně-ekologická.

Jde o ideový střet (zejména) tzv. environmentalistů s podnikateli, vlastníky nemovitostí a zástupci územních samospráv, který má být řešen v zákonodárném sboru, nikoliv u Ústavního soudu. Závisí výlučně na zákonodárci a exekutivě, jaké národní parky založí, jaká pravidla v nich upraví, a proto nelze, s nadsázkou řečeno, po Ústavním soudu žádat zodpovězení otázky: „zda mají pravdu ekologičtí aktivisté nebo starostové, zda je dobré stavět v národním parku hotely, těžit dřevo nebo nechat bujet vegetaci bez jakéhokoliv zásahu“.

Zákon stanoví obecný rámec, který bude prováděn vyhláškami ministerstva, opatřeními obecné povahy či správními rozhodnutími.

Cíle a zaměření novely

Novela se zabývá opatřeními na ochranu dřevin v kontextu změny klimatu a rozvoje městských prostředí. Nově definuje "společensko-ekologické funkce dřevin" s důrazem na jejich klimatickou úlohu.

Návrh se také nově zaměřuje na ochranu biotopů, v nichž se volně žijící zvířata a rostliny vyskytují, namísto ochrany jednotlivých druhů s výjimkou těch ohrožených.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Navrhuje kompenzaci za kácení dřevin ve prospěch obcí a stanovuje pevná pravidla pro náhradní výsadbu. Taktéž se zaměřuje na ochranu stromořadí na veřejných prostranstvích, kde musí být zohledněny veškeré zásahy do těchto pásů.

Česká republika by měla mít pátý národní park - národní park Křivoklátsko. S jeho zřízením počítá návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, který projednala a schválila vláda Petra Fialy.

Ochrana rostlin a živočichů

Primární zaměření na ochranu přirozeného prostředí rostlin a živočichů. U nejvíce ohrožených druhů bude chráněn doslova každý jedinec, u jiných stačí chránit místo jejich trvalého nebo opakovaného výskytu a zachování populace druhu v daném místě.

Nově dojde také ke změně kategorií ochrany chráněných druhů. Původní tři stupně ochrany - kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené - budou nahrazeny třemi novými kategoriemi označenými čísly (I, II a III).

Úprava zákona usnadní zemědělcům každodenní hospodaření na pozemcích, neboť již nebudou potřebovat výjimky pro druhy v kategoriích II a III, pokud nezpůsobí ohrožení jejich biotopu nebo místní populace.

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

Zohledňuje se i potřeba ochrany opylovačů, obzvlášť v souvislosti s vhodnou údržbou veřejné zeleně a zemědělských ploch. Ochrana biotopů opylovačů tak bude běžnou součástí péče o krajinu a vegetaci.

Ochrana dřevin

Nová právní úprava tak doplňuje stávající systém povolování kácení dřevin, kdy na prvním místě je snaha o zachování stromů, dále pokud to není možné, tak stanovení náhradní výsadby, a pokud ani to není možné, tak je nově zavedena možnost stanovení poplatku za kácení.

Stanovování poplatků za kácení dřevin se bude vztahovat na kácení pro stavební záměry. Výjimku tvoří stavby pro bezpečnost, ochranu obyvatelstva a krizového řízení a dále stavby rodinných domů.

Stavebník bude i nadále žádat o povolení kácení v rámci Jednotného environmentálního stanoviska (JES), jako je tomu dosud. V JES jsou pevně dané lhůty, úprava tak nebude mít dopad na délku správních řízení.

Změny stavebního zákona

Dne 1. 1. 2018 nabude účinnosti zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a další související zákony (dále jen novela stavebního zákona). Tento zákon kromě stavebního zákona novelizuje v souvislosti se změnami stavebního zákona ještě dalších čtyřicet čtyři zákonů, a to včetně zákona o ochraně přírody a krajiny.

Hlavní deklarovanou změnou, kterou má přinést novela stavebního zákona, má být zjednodušení a urychlení povolovacích procesů v oblasti územního rozhodování i stavebního řádu. Toho má být docíleno jednak rozšířením okruhu stavebních záměrů, pro které lze použít zjednodušující postupy (územní souhlas, ohlášení stavby) a jednak sloučením různých povolovacích procesů do jednoho řízení.

Jde o společné územní a stavební řízení, kdy se pro realizaci záměru vydává společné povolení, a dále o integraci posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) do územního nebo do společného řízení. Společné a integrované postupy nejsou obligatorní, závisí na stavebníkovi, zda si takový koordinovaný postup zvolí, či nikoli.

Je věcí stavebníka, jakou žádost podá, a tomu pak odpovídá i odlišná dokumentace, kterou musí současně s žádostí předložit. Spojit územní a stavební řízení lze i tehdy, když o povolení stavby rozhodují speciální stavební úřady.

Doposud o umístění stavby např. vodního díla rozhodoval obecný stavební úřad a o jejím povolení rozhodoval vodoprávní úřad jako speciální stavební úřad. Po novele je možné i v těchto případech vydat společné povolení. Dojde k přenosu působnosti v rozhodování o umístění stavby z obecných stavebních úřadů na speciální stavební úřady.

Soulad stavebního záměru s územním plánem doposud posuzoval stavební úřad v rámci územního řízení. Nově bude orgán územního plánování (ORP a v případě staveb ve správním obvodu více obcí krajský úřad) vydávat závazné stanovisko k souladu stavby s územním plánem a s úkoly a cíli územního plánování. Obsahem závazného stanoviska je stavební úřad vázán.

Závazná stanoviska dotčených orgánů

Za velmi závažnou změnu stavebního zákona je třeba posuzovat do zákona nově vložená ustanovení § 4 odst. 9 až 11. Úprava se týká omezení možnosti přezkoumávání závazných stanovisek dotčených orgánů, tedy i orgánu ochrany přírody a krajiny.

Podle § 149 správního řádu je závazné stanovisko úkonem dotčeného orgánu, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí povolujícího správního orgánu. Jestliže tedy vydá orgán ochrany přírody jako dotčený orgán nesouhlasné závazné stanovisko podle ZOPK, nelze žádosti o umístění (případně povolení) stavby vyhovět.

Orgán ochrany přírody může též v závazném stanovisku svůj souhlas vázat na splnění důvodných podmínek, které směřují k minimalizaci škodlivosti záměru na chráněné části přírody.

V důsledku pozměňovacích návrhů předložených v průběhu legislativního procesu došlo k podstatným změnám oproti vládnímu návrhu novely stavebního zákona právě v postavení dotčených orgánů. Výsledné znění mění obecná pravidla stanovená v § 149 SpŘ a redukuje možnost uplatňování veřejných zájmů dotčenými orgány.

O jaké změny jde:

1. Důvod změny (zrušení) vydaného závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení probíhajícího o záměru je omezen pouze na nezákonnost závazného stanoviska. Správní orgán nadřízený orgánu ochrany přírody, který závazné stanovisko vydal, jej tedy může změnit či zrušit jen pro nezákonnost, a to postupem přiměřeným pro přezkumné řízení.Jde tedy o postup odchylný od obecné úpravy obsažené v § 149 odst. 4 správního řádu.
2. Nezákonné závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu, tedy toho orgánu, který je nadřízen dotčenému orgánu ochrany přírody, lze změnit nebo zrušit v přezkumném řízení postupem přiměřeným pro přezkumné řízení, a to ve lhůtě jednoho roku. Lhůta běží od vydání závazného stanoviska nadřízeného správního orgánu.
3. Zrušení či změna závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu ochrany přírody v případech, že již bylo vydáno povolující rozhodnutí stavebního úřadu, které je pravomocné, není důvodem obnovy řízení.Jde tak o protikladnou úpravu oproti obecné úpravě obsažené v § 149 odst. 6 správního řádu.

Novela stavebního zákona tak v případech, kdy rozhodnutí je podmíněno vydáním závazného stanoviska, jednostranně upřednostnila zájem na právní jistotě stavebníka, o jehož žádosti již bylo pravomocně rozhodnuto, před ochranou veřejných zájmů.

Změny v postavení dotčených orgánů, které hájí veřejné zájmy v řízeních vedených stavebním úřadem, by bylo vhodné rozebrat podrobněji, ovšem je to nad rámec možností tohoto informativního článku. V každém případě jde o úpravu, která omezuje možnosti ochrany všech veřejných zájmů v řízeních vedených stavebními úřady, v našem případě jde o redukci možnosti ochrany veřejného zájmu ochrany přírody a krajiny.

Novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny

Zákonem č. 225/2017 Sb. dochází též k poměrně podstatným změnám zákona o ochraně přírody a krajiny.

1. V § 8 ZOPK je doplněn odstavec 6, který stanoví, že ke kácení dřevin pro účely stavebního záměru povolovaného v územním řízení (ve společném řízení) vydávají orgány ochrany přírody příslušné k povolení kácení dřevin závazné stanovisko. O vlastním povolení kácení a o případném uložení náhradní výsadby včetně následné péče rozhoduje stavební úřad ve výrokové části územního rozhodnutí (případně v územním rozhodnutí s posouzením vlivů či ve společném povolení). Jedná se o rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem dotčeného orgánu a obsahem závazného stanoviska je stavební úřad vázán.
2. V § 45i ZOPK bylo upraveno znění odstavce 1 a 2 a 8 až 11 a vloženy nové odstavce 12 a 13. Některé z uvedených změn byly vyvolány tím, že i tzv. naturové posouzení může probíhat souběžně s územním řízením (společným územním a stavebním řízením). Podstatnější změna se týká kompenzačních opatření (§ 45i odst. 11 ZOPK), kdy pro účely záměru zákon upravuje nejen jejich ukládání, ale i vyhodnocení jejich zajištění před vlastní realizací záměru. Skutečnost, zda realizovaná opatření jsou funkční, potvrdí orgán ochrany přírody vyjádřením. Funkčnosti některých kompenzačních opatření bude docíleno až po delší době. Na orgánu ochrany přírody je, aby posoudil, zda je zde důvodná záruka, že funkčnost kompenzačních opatření bude v přiměřené době zajištěna.
3. Za kontroverzní lze považovat novelizaci § 56 ZOPK s nově vloženým odstavcem 6, který stanoví, že pokud se zjistí konflikt stavebního záměru s ochranou zvláště chráněných druhů, tedy stavební záměr je v rozporu se základními ochrannými podmínkami stanovenými v § 49 a § 50 ZOPK, až po zahájení územního řízení (územního řízení s integrovaným posuzováním EIA či společného územního a stavebního řízení) či až po zahájení stavebního řízení a tato skutečnost nebyla známa před zahájením tohoto řízení, lze rozhodnutí v tomto řízení vydat pouze na základě závazného stanoviska orgánu ochrany přírody příslušného k povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů.
4. Novelizované znění § 67 ZOPK přináší zcela nové pojetí povinnosti uložené investorům v případě zamýšlených závažných zásahů učiněných při užívání krajiny. Oproti dosavadní právní úpravě biologického hodnocení, která byla omezena na zjištění a vyhodnocení vlivů na rostliny a živočichy, nová úprava se týká hodnocení vlivů zamýšleného zásahu na všechny zájmy chráněné částí druhou, třetí a pátou zákona. Hodnocení je povinen investor zajistit předem a na své náklady, přičemž jde o povinnost ze zákona. Znamená to, že orgán ochrany přírody již nebude povinnost provést hodnocení ukládat případ od případu svým rozhodnutím. Hodnocení vlivu zamýšleného zásahu slouží nejen jako podklad pro správní rozhodnutí orgánu ochrany přírody, ale i pro vydání závazného stanoviska. Proto zákon stanoví, že investor předloží toto hodnocení vlivu zamýšleného zásahu již při podání žádosti o vydání povolení, udělení souhlasu či vydání závazného stanoviska.
5. Změně § 70 odst.

Derogace a vztah k dalším zákonům

Zákon o ochraně přírody a krajiny prošel řadou novelizací a vztahuje se k mnoha dalším zákonům, což svědčí o jeho komplexnosti a významu v právním řádu České republiky.

Projednávání a připomínky k novele

Ministerstvo životního prostředí ustoupilo v novele zákona o ochraně přírody a krajiny od několika svých původních návrhů. Po dlouhých diskusích v připomínkovém řízení s obcemi, kraji i ekology například nezavede kritizované opatření obecné povahy, které mělo určovat zóny ochrany přírody národních parků. Velmi sledovaná norma upravuje pravidla pro všechny národní parky na území České republiky: Krkonoše, České Švýcarsko, Podyjí a Šumava.

Oba kraje stále požadují samostatné zákony pro jednotlivé národní parky (NP). Zejména Jihočeský kraj vznesl několik připomínek, a to jak k zónám parku, tak pohybu v něm či k zákazu používání hnojiv mimo zahrady. Chce také, aby dlouhodobé cíle NP zahrnovaly trvale udržitelný rozvoj obcí.

Ekologové návrh vítají, podle nich se zpřesňují pravidla ochrany přírody v národních parcích. Změn podle ministrova náměstka Vladimíra Dolejského doznalo uplatňování zákona o lesích a zákona o ochraně přírody a krajiny na území parku.

Zavedení takzvaného opatření obecné povahy pro jednotlivé zóny parku podle Brabce vzbudilo obavy na všech stranách, jak u zástupců obcí a krajů, tak u ekologů. Museli by se dohodnout, v opačném případě by mohli podat žalobu. Obávali se průtahů u soudu. Jak budou zóny ochrany přírody vypadat, bude stále určovat ministerská vyhláška. Tak jako doposud se budou vyhláškou určovat všechny zóny ochrany přírody. Ty mají být nově čtyři, nyní jsou tři.

Přímo v návrhu zákona je podle Dolejského formulováno pravidlo, které určuje, že po schválení a vyhlášení sytému zón může být provedena změna, tedy například zvýšení procenta první zóny na úkor druhé zóny až po uplynutí patnácti let. V návrhu je také napsáno, co bude v jednotlivých parcích zakázáno na celém území národního parku a mimo zastavěná území obcí.

Například nyní platí zákaz vstupu mimo vyhrazené cesty na celém území první zóny. Vědci kritizovali, že novela nedostatečně řeší péči o lesy v NP a stavební činnost na území parků. Požadovali, aby se péče o všechny lesní porosty v NP řídila pouze zákonem o ochraně přírody, z normy by tak zmizelo označení hospodářské lesy.

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Kontejnery na tříděný odpad
• Principy udržitelného chovu
• Udržitelné zpracování ryb
• Bioplynové stanice a životní prostředí
• Příroda Bavorského lesa