V Česku měl od července platit Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Naplňuje se jím evropská směrnice zakazující plasty na jedno použití, jako jsou vatové tyčinky, brčka, příbory, kelímky nebo obaly na jídlo z expandovaného polystyrenu.
Výrobky z plastu, které jsou obvykle určeny k tomu, aby byly před vyhozením použity pouze jednou nebo krátkodobě, podléhají od poloviny roku 2021 nové směrnici Evropské unie ve všech členských zemích. Cílem tzv. Single-Use Plastics Directive (SUP - 2019/904/EU) je předcházet jejich dopadu na životní prostředí a podporovat přechod k cirkulární ekonomice.
Mezi zakázané plasty na jedno použití patří také obaly. Nejtypičtějšími jsou nádoby na potraviny z expandovaného polystyrenu, ale např. také různé kelímky z tohoto materiálu, které slouží k okamžité spotřebě obvykle přímo z dané nádoby, a to bez jakékoliv další přípravy, jako je vaření či ohřívání (mají např. Kompletní a okamžitý zákaz naopak platí pro výrobky z tzv. oxo- rozložitelných plastů. Obsahují totiž přísady, které je prostřednictvím oxidace rozkládají na mikroplasty. Vyrábí se z nich např. sáčky na potraviny, tašky, balicí fólie nebo pytle na odpadky.
Někdy jsou označovány jako bio-degradabilní, což může evokovat jejich šetrnost k životnímu prostředí. Přitom je tomu naopak. Zákaz se pak dotýká také obalů na bázi vláken, které obsahují plasty a na krabičky z lepenky a papíru, pokud u nich lze plast považovat za hlavní součást. Obaly ovlivní také to, že jejich součástí nemohou být plastové příbory a brčka. Například k dětským nebo jiným nápojům už nebudou moci být přichycena plastová brčka.
Cílem je upozornit zákazníky na plastový materiál a také na negativní dopady na životní prostředí v případě nevhodného vyhození obalu po spotřebování obsahu. Piktogramy, které musí od července 2021 nést nápojové kelímky vyrobené částečně resp. Evropská komise zatím nevydala konkrétní pokyny, jak danou směrnici aplikovat, ale dá se předpokládat, že značení bude povinné nejenom pro kelímky na pití, které znáte z koncertů nebo kaváren, ale piktogram se objeví také na kelímcích s nápoji, které se prodávají v obchodech a zkonzumujete je až později. hygienické vložky a tampony a aplikátory tamponů,vlhčené ubrousky, tj.
Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad
Mezi opatření vyplývající ze směrnice SUP patří informování spotřebitelů o dostupnosti alternativ a recyklaci výrobků a o tom, jak správně nakládat s odpady. Směrnice má v sobě také zabudovanou tzv. zásadu „znečišťovatel platí“, tedy hrazení nákladů na úklid v souvislosti s nakládáním s odpady.
Mezi nové legislativní požadavky pro výrobce spadá od července 2024 také nutnost připevnit k plastovým nebo kompozitním lahvím (např. S inovativním řešením přišla společnost ALPLA. Její uzávěry, které nabízí ve třech různých podobách, zůstávají připevněné k lahvi po jejím otevření a také během používání. Pro jejich výrobu není oproti běžnému řešení zapotřebí žádný další materiál ani technické úpravy nebo investice do stávajících stáčeních linek. Design všech lahví postupně ovlivní také minimální obsah 25 % recyklovaného plastu při výrobě do roku 2025 (pro PET lahve) a 30 % do roku 2030 (pro všechny lahve).
Směrnice omezující jednorázové plasty souvisí s evropským akčním plánem přechodu na cirkulární ekonomiku, který je součástí Green Deal - zelené nebo někdy také nazývané klimatické dohody. Ta rozpracovává investiční plány v souvislosti se silným a aktuálním tématem udržitelnosti. Akční plán Evropské komise je výzvou, protože ovlivní tak zásadní oblasti průmyslu jako je stavebnictví, automobilový průmysl, výroba textilu a nebo právě obalářství a zpracování plastu.
Záběr tohoto balíčku je přitom velmi široký a jeho vzniku předcházela celá řada analýz, z nichž postupně vychází celá řada podstatných inovací jak na poli legislativy, tak v rámci vzniku nových byznys modelů. Legislativní přechod je velmi komplexní a už teď se ukazuje svízelnost zapracování nařízení Evropské komise do lokálních obalových, odpadových a později i jiných zákonů.
Z informací uvedených v tabulce MŽP (pod článkem) vyplývá, že zákaz skládkování komunálního odpadu, podobný českému zákazu, má ve své legislativě nastaveno Německo, Belgie a Švýcarsko. K roku 2024 má tento zákaz v platném zákoně i Česká republika. ČR samozřejmě může být jedním z nejpřísnějších států v této věci a reálně můžeme mít zakázané skládkování o šest let dříve než EU. Je to pouze otázka politiky státu a toho, zda zodpovědní politici chtějí, aby občané a firmy toto výsadní postavení ČR v EU zaplatili.
Čtěte také: Lesní zákon a stavby
Z tabulky vyplývá, že evropské státy omezující ukládání komunálního odpadu na skládky přijímají převážně zákaz skládkování biologicky rozložitelných odpadů. Evropská směrnice o skládkách 1999/31/ES stanovuje právě pouze omezení k biologicky rozložitelným odpadů, a to na úroveň 35% produkce roku 1995 v roce 2020. Několik států má zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu, či spalitelného odpadu. Takto to dlouhodobě navrhovala i ČAOH.
Je možné obecně shrnout, že vysoké poplatky za skládkování jsou nastaveny u bohatších států Evropy. Státy, které mají řízené odpadové hospodářství pouze cca 25 let, tedy postkomunistické státy (jako ČR), touto cestou nejdou a volí méně nákladná opatření, často zaměřená na podporu třídění a úprav odpadů. Tedy na motivaci, nikoli na represi a násobné zdanění, jak je nyní navrhováno ministerstvem ŽP v ČR.
V případě inertního odpadu je v EU častým řešením poplatky nevybírat žádné, či je stanovit pouze v minimální výši. ČR má naopak poplatek i u inertního odpadu 500 Kč/t. Dle návrhu MŽP se má navíc navyšovat až na 1350 Kč/tunu - bude tedy nejvyšší v Evropě. Žádné nebo minimální zpoplatnění těchto odpadů má dle tabulky MŽP například: Bulharsko, Estonsko, Francie, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Švýcarsko, nebo Velká Británie.
Co je v kontextu informací z dalších států velmi s podivem je fakt, že MŽP navrhuje dokonce i u zbytkového/nevyužitelného odpadu výrazné zdražení až na 1350 Kč/t. U odpadu, který není možné využít, má navrhované zdražení jediný dopad, a sice umělé navýšení ceny služeb obcím a občanům, ale i firmám, resp. zajištění daňového výnosu státu na úkor peněženek všech. Pozitivní environmentální přínos opatření není zřejmý.
Směsný komunální odpad, recyklovatelný a využitelný odpad navrhuje MŽP zdražit na skoro čtyřnásobek (z 500 na 1850 Kč/t v roce 2023). Tedy na více než dvojnásobnou hodnotu, kterou mají okolní státy, jako např. Polsko, kde se s poplatkem cca 750 Kč daří odpady efektivně odklánět ze skládek do zpracovatelských zařízení. Navíc zbytkový a nevyužitelný odpad je v Polsku zatížen nižší daní ve třech skupinách dle využitelnosti odpadu - 450Kč/250Kč/0Kč. To motivuje odpadové firmy odpad zpracovávat (včetně SKO), nikoli s ním nakládat jako se směsí. Zavedené opatření funguje.
Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR
Je asi již obecně známým faktem, že nebezpečný odpad má ČR dlouhodobě zpoplatněn nejvíce na světě, a to v míře 6200 Kč za tunu. Druhým nejdražším státem je Belgie, která má poplatek ve výši 1780 Kč/tunu. MŽP navrhuje tento poplatek pozvolna snižovat na 4000 Kč v roce 2017 a na finálních 2500 Kč/t k roku 2024. ČR a český průmysl tedy bude mít oproti svým konkurentům v zahraničí poplatek stále nejvyšší v EU i za 9 let.
Agenda skládkovacích poplatků je pro původce odpadů dosti důležitým tématem, neboť veškeré náklady navýšení poplatků vždy nesli a musí nést původci odpadů. Dle evropského principu „znečišťovatel platí“ je totiž vždy původce ten, kdo ovlivňuje množství vznikajících odpadů. Původce je ten, kdo nese daňové zatížení k vztahující se k odpadům a nakládáním s nimi.
tags: #zákon #omezující #skládkování #plastů #Česká #republika