Zakrslý králík: Chov v přírodě a péče o mazlíčka

Králík je nejoblíbenějším domácím mazlíčkem na světě. Není divu. Díky dlouhým uším, měkké srsti a něžným očím vypadá opravdu roztomile. Je to společenské, nenáročné a finančně nenákladné zvíře. Na stupnici nejoblíbenějších domácích mazlíčků zaujímají ušáci číslo tři - hned za psy a kočkami. Nejsou ani malí, ani velcí.

Jsou důvěřiví, jejich koupě nezruinuje naší peněženku a na chov jsou poměrně nenároční. Realita bývá ale někdy jiná. Důsledkem těchto nesprávných představ bývá nesprávný chov a péče o tato zvířata. Často musejí žít v příliš malých klecích, nemají žádný kontakt s ostatními zvířaty a žádnou možnost výběhu. Králíci mají - přesto, že to navenek nedávají znát - důležité potřeby, které by jejich majitelé neměli ignorovat.

Povaha králíčků

Mnoho chovatelů rádo tvrdí, že právě jeho plemeno je přítulnější, než jiné (často z řad chovatelů teddíků a beránků). Často je také rozšířený omyl, že velká "masná" plemena se nedají ochočit. Není to však pravda. Králíčci nejsou psi, jejich povaha je v podstatě velmi podobná a nezáleží ani na velikosti, ani délce srsti či uší. Jsou to charakteristiky, které spolu vůbec nesouvisí.

Záleží tak především na zaměření daného chovu (na maso x na výstavy x na mazlíčky) a na tom, jak se jim chovatel věnuje. Na povahu má samozřejmě vliv také genetika, proto doporučuji vybírat mazlíčka z chovu zaměřeného na chov mazlíčků, ktde je na povahu rodičů a následně i mláďat kladem zvláštní důraz a dává se přednost zdraví a povaze před vzhledem. Výjimkou je tzv. Zaječí a Zakrslý zaječí. Tato plemena vynikají vysokým temperamentem a mají silnější přirozené instinkty. Jako mazlíček pro dítě nebo začátečníka se tak spíše nehodí (osobní zkušenost s nimi nemám, čerpám z rad chovatelů těchto plemen).

Velikost králíčků se neudává v cm, ale v kg. U většiny zakrslých plemen je ideální váha 1,0-1,2kg (zakrslí saténoví aj.), u zakrslých teddy 1,0-1,35kg a zakrslý beran 1,5-1,75kg s určitými odchylkami (přesnější a aktuální popis najdete ve standardu příslušného plemene). V daném rozmezí se také pohybuje naprostá většina mláďat. Celková stupnice přípustné hmotnosti zakrslých chovných zvířat je pak 0,8-2,1kg. Překročení nebo naopak nesplnění tohoto rozmezí se stává velice ojediněle, avšak není to nemožné.

Čtěte také: Divocí králíci v přírodě

Větší velikost vůbec nevadí, ale rozhodně by neměl mít váhu pod 0,8kg. Už 0,9kg je opravdu velice malý králíček na hranici životaschopnosti. Případné zdravotní problémy nebo předčasná smrt nebývají u příliš malých zvířátek výjimkou. Proto zvířátka s očekávanou hmotností pod 1,0kg stahuji z prodeje a prosím o pochopení, nechci dětem předávat zvířátko u něhož bych očekávala krátký život. Nesnažte se snížit velikost králíčka tím, že byste ho dostatečně nekrmili!!! Velikost králíčka je dána shodou mnoha faktorů jako je genetika (jako u lidí a dalších zvířat, ne vždy je z malých rodičů malé mládě a naopak), množství mléka samice nebo počet sourozenců ve vrhu. Hrozilo by podvyživení a zdravotní problémy, navíc králíček stejně vyroste.

Bohužel, hmotnost jako určení velikosti je velmi nešťastné, protože nebere v úvahu výživovou kondici jedince nebo roční období, počet vrhů samičky apod. Přesnou váhu mláděte nelze určit, ani podle váhy rodičů! Liší se i jednotlivé váhy mezi sourozenci téhož vrhu. Budoucí váhu lze hrubě odhadnout na základě poměru věku a hmotnosti v 8 týdnech věku (na dotaz). Teddíci vypadají na první pohled velcí, ale jde o optický klam zapříčiněný 5-10cm srstí, jež je obklopuje. Je však pravdou, že mají trochu vyšší hmotnostní stupnici ve standardu plemene, než např. Pokud budete mít králíčka jenom jednoho, je to jedno. Samičky ani samečci se zásadně neliší v chování ani vzrůstu. Povaha králíčků je opravdu velice individuální, mezi dvěma konkrétními samičkami bude větší rozdíl, než mezi samečkem a samičkou obecně. Osobně na mazlíčky preferuji samečky. Nebude mít výkyvy nálad jako samičky (prostě ženské... jsou náladové v době říje, a dále se může objevit tzv.

Čistotnost a hygiena

Králíček je od přírody velice čistotné zvířátko. V podmínkách chovu není v lidských silách učit to každé mládě zvlášť. Všimla jsem si, že mnoho prodávajících toto uvádí, ale spíše hřeší na přirozenou čistotnost většiny králíčků, jež přichází s věkem. Nevěřte těmto slibům v inzerátech, u mláďat jde v tomto případě o marketing. Když si koupíte štěně, také vám prvních pár týdnů až měsíců čůrá všude možně. Je úplně normální, když si po příchodu do nového "zaneřádí" celou klec, je to jeho způsob, jak se zabydlet.

Vyberte určitý roh klece, kam chcete, aby králíček chodil (pokud už on sám takové místo vybral, respektujte to) a umístěte tam toaletku s podestýlkou. Pokud vykoná potřebu jinde, bobky a počůranou podestýlku nevyhazujte, ale umístěte do toaletky. Pachy tam králíčka budou vábit. Je potřeba být v tomto velmi trpěliví a důslední, ale první úspěchy, byť ne 100%, by se měly dostavit během několika dnů. Ještě účinější bude, pokud vychytáte okamžik, kdy se králíček chystá čůrat (nadzvedne se na nožičkách, zvedne zadeček a ztuhne), a v tu chvíli ho vezmete a posadíte do toaletky. Pokud se mu to zadaří, velmi pochválíme!

Je také možné, že se příležitostně netrefí i zvířátko, které je normálně čistotné. Příčinou může být psychické rozladění nebo stres, vyvolané např. novým zvířátkem v rodině.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Očkování a prevence

Očkování je nepovinné, avšak vřele doporučuji vakcinaci pravidelně provádět i u mazlíků ve zdánlivé izolaci. Nemoci jsou totiž přenosné kontaktem s nakaženým králíkem či bodavým hmyzem, nebo kapénkami vzduchem. Očkování se dělá u králíčků starších 10 týdnů (do té doby vakcínu zlikviduje imunitní systém posílený látkami z mateřského mléka). Mláďata určená na prodej očkována nejsou (pokud není psáno jinak). Po prvním očkování je třeba pravidelně přeočkovávat (po půl roce nebo po roce, dle vakcín).

Očkuje se proti králičímu moru a myxomatóze, nově také proti RHDV 2 lidově "mor 2". Nejčastěji se používá kombinovaná vakcína PESTORIN MORMYX nebo monovakcínami MYXOREN, PESTORIN, PESTORIN RHDV 2 případně je možné očkovat i proti pasteurelóze PASORIN (což se dělá především u králíků, kteří přichází často do kontaktu s ostatními - sport, výstavy,...). Nedoporučuji vakcínu Nobivac kvůli množství hlášených vedlejších účinků vč. úmrtí.

Obecně se má zato, že je šetrnější očkovat monovakcínami každou nemoc zvlášť, než používat kombinované. Nejprve se začíná morem, pak myxomatózou, dále mor 2 a případně pasteurelóza.

Proti kokcidióze zásadně nepřeléčuji (není-li důvod), považuji to za špatný přístup k chovu. Je stejně efektivní, jako byste se preventivně přeléčovali antibiotiky proti rýmě. Kokcidie jsou přirozené bakterie žijící ve střevech králíka a pomáhají mu při trávení. Jejich přemnožení, ohrožující život králíčka, nastává buď při nevhodném krmení čerstvým či nevhodným krmivem, nebo nedostatečnou hygienou v chovu, případně slabostí jedince. Pokud se přeléčují celé vrhy naráz vč. chovných samic, jde o opakované přeléčování, čímž dochází k rezistenci bakterií a jejich následné větší agresivitě vedoucí k vyšším úhynům v budoucnu.

Proto volím náročnější cestu - důkladnou znalost krmivářství, důkladnou hygienu kotců a vyloučení slabých jedinců z chovu. I za tu cenu, že jednou za čas některé z mláďat uhyne na střevní potíže již v mladém věku. Přesto se může stát, že se mi u některého projeví první příznaky a pak okamžitě dotyčného léčím a spolu s ním preventivně přeléčím celý kotec.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Chov více králíků pohromadě

Vím, že se často psává doporučení 2 králíčků spolu, avšak mé zkušenosti tomu naprosto neodpovídají. Myslím, že je to způsobené tím, že je to uváděno ve starší literatuře (a dále citované v novější), kdy se takto pohromadě chovaly mladé samičky masných plemen z důvodů úspory místa - ty se nedožijí dospělosti, tedy problémy spolu spíše nemají nebo jsou kousance natolik malé, že se většinou neřeší. Zkoušela jsem 11 dvojic samic mít pohromadě, až na dvě výjimky se mi nesnesly ani sestry z jednoho vrhu a to ani na prostoru zahrady (cca 600m2) - nejpozději ve 4-6 měsících se začaly prát, obzvláště v době říje jedné z nich (což je každou chvíli).

Králík je sice zvíře skupinové, ale také velice teritoriální, přesahující stonásobně prostor jedné klece. Největší šanci na úspěch má samička s kastrovaným samcem. V takovém případě doporučuji nejprve pořídit samce a nechat ho vykastrovat (od 5. měsíce, od 3. měsíce je schopný rozmnožování. Je nutné držet jej odděleně ještě cca měsíc po kastraci-riziko oplodnění i rvaček). Kastrace samců je velmi jednoduchý a rychlý zákrok, který se dobře hojí (přetnutí chámovodů nebo odejmutí varlat), kastrace samic je velmi náročný a velký zákrok (odejmutí dělohy a vaječníků). Doporučuji najít si specializované pracoviště zaměřené na králíčky vybavané inhalační anestezií (mnohem bezpečnější, než injekční). Počítejte s tím, že jedním z rizik kastrace je smrt.

Pokud bude králíček jen jeden a budete se mu dostatečně věnovat vy, bude spokojený. Nebude muset s nikým soupeřit o krmení, prostor, ani vaší pozornost.

Péče o srst

U srsti přes oči, kromě toho že králík nevidí, hrozí další problémy s očima jako zvýšené podráždění, různé výtoky a další problémy. Proto ji u králíků, kterým srst překáží ve výhledu, zastřihávám. To se týká většinou mláďat mezi 3-5. měsícem. Jak srst roste, doporučuji ji zkrátit po celém obvodu oka. V dospělosti, nejpozději po druhém přelínání, by si srst měla lehnout a neměla by překážet. To se však týká pouze mého chovu. Ačkoli já a pár dalších usilujeme o změnu návrhu standartu, zatím se mi oficiální změna mezi většinou prosadit nepodařila.

I když srst nebude tolik překážet, může se stát, že se občas srst připlete králíčkovi do oka a způsobí podráždění. Po poznáte podle zčervenalého lemu očních víček, které je normálně růžové. Stačí srst dotýkající se oka odhrnout a kápnout na zklidnění oční kapky (osvědčil se mi Visine, neosvědčila Hypromelóza). Může se také objevit ztvrdlý výtok ve vnitřním koutku oka připomínající ospalku, tu stačí velmi jemně odstranit (pokud bude "držet", je dobré navlhčit ji vatovým tampónkem).

Chov venku

Ano. V přírodě králíci také bez problémů fungují. Zimy se rozhodně nebojte, větší problémy mohou být v létě. Králíčci snáší suchý chlad lépe, než vlhko s průvanem a teploty nad 25°C. U dlouhosrstých teddíků to platí dvojnásob. Králíkárnu není třeba nijak zateplovat (ostatně, to vlastně ani moc nejde), avšak v zimě je potřeba zajistit kotec proti průvanu. Na co je naopak třeba dávat pozor jsou horka. Nad 25° je to nepříjemné, nad 30° je jim opravdu velmi horko a při vyšších teplotách už doporučuji přstěhovat králíčka z venku dovnitř, než se počasí opět umoudří.

Jak zjistíte tepelný komfort králíka? Jemně stikněte prsty špičky uší, měly by mít pokojovou teplotu. Pokud jsou ledové, je mu zima. Na druhou stranu, bytoví králíčci mají častěji společnost a pozornost. I když ho zrovna nechováte, je s vámi alespoň v letmém kontakt a bude mu méně smutno, než když bude celý den sám venku. Díky tomu se také snáze ochočí a přilne k majiteli. Není vhodné králíčka nechávat v létě venku a v zimě uvnitř (nebo naopak). Králík bydlící venku totiž přelíná na hustou zimní srst, ve které by mu pak bylo vevnitř teplo (nebo naopak).

Samota a dovolená

Králíček zvládne víkendy sám bez problémů. Doba, po kterou můžete být pryč, závisí na velikosti napáječky, misky a jeslí (obvykle min. Pokud pojedete na delší dovolenou, stačí, když ho jednou za 3 dny někdo zkontroluje a doplní mu seno a vodu (třeba když vám soused nebo příbuzný přijdou zalít kytky a vybrat schránku). Nekrmte králíčka do zásoby granulemi, většinou je začne vyhazovat nebo je počůrá, lepší je vždy jen denní dávka. Pokud to není možné, vůbec nic se nestane, pokud se někdy vynechají. Velmi důležité je dokonale zajistit dvířka od klece. Mechanismus zavírání je velice jednoduchý a často se stává, že se ho králíček naučí otevírat, a to jak střešní posuvné, tak boční zaklapávací (zaručeně se to stává ve chvíli, kdy doma dlouho nikdo není). Proto doporučuji zajistit je buď zámečkem, nebo zahrazením cesty např.

Plemena zakrslých králíků

Teddy je módní kříženec v novošlechtění (tedy zatím nepatří mezi uznaná plemena), který se vyznačuje dlouhou srstí po celém těle (viz. Většinou jsou však jen množeni laiky bez dostatečných znalostí. Mají tím pádem mnoho nedostatků, které je nutné zlepšit, aby se upevnilo zdraví, velikost a podoba plemene. Proto je při šlechtění žádoucí zařadit do chovu Teddíků i králíčky s klasickou délkou srsti, kteří jsou již dobře prošlechtění. Králíček s teddy genem je geneticky pouze částečně "teddík" (např. otec teddy, matka jiné plemeno se standardní délkou srsti) a výsledná délka srsti v dospělosti je pouze odhadnutelná.

Většinou vyjde klasická délka srsti s příležitostnými partiemi s dlouho srstí, především v oblasti za ušima, málokdy kolem krku (velmi raritně i jako dlouhosrstí) - fotogalerie. Dříve byli tito "kříženci křížence" označováni jako "lvíčci". "Teddy gen" je gen neúplně dominantní a při křížení se projevuje podobně, jako např. strakatost u Českého strakáče a může se projevit plně (teddy), neúplně (teddy gen) nebo vůbec (standardní délka srsti = zakrslý barevný).

• Teddy x teddy = 100% potomstva teddy.
• Teddy x "klasický" králíček = "teddy gen".
• Teddy gen x teddy gen = 25% teddy, 50% teddy gen, 25% klasický.
• Teddy x teddy gen = 50% teddy, 50% teddy gen.

Teddíka od teddy genů lze rozlišit nejpozději do dvou měsíců věku. Rozdíly mezi jednotlivými králíčky lze pozorovat v prvním, čtvrtém a sedmém a vyšším týdnu věku. Srst teddíka i teddy genů se proměňuji během růstu do 5 měsíců věku a následně s každým přelínáním (jaro a podzim), králíček tak může v průběhu života vypadat pokaždé trochu jinak, obzvláště patrný je rozdíl např. Zakrslý saténový je mladé plemeno s normální délkou srsti vyznačující se velmi vysokým leskem a jemnou, hebkostí srstí. Na sluníčku nebo při použití blesku na fotkách vyloženě "svítí". Jsou velmi dobře rozpoznatelní již v hnízdě.

Zakrslý beran je králík s normální délkou srsti a ušima svěšenýma dolů. Tato plemena jsou mnohem větší, až 1,75kg což je i skoro dvojnásobek oproti ostatním zakrslým plemenům.

Průkaz původu (PP) vs. Výpis předků (VP)

Králíci jsou oficiálně vedeni a chováni jako hospodářská masná zvířata, a to vč. zakrslých plemen (spadají pod stejný svaz jako slepice a holubi). Jejich evidence a "papíry" tak podléhají jiným kritériím, než chov zvířat zájmových (např. koní či psů). Jedinými "úředně platnými" dokumenty ke králíčkovi je rodokmen od ČSCH (Český svaz chovatelů), který je vázaný na bolestivé tetování (může být označován i jako "PP" - průkaz původu. Rodokmen, totiž předky, mají totiž všichni bez ohledu na "papíry").Rodokmen ČSCH by měl být, podobně jako u jiných zvířat, zárukou původu a lepší kvality chovu a zvířete.

Pro vydávání rodokmenů pro již uznané plemeno je potřeba, aby člen ČSCH kryl ideálně nepříbuzná zvířata stejného plemene, kresby a barevného rázu (* existují výjimky), jež byla výstavně ohodnocena a nedostala tzv. výluku (hrubé nedostatky ve standardu). Na rodokmen pak mají nárok pouze mláďata, jež nemají na první pohled výlukové vady (např. jinou barvu atd.) a předpokládá se u nich slušné hodnocení na výstavě a následně dobrá užitkovost v chovu.

Pro plemeno (nebo novou kresbu či barvu), které zatím nebylo oficiálně uznáno, lze požádat o "povolení novošlechtění". Chovatel by měl prokázat znalosti z oblasti chovu králíků a králíkářské genetiky, měl by mít jasno v tom čeho chce dosáhnout a jak na to půjde. Také je potřeba doložit návrh standardu nového plemene. Se svou žádostí může, ale nemusí uspět. V případě úspěchu pak získá právo registrovat všechna zvířata s chovu, a to vč. těch nestandardních, krytí různých barev či plemen aj. Vystavení rodokmenu je delší byro...

tags: #zakrsly #kralik #chov #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Domácí metody pro ucpaný odpad
• Historie a vývoj skladky
• Studie o dopadu e-cigaret na ovzduší
• Anglické ekvivalenty pro "koš na odpadky"
• Aktivity pro malé ekology