Skladka Vysoká nad Labem: Historie a vývoj

Železné hory, kde se obec Prachovice nachází, jsou geologicky nejkomplikovanějším a nejpestřejším územím celých Čech. Ložiska vysoce kvalitního silurskodevonského vápence se v Železných horách vyskytují pouze v okolí Vápenného Podola a Prachovic. Samotné ložisko Prachovice - Vápenný Podol tvoří 2,5 km dlouhý a 600 m široký pruh. Původní mocnost 150 m byla tektonickým pochodem zvýšena na 450 m.

Od těžby vápenců po moderní cementárnu v Prachovicích

Prachovické ložisko je bohaté i na drobné krasové útvary a tak je možno v okolních ordovických sedimentech nalézt otisky graptolitů a trilobitů. Z početných jeskyní lze jmenovat jeskyni Páterovou - netopýři. Vápenec byl známý od dávných dob. Zpočátku se lámal velmi primitivním způsobem, zprvu pomocí dřevěných, později železných klínů. První větší ulehčení přineslo použití střelného prachu a dynamitu.

Počátky těžby a spory o práva

Nejstarší písemné záznamy o historii obce a počátcích těžby vápence se v souvislosti se stavbou hradu Lichnice datují do roku 1398. Z obydlí skalníků, lámajících ve zdejších lomech kámen na stavbu hradu vznikla osada Prachovice. První historicky ověřené údaje pocházejí již z této doby. Zachovaly se originály některých trhových smluv o koupi a nájmu pozemků, vápenických pecí apod.

Právo na lámání vápence bylo vždy předmětem sporů, například vleklý spor obce Prachovice s velkostatkářem Kinským v letech 1848 až 1862, který nakonec Kinský za 1000 zlatých odstupného vzdal ve prospěch obce. Od roku 1863 patřily všechny otevřené lomy Prachovicím. Obec lom pronajímala jednotlivcům, jejichž dělníci kámen lámali rozváželi po okolí. Peníze za vylámaný kámen těžko obec dostávala zpět a obecní výbor musel často na svých schůzích řešit otázku dlužníků.

Aby byla možnost kontroly, kolik kamene se vyláme a toto bylo správně zapisováno, stanovila obec dohlížitele. Ten měl za povinnost na obecních schůzích výboru předkládat přesný soupis vytěženého kamene, který jednotlivci odebrali a za něž dlužili. Protože placení stále vázlo, rozhodl se obecní výbor, aby se za vápenec platilo každý měsíc a nezaplatil-li dlužník nesměl kámen lámat .

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Vývoj výroby vápna

Stejně jako lámání, tak i pálení vápna probíhalo až do 50. let minulého století primitivním způsobem v otevřených pecích, tzv. milířích, kde se topilo dřevem. Pálení vápna patřilo k nejobtížnějším pracím, jak z hlediska hygieny práce tak i z hlediska fyzické námahy. Změny ve výrobě nastaly až po roce 1848, kdy v lomech začali podnikat soukromníci, kteří vystřídali feudální vrchnost. Pokrok a zvýšení výroby vápna přinesla stavba nového typu pecí.

Roku 1864 postavil Josef Klimpl kruhovou vápenku, současně byl založen v Prachovicích „První spolek k vyrábění vápna ve Vápenném Podole“. Jeho iniciátorem byl rolník Franc. Téhož roku se z popudu starosty obce Františka Pavlíčka ustavilo družstvo, které se zabývalo též výrobou vápna. Spolek i družstvo postavily na tehdejší dobu moderní šachtovou pec skládající se ze dvou pecí, které byly již vytápěny uhlím. Spolek měl asi 25-30 zaměstnanců, kteří pracovali nepřetržitě ve dvou směnách vždy od 6 do 18 hod. Pálení obvykle začalo v únoru a na vánoce pece vyhasly.

Po roce 1878 byla obě sdružení z konkurenčních důvodů sloučena v jeden spolek. Se zvýšením výroby vápna a kamene bylo nutno lépe vyřešit dopravu výrobků. V roce 1881 postavila rakouská společnost pro místní dráhy lanovku pro dopravu vápence do Závratce (Berlova vápenka). Byla to košíková lanová dráha 6 km dlouhá, vedená z lomů v Prachovicích do vápenky v Závratci. Další zlepšení přinesla stavba železniční tratě Přelouč - Vápenný Podol.

Trať byla slavnostně otevřena 18. 10. 1882. Nákladní vlaky po ní jezdily několikrát denně, osobní vlak jednou za den. Poptávka po vápně se zvýšila zavedením nového způsobu výroby cukru, zvaném saturace. Saturace vyžaduje vápenec o nejvyšší čistotě, zejména prachovický vápenec tuto podmínku splňoval. Spotřeba vápence v průmyslu a ve stavebnictví neustále stoupala.

Vznik větších firem a rozvoj dopravy

V Prachovicích i ve Vápenném Podole začaly podnikat větší firmy. V roce 1882 si pronajala svůj 1. lom firma „D. Berl -Vápencové lomy“ od knížete Kinského, dosavadního majitele většiny nemovitostí v okolí. Druhou velkou firmu vybudoval bývalý sedlák Josef Musil, který se zmocnil cylindrové vápenky od bývalých majitelů a začal zvyšovat počet dělníků. Na tehdejší dobu vybudoval moderní závod na zpracování vápence. Patřila mu část obecního lomu, cylindrová vápenka, mlýn na vápencovou moučku a parní pila. S několika společníky postavil šachtovou vápenku, postupně však vykoupil jejich podíly a stal se jediným majitelem.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Obě firmy zaměstnávaly průměrně 90 až 100 dělníků. Těžba vápence neustále stoupala a vzrůstaly nároky na dopravu k odběratelům. Roku 1893 byla zahájena stavba odbočky z trati Přelouč - Vápenný Podol do Prachovic. Stavba trvala 6 let a roku 1899 bylo v Prachovicích slavnostně otevřeno nádraží pro nakládku vápence. V roce 1902 bylo z nádraží vyvezeno 91 vagonů vápence a v roce 1903 již 167 vagonů. Prachovické lomy dodávaly vápenec nejen svým místním podnikatelům, ale zásobovaly surovinou v Závrati, Kostelci u Heřmanova Městce, Pardubicích a v Chrudimi.

S budováním nových železničních tratí a s opravováním starých silnic stoupala také poptávka po vápencovém štěrku. Ten byl vyráběn z pórovitého a nejméně kvalitního vápence. Výroba štěrku byla ruční. Strojní způsob výroby štěrku byl zaveden pouze u firmy D. Berl a J. Musil. Firma Musil zavedla také výrobu vápenné moučky pro sklářské účely. Pro tento účel vybudovala v roce 1903 mlýn poháněný parním strojem.

Podnikatel J. Musil vybudoval a postupně rozšiřoval výrobu, např. v roce 1910 vypálil až 4850 q vápna. Druhá velká firma působící v Prachovicích, firma D. Berl z Prahy, si pronajala lom, postavila vlastní mlýn na vápenec a šachtovou vápenku. Jak již bylo uvedeno, v roce 1891 převzala košíkovou lanovku do Závratce a zásobovala vápencem 2 šachtové pece vápenky.

Většina kamene se dobývala klasickým způsobem - odstřelováním dynamitem. Odstřelené kusy se na místě roztloukaly 12-14 kg těžkými palicemi a pak na vozících vytahovaly po šikmých stěnách lomu. Pohon obstarávaly parní stroje a ruční rumpály. Z nepřístupných míst se kámen vynášel v tzv. necičkách. Rozvoj těžby trval až do roku 1911.

Krize a změny vlastníků

Od roku 1912 začalo období hospodářské krize, zastavování práce v lomech a propouštění. V roce 1913 začala ve Vápenném Podole podnikat „Česká obchodní společnost“ z Ústí nad Labem. Koupila některé lomy a vykoupila také majetek firmy D. Berl ve Vápenném Podole. Lomy získala firma v lednu 1913 a již v červnu téhož roku začala s výstavbou moderní kruhové vápenky s kapacitou 40t/den a vysokou kvalitou vápna. Tato pec byla v provozu až do roku 1965.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

V době I. Světové války lomy pracovaly, ale vápenky byly pro nedostatek uhlí v provozu jen několik týdnů v roce. V roce 1916 byla výroba vápna zastavena úplně. Česká obchodní společnost dále investuje a v roce 1917 kupuje majetek „Prvního spolku k vyrábění vápna ve Vápenném Podole“. Postupně modernizují svá zařízení i další firmy. V roce 1917 je prodloužena železniční vlečka v Prachovicích dále k lomům a v návaznosti na to začíná firma Berl stavět úzkokolejnou lanovou dráhu z lomu k vlečce.

Strojní vybavení firem se zdokonaluje a otevírají se další nové lomy. Například v roce 1923 otevřela v Prachovicích lom firma Josef Mráz a Josef Nepovím. V roce 1927 otevírá lom Antonín Handlíř, v roce 1934 potom František Fidra. U dalších lomů není známo datum jejich otevření. Firma D. Berl investuje dále. V roce 1935 je to sklad trhavin, železniční nakládací rampa u vlečky, stabilní dieselův motor pro pohon výtahů v lomech atd.

V roce 1932 firma Musil a syn začíná z důvodů nemoci J. Musila postupně předávat svůj závod firmě D. Berl. Tato firma převzala všechny zakázky na saturační vápenec, převzala do nájmu železniční vlečku a ostatní části Musilova závodu. Poslední investicí firmy D. Berl byla stavba druhého mlýna na vápennou moučku pro sklářské účely a ke hnojení.

Firma D. Berl, která postupně ovládla lomy a vápenky v Prachovicích, působila samostatně až do roku 1939. Její vápenky se však již vyznačují nehospodárným provozem, také celková finanční situace firmy nebyla nejlepší. Firma navrhla spojení s Českou obchodní společností, působící ve stejném období ve Vápenném Podole, formou akciové společnosti. Samostatnost firmy D. Berl skončila 6. 9. 1939 a její podíly získala koupí Králodvorská cementárna, akciová společnost. Nedochovaly se však zprávy ani o osudu Davida Berla ani o důvodu prodeje.

Králodvorská cementárna, a.s. převzala nájemní smlouvy s Musilem, Kinským, obcí a ostatními. Dosadila nové vedení a na začátku válečných let prováděla i modernizaci provozů, kterou v roce 1939 začala firma D. Berl. Do provozu byla uvedena nová nákladní rampa v Prachovicích, strojovna v lomu pro parní lokomobilu, pohánějící mimo jiné již kompresor pro ruční sbíječky a pod.. Jediné zprávy o činnosti v lomu v roce 1941 pocházejí z korespondence firmy s VČEZ, kdy Králodvorská žádá o elektrifikaci Prachovic a VČEZ nemohou pro nedostatečnou kapacitu přívodního vedení vyhovět. Prameny k období okupace prakticky nejsou.

Další ověřený údaj je až z 9.5. 1945, kdy obec převzala správu lomu, vápenek a mlýnů do svých rukou. Znárodnění podniku Králodvorská cementárna a.s. bylo vyhlášeno až 27.12. 1945. Ještě v průběhu roku 1945 prováděla v Prachovicích dánská firma L. C. Smith ve spolupráci s Králodvorskou cementárnou, za účelem výstavby cementárny, geologický průzkum, ale po vyhlášení znárodnění 28.10. 1945 od svého záměru ustoupila.

29.11. 1945 došlo ke znárodnění veškerého majetku České obchodní společnosti a jeho začlenění do národního podniku České cementárny a vápenice v Praze. K tomuto podniku byl přičleněn i majetek firmy Králodvorská cementárna v Prachovicích. Byl to vápencový lom, vápenka, mlýn na mletí vápence a vápenka v Závratci.

Stavba a provoz „starého“ závodu

Myšlenka stavby velké cementárny v Prachovicích pochází již z předválečných let, kdy byly prováděny geologické průzkumy a prošetřovány vodohospodářské poměry na řece Chrudimce. V důsledku válečného konfliktu bylo od výstavby cementárny upuštěno, pokračováno bylo po válce. Jak již bylo uvedeno v roce 1945 provádí průzkum dánská firma L.C. Smith a v letech 1946 až 1947 provádí z pověření Českých cementáren a vápenic průzkumné práce pro výstavbu vápenky pražská firma Jelínek. V letech 1947-1948 je proveden geologickým ústavem nový průzkum. Při intenzivní těžbě byla odhadnuta zásoba vápence na 100 let.

Znárodněním Králodvorské cementárny a.s připadly lomy v Prachovicích Českým cementárnám a vápenicím. Ihned začaly přípravné projekční práce na cementárně. Původně měl být závod postaven v místě tzv. „obecního lomu v Prachovicích“. Nakonec bylo použito návrhu firmy Schmidt a závod byl umístněn do údolí. O živnostensko-právní povolení výstavby požádaly České cementárny a vápenice 17. 2. 1949. Ve zdůvodnění uděleného povolení bylo zvýšení výroby cementu v rámci výstavby státu v rozsahu schváleném zákonem o prvním pětiletém hospodářském plánu ČSR.

Povolení bylo vydáno na následující akce:

• výstavba cementárny
• výstavba vápenice
• dílčí přeložka železniční tratě Heřmanův Městec-Prachovice a zřízení vlečky
• úprava křižovatky a příjezdové silnice
• dílčí regulace potoka
• zvětšení a úprava rybníka Peklo včetně vodovodu průmyslové vody
• rozšíření lomu včetně zřízení hliniště
• vybudování sídliště - kolonie domů pro zaměstnance

Vlastní ideový návrh a podklady pro generel celého závodu vypracovali pracovníci Českých cementáren a vápenic v Praze. Po zrušení Českých cementáren a vápenic dodávalo podklady pro projekční práce vývojové a konstrukční pracoviště ve Dvoře Králové, později, až do doby zřízení n.p. Keramoprojekt, České keramické závody v Praze, kam přěšli pracovníci z uvedených pracovišť.

Po zřízení národního podniku Prachovická cementárna a vápenice se tento podnik stal investorem celé výstavby. Prachovická cementárna a vápenice, n.p. se sídlem v Prachovicích byla zřízena na základě § 23, odst. 1 dekretu prezidenta republiky z 24. 10. 1945 č. 100/45 Sb. O znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Prvním ředitelem byl jmenován Klement Bok.

Ještě České cementárny a vápenice zadaly objednávku na dodávku strojního zařízení První brněnské a Královopolské strojírně. Po zřízení n.p. Přerovské strojírny přešla zakázka na tento podnik. Termíny uvedení cementárny do provozu - zkušební výroba slinku 1. 10. 1953 a výroba cementu 31. 12. 1953 - nebyly dodrženy. Důvodem bylo opožděné předání kompletního projektu od Keramoprojektu Přerovským strojírnám . Splněn nebyl ani další termín zkušebního provozu 1. 9. 1955, stanovený vládním úkolem. Důvodem bylo opoždění a nekompletnost dodávky strojního zařízení.

Náhradní termín nájezdu 1. 11. 1955 byl dodržen i presto, že na konci roku 1955 chybělo ještě 260 pracovníků z celkového počtu 620. Po počátečních problémech umocněných ještě velkými mrazy (zamrzly např. míchače kalu) najela cementárna plynule až v dubnu 1956. Zvolený „mokrý způsob výroby“ se pro prachovickou cementárnu v dané době ukázal jako správný. Dokázal to více než 25-letý provoz závodu, kde přes značnou pestrost suroviny bylo možno zabezpečovat trvale dobrou kvalitu běžných druhů cementu, později potom i výrobu dalších druhů pro vysoce náročné stavby.

Jako příklad lze uvést speciální cement Sulfares odolný proti síranovým vodám, používaný především pro výstavbu pražského metra, silniční cement pro výstavbu dálnic a letištních ploch. Ve výrobním programu byl i cement pro export, který se exportoval například až na Kanárské ostrovy. Generálním dodavatelem technologie, kromě vrtné a těžební techniky a odprašovacích zařízení, byly Přerovské strojírny, pro které byla dodávka první cementářské technologie do Prachovic prubířským kamenem - až dosud zabezpečovaly vybavení cementáren vždy zahraniční firmy.

Jádro provozu tvořily 3 rotační pece, 3,6 x 120 m, 2 drtící linky, 4 surovinové a 4 cementové mlýny 5,5 x 14 m, tzv. kalové a uhelné hospodářství, 2 sušárny strusky, 3 balící stroje. V lomech pracovaly nejdříve dieselové, později naše a sovětské elektrické bagry, dopravu zajišťovaly Tatry 111, později Tatry 138. Během let došlo k několika rekonstrukcím, například v roce 1960 byly rotační pece převedeny na topení mazutem, původní odprášení rotačních pecí bylo v roce 1974 nahrazeno na tu dobu pokrokovými hadicovými filtry CEAG, přistaveno bylo dalších 9 sil na cement a pod..

Po najetí cementárny do trvalého provozu (1956) se celý podnik skládal ze základního závodu (cementárna), později z nové prachovické vápenky (1958) a dále z pobočných závodů: vápenek v Železném Brodě, Jesenném, Závratci a Vápenném Podole. Rychlý nárůst výroby vápna v Prachovicích (o prachovické vápence bude ještě pojednáno) umožnil, aby všechny uvedené závody se zastaralou technologií byly postupně zastaveny: Závratec v roce 1960, Železný Brod 196...

Výstavba sportovní haly ve Vysoké nad Labem

Myšlenka postavit ve Vysoké sportovní (a kulturní) halu pochází z roku 2008. Byl vypracován projekt a dostali jsme stavební povolení. Peníze na stavbu jsme plánovali získat z Regionálního operačního programu, který hradil až 92,5% nákladů. Bohužel jsme tehdy dotaci nezískali, na rozdíl od jiných „neziskových“ projektů typu lyžařského areálu. Úmysl postavit halu jsme oprášili v roce 2012. Tehdy proběhla anketa o potřebnosti haly, kdy téměř 80 % respondentů bylo pro stavbu, i za cenu financování z úvěru. Byl přepracován projekt tak, aby stavba byla co nejjednodušší a tedy i nejlevnější.V roce 2013 byl ve výběrovém řízení vybrán dodavatel stavby a zároveň jsme podali žádost o dotaci na MŠMT.

Dnešního dne bylo předáno staveniště a zahájena stavba. Mezitím byl proveden podrobný inženýrsko-hydrogeologický průzkum staveniště, který konstatoval podstatně horší podmínky pro založení stavby, než předpokládal původní projekt. Proto byl vypracován změnový projekt, ve kterém je celá stavby vynesena nad terén i navážku na pilotách, které jsou zapuštěny až do původního říčního dna. Celkové náklady stavby tím stouply o cca 2,3 milionu korun na částku 22 milionů a 117 tisíc korun bez DPH. Toto cenu odsouhlasilo mimořádné zastupitelstvo obce na svém zasedání dne 21.7.2014 s tím, že je konečná a nepřekročitelná.

Technické řešení a náklady

Stavebně technické řešení: je voleno s ohledem na umístění haly na původním slepém říčním rameni Labe. Obvodový plášť je z izolačních stěnových panelů tloušťky 100 mm. Střešní konstrukce: jako vrchní hydroizolační vrstva střešního pláště je použita PVC střešní folie tl. Konstrukce podlahy ve velké tělocvičně splňuje nejnáročnější parametry. Skladba celé podlahy je 21 cm, na hydroizolační vrstvě je uložen třívrstvý rošt proložený 3 x 5 cm polystyrenovou izolací. Následuje záklop z OSB desek a dubové lamely 24 mm silné.

Stavebník: Sdružení sportovní areál Vysoká nad Labem (BW Stavitelství s.r.o. Projektant: ARCHaPLAN s.r.o. Hradec Králové, ProjekceCZ s.r.o. Celkové náklady: cca 22,4 milionu korun bez DPH (cca 27,1 milionů včetně DPH).

Průběh výstavby a dokončení

Díky mírné zimě se povedlo to, co firma slibovala a čemu jsme trochu nevěřili - do Vánoc je stavba pod střechou, je hotovo kompletní opláštění a většina oken. Teď může klidně začít mrznout, protože uvnitř se dá topit. Je důležité říci, že po zvážení reálnosti původního termínu dokončení (konec roku 2014) jsme tento termín prodloužili se souhlasem ministerstva o tři měsíce. Obejdeme se tedy bez časové tísně, která často doprovází stavby financované za přispění dotace.

Jaký je tedy stav ke konci roku? Hala je pod střechou a má stěny. Barva je kombinací modré a smetanově žluté, na zděné části bude provedena nakonec. Je hotová většina zednických prací, probíhá instalace obkladů do šaten a sociálního zázemí. Proběhla betonáž podlah, na které se bude pokládat dlažba (chodby), lino (galerie) nebo koberec či umělá hmota (malá tělocvična). Instalují se rozvody vzduchotechniky a vytápění, připravuje se montáž sádrokartonových podhledů v místnostech a speciálních akustických podhledů ve velké tělocvičně.

Dlouho jsme se rozhodovali jaký typ podlahy bude ve velké tělocvičně. Objížděli jsme okolní haly, sbírali zkušenosti. Náš požadavek na univerzální využití byl trochu problém, většina hal je čistě sportovních. Nakonec jsme zvolili klasiku - dřevěnou palubovku na roštu, lakovanou speciálním trojvrstvým epoxidovým lakem. Pro kulturní akce bude část palubovky pokryta zátěžovým kobercem, který bude sloužit jako čistící zóna.

V současné době finišuje dostavba sportovní haly. Instaluje se podlaha na hlavní hrací ploše, provádí se montáž podhledů, osvětlení a ozvučení. Samotná hala bude dokončena ke konci měsíce března, v polovině dubna bude hotové parkoviště a další zpevněné plochy, poté proběhne kolaudace.

Dne 10.4. proběhla kolaudační prohlídka naší sportovní haly. Vše je bez závad, takže očekáváme vydání kolaudačního rozhodnutí. Během příštího týdne bude dokončeno parkoviště a veřejné osvětlení, budou provedeny finální terénní úpravy a zatravněny plochy okolo haly. Dále probíhá postupné doplňování vnitřního vybavení (šatny, sportovní náčiní) a odvětrávání výparů z nátěrů podlah. Otevření haly pro veřejnost plánujeme na počátek května, po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí.

Využití haly

Máme samozřejmě zájem, aby hala byla využita co nejlépe. Jste ochotni sami nějaký sport nebo kroužek trénovat či vést? Máte návrh nebo podnět směřující k co nejlepšímu využití haly? Dotazník je anonymní. Vaše odpovědi budou vyhodnoceny a výsledky zveřejněny.

Po dokončení bude hala s palubovkou o rozměrech 17,5m x 33,5m sloužit nejen pro sportovce, ale i pro pořádání kulturních akcí, plesů, přednášek, koncertů. Součástí haly jsou šatny se sociálním zařízením, malá (zrcadlová) tělocvična či prostor pro fitcentrum, galerie (balkón) pro diváky, recepce, technické zázemí. Jedná se o největší investiční akci v dějinách obce.

Financování

Dnešního dne jsme obdrželi informační dopis z MSMT o tom, že Národní rada pro sport projednala naši žádost o dotaci z programu 133510 - Podpora materiálně technické základny sportu a předběžně přidělila obci Vysoká nad Labem dotaci ve výši 9 210 549 korun! Dotace je podmíněna splněním všech zásad programu. V současné době intenzivně pracujeme na vypracování finální žádosti.

Vítězem výběrového řízení se stalo Sdružení sportovní areál Vysoká nad Labem (BW - Stavitelství, Vysokomýtská 718, 534 01 Holice, IČ: 15049752, PRVNÍ STAVEBNÍ CHRUDIM a.s., Tovární 1130, 537 23 Chrudim, IČ 46504621), za nabídkovou cenu 19.762.397,- Kč bez DPH a dobu výstavby 5 měsíců.

Slavnostní otevření

Obec Vysoká nad Labem Vás srdečně zve na SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ VÍCEÚČELOVÉ SPORTOVNÍ HALY Neděle 31.

• 15 hodin: Slavnostní otevření za přítomnosti čestných hostů
• 15:30 - 17:00 hodin: Prezentace sportovních oddílů a skupin, které v naší hale budou působit. Zároveň bude prováděn nábor dětí i dospělých do těchto oddílů.
• 17:30 hodin: Historicky první zápas - basketbalové utkání Hradecké lvice proti výběru Vysoké nad Labem

Prostory pro veřejnost budou volně přístupné, bude v provozu i bar. Hala je zcela dokončená, včetně parkoviště, zpevněných ploch a veřejného osvětlení. Jsou plně vybavené šatny a sociální zázemí, probíhá vybavování haly sportovním náčiním a nářadím.

tags: #skladka #vysoká #nad #labem #historie

Oblíbené příspěvky:

• Praha 5 – zprávy
• Zábava a učení v přírodě
• Definice a charakteristika obecného ohrožení
• Názor sestry na eutanazii
• Historické památky Horního Maršova