Divoký králík (Oryctolagus cuniculus) je zajímavý tvor, který se přirozeně vyskytuje v jihozápadní části Středomoří, konkrétně na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe. Postupně se rozšířil, ať už přirozeně nebo uměle, do různých koutů Evropy. V České republice byl vysazen přibližně ve 14. století.
Králík divoký se odlišuje od zajíce polního, i když oba patří do čeledi zajícovitých (Leporidae) a jsou si velmi podobní. Mají krátký ocásek, zadní končetiny delší než přední, nápadně dlouhé uši a jsou býložraví. Nejnápadnější rozdíl mezi nimi je v jejich rozmnožovací strategii.
Zatímco v České republice jde o populárního domácího mazlíčka i užitkové zvíře, v některých zemích, jako například v Austrálii, je chov králíků přísně zakázán. Důvodem je fakt, že byli do Austrálie dovezeni v roce 1859 a brzy se nekontrolovaně rozmnožili, čímž se stali obávanými škůdci. Od té doby Austrálie bojuje s jejich enormním přemnožením.
Divocí králíci žijí v přírodě v podzemních koloniích s pevnou hierarchickou strukturou. Skupina jim poskytuje bezpečí a možnost sociální interakce - vzájemnou péči o srst, společné hry a další aktivity. Kolonie obývají systémy nor, které se mnohdy rozkládají pod úctyhodným územím. Většinu dne tráví králíci právě v norách.
Aktivní jsou především za soumraku a v noci, kdy vylézají z nor za pastvou. Živí se různými rostlinami, bylinami a výhonky mladých stromků. Mají vyvinutý spolehlivý varovný systém - králík, který zpozoruje nebezpečí, začne dupat zadními tlapkami, čímž varuje ostatní členy kolonie, aby se ukryli do svých nor. V každé králičí kolonii panuje určitá hierarchie. Jsou zde jakési rodiny, kde rodinu tvoří vždy sameček s několika samičkami, které brání své teritorium.
Čtěte také: Péče o zakrslého králíka
Rozmnožování králíků divokých probíhá od února do října. Samice si vyhrabává speciální noru, komůrku s hnízdem vystlaným suchou trávou a matčinými chlupy. Mláďata kojí zpravidla jen jednou denně po čtyři až pět týdnů. Samice mívá ročně pět vrhů po čtyřech až osmi králíčatech. Mladé samice z jarních vrhů ještě tentýž rok přivedou na svět vlastní potomstvo.
Pokud by nedocházelo k regulaci populace, mohlo by dojít k přemnožení králíků. Přirozenými nepřáteli králíků jsou lišky, draví ptáci a v neposlední řadě i člověk. Přemnožení králíci mohou způsobovat škody na zemědělských plodinách a zahradách, okusovat keříky a stromky, a také ohrožovat zdravotní stav domácích zvířat, například přenosem kokcidiózy.
Pokud dojde k přemnožení králíků v blízkosti obydlí, je třeba hledat způsoby, jak jejich populaci regulovat. Mezi možné metody patří:
Důležité je také varovat před neuváženými experimenty s vypouštěním králíků do volné přírody. Takovéto aktivity mohou vést k nekontrolovanému přemnožení a způsobit škody na zahradách a polích, ohrozit zdravotní stav domácích zvířat a narušit ekosystém.
Chov divokých králíků může mít dvojí cíl:
Čtěte také: Soutěžní stanoviště Divoký západ
Králíci snášejí kontakt s člověkem lépe a jejich chov může mít i ekonomický přínos. Díky vyšší reprodukční schopnosti a menší plachosti je možné je množit ve větším měřítku a efektivněji.
Pro chov králíků je důležité zajistit vhodné podmínky, které zahrnují členité výběhy s možností hrabání, umělé nory a dostatek úkrytů. Krmivo by mělo být pestré a zahrnovat čerstvou zelenou píci, seno a kořenovou zeleninu. Doplňkově se podává oves nebo ječmen, minerální liz a čistá voda.
Čtěte také: Co je divoký výraz přírody?
tags: #králík #divoký #život #v #přírodě