Závazné Stanovisko Agentury Ochrany Přírody a Krajiny: Co to Je?

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve svém platném znění, zahrnuje v § 44 odst. 1 a 2 administrativně správní nástroj k regulaci činností ve velkoplošných zvláště chráněných územích, jako jsou chráněné krajinné oblasti (CHKO) a národní parky.

Současné znění tohoto ustanovení se datuje od účinnosti novely provedené zákonem č. 350/2012 Sb. s platností od 1. 1. 2013.

Kdy je potřeba závazné stanovisko?

Bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody nelze na území národních parků a chráněných krajinných oblastí vydat rozhodnutí a jiné správní akty (územní souhlas) podle stavebního zákona a nelze učinit ohlášení stavby. Dále nelze podle tohoto ustanovení vydat povolení či udělit souhlasy podle vodního zákona.

Ustanovení je adresováno stavebním a vodoprávním úřadům, kterým ukládá, aby závazná stanoviska orgánu ochrany přírody (správy národního parku a Agentury ochrany přírody a krajiny) pro svou rozhodovací činnost na území národního parku či CHKO vyžadovaly, resp. aby nevydaly žádná rozhodnutí (jiné správní akty) bez tohoto závazného stanoviska.

Výčet správních aktů, ke kterým je vydáváno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody na území CHKO a národních parků, je taxativní.

Čtěte také: Benešov: Životní prostředí

Stavební úřad

Zákon konkrétně vypočítává, ke kterým povolením či jiným správním aktům, které jsou vydávány stavebním úřadem a týkají se území národních parků či CHKO, je nezbytné předchozí závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Zde obsažený výčet je taxativní a zahrnuje:

• územní rozhodnutí
• územní souhlas
• stavební povolení
• rozhodnutí o změně užívání stavby
• kolaudační souhlas, pokud je spojen se změnou stavby
• povolení k odstranění stavby
• povolení terénních úprav

Také je zde stanoveno, že bez závazného stanoviska orgánu ochrany nelze učinit ohlášení stavby; tato povinnost je adresována - na rozdíl od předchozích - přímo stavebníkům.

Vodoprávní úřad

Také vodoprávní úřady nemohou vydat povolení nebo souhlasy podle zákona o vodách bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody. Týká se to:

• povolení nakládání s vodami (§ 8 vodního zákona)
• povolení k vodním dílům (§ 15 vodního zákona)
• povolení k některým činnostem (§ 14 vodního zákona)
• udělení souhlasů (§ 17 vodního zákona)

Pokud se týká tohoto udělení souhlasů, jde o případy, kdy konkrétní činnosti vypočtené v § 17 vodního zákona zpravidla povoluje jiný správní orgán (např. obecný stavební úřad či báňský úřad); v tomto řízení má vodoprávní úřad postavení dotčeného orgánu státní správy a souhlas podle § 17 vodního zákona uděluje ve formě závazného stanoviska.

Výčet správních aktů v oblasti stavebního práva obsažený v § 44 odst. 1 je úplný a pro dobrý výkon státní správy ochrany přírody a krajiny dostatečný.

Čtěte také: Závazné stanovisko

Obsah závazného stanoviska

Zákon nijak nespecifikuje obsah závazného stanoviska, resp. nestanoví, z jakých hledisek má být záměr, ke kterému je závazné stanovisko vydáváno, posuzován. Protože se jedná o nástroj k ochraně velkoplošných zvláště chráněných území, je logické, že v první řadě bude orgán ochrany přírody vycházet z předmětů a cílů ochrany tohoto zvláště chráněného území.

Opírat se přitom bude zejména o ustanovení § 15 a § 25 ZOPK a dále o obsah zřizovacího právního předpisu. Při posuzování, zda lze s konkrétním záměrem souhlasit či nikoli, bude vycházet z charakteristiky jednotlivých zón odstupňované ochrany.

Důležitým podkladem pro posouzení, zda souhlas udělit či nikoli, je rovněž plán péče o zvláště chráněné území, který má zajistit koncepčnost rozhodování a anulovat jednotlivé neodůvodněné individuální odchylky; plán péče z tohoto pohledu tedy zajistí naplnění jedné ze základních zásad činnosti správních orgánů - předvídatelnost (§ 2 odst. 4 správního řádu).

Orgán ochrany přírody může vydat souhlasné závazné stanovisko pouze tehdy, pokud předmětem záměru není činnost zákonem zakázaná. Toto pravidlo se uplatní jak u zákazů daných základními ochrannými podmínkami zvláště chráněného území (§ 16 a § 26 ZOPK), event. u zákazů k ochraně maloplošných zvláště chráněných území, která leží na území CHKO či národního parku, tak ovšem i u zákazů daných k ochraně zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Je logické, že souhlasné závazné stanovisko podle § 44 odst. 1 ZOPK nelze vydat k umístění a povolení stavby tam, kde zákon výslovně umisťování a povolování nových staveb (event. všech staveb) ve zvláště chráněném území zakazuje.

Čtěte také: Dělení lesa a stanovisko orgánu ochrany přírody

Při vydávání závazného stanoviska je ovšem třeba též zhodnotit, zda nejde o činnost zakázanou na území národních parků v § 16 odst. 1 písm. a) ZOPK a v CHKO na území první a druhé zóny v § 26 odst. 3 písm. a) ZOPK, (event. obdobně na území národní přírodní rezervace a přírodní rezervace), tedy zejména zákaz používat intenzivní technologie, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti a změny ve funkci ekosystémů, nevratně poškozovat půdní povrch, měnit vodní režim a provádět terénní úpravy značného rozsahu.

Pokud se jedná o záměr, který lze podřadit pod tyto činnosti zakázané a orgán ochrany přírody obdržel žádost o vydání závazného stanoviska podle § 44 odst. 1 ZOPK, pak musí vydat nesouhlasné závazné stanovisko s odůvodněním, že se jedná o činnost zákonem zakázanou.

Náležitosti závazného stanoviska

Správní řád stanoví, že závazné stanovisko je úkonem učiněným správním orgánem (dotčeným orgánem) na základě zákona, není správním rozhodnutím a obsah závazného stanoviska je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu (povolujícího orgánu). Správní řád nestanoví žádné bližší náležitosti závazného stanoviska.

Praxe výkonu státní správy se ustálila na tom, že i závazné stanovisko má:

• kvazi výrokovou část - tedy vlastní obsah závazného stanoviska, který je závazný pro rozhodnutí správního orgánu, který vede řízení
• část odůvodnění, kde je obsah závazného stanoviska materiálně i právně zdůvodněn
• část kvazi poučení, ve které je žadatel o vydání závazného stanoviska informován o tom, co vlastně je závazné stanovisko a poučen o nemožnosti podat odvolání proti tomuto závaznému stanovisku

Orgán ochrany přírody by měl obsahu odůvodnění věnovat potřebnou pozornost, aby bylo přesvědčivé pro účastníky povolujícího správního řízení a jednoznačné a přezkoumatelné pro nadřízení správní orgán v případě, že má potvrdit či změnit závazné stanovisko podle § 149 odst. 5 správního řádu.

Omezení rozsahu vydávání závazných stanovisek

Protože součástí území CHKO jsou poměrně často i zastavěná území měst, kde se předměty ochrany CHKO vyskytují jen v omezeném rozsahu, bylo k základnímu ustanovení obsaženému v § 44 odst. 1 ZOPK novelou v roce 2004 připojeno omezení rozsahu vydávání závazných stanoviskem pro umisťování a povolování staveb v souvisle zastavěném území obce na území čtvrté zóny CHKO.

Smyslem bylo minimalizovat zatížení stavebníků a snížit zatížení orgánů ochrany přírody v rozhodování, které se týká urbanizovaného prostředí. Tato úprava pro území čtvrtých zón CHKO byla již dvakrát novelizována, současné znění bylo přijato zákonem č. 350/2012 Sb. s účinností ke dni 1. 1. 2013. Podle recentní úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZOPK tedy platí, že závazné stanovisko podle odst. 1 se nevydává.

Výluka z úpravy obsažené v § 44 odst. 1 se týká pouze území CHKO (nikoli území národních parků) a pouze staveb. Závazná stanoviska k povolením nakládání s vodami, povolení k některým činnostem a k souhlasům vydávaným vodoprávním úřadem orgán ochrany přírody vydává na celém území CHKO, tedy včetně 4. zóny.

Ustanovení o tom, že závazné stanovisko se na území CHKO nebude podle § 44 odst. 1 vydávat ke všem stavbám umisťovaným a povolovaným (event. odstraňovaným) na zastavěném území obce ve čtvrté zóně, nečiní výkladově ani pro praktický výkon státní správy žádné problémy.

Zastavěné území obce je definováno v § 58 stavebního zákona a je vymezeno územním plánem nebo postupem podle § 59 a 60 stavebního zákona. Pro oba tyto způsoby vymezení zastavěného území je orgán ochrany přírody v příslušném řízení dotčeným orgánem státní správy.

Nemá-li obec takto vymezené zastavěné území, je jím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 (tzv. intravilán), která je vyznačena v mapách evidence nemovitostí.

Praktický (nikoli výkladový) problém ovšem přeneslo ustanovení § 44 odst. 2 písm. b) ZOPK. Pojem město je definován v zákoně o obcích. Za území města je třeba považovat celý správní obvod města, nikoli jen „jádrovou“ část města s charakteristickou městskou zástavbou.

Správní obvod města tak zahrnuje i původně samostatné obce a také osady či samoty. Pro město je téměř vždy vymezeno více zastavěných území, které bývají od sebe odděleny volnou krajinou.

Protože ustanovení písm. b) je třeba aplikovat na všechna zastavěná území města, stává se u řady CHKO, že v zastavěném území města se ocitly původně samostatné obce, osady či polosamoty, které se nacházejí v krajinářsky a přírodně cenném území, zpravidla zařazeném do 3. zóny CHKO.

V těchto případech není věcný důvod k tomu, aby k stavebním záměrům nebylo vydáváno závazné stanovisko podle § 44 odst. 1, ovšem vzhledem k pozitivní právní úpravě tak orgán ochrany přírody činit nemůže.

Ustanovení § 44 odst. 2 se týká pouze zastavěného území, nikoli tedy zastavitelných ploch, tj. ploch vymezených v územním plánu, případně v zásadách územního rozvoje, k zastavění. Znamená to, že pokud je stavba umisťována a povolována na zastavitelných plochách, bude orgán ochrany přírody závazné stanovisko podle odstavce 1 § 44 ZOPK vydávat vždy.

V závěru je třeba zdůraznit, že i v případech, kdy orgán ochrany přírody závazné stanovisko podle § 44 odst. 2 nevydává, je dotčeným orgánem, pokud v řízení vedeném stavebním úřadem mohou být dotčeny zájmy chráněné zákonem (§ 90 odst. 15 ZOPK).

Vztah k posuzování vlivů na životní prostředí (EIA)

Podle předchozí úpravy obsažené v zákoně č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí nebylo možné bez stanoviska k posouzení vlivů na životní prostředí vydat žádné rozhodnutí či opatření podle zvláštních právních předpisů.

Toto ustanovení „zákona EIA“ se plně týkalo i postupu orgánu ochrany přírody při vydávání závazných stanovisek jakožto podkladu pro následné povolující řízení. Znamenalo to, že orgán ochrany přírody nemohl k záměrům, které podléhají hodnocení EIA, vydat žádné závazné stanovisko, tedy ani stanovisko podle § 44 odst. 1 ZOPK, před vydání stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí.

Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí byl k 1. 4. 2015 podstatně novelizován a takové ustanovení nyní již neobsahuje. Orgán ochrany přírody tedy může závazné stanovisko podle § 44 odst. 1 vydat i před dokončením procesu posuzování vlivů na životní prostředí, i když tento postup se nejeví jako příliš vhodný, protože posouzení vlivů by mělo zajistit úplnost všech podkladů i jejich synergické hodnocení.

Je logické, že příslušný orgán ochrany přírody, pokud závazné stanovisko vydává před ukončením procesu posuzování, musí zajistit obsahově jednotné výstupy, tedy shodu stanovisek dotčeného orgánu v procesu EIA i v závazném stanovisku podle § 44 odst. 1 ZOPK.

Jednotné environmentální stanovisko (JES)

Jednotné environmentální stanovisko (dále jen „JES“) zavedené zákonem č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku, je nástrojem procesní integrace státní správy v oblasti ochrany životního prostředí.

Vydává se ve formě závazného stanoviska podle správního řádu, a to pro všechny záměry povolované podle stavebního zákona, ať už jde o záměry vyžadující EIA nebo záměry ostatní, a další záměry, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí a následně jsou povolovány podle jiného než stavebního zákona, např. zákona horního.

Do JES však nejsou integrovány správní úkony vydávané orgány ochrany přírody ve zvláště chráněných územích, v evropsky významných lokalitách a v ptačích oblastech.

V těchto nejcennějších územích ochrany přírody (v nichž vykonávají státní správu i management speciální orgány ochrany přírody) bude pro účely povolení záměru nezbytné rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody, tj. Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (v CHKO, NPR a NPP), správ národních parků (v NP) a krajských úřadů (v PR a PP).

Zásadním pozitivem zavedení JES z pohledu stavebníka (žadatele) je koncentrace správních úkonů potřebných pro povolení záměru z hlediska životního prostředí do úkonu jednoho.

U záměrů v režimu EIA bude JES vydáván také, a to buď v rámci procesu EIA (v takovém případě bude jednotné environmentální stanovisko současně stanoviskem EIA) nebo až po vydání stanoviska EIA (volba je na žadateli).

Práva ekologických spolků

Jednotné environmentální stanovisko se jako závazné stanovisko podle § 149 správního řádu nevydává ve správním řízení. Ekologickému spolku však z § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny plyne právo být v případě své žádosti předem informován o vydávání JES namísto úkonů podle ZOPK.

Zamýšlenými zásahy, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle ZOPK, nepochybně jsou záměry, k nimž je orgánem ochrany přírody vydáváno závazné stanovisko podle § 149 správního řádu, resp. podle zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

Souhlasy orgánu ochrany přírody

Pro řadu činností povolovaných dle jiných předpisů, budete jako podklad pro povolovací řízení potřebovat souhlas orgánu ochrany přírody a to ve formě závazného stanoviska. Jde o závazný podklad orgánu ochrany přírody pro řízení vedená u jiných orgánů (např. orgán státní správy lesů, orgán státní správy myslivosti, vodoprávní úřad), ve kterých mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.

Mezi typické souhlasy patří:

• Souhlas k zásahu do významného krajinného prvku - § 4 odst. 2 ZOPK
• Souhlas k vybraným lesnickým činnostem - § 4 odst. 3 ZOPK
• Souhlas ke stanovení dobývacího prostoru, povolení hornické činnosti, povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu nebo povolení likvidace důlních děl a lomů - § 4 odst. 6 ZOPK
• Souhlas k zásahu do krajinného rázu - § 12 odst. 2 ZOPK
• Souhlas k činnosti v ochranném pásmu zvláště chráněného území - § 37 odst. 2 ZOPK
• Souhlas k některým činnostem v CHKO a NP - § 44 odst. 2 ZOPK
• Souhlas k činnostem v bližších ochranných podmínkách - § 44 odst. 4 ZOPK
• Souhlas k činnostem v ochranném pásmu památných stromů - § 46 odst. 3 ZOPK
• Souhlas ke zřizování a rušení veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin mimo zastavěné území - § 63 odst. 1 ZOPK
• Závazná stanoviska k řízením dle zákona o lesích, zákona o rybářství, zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, horního zákona, zákona o geologických pracích a zákona o myslivosti, pokud tyto zákony explicitně dotčenost orgánu ochrany přírody u konkrétního řízení předvídají (typicky v řízeních dle § 66 zákona o myslivosti) - § 77 odst. 1 ZOPK

Stavební činnost a zvláště chráněná území

Základní ochranné podmínky zvláště chráněných území stanovují ve vztahu ke stavební činnosti řadu zákazů. Ze zákazů může příslušný orgán ochrany přírody na základě žádosti povolit výjimku při splnění důvodů stanovených v § 43 zákona č. 114/1992 Sb.

• Národní přírodní rezervace (NPR) - zákaz povolovat nebo provádět stavby, zákaz stavební činnosti je dle judikatury dále obsažen v zákazu intenzivních technologií, a to na celém území a dále také v zákazu měnit dochované přírodní prostředí.
• Přírodní rezervace (PR) - zákaz povolovat nebo provádět stavby, zákaz stavební činnosti je dále obsažen dle judikatury v zákazu intenzivních technologií, a to na celém území.
• Chráněná krajinná oblast (CHKO) - zákaz povolovat nebo provádět nové stavby na území I. zóny. Nadto stavební činnost je dle judikatury dále obsažena v zákazu intenzivních technologií (týká se I. a II. zóny).

Bližší ochranné podmínky zvláště chráněného území - obvykle je omezení stavební činnosti dáno rovněž v bližších ochranných podmínkách stanovených individuálně ve vyhlašovacím právním předpisu konkrétního zvláště chráněného území. Realizace stavební činnosti zde může být vázána na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody dle § 44 odst. 4 ZOPK.

Vyhlašovací dokumentaci daného území naleznete v digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.

V závislosti na parametrech konkrétního stavebního záměru, jeho umístění a rozsahu dotčení zájmů chráněných dle ZOPK je nutné požádat příslušný orgán ochrany přírody o správní akty, potřebné k povolení stavebního záměru.

Pokud se stavební záměr, podléhající povolení dle zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, nebo jeho část nachází ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě nebo ptačí oblasti posoudí záměr na základě žádosti orgán ochrany přírody z hlediska všech zájmů chráněných ZOPK ve společném řízení (předmětem společného řízení budou všechny potřebné správní akty dle ZOPK) a vydá ve věci společné rozhodnutí dle § 83 odst. 9 ZOPK.

tags: #zavazne #stanovisko #agentury #ochrany #prirody #a

Oblíbené příspěvky:

• Dopad chovu dojnic na životní prostředí
• Ekologická likvidace nebezpečných látek: Příbram
• Klimatické změny a emise oxidu uhličitého
• Zpráva o činnosti ÚSBE za uplynulý rok
• Vlastnosti a aplikace Novodur oblouků pro odpady