Ekologie chovu dojnic a jeho dopad na životní prostředí

Snaha omezovat chovy hospodářských zvířat jako cestu k omezení emisí skleníkových plynů je bohužel obecně přijímána. Podíl hospodářských zvířat na celkových emisích metanu byl přitom již v minulosti několikrát zpochybněn a v současnosti se na úrovni Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) pracuje s podílem 14,5 procenta.

Z výzkumů Auckland University of Technology ale vyplývá, že například na novozélandských farmách chovajících ovce a skot dokáže dřevnatá vegetace kompenzovat 63 až 118 procent emisí z těchto farem. I když jde přitom o zprávu z prostředí na druhém konci zeměkoule, jsou zjištění Auckland University of Technology logicky obecně platná a argumentačně využitelná i pro naši zemi.

Příklad Nového Zélandu je přitom také potvrzením přínosů agrolesnických systémů, jejichž příkladem je chov zvířat v částečně zalesněné krajině a obecně v krajině s podílem nějaké vegetace. Tím, že stromy a keře pohlcují a ukládají uhlík, ostatně argumentuje i ekologická veřejnost, a i kvůli tomu i u nás vznikají projekty typu „sázíme budoucnost“, „stromy místo letáků“ nebo „zelené oázy“.

Kombinaci stromů v zemědělské krajině a chovu zvířat využívají tradičně i naši sedláci, přičemž obojí přispívá jak ke zlepšení rozmanitosti životního prostředí, tak například k lepšímu zadržování vody nebo prevenci rizik eroze. Což je mimo jiné statisticky podložená skutečnost, že je třeba posuzovat vliv chovů hospodářských zvířat na krajinu a klima komplexně, nejen pouze na základě jednoho, emotivně pojatého klimatického parametru.

V této souvislosti je ovšem také zapotřebí především jasně pojmenovat, že to, co škodí, je model koncentrované živočišné velkoprodukce provozované v posledních dekádách buď zcela bez vazby na půdu, nebo s velice úzkou krmivovou základnou. To je také jedna z forem průmyslového zemědělství, která je nejen rizikem již zmíněnými emisemi, ale z podstaty věci především celkovým přetěžováním svého bezprostředního prostředí.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Takový způsob držení mnoha tisíc či desítek tisíc kusů zvířat na jednom místě ale prakticky nemá nic společného s pestrým chovem různých druhů zvířat na plošně rozmístěných menších farmách, kde se počty zvířat odvíjí především od úživných možností dané lokality (a již nezáleží, zda je to pastevní, nebo ustájenou formou). Na nich se zpravidla živí po celé generace rodiny, pro něž je kvalita životního prostředí, ve kterém žijí, stejně důležitá jako faremní zisk.

Aktivity související s chovem hospodářských zvířat mají významný vliv na životní prostředí. Tento dopad může být přímý, např. vypásání porostu dobytkem, nebo nepřímý, např. rozšiřování ploch pro produkci krmných plodin. Technologie chovu hospodářských zvířat jsou velmi rozmanité.

V chudých zemích převažuje nízkoefektivní chov pro vlastní potřebu, v rozvinutých zemích se jedná o vysoce komerční záležitost. Negativní dopady chovu hospodářských zvířat jsou řešeny většinou až v okamžiku, kdy dojde k havarijní situaci. Prevence dosud není rozšířená. Při vytváření budoucí koncepce chovu hospodářských zvířat je třeba brát ohled na miliony chudých zemědělců, pro něž chov dobytka představuje jediný zdroj obživy.

Poptávka stále početnější střední třídy po větším množství živočišných bílkovin v potravě rovněž nemůže být ignorována. Hospodářská zvířata jsou jedním z významných faktorů ovlivňujících naše životní prostředí. Sektor hospodářských zvířat okupuje přímo nebo nepřímo 30% pevninského povrchu Země.

Hospodářská zvířata jsou hlavním zdrojem znečištění řek, jezer i pobřežních vod, produkují i značné množství plynů poškozujících ovzduší. Kvůli zvyšujícím se nárokům na krmiva se mění využití zemědělské půdy. Tempo těchto procesů se neustále zrychluje, zejména v rozvojových zemích.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Velmi zásadní je vliv člověka na složení atmosféry. Množství CO2 v atmosféře se za posledních 200 let zvýšilo o 40%, koncentrace metanu v ovzduší je dnes více než dvojnásobná. A právě hospodářská zvířata k tvorbě těchto plynů významně přispívají. Dopady intenzivního chovu hospodářských zvířat na životní prostředí jsou značné. Mohou být ovšem částečně eliminovány aplikací nejmodernějších vědeckých poznatků a technologií.

Otázky životního prostředí jsou zároveň otázkami sociálními - škody na životním prostředí způsobené jednou skupinou musejí nakonec řešit jiné skupiny nebo národy - často se jedná o celosvětový problém. Otázky životního prostředí jsou také často dávány do souvislosti s válkami a násilnými konflikty.

Existuje mnoho důvodů domnívat se, že s postupujícím globálním oteplováním a jeho průvodními jevy bude podobných násilných konfrontací přibývat. Kauzální vztahy nakonec působí oběma směry - válečné konflikty vedou k narušení životního prostředí a následná sucha, hladomory nebo vyčerpání přírodních zdrojů se mohou stát příčinou ozbrojených střetů. Změny klimatu dále vedou i k šíření různých nemocí do geografických pásem, kde dosud nebyly běžné (např. malárie, bilharióza).

Sektor chovu hospodářských zvířat prochází v poslední době bouřlivým rozvojem, který je vyvolán zejména vnějšími faktory. Přírůstek obyvatelstva, urbanizace a demografický vývoj ovlivňovaly rozvoj tohoto odvětví v posledním století. V posledním období se přidávají i ekonomické faktory, zejména postupné zvyšování příjmů, které má za následek změny stravovacích návyků v mnoha zemích.

Spotřeba živočišných bílkovin i dalších zemědělských produktů se zvyšuje. Zemědělství na to reagovalo zejména zdokonalením výrobních procesů. Pochopení těchto změn nám napomůže pochopit prostředí, v němž chov hospodářských zvířat v současnosti funguje.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Urbanizace nadále postupuje rychlým tempem. V současné době žije ve městech 49% světové populace, ve vyspělých zemích a latinské Americe je to 70-80%. Lidé žijící ve městech konzumují díky svému pracovnímu vytížení a životnímu stylu mnohem více jídla „na ulici“, ve formě polotovarů, jídel určených k ohřevu apod. Podíl živočišných bílkovin v této stravě je vysoký. Významné změny stravovacích zvyklostí související s urbanizací byly zaznamenány například v Číně. V průběhu dvaceti let zde poklesla spotřeba obilnin, ale raketově se zvýšila spotřeba vajec a masa, řádově v desítkách až stovkách procent.

V posledních desetiletích je světová ekonomika na vzestupu. HDP rozvojových zemí roste rychleji, než je celosvětový průměr. Tento růst se má i nadále zvyšovat a je evidentní, že zvyšující se příjmy se významně promítají do zvýšené konzumace živočišných produktů.

Přechod z lovecko-sběračského stylu života na zemědělský umožnil vzrůst počtu pravěkého obyvatelstva, ovšem zároveň omezil rozmanitost lidské stravy. Před počátkem zemědělské revoluce měly údajně živočišné produkty v lidské stravě daleko větší podíl. Zvyšování životní úrovně a pokroky v zemědělství umožnily v období posledních 150 let významné obohacení lidské stravy. Tento proces může být charakterizován jako přechod od stavu podvýživy k vydatné a rozmanité stravě a mnohdy dokonce až k přejídání.

Oproti rozvinutým zemím nyní tyto změny v rozvojových zemích probíhají velmi rychle, často v průběhu jediné generace. Lidé se postupně odvracejí od jednotvárné stravy nízké nutriční hodnoty (obilniny, podomácku pěstovaná zelenina, atd.) a přecházejí ke stravě, která zahrnuje průmyslové polotovary, více živočišných bílkovin, a přídavky cukru a tuků. Tyto změny jsou provázeny i snížením fyzické aktivity a nadváhou.

Vysoký počet obézních lidí dnes žije v rozvojových zemích, jejichž vlády musejí zavádět preventivní programy. Změna stravovacích návyků je urychlována neustálým zvyšováním příjmů a současným poklesem cen potravin. V reálných cenách jejich ceny klesají od padesátých let 20. stol. Současný trend je vysvětlitelný bohatnutím společnosti a urbanizací, ovšem i kulturní rozdíly mají lokálně významný dopad.

Odvětví hospodářských zvířat bylo technologickým vývojem ovlivněno ve třech oblastech: genetika, šlechtitelství a poznatky o krmných směsích vedly ke zvýšení váhových přírůstků zvířat, zavlažování a účinnější hnojení vedly k vyšším výnosům při pěstování kulturních plodin a aplikace moderních informačních technologií usnadnila proces zpracování a distribuce.

K největším změnám došlo zejména u chovu hospodářských zvířat, zejména u drůbeže (brojleři), vajec, vepřového masa a mléka. V oblasti chovu masného skotu byly změny prozatím méně výrazné.

Tradiční chov hospodářských zvířat v minulosti využíval pro krmení jinak dále nevyužitelné výpěstky. S tím, jak se chov zvířat rozvíjí, přestává být závislý na místních zdrojích, ale využívá se ve stále větší míře krmných koncentrátů, se kterými se také intenzivně obchoduje. V roce 2002 bylo zkrmeno 670 milionů tun obilnin, což představuje třetinu světové produkce.

K tomu je třeba připočíst 350 milionů tun dalších na proteiny bohatých produktů (rybí moučka, otruby, zbytky po lisování olejnatých semen). Tento typ krmiv dokáží dobře trávit zejména zvířata s jedním žaludkem, tedy prasata a drůbež. Právě drůbežářství prošlo bouřlivým rozvojem, provázeným poklesem cen, protože živiny z krmiva dokáže drůbež nejúčinněji přeměnit ve svalovou hmotu. Důvodem pro zkrmování obilnin je zejména jejich klesající cena, což je trend, který trvá už od poloviny padesátých let 20. stol.

Produkt produktivnější zvířata V oblasti genetiky a šlechtitelství urychlily celý proces využívání hybridů a umělého oplodnění. Genetické experimenty přinesly nejlepší výsledky zejména u drůbeže, která má krátký životní cyklus. Podobně je tomu u prasat. Největší důraz je při tom kladen na váhový přírůstek, na významu ale nabývají i spotřebitelské preference, např. obsah tuku.

V odvětví rostlinné výroby proběhly podobné procesy o něco dříve (60. - 70. tá leta) a vedly k poklesu cen. V blízké budoucnosti je možné očekávat zvýšení výnosů i rozvojových zemích, přičemž největší význam zde bude mít zavlažování. Hnojení a ochrana rostlin před škůdci má pochopitelně také svůj význam.

Do 80.tých let minulého století byla strava založená na denní konzumaci masa a mléka výsadou obyvatel zemí OECD a nejbohatších vrstev v ostatních zemích. Většina rozvojových zemí měla tehdy spotřebu masa nižší než 20 kg na osobu a rok. Maso, vejce nebo mléko bývalo luxusem, který si mohli lidé dopřát jen při mimořádných příležitostech. To se ovšem v poslední době mění.

Produkce a konzumace hospodářských zvířat je na vzestupu na jihu, na severu stagnuje. V rozvojových zemích vzrostla průměrná spotřeba masa na osobu a rok za posledních dvacet let na dvojnásobek - ze 14 na 28 kg. Největší změny proběhly v oblastech s nejrychlejším hospodářským růstem - např. v Číně. Tento trend by měl pokračovat minimálně dalších 20 let. S touto situací kontrastuje stav v rozvinutých zemích, kde již produkce masa roste pomalu nebo dokonce stagnuje. V rozvinutých zemích došlo za období 1980 - 2002 k růstu o pouhých 22%.

Výše popsaný vývoj byl usnadněny strukturálními změnami v odvětví např: Zvětšování velikosti průměrné výrobní jednotky, koncentrace výroby, snižování nákladů. Malí producenti jsou vytlačováni na okraj zájmu. Koncentrace výroby je efektivní zejména při chovu drůbeže, produkce mléka prozatím zůstává záležitostí rodinných hospodářství.

Výskyt hospodářských zvířat v krajině byl dříve předurčen především dostupností krmiva. S postupem urbanizace začal produkční centra v blízkosti měst. V posledním období se ovšem produkční centra začala velkým aglomeracím opět poněkud vzdalovat - příčinou je zlepšená dopravní infrastruktura i nižší cena pracovní síly na venkově.

V celém světě je patrná snaha velkých obchodních řetězců kontrolovat co největší část trhu a zároveň i celý proces vzniku potravinářského výrobku. Tento trend se projevil v rozvojových zemí již v 90. letech 20. století a v současnosti se šíří do dalších oblastí. Zákazníkům to přineslo snížení cen, ovšem producentům jsou centrálně diktovány podmínky, za kterých od nich bude zboží odebíráno.

Sektor hospodářských zvířat zažívá v současné době růst, zejména v rozvojových zemích. Nejrychlejšího růstu bylo dosaženo u chovu drůbeže. Zvyšující se poptávka je příčinou strukturálních změn v odvětví. Vývoj směřuje k posílení významu drůbeže a prasat na úkor dobytka a ke zkrmování energeticky vydatného krmiva - obilí a koncentrátů.

Výzkumníci porovnávali v rámci studie emise skleníkových plynů konvenčního a ekologického chovu krav v Itálii. Celosvětově je zemědělství hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů. Jeho podíl se podle současných výzkumů odhaduje na 30 %. Největší podíl těchto emisí má proces trávení u tzv. V této studii autoři zkoumali produkci kravského masa v italské oblasti Umbrie, aby zjistili, jestli má menší dopad na životní prostředí konvenční, nebo ekologický chov krav.

Studie zjistila, že produkce organického kravského masa měla větší uhlíkovou stopu než konvenční produkce, a to o více než 30 % na kilogram živé krávy (24,62 vs. 18,21). Autoři studie přitom nabízejí řadu strategií, které by mohly snížit uhlíkovou stopu konvenční i ekologické produkce masa. Aby se snížil dopad trávicích procesů, mohli by zemědělci upravit složení kravské stravy nebo zvýšit její účinnost.

Varují však, že před provedením těchto praktik by měla být studována nejen jejich ekonomická životaschopnost a udržitelnost, ale také dopady na dobré životní podmínky zvířat. Tato konkrétní případová studie byla provedena v Itálii a autoři varují, že jejich výsledky by neměly být aplikovány na jiné regiony bez pečlivého porozumění místním klimatickým podmínkám, postupům chovu „hospodářských“ zvířat a charakteristikám produktivity zvířat.

Producenti potravin živočišného původu, respektive chovatelé hospodářských zvířat, jsou poslední dobou neoprávněně označování za jednoho z největších viníků klimatické změny - hlavně pak chovatelé skotu. Jako řešení se zejména v Evropě udává snížení spotřeby masa, a s tím související i omezování chovu hospodářských zvířat, ať už napřímo nebo různými normami či nařízeními.

Chov skotu nicméně na životní prostředí nemá zdaleka takový vliv. Na reálný vliv chovu skotu na životní prostředí, aktuální trendy a posun směrem k ekologicky příznivějším chovům se zaměřil seminář Krávy a emise - mýty a fakta, který na MENDELU proběhl v minulém týdnu. Hlavním hostem akce byl odborník na kvalitu ovzduší v zemědělství, ustájení a chov hospodářských zvířat, profesor Frank Mitloehner z University of California.

Principiálně upozorňuje hlavně na to, že chov skotu do naší atmosféry methan produkovaný přežvýkavci nepřidává, protože ten je do 10 let v atmosféře degradovaný procesem hydroxylace na CO2, který při tomto ději vzniká. A ten je pak opět při fotosyntéze zabudován do rostlin, které jsou následně konzumovány těmito zvířaty. Oproti tomu zvyšujícím využíváním fosilních paliv, která při spotřebě pálíme, se do atmosféry dostává neustále nový a nový CO2, který má poločas rozpadu kolem 1000 let na rozdíl od methanu.

Oba řečníci naopak ve svých prezentacích ukázali, že spotřeba masa celosvětově roste spolu s nárůstem počtu obyvatel na Zemi. Winnington zmínil růst světové populace a fakt, že za příštích 30 let budeme muset vyprodukovat tolik potravin, kolik se vyprodukovalo za posledních 3000 let. Problém dokáže částečně řešit právě genetika.

Když budou mít krávy vyšší produkci, budeme jich potřebovat méně, budeme pro ně potřebovat menší plochu, spotřebujeme méně vody a paliv, a zároveň i produkce methanu bude nižší. Tedy genetika, šlechtění, zdraví, pohoda zvířat a dobrý management stáda může řešit i produkci skleníkových plynů, protože každé nemocné, neplodné či nízkoužitkové zvíře totiž produkuje tyto plyny neustále.

V USA je spočítáno, že tímto zvýšením užitkovosti se uhlíková stopa na výrobu 1 galonu mléka snížila o 19,2 % mezi lety 2007 a 2017 - tedy pouhých za 10 let. Dnes se navíc bavíme o šlechtění jedinců, kteří produkují méně methanu, o různých doplňcích krmných dávek, které snižují produkci methanu v trávícím traktu, speciálních bolusech (tabletách) do bachoru, které redukují produkci methanu až o 70 %.

Neustále zlepšujeme systémy s nakládáním a využíváním exkrementů, bráníme uvolňování plynů do atmosféry, zapravujeme efektivněji živiny do půdy či přímo k rostlinám. Boj s klimatickými změnami se zaměřuje hlavně na energetiku, průmysl a dopravu. Cílí ale i na zemědělství a s tím spojený životní styl. Chov krav je prý v dopadech na klima horší než uhlí a auta se spalovacím motorem. Tvrzení o „problematických krávách“ šíří nejenom zelení aktivisté, ale i skupina globálních investorů (FAIRR) vyzývající vlády celého světa, aby co nejrychleji tento problém řešily v rámci snižování emisí skleníkových plynů.

Chov hospodářských zvířat není jedinou „továrnou“ na emise metanu. Vliv mají i fosilní zdroje, ať už přirozený únik do ovzduší, nebo těžba ropy a zemního plynu. Skupina FAIRR však prohlašuje, že „krávy jsou nové uhlí“, jelikož 70 procent zemědělských emisí vytváří chov hospodářských zvířat. Návrhy na redukci hovězího skotu zahrnují i plány evropské strategie Green Deal pro zemědělství.

S těmito úvahami kategoricky nesouhlasí předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. „Je to teze jdoucí proti přírodě a proti normálnímu lidskému chování. Omezení konzumace masa a mléka je nutričním rizikem. „Naše zemědělství produkuje asi pět a půl procenta skleníkových plynů z produkce celé České republiky. Zatímco v jiných zemích je to třeba i dvacet procent. Z tohoto pohledu je na tom naše zemědělství lépe než řada zemí na světě,“ poukazuje na rozdílné podmínky profesor Miloslav Šimek z Ústavu půdní biologie, který je součástí Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.

Podle studie univerzity v německém Kielu by restrikce v podobě dvacetiprocentního snížení produkce hovězího masa v EU zvýšily jeho ceny o 60 procent a mléka o 36 procent. Sedmnáctiprocentní omezení vepřového masa znamená zdražení o 48 procent. V první řadě platí, že podmínky pro zemědělství jsou v členských zemích EU rozdílné, a proto nelze nasazovat jednu šablonu pro všechny. Před „zeleným šílenstvím“ varuje i majitel rodinné farmy Stanislav Němec.

„Proč uměle snižovat stavy dobytka? Dělat dnes živočišnou výrobu na moderní technologické úrovni znamená investice desítky miliónů korun. „Pokud byrokratickým zásahem shora snížíme stavy hovězího skotu, zvýší se poptávka po dovozu ze zemí mimo EU, která si uměle snižuje konkurenceschopnost. Na další problém upozorňuje Copa-Cogeca, nejsilnější asociace zastupující evropské sedláky.

I ona varuje před poklesem produkce evropského zemědělství a vývozu zemědělských a potravinářských výrobků, zatímco vydělají dovozci z oblastí mimo EU. Z toho plynou bizarní nápady podporovat stravu vytvářející při své produkci menší množství emisí skleníkových plynů. Tady už úředníci fušují do řemesla výživovým poradcům.

Ve vyspělých zemích sice spotřeba hovězího stagnuje, většina lidí se ho ale nechce vzdát. Globální trendy jsou opačné. Se stoupající životní úrovní v celosvětovém měřítku naopak stoupá poptávka po hovězím mase a mléčných výrobcích v rozvojových zemích.

Zelená zemědělská strategie předpokládá snížit do roku 2030 používání hnojiv o 20 procent, užívání pesticidů o 50 procent a antibiotik u hospodářských zvířat o 50 procent. Už dnes je Česko v tomto režimu se 16 procenty půdy v evropském čele za Rakouskem. Podobně je na tom Česko ve snižování spotřeby pesticidů. V Nizozemsku a Belgii je třikrát vyšší než u nás.

Také nelze přehlédnout, že strategie Farm to Fork v obecné rovině více svědčí malým a středně velkým farmám než agrokoncernům zaměřeným na průmyslovou produkci, které se ozývají hlasitěji. „Musíme být obezřetní před způsoby a rychlostí, v jaké se změny mají uskutečnit. Hlavním smyslem zemědělství je produkce dostatečného množství potravin, abychom byli schopni nakrmit všechny občany bez nutnosti dovozu potravin ze třetích zemí.

Ambiciózní snahy Evropanů stanout v čele světového boje za uhlíkovou neutralitu, přestože produkují jen osm procent skleníkových plynů, nesmějí skončit poškozením ekonomiky členských zemí. „To je velmi zvrácená představa, neboť zemědělství je klíčovým oborem, nejen pokud jde o produkci potravin, ale je to hlavně obor, který pečuje o většinu plochy půdy v našem prostoru,“ říká šéf asociace sedláků.

tags: #ekologie #chovu #dojnic #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Historie znečištění řeky Chicago
• Inventarizace zdrojů znečištění ovzduší v ČR
• Emise STK – co potřebujete vědět
• Greenpeace o znečištění ovzduší
• Historie Koryčan a Kříže v Přírodě