Dopad závodů ve zbrojení na životní prostředí

Český průmysl si hledá nový směr, který vlastně není až tak nový, spíš staronový, protože zbrojení zažívá boom. Válka přeje inovacím - a kdo by nechtěl inovovat. Obranný průmysl má i v dnešním světě své místo a nikdo soudný nemůže tvrdit, že se bez něj obejdeme. Ať už jde o kulomety nebo kyberprostor, obrana je potřeba.

V poslední době mám pocit, že strategické projekty se staly synonymem pro jakékoli výdaje, které se dají obhájit tím, že bezpečnostní situace není dobrá. Možná bychom se při tom závodě ve zbrojení měli občas zastavit a zeptat se: Opravdu je to ta jediná trať, na kterou se chceme postavit? Zbrojní průmysl je silně vázaný na politiku, státní zakázky a mezinárodní napětí. Na tom se špatně staví stabilní obchodní plán.

Nechci tvrdit, že by český průmysl neměl mít ve zbrojení svoji stopu. Naopak - pokud už vyrábět obranné technologie, pak s českou kvalitou, precizností a zodpovědností. Ale neměli bychom při tom zapomínat, že umíme i jiné věci. Protože i když je dnes obrana v kurzu, pořád věřím, že se dá budovat i bez střeliva.

Vývoj jaderných zbraní neustává. Nic na tom nezměnila ani pandemie covidu-19. Poukazuje na to nová zpráva Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI). Podle něj jaderné velmoci za poslední rok navýšily počet jaderných zbraní a zmodernizovaly je. Institut upozorňuje na změnu: postupně se zastavuje trend v odzbrojování, začínají se naopak vyvíjet nové zbraně a vylepšovat ty starší.

Celosvětově jde o nárůst počtu jaderných zbraní asi o 240 hlavic. V současnosti má jaderné zbraně devět zemí - Rusko, Spojené státy, Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Izrael a Severní Korea. Začátkem roku tyto země měly něco málo přes 13 000 jaderných zbraní. To je ve srovnání s loňskem zhruba o 300 kusů méně, problém je ale v tom, že do těchto počtů jsou započítané i jaderné hlavice, které by měly být vyřazené a rozebrané.

Čtěte také: Ohrožení na závodech

Devadesát procent jaderného arzenálu ve světě je v rukou Ruska a Spojených států. Obě země se letos na poslední chvíli dohodly, že prodlouží takzvanou Novou dohodu START, podepsanou v Praze v roce 2010 s cílem snížit počty jaderných zbraní. Podle SIPRI ale Rusko a Spojené státy přikládají jaderným zbraním stále větší důležitost ve svých národních obranných strategiích. Země rozebírají vysloužilé zbraně, na druhou stranu měly začátkem roku oproti loňsku zhruba 50 jaderných hlavic navíc.

Vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy jsou teď navíc velmi špatné kvůli vzájemným sankcím, vypovězení diplomatů i konfliktům ve světě, kde obě země podporují nebo podporovaly opačné strany - jako třeba na Ukrajině nebo v Sýrii. Proto teď ani v blízké budoucnosti nelze čekat, že by Rusko a Spojené státy chtěly snižovat počty svých jaderných zbraní.

Nezaostávají ani ostatní jaderné velmoci. Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní loni v červnu uvedla, že investovaly do svých jaderných arzenálů zhruba 72 miliard dolarů, což je zhruba o miliardu a půl víc než v předchozím období. Podle SIPRI má po Rusku a Spojených státech nejvíc jaderných zbraní Čína, potom Francie a Velká Británie. A své jaderné zbraně rychle modernizují také Indie a Pákistán. Severní Korea zase i přes sankce Spojených států a OSN vyvíjí balistické střely a produkuje jaderný materiál.

Když americký prezident Donald Trump v říjnu nařídil obnovení jaderných testů po třiatřiceti letech, otřásl křehkou rovnováhou, která se budovala desítky let. Proč vlastně svět s testováním přestal? Jaderná éra začala 16. července 1945 v poušti Nového Mexika. Test s kódovým označením Trinity ukázal světu sílu, která dokáže změnit dějiny - a také je ukončit. O měsíc později následovaly Hirošima a Nagasaki. Sovětský svaz šokoval Západ už v srpnu 1949 vlastní bombou. A pak začal závod, který trval půl století.

Mezi lety 1945 a 1996 proběhlo více než 2000 jaderných testů. Spojené státy jich provedly 1032, Sovětský svaz 715. Francie 210, Británie a Čína po 45. Testy se odehrávaly v atmosféře, pod zemí, pod vodou - na více než dvou tisících místech po celém světě. Atol Bikini, kazašská step, Nevadská poušť. Všude tam, kde se dalo odpálit atomovou pumu „bezpečně“. Jenže bezpečně to nebylo nikdy.

Čtěte také: Ohrožení v České Republice

Devastující dopady na životní prostředí a lidské zdraví se nedaly ignorovat donekonečna. Radioaktivní spad kontaminoval půdu, vodu, ovzduší. Miliony lidí v Pacifiku i Kazachstánu čelily zdravotním problémům po celá desetiletí. Úrovně radiace na některých ostrovech, jako je Bikini nebo Enewetak, jsou dodnes vyšší než v Černobylu či Fukušimě.

V roce 1963 přišla Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek (PTBT), která zakázala testy v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou. Podzemní testy pokračovaly, ale tempo se zpomalilo. Definitivní tečku měla udělat Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) z roku 1996. Rusko ji ratifikovalo v roce 2000, Spojené státy ji sice podepsaly, ale nikdy neratifikovaly. A v listopadu 2023 Putin svou ratifikaci odvolal - aby byl „v souladu“ s Amerikou.

Testy poskytují technické informace - funguje nová zbraň? Jsou staré hlavice stále spolehlivé? Ale hlavně: test je demonstrace síly. Politický vzkaz adresovaný soupeřům. Když Trump v říjnu nařídil Pentagonu okamžitě zahájit přípravu na obnovení testů, nebyla to náhoda. Stalo se to minuty před schůzkou s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Gesto jasné jako facka: my jsme zpátky ve hře. Putin už dříve varoval, že pokud USA obnoví testy, Rusko udělá totéž.

Jaderné zbraně má devět zemí: Spojené státy, Rusko, Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán, Severní Korea a Izrael. Celkový počet hlavic se odhaduje na zhruba 12 241 - což je zlomek oproti roku 1986, kdy jich bylo přes 70 000. Rusko a USA dohromady vlastní asi 90 % všech jaderných zbraní. Rusko má kolem 5580 hlavic, Spojené státy přibližně 5225. Čína je rychle dohání - od roku 2023 přidává asi sto hlavic ročně a má jich už 600. Francie 290, Británie 225, Indie 180, Pákistán 170, Izrael 90, Severní Korea 50.

A co dělají s těmi zbraněmi? Modernizují je. Rusko vyvíjí hypersonické střely a rakety Sarmat, USA bombardéry B-21 a ponorky třídy Columbia, Čína rozšiřuje arzenál tempem, které znervózňuje Washington. Éra snižování počtu jaderných zbraní skončila. Svět se vrací do logiky studené války - jen s více hráči a menší předvídatelností. Smlouva Nový START je pozastavená, CTBT visí ve vzduchu, režim nešíření jaderných zbraní je pod největším tlakem od konce studené války.

Čtěte také: Organizace závodů pro předškoláky

Některé země otevřeně debatují o vývoji vlastních jaderných zbraní. Írán se přibližuje k možnosti stát se další Severní Koreou. I sem dopadl radioaktivní spad z testů studené války - měřitelný, byť ne smrtelný. Dnes přímá hrozba pominula, ale význam jaderných zbraní pro naši bezpečnost zůstává klíčový. Jsme součástí NATO, pod americkým jaderným deštníkem.

Historie je plná příkladů masivních jaderných testů, které měly za cíl demonstrovat vojenskou sílu a technologický pokrok velmocí. Jedním z nejznámějších příkladů je testování na atolu Bikini v Tichém oceánu, kde byly prováděny jedny z největších jaderných výbuchů v historii. Dalším příkladem je testovací místo v Semipalatinsku v Kazachstánu, kde Sovětský svaz prováděl desítky let jaderné testy. Spojené státy, Velká Británie, Francie a Čína také prováděly své vlastní pokusy.

Jedním z klíčových problémů spojených s jadernými testy je skutečnost, že dlouhodobé dopady na životní prostředí a zdraví lidí nebyly nikdy plně prozkoumány. Zdravotní problémy spojené s vystavením radioaktivnímu spadu, genetické mutace v postižených oblastech a ekologické škody jsou jen některé z mnoha následků, které jaderné testy zanechaly.

Přestože dnes žijeme v relativním míru a přímé jaderné útoky se zdají nepravděpodobné, hrozba jaderných zbraní je stále přítomná. Jaderná hrozba je dnes možná subtilnější, ale o to nebezpečnější. Kromě možnosti přímého útoku se musíme obávat i teroristických organizací, které by mohly usilovat o získání jaderných materiálů k výrobě špinavé bomby. Nesmíme zapomínat, že jaderné zbraně jsou stále rozšířené mezi několika státy a technologický pokrok může vést k dalšímu šíření těchto nebezpečných zbraní.

Historie jaderných testů nám poskytuje cenné poučení o rizicích spojených s jadernými zbraněmi a o tom, jak mohou dlouhodobě ovlivnit životní prostředí i lidské zdraví. Přestože byly největší jaderné testy provedeny před desítkami let, jejich dědictví je stále s námi. Budoucnost jaderné hrozby závisí na tom, jakým způsobem se budou vyvíjet geopolitické vztahy, a na naší schopnosti kontrolovat a regulovat šíření jaderných technologií.

Zemi obíhá stále víc družic, do kosmu je vynáší pořád víc raket. Přestože jsou emise z těchto letů svým množstvím zanedbatelné, dostávají se do míst v atmosféře, kde mohou uškodit. Odborníci doufali, že se jim podaří získat dostatek dat ze zplodin zanechaných raketou, aby definovali dopady podobného startu na životní prostředí.

Počet startů raket se v několika posledních letech prudce zvýšil kvůli tisícům družic, které na nízkou oběžnou dráhu Země vysílají komerční kosmické společnosti a vládní agentury. A to je jen začátek. Družic by do budoucna mohlo být na orbitě až milion, což by vyžadovalo ještě větší počet startů do vesmíru, a tím pádem i narůstající počet emisí.

Odborníci tvrdí, že nemají v úmyslu omezovat rychle se rozvíjející vesmírnou ekonomiku. Obávají se ale, že vědecký postup bude pomalejší než nový vesmírný závod - tedy že plné dopady tohoto znečistění pochopíme až ve chvíli, kdy bude příliš pozdě. Studie už teď naznačují, že vyšší vrstvy atmosféry znečistily kovy z kosmických lodí, které se při návratu na Zemi ničí a rozpadají.

Když odstartuje raketa typu Falcon 9, trvá zhruba devadesát sekund, než prorazí spodní vrstvu atmosféry nazývanou troposféra. Střední vrstva atmosféry je klidná, nedotčená a prázdná - až na občasné rakety, které tam při cestě do vesmíru stráví tři až čtyři minuty. Než se raketa stočí na oběžnou dráhu, vyvrhne do středních a horních vrstev atmosféry až dvě třetiny svých „výfukových plynů“. Vědci odhadují, že ty se shromáždí ve spodní vrstvě střední atmosféry - ve stratosféře.

Stratosféra je domovem ozonové vrstvy, která nás chrání před škodlivým slunečním zářením. Ochranná vrstva je mimořádně citlivá a i ty nejmenší změny mohou mít na ni - i na svět pod ní - obrovský vliv. Někteří vědci se obávají, že podobným způsobem mohou klima ovlivnit kumulativní zplodiny z raket. Upozorňují sice, že znečištění, které produkují nosné rakety, je v porovnání se zplodinami vypuštěnými leteckou dopravou zanedbatelné, přesto i jen malý přídavek může mít nedozírné následky.

Jak přesně rakety ovlivní onu relativně čistou vrstvu, stratosféru, zůstává nejisté.

tags: #závody #ve #zbrojení #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Bioodpad v Pardubicích
• Efektivní metody proti celulitidě
• Zimní kompostování
• Bechyně: Ekologická likvidace aut
• Škola v přírodě na Rejvízu