Gaussova křivka a příklady z přírody

Každý organismus žije v nějakém prostředí, které mu poskytuje komplex podmínek k jeho životu.

Životní prostředí organismů tvoří souhrn neživých - abiotických a živých - biotických faktorů.

Abiotické faktory jsou vlivy neživé přírody, které mají fyzikální a chemickou podstatu (např. světlo, ovzduší, voda, minerální látky, expozice stanoviště). Biotické faktory zahrnují přímé nebo nepřímé působení ostatních organismů.

Tyto faktory jsou základním předpokladem přítomnosti organismů v prostředí. Organizmy působí na prostředí, v němž žijí, a prostředí působí zase na ně. V přírodě se však žádný z faktorů prostředí (např. teplota, záření) nevyskytuje samostatně, vždy jde o kombinaci a současné působení celé řady vlivů.

Základní životní podmínkou pro organizmy je voda, energetickým zdrojem pak slunce.

Čtěte také: Gaussova křivka v sociálních vědách

Pro ekologii je základní jednotkou studia jedinec (na rozdíl od biologie, kde základní taxonomickou jednotkou je druh).

Termínem ekologická nika se v obecné ekologii označuje souhrn životních podmínek, které umožňují životaschopnou existenci populace určitého druhu v určitém prostředí. Tyto podmínky jsou určovány faktory prostředí (abiotické, např. teplota, vlhkost, sluneční záření a biotické, přítomnost potravy, predátorů a zdrojů).

Ekologická valence je vyjádření schopnosti organizmů snášet určitý faktor prostředí (např. teplotu, vlhkost,…). Znázorňuje se pomocí Gaussovy křivky. Šířka křivky odpovídá šíři valence, tedy rozsahu hodnot faktoru (na horizontální ose), které je daný druh schopen snášet (nejsou pro něj smrtící).

Rozsah rozmezí přizpůsobivosti organizmu k jednotlivým faktorům prostředí (rozsah ekologické valence či tolerance) je u různých druhů velice rozdílný.

Některé druhy mají široký rozsah přizpůsobivosti k jednomu faktoru prostředí (např. k teplotě) a zároveň úzký rozsah tolerance k jinému faktoru.

Čtěte také: Růst a Ekologie Rostlin

Podle šíře tolerance k faktorům prostředí rozlišujeme organismy na:

• Euryekní - organismy s širokou tolerancí
• Stenoekní - organismy s úzkou tolerancí

Euryekní organizmy mají schopnost přizpůsobit se velmi odlišným podmínkám prostředí. Mají širokou toleranci k faktorům prostředí. Snášejí kolísání životně důležitých vnějších činitelů ve velkém rozmezí. Příkladem může být smetanka lékařská.

Stenoekní organizmy - organizmy s úzkou tolerancí k prostředí, snášejí kolísání životně důležitých činitelů vnějšího prostředí jen ve velmi malém rozmezí. Příkladem může být provazovka.

Pro organizmy z hlediska ekologické valence jsou optimální podmínky prostředí, které respektují nároky určitého organizmu. Organizmy většinou žijí v optimu (tedy v podmínkách, které nejlépe zaručují jejich přežití a rozmnožování. Naopak některé organizmy jsou přizpůsobeny životu v extrémních podmínkách (ekologické minimum nebo maximum). Příkladem mohou být bakterie, hlubokomořské ryby.

Ekologické faktory, které působí v rozsahu mezních hodnot, jsou pro přežití jedinců zvláště kritické a nazýváme je mezní neboli limitující faktory. Ty vtiskují konečný ráz různým, zvláště extrémním prostředím, protože mají rozhodující význam pro výběr druhů, hlavně málo pohyblivých nebo stálých, které jsou na daný typ prostředí velmi těsně vázány.

Čtěte také: Princip průnikové křivky ovzduší

Jestliže na organizmus působí komplexně celý soubor faktorů, pak platí, že pro přežití a zdárný vývoj jedince musí být hodnoty naprosto všech v rozmezí ekologické valence pro příslušný druh.

Druhy, které jsou citlivé k určitému faktoru a signalizují jeho působení, nazýváme ekologické indikátory. Ty upozorňují na míru antropogenních vlivů, jsou ukazateli přirozených změn nebo indikují vlastnosti abiotického prostředí.

Bioindikátor je organizmus nebo chemikálie, užívaná k sledování čistoty životního prostředí nebo ekosystému. Jako bioindikátor označujeme všechny organizmy, jejichž činnost, populace nebo stav mohou být použity k posouzení stavu životního prostředí.

Invazní druh je druh živého organizmu (rostlina, živočich, houba, atd.), který je na daném území nepůvodní a nekontrolovaně se šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on. Některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů.

Mezi invazní druhy je možno počítat i mikroorganizmy způsobující choroby, např. vir HIV nebo chřipkový vir, nicméně tato oblast se často vyděluje jako speciální samostatný problém. V podstatě by se mezi invazní organizmy mohl zařadit i člověk.

Jako příklad adaptace na extrémní podmínky lze uvést pižmoně, kteří obývají severské tundry Kanady, Arktidy, Grónska, Evropy a Asie. Jsou to obrovská zvířata o váze 200-400 kg. Stavbou těla jsou dokonale přizpůsobeni nehostinným životním podmínkám. Před mrazem je izoluje hustá podsada, několikanásobně teplejší než ovčí vlna. Proti nepřátelům a silným větrným poryvům se shlukují do kruhu, kdy samice s mláďaty stojí uprostřed, dokonale chráněné. Při sněhové přeháňce zůstanou ležet a nechají se zapadat sněhem, přičemž neztrácejí potřebnou energii. Pižmoni nejsou příliš nároční na potravu, v zimním období vystačí dokonce s minimem. Největším nepřítelem pižmoně se stal člověk, který kvůli teplé kožešině zvířata hromadně vybíjel.

tags: #Gaussova #křivka #příklady #z #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Obnova Komunikace a Životní Prostředí
• Studie o adverzních zkušenostech
• Systémy odpadového hospodářství
• Dopady znečištění vody
• Legislativa pro emise u aut z dovozu