Svobodní zednáři a ochrana přírody v České republice

Je to přesně sto let, co se českým svobodným zednářům podařil zdánlivě nemožný manévr, tedy dohnat obrovské zpoždění vůči britským zakladatelům. Ustavující schůze první české zednářské lóže Národ se totiž v pražské Celetné ulici konala 28. března 1919, téměř 200 let poté, co hnutí vzniklo v Londýně. Na významu ale československá větev nabyla v podstatě okamžitě. Zednářství tu totiž rychle srostlo se státem. Hlásili se k němu představitelé dosavadního protirakouského odboje, politici, umělci, intelektuální elity.

Českojazyčné zednářství, jak už zmíněno, nevyrostlo na poušti. Přirozeně se vylouplo z tuzemského zednářství rakouského, německojazyčného. "První lóže na našem území vznikla v roce 1741. Její zakladatelé byli především aristokraté, důstojníci, intelektuálové a vysocí státní úředníci," připomíná Jana Čechurová z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Impuls vzešel od francouzských důstojníků pruské armády, která tehdy obsadila Prahu, za hlavního iniciátora se považuje maršál Charles Louis August Fouquey , vévoda z Belle-Isle.

Striktně pánská bratrstva pracující na zlepšení stavu světa, opředená tajemstvím a fascinující svými rituály a symboly, byla zprvu vládnoucími Habsburky tolerována. Císař František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, byl sám zednář. Josef II. se zase snažil zednáře zapojit do svých reforem a osedlat si je. Roku 1785 povolil činnost lóží pouze v hlavních městech korunních zemí, a to v maximálním počtu tří.

V roce 1795 však přišel zlom. Císař František II. pod dojmem výbuchu francouzské revoluce zednářská bratrstva v habsburské monarchii zakázal. "Dalších téměř sto let se nic neděje, život zednářských lóží se nerozvíjí. Tím prvním je absolutní diskrétnost, která korespondovala s konspiračními metodami Mafie, tehdejší organizace domácího odboje. Už po tři sta let je základní povinností každého zednáře neprozradit jméno jiného žijícího člena. To se týká jak obsahu pravidelných zasedání (jimž se říká "práce"), tak praktikovaných zednářských rituálů či výkladu symbolů. Předmětem důsledného mlčení je i vše, co souvisí s obsahem u nás rozšířeného Skotského ritu starého i přijatého, kdy bratři stoupají po třiatřiceti stupních postupného zasvěcováni podle dosaženého pokroku ve svém duchovním a esoterickém vzdělávání a sebezdokonalování.

Druhým lákadlem pro tradičně konfesně rozmanité či zcela bezkonfesní Čechy byla naprostá náboženská tolerance zednářů a také jejich přísná apolitičnost. Je jedno, jakou kdo v bratrstvu vyznává víru nebo světonázor, podstatné je jen to, aby v něco věřil. V Boha, prozřetelnost či aspoň vědu, sílu přírody nebo pokrok. A třetím tahákem byl pro převážně pokrokářské či levicové našince zednářský cíl morálního a intelektuálního zdokonalení lidstva. Neboli bourání starého světa. S tím souvisejí i předepsané bratrské vztahy mezi členy a povinnost chovat se sociálně a charitativně navzájem i navenek. Z uvedených důvodů se zednářstvím sympatizoval třeba i Tomáš Garrigue Masaryk. Pozdější prezident Edvard Beneš se dokonce už coby ministr zahraničí v roce 1927 zednářem stal.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

S příchodem totalitních režimů po roce 1938 nastalo peklo i českým zednářům. Nacisté i komunisté v nich viděli "židozednáře" neboli spiklence konkurující jim v touze ovládnout svět. S komunisty se VNLČ zpočátku snažila vycházet, po roce 1948 dokonce kuriózně založila vlastní akční výbor. "Byl to spolek povolený ministerstvem vnitra, takže se musel chovat stejně jako ostatní spolky," vysvětluje Jana Čechurová. Chvíli to fungovalo, ovšem když komunisté požadovali vpustit do každé lóže několik informátorů, rozpustila se VNČL v roce 1951 podruhé.

Nejnovější kapitola tuzemského zednářství se začala psát v listopadu 1990, kdy se v Martinickém paláci na Hradčanech sešlo 18 z 21 českých zednářů, přeživších komunistický režim. Tři obnovené lóže (Národ, Dílo a Most) ustavily Velikou lóži československou, z níž se roku 1993 stala Veliká lóže České republiky. Dnes ji tvoří 30 lóží, striktně pánských. Vedle toho v Česku existuje i smíšené, tzv. neregulérní zednářství, umožňující členství i ženám. Jeho Velkolóži Humanitas Bohemia tvoří 3 lóže.

I když tajemná konspirační atmosféra klubového setkávání, obestřená starobylými rituály, stále přitahuje, prvorepublikový zlatý věk zednářství je pryč. Například při otevření kutnohorské výstavy o zednáři Alfonsi Muchovi k současnému stému výročí vzniku první české lóže Národ nechyběl současný velmistr Veliké lóže Miloš Hošek. "Zednářství, to je vlastně taková zvláštní mravouka obalená v symbolech, vyjadřovaná též symboly. Podstatu zednářství vystihují velmi pěkně slova jednoho našeho rituálu: zednářství je zvláštní soustava mravouky, zahalená v alegorie a znázorněná symboly. Systém v určitých alegoriích a symbolech zobrazuje, oč náš řád usiluje.

Pět pilířů svobodného zednářství

Pět pilířů svobodného zednářství jsou Svoboda, Rovnost, Bratrství, Tolerance, Humanita. Přitom pilíř je termín z architektury, k níž odkazuje i ona touha dosáhnout dokonalosti kvádru. Proč právě architektura?

Báje, pověsti a stará historie vyprávějí o prvních stavitelích a kamenících, pracujících na stavbě Šalomounova chrámu. Ve středověku to pokračovalo zakládáním zednářských lóží při stavebních hutích. Pojem zednář, zedník nebo kameník pochází z tohoto takzvaného operativního zednářství, ze skutečné stavby oněch nádherných chrámů. Od dob romantismu se to ovšem vyvinulo směrem k dnešnímu spekulativnímu zednářství, které ovšem stále používá výrazy starého operativního zednářství, i když už se mu nevěnuje. Zednáři tedy skutečně odvozují svůj původ od týrského krále Chírama a od stavby jeruzalémského chrámu z 10.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Regulárním zednářstvím se rozumí zednářství splňující mezinárodně přijatá kritéria Spojené Veliké Lóže anglické. Toto zednářství je otevřeno pro muže zralého věku, dobré pověsti, svobodné a tolerantní. Dodržuje určité základní principy, jako je víra v Nejvyšší bytost. Zednářství je velmi otevřené, nicméně ateista či bezvěrec v něm nemá místo. My zednáři skutečně v něco věříme, ať už to někdo nazývá Bůh, Příroda, nebo Vesmír. Zednáři používají pojem Veliký architekt všehomíra.

Veliká lóže jako taková je svaz jednotlivých samostatných lóží. Nejméně tři samostatné lóže mohou vytvořit Velikou lóži. A právě v roce 1717 se v Londýně v hostinci U husy a rožně setkali zástupci tří dosud působících lóží a založili tam Velikou lóži. Ale jednotlivé lóže existovaly už dříve, písemné záznamy existují prokazatelně už ze 16. století. Šíření zednářství šlo přirozenou cestou, k nám se dostalo kolem poloviny 18.

Zednářská symbolika

I zednáři přejali obecné symboly, jako jsou slunce, měsíc, kladivo. Takže když někde uvidíte kružidlo nebo úhelnici, nelze za vším vidět zednáře. Ovšem sám symbol nedokončené pyramidy na bankovce se skutečně shoduje se zednářskou ideou nedokončeného díla.

Prvním doloženým svobodným zednářem původem z Čech byl císařský vyslanec v Londýně Filip hrabě Kinský, zasvěcený v roce 1731. Hlásíme se k duchovnímu odkazu J. A. Komenského, jsou i lóže, které nesou jeho jméno. Čeští zednáři se významně podíleli na vybudování památníku J. A. Komenského v Naardenu.

Členy lóží bylo mnoho významných mužů, třeba Palacký, Křižík a další. Dostáváme se ke vzniku Československa. To, že řada aktérů tehdejších událostí byli zednáři, je pravdou. Hlásili se k němu představitelé dosavadního protirakouského odboje, politici, umělci, intelektuální elity. Málo doceněný je vliv M. R. Štefánika, člena pařížské lóže. Právě on měl uvést T. G. Masaryka do významných politických kruhů ve Francii.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Ke 100. výročí založení Veliké Lóže České republiky se koná na Novoměstské radnici v Praze výstava zednáři s podtitulem Svobodné zednářství očima svobodných zednářů. Expozice prezentuje autentické zednářské předměty i repliku zednářské dílny, tedy rituálního prostoru. V rámci výstavy se představí i téměř tři desítky aktivních lóží, které v ČR dnes působí.

Roku 1919 byla založena Lóže Národ, Lóži Národ založili lidé působící kolem časopisu Národ, odtud ten název. Zakládajících členů bylo 27, ale už za půl roku jich bylo 78. I když zakladatelé měli podobné názory na budování státu, lóže fungovala apoliticky a rychle se rozrostla o členy z akademických a uměleckých kruhů, i běžných profesí. Členy Lóže Národ byla řada umělců. Alfons Mucha byl velmi významným zednářem, měl titul Svrchovaný Veliký Komandér. Byl dokonce prvním představitelem skotského ritu u nás. Zednářství se v jeho díle projevovalo velmi silně. Zednářské ideje se projevují ale nejen ve výtvarném umění, ale i v hudbě - třeba v Mozartově opeře Kouzelná flétna, u Sibelia, Haydna. Ale k jejich rozpoznání je potřeba znát zednářskou symboliku.

Po roce 1945 byly lóže obnoveny, ale podmínky pro činnost se od roku 1948 zhoršovaly. Například požadavky na přítomnost dohledu KSČ přímo na jednání lóží nebylo možné splnit, a proto byly lóže v roce 1951 opět uspány. K obnově činnosti došlo až v roce 1990 a někteří z obnovujících členů byli ještě členové lóží z doby před rokem 1951.

Zednářských lóží je dnes v ČR třicet, i když některé z nich jsou stále uspané, protože se po roce 1989 nepodařila obnovit jejich činnost. Všechny jsou součástí Veliké Lóže České republiky. Jsme společností diskrétní. Máme řadu věcí, které nesdělujeme. Jedna ze základních je, že sice každý může veřejně deklarovat své zednářství, ale nesmí to vyzradit o jiném členu řádu. Také to, co se diskutuje v uzavřené lóži, se nesmí vynášet ven. Nejsme tajná společnost, ale jsme společnost s určitými tajemstvími.

Zednáři mají svůj vlastní systém symbolů a znamení, včetně toho, co dělat, když zednář potká někoho, o kom se domnívá, že je také zednář. Pracovní záležitosti a zednářství se vlastně nepotkávají. V řádu je důležitá kombinace hierarchie a demokracie. V Čechách používáme spíše pojem Dílna. To odpovídá i tomu, že tam pracujeme na hrubém kameni, obřady se nazývají rituální práce.

Zednářství je otevřené pro všechny, ale ne pro každého je to vhodná cesta. S adeptem probíhají rozhovory a každá lóže si musí zhodnotit, nakolik je pro ně případný nový člen přínosem. Případným zájemcům o vstup do řádu doporučujeme, aby si, zejména podle svého bydliště, vybrali některou konkrétní lóži a obrátili se přímo na ni. Jejich přehled zájemci najdou na našich webových stránkách. Pak se mu ozve pověřený bratr, který ho dále bude provázet cestou, na jejímž konci se možná stane členem našeho řádu. Nebo mu doporučí další sebevzdělávání, aby poznal, zda je pro něj zednářství skutečně vhodná cesta. Víte, my nejsme žádný business club, který nabízí výhody, zednářství je skutečně o vnitřní práci člověka na sobě. My, zednáři české republiky, po obnovení demokratické české státnosti a po obnovení naší činnosti dne 17. listopadu 1990 se znovu hlásíme k myšlenkovému a mravnímu odkazu J. A. Komenského, T. G. Masaryka a našich slavných zednářských předků.

To se odvozuje od starobylých pravidel, podle nichž má být zednář kromě jiného zralý muž dobré pověsti a snášenlivého úsudku. Takže třeba vyžadujeme od členů, kterým bylo v roce 1989 alespoň 18 let, i čisté lustrační osvědčení. Překážkou by bylo i členství v nějaké extrémní organizaci, třeba propagující násilí, nacismus či podobně.

Existují různé zednářské řády, mezi nimi i čistě ženské a smíšené. Žen si nesmírně vážíme a ctíme je. Ženský prvek v lóžích by mohl vnášet mezi méně pevné bratry jistou disharmonii a odváděl by nás od naší práce na vnitřním kameni. Jedna věc jsou naše rituální práce, ovšem na různá charitativní setkání, výlety, vánoční večírky atd., bereme i naše partnerky, pokud o to mají zájem.

Zednáři a parková architektura

Ukázka parků v původní podobě, která se již nezachovala nebo se zachovala částečně v souvislosti s architektonickou zednářskou symbolikou. Souvislosti, jak lze zednářské motivy v drobné parkové architektuře (fabriques) nacházet a porozumět jí. Autorka u tvůrců parků ověřovala členství v zednářských lóžích v 18. století. Ve volbě jednotlivých fabriques byla naprostá volnost, takže každý tvůrce mohl použít a postavit, co ho v ideách svobodného zednářství oslovilo, co považoval za podstatné a svou roli hrály taky finanční možnosti. Přesto se nejvíc opakovaly grotty, antické gloriety a temply, čínské pavilony a čínské můstky.

Prvně narazila na možnost zednářské symboliky ještě v ústavu v roce 2005, když objasňovala historii zámeckého parku ve Vlašimi. Aniž by to tušila, přes internet navázala kontakt se zednáři a vznikla spolupráce. Pražští zednáři vydali publikaci s citovaným názvem, která se stala první systematickou prací s tímto tématem v Evropě. Autorka ji považovala za předčasně vydanou a rozpracovala ji podrobněji.

Nejnebezpečnější a nejmocnější tajnou organizací je však prý společnost, jejíž členové už několik století skutečně řídí běh světa - svobodní zednáři. Zednářství ovšem není výhradně americkým fenoménem, ale pravda je, že největší slávy a moci hnutí dosáhlo právě ve Spojených státech. Místem jeho zrodu je však Anglie. A povolání původních členů je jednoznačné stejně jako název spolku: „Svobodní zednáři“ se pravděpodobně říkalo uměleckým kameníkům, kteří ve své době patřili k elitě mezi řemeslníky. Mohli svobodně cestovat, aby pracovali na stavbách kostelů a katedrál.

Odborné znalosti bylo třeba jaksepatří ochránit před nezasvěcenci, a tak nezbývalo než shromažďovat všechny schopné kolegy ve vlastních uzavřených organizacích spoutaných závazkem mlčenlivosti. Noví členové procházeli pečlivým výběrem. A tak se z kamenického umění stalo dobře střežené tajemství. A jeho slavnostní a „bezpečnostní“ procedury se přeměnily v mystické rituály, které dodnes zednářský spolek obklopují okultistickou (v očích katolické církve až satanistickou) aurou. Členové, pracující obvykle daleko od domova, společně trávili téměř všechen volný čas, a tak se členství proměňovalo v bratrství. Společné měli i přísné morální zásady, k nimž patřil třeba zákaz cizoložství nebo pobytu venku po osmé hodině večer.

Kameníci mezi sebe postupně přibírali schopné muže také z jiných oborů a v roce 1717 se čtyři londýnské lóže spojily a vznikla Velká zednářská lóže. Původní organizace řemeslníků se časem přeměnila v bratrské seskupení byznysmenů a duševně pracujících z vyšších středních tříd. Osvícenské názory, důraz na rozum a poznání, rovnost bratrů nezávisle na sociální třídě a samozřejmě opar tajemna přitahoval schopné lidi také z řad aristokratů. Svobodní zednáři zkrátka představovali výkvět ctižádostivých, nadaných a vlivných mužů. Není tedy nijak překvapivé, že jejich členové se skrývali za mnoha historickými okamžiky.

Nejvíce členů měli zednáři ve 20. a 30. letech minulého století, po druhé světové válce jejich počet výrazně klesl. I tak dnes po světě chodí údajně až šest milionů zednářů (ženy mezi sebe ještě pořád nechtějí; ty mohou uspět jedině v tzv. liberálních zednářských organizacích). Náplní jejich činnosti je sebezdokonalování, duchovno, vzájemná pomoc a charita.

I když dnes jsou svobodní zednáři mnohem otevřenější než dříve, některé tajnosti si ponechávají - kvůli tradici a historii, možná i jako způsob ochrany před nepochopením. Současně tak ale přetrvává i podezření, že tihle mocní bratři tahají za nitky světa. Na to však zednáři odpovídají: „Kdyby tomu tak bylo, vypadal by líp…“

Důkaz spiknutí

Velká pečeť na zadní straně amerického dolaru je často považována za zednářský symbol a tedy jasný důkaz kontroly zednářů nad Spojenými státy. Někteří odborníci však mají jiné vysvětlení: pyramida na velké pečeti je symbolem síly a stability země. Oko pak znázorňuje vševidoucího boha a trojúhelník je v křesťanských společnostech zobrazením trojice Otce, Syna a Ducha svatého.

tags: #zednáři #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Význam ploštěnců
• Eko-likvidace havarovaného auta
• Analýza zákona o ochraně ovzduší
• Využití černých odpadkových košů
• Vysoká biodiverzita v pralesích: Příčiny