Nežijeme jen mezi lidmi, ale jsme součástí přírody. Příroda se skládá ze živých i neživých prvků. Každý prvek přírody je nezastupitelný a důležitý. Každá součást dává člověku něco důležitého, obohacujícího. Neživá příroda tvoří nerostné bohatství, krásu hor a naopak živá příroda vše, co je živé, pohybující se.
Živá příroda se skládá z jednotlivých živých bytostí. Navzájem podobní jedinci jsou příslušníky jednoho druhu. Druh nezůstává stále stejný, ale pozvolna se v čase mění. Jedinec a druh jsou tedy základní soustavy, na které je život vázán. Současně vznikají druhy nové. Život je tak neustále udržován.
Existence organismů je závislá na vnějším prostředí. Z fyzikálních podmínek je to především teplota prostředí. Dalším důležitým fyzikálním faktorem prostředí je atmosférický tlak. Slunce, které přeměňují tuto energii v chemickou energii. Z látek, které se tvoří v organismech. Potřebné chemické prvky z vnějšího prostředí.
Vysoká organizovanost živých soustav je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují. Udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím. Z fyzikálně chemického hlediska jsou tyto soustavy otevřené soustavy dále nerovnovážné a dynamické. Od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí: přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít. Do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují.
Živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání. Lze rozlišit různé úrovně: buněčná, orgánová. Živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky.
Čtěte také: Co odlišuje živé od neživého?
Je soubor chemických dějů katalyzovaných enzymy (přeměna chemických sloučenin na prvky použity ke stavbě svého těla, k vývinu, růstu) k těmto přeměnám potřebují energii: energie chem.vazeb, energie světelná. Nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu.
Představuje schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu. Díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám - adaptabilita organismů. Dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, teplota prostředí). Některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem.
Všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií. Každý organismus prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné. Růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování.
Neživá příroda - rozlišujeme nerosty (sůl kamenná, křemen, zlato), horniny (žula, čedič, pískovec). Řada neživých systémů se vyznačuje některými charakteristikami, typickými pro živé organismy, nikdy však všemi dohromady.
V předškolním věku je kladeno důraz na prozkoumávání světa kolem nás a rozvíjení základních badatelských dovedností. Děti předškolního věku jsou v procesu, kdy začínají chápat základní rozdíly mezi živou a neživou přírodou. Jedním z nejlepších způsobů, jak děti zapojit, je pohybová hra.
Čtěte také: Živá a neživá příroda: Informace
Když učitel řekne „ŽIVÉ!“, děti začnou pohybovat jako zvířátka nebo rostliny, běhají, skáčou, lezou po zemi. Naopak, když zazní „NEŽIVÉ!“, děti ztuhnou a „zastaví“ se na místě, například jako kámen nebo strom.
Po sběru přírodnin je důležité dát dětem prostor k detailnímu pozorování. Lupy a přenosné mikroskopy jim umožní nahlédnout do světa, který by normálně neviděly. Můžete pozorovat strukturu listů, pavučiny, nebo různé textury kamínků a větviček. Po pozorování se mohou děti pustit do tvoření koláže, která reflektuje to, co našly. Na papírech rozdělí prostor na dvě části - jednu pro živou přírodu a druhou pro neživou přírodu.
Na závěr jsme si připravili jednoduchý pokus, který dětem ukázal, jak rostliny reagují na změny v prostředí. Do sklenice s vodou jsme dali pampelišku, která se okamžitě zatáhla. Po všech aktivitách je důležité, aby děti měly možnost sdílet své pozorování. Co je zaujalo? Jaké věci našly? Co je překvapilo?
Při naplňování cílů tohoto úkolu by nemělo dojít k problémům, snad jen pozornost by měla být vedena při zpracování pracovního listu. Zejména u dětí s dyslexií - jedná se ucelený text a při vyhledávání slov v textu či v tajence by mohlo dojít k neporozumění významu slov.
Čtěte také: Zábavné příběhy o zvířatech
tags: #živé #a #neživé #přírody #rozdíly