Živočichové Ohrožení Činností Člověka v České Republice

Česká republika, i přes svou malou rozlohu, se vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. Na našem území bylo zaznamenáno přibližně 2 500 původních druhů vyšších a 2 400 druhů nižších rostlin, ze živočichů asi 50 000 druhů bezobratlých a téměř 600 druhů obratlovců (včetně migrujících druhů). Biologická rozmanitost je výsledkem složitých přírodních procesů. Mezi jednotlivými druhy v přírodě existují složité vazby, a pokud některé druhy nebo celé biotopy z přírody dramaticky mizí, dochází k rozkolísání křehké přírodní rovnováhy.

Velký význam biologické rozmanitosti a ochrany druhů se odráží i v řadě mezinárodních úmluv. V české legislativě ochranu druhů upravuje především zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Pro nejohroženější druhy se připravují a realizují záchranné programy (celostátní úroveň) nebo regionální akční plány (regionální úroveň). Pro druhy, které se svými životními projevy dostávají do střetu se zájmy člověka, se připravují programy péče. Kvůli ochraně druhů byla také vyhlášena řada chráněných území, a další se stále vyhlašují. Důležitý je i výzkum a pravidelný monitoring vybraných skupin druhů. Finanční podporu na péči o lokality s vysokou druhovou pestrostí, zejména s výskytem vzácných a ohrožených druhů je možné využít z různých dotačních programů, například Program péče o krajinu nebo Operační program Životní prostředí.

Legislativa a Ochrana

Status „zvláště chráněný druh“ vyplývá ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (ZOPK). Takto mohou být vymezeny druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné. ZOPK pro ně stanovuje stupně ohrožení a definuje základní ochranné podmínky rozdílně pro rostliny a živočichy a rozdílně též pro stupně ohrožení. Základní ochranné podmínky jsou definovány souborem zakázaných činností, které bez patřičné výjimky není povoleno provádět. Ukládá, co se nesmí, ale nestanovuje povinnost péče a údržby lokalit s výskytem zvláště chráněných druhů.

Aktivním zákonným nástrojem jsou záchranné programy, které v případě druhů ohrožených vyhynutím zajišťují komplex činností směřujících ke snížení stupně jejich ohrožení; blíže na www.zachranneprogramy.cz. Pomineme-li ZOPK, je možné aktivní opatření provádět zejména prostřednictvím dotačních nástrojů, které cíleně směřují k podpoře zvláště chráněných druhů. Všechny tyto skutečnosti, tzn. jak přímé ohrožení druhů záměrnou činností člověka, tak i potřeba speciální péče, bylo nutné při aktualizaci seznamu zvláště chráněných druhů brát v potaz. Seznam konkrétních druhů je uveden ve vyhlášce a byl tam již zanesen při jejím vzniku v roce 1992.

Aktualizace seznamu byla připravována již v předchozích letech, ucelený návrh s více než 1 500 položkami byl ale vytvořen až v průběhu roku 2010 a následně odeslán na Ministerstvo životního prostředí. Je zřejmé, že návrh bude dále diskutován v širokém spektru zainteresovaných subjektů a jeho konečná podoba bude ještě spojena s velkým objemem práce. Přes­to doufáme, že po téměř dvaceti letech se věci dají do pohybu a seznam zvláště chráněných druhů bude aktualizován.

Čtěte také: Živočichové a louka

Obratlovci

Novela seznamu zvláště chráněných obratlovců byla připravována již v letech 2005-2007, a to včetně její prezentace odborné veřejnosti a zapracování připomínek. V roce 2010 AOPK ČR provedla revizi seznamu formou menších úprav a doplnění kritérií a novou oponenturou vybranými odborníky na jednotlivé skupiny. Výchozím kritériem bylo zařazení druhů do červených seznamů ČR (dále též ČS), konkrétně byly bodově hodnoceny pouze druhy zařazené do kategorií zranitelný (VU), ohrožený (EN) a kriticky ohrožený (CR). V odůvodněných případech se však na seznam dostaly i druhy, které nejsou v těchto třech kategoriích či nejsou v ČS zařazeny (v ČS nejsou např. posuzovány nehnízdící migrující druhy ptáků na území ČR).

Na seznam proto byli zařazeni například orel skalní (Aquila chrysaetos), orlovec říční (Pandion haliaetus) či dřemlík tundrový (Falco columbarius) a také někteří obojživelníci a plazi, kteří jsou v ČS zařazeni do nižších kategorií. Zohledněna byla i míra ohroženosti bio­topu druhů, a také zda jsou druhy přímo fyzicky ohrožovány člověkem a zda jsou předmětem manipulací, např. zda jsou druhy předmětem chovu v zajetí a hrozí jejich odchyt z volné přírody. Doplněno bylo kritérium odrážející vývoj početnosti druhu v ČR. Na základě výsledného bodového zisku byly druhy rozřazeny do jednotlivých kategorií ohrožený (O), silně ohrožený (SO) a kriticky ohrožený (KO). V případě potřeby došlo na základě expertního posouzení k přesunu druhů mezi kategoriemi.

Na seznamy byly dále automaticky zařazeny druhy z přílohy č. IV Směrnice Rady 92/43/EHS a druhy přílohy č. II Bernské úmluvy. Zařazení některých druhů do těchto příloh nemusí odrážet míru jejich ohrožení na území České republiky, ale vyplývá ze závazku ČR Evropským společenstvím. Na seznam se tak dostaly druhy, které by za normálních okolností nemusely být zvláště chráněné, například křeček polní (Cricetus cricetus) nebo investory oblíbená ještěrka obecná (Lacerta agilis).

Z tabulky 1 vyplývá, že ve srovnání s vyhláškou z roku 1992 nedošlo k výrazným změnám v počtu zařazených druhů obratlovců; došlo spíše k dílčím přesunům mezi kategoriemi a bylo vyškrtnuto či naopak nově zařazeno několik málo druhů. Na seznam se tak nově dostal například losos obecný (Salmo salar), orel královský (Aquila heliaca) či čolek dravý (Triturus carnifex). Zařazen byl také skokan hnědý (Rana temporaria), jediná původně nechráněná žába: v jeho případě ukazují výsledky mapování výrazný pokles početnosti, a je tak v současné době ohroženější než některé jiné druhy již chráněných žab.

Některé druhy ze stávající vyhlášky na­opak zařazeny do seznamu nebyly, například proto, že došlo ke stabilizaci populace daného druhu na území ČR, nebo se jedná o druhy, které jsou na našem území dlouhodobě vymizelé, či o druhy naprosto závislé na doplňování jedinců člověkem. Z ryb nebyl nově zařazen například mník jednovousý (Lota lota), ze savců plch velký (Glis glis), veverka obecná (Sciurus vulgaris) či rejsek horský (Sorex alpinus). Ptáci mají oproti ostatním druhům obratlovců „výsostné“ postavení, neboť díky Směrnici Rady 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků, jsou chráněny na úrovni jedinců všechny druhy ptáků žijící na evropském území členských států Evropských společenství.

Čtěte také: Článek o ohrožených druzích v Sierra Nevada

U ptáků byla proto navržena na vyškrtnutí řada druhů, u kterých je jejich ochrana dostatečně zajištěna prostřednictvím výše zmíněné obecné ochrany. Konkrétně nebyl do nového seznamu zařazen například kormorán velký (Phalacrocorax carbo), neboť se jedná o druh vyskytující se na území ČR v hojném počtu, se stabilizovanými hnízdními populacemi.

Tabulka 1: Srovnání počtu druhů obratlovců v různých kategoriích ohrožení

Pozn.: Ve stávající i navrhované vyhlášce jsou některé druhy sloučeny do vyšších taxonomických skupin (netopýři a vodní skokani)

Zkratky: VU - zranitelný, EN - ohrožený, CR - kriticky ohrožený O - ohrožený, SO - silně ohrožený, KO - kriticky ohrožený

Bezobratlí

U bezobratlých byla situace poněkud jiná než u obratlovců a rostlin, což souvisí hlavně s jejich velkou druhovou bohatostí a relativním nedostatkem informací o jednotlivých taxonech. Bezobratlých u nás žije cca 40 000 druhů, tedy skoro stokrát více než obratlovců (cca 535 druhů) a téměř desetkrát více než rostlin (cca 5 000 druhů) a hub (cca 4 000 druhů makroskopických hub). Naše poznání však takto velké druhové bohatosti neodpovídá a o mnoha taxonech nevíme prakticky nic, zvláště pak ve srovnání s obratlovci nebo cévnatými rostlinami.

Z těchto důvodů nebylo možné u bezobratlých postupovat obdobně jako u ostatních skupin, protože informace o velikosti populace, trendech a rozšíření nejsou většinou k dispozici. Seznam proto připravovalo širší plénum expertů, které se vyjadřovalo k jednotlivým druhům. Základem pro jeho vznik byl Červený seznam ohrožených druhů České republiky (Farkač et al. 2005), přičemž se pracovalo vesměs s druhy kriticky ohroženými či ohroženými, v menší míře pak i se zranitelnými. Důležitými kritérii pro zařazení do seznamu byla hlavně poznatelnost (odlišení daného taxonu od příbuzných) a výběr tzv. deštníkových druhů (druhy, jejichž ochrana pokryje i další často menší, méně nápadné a známé druhy žijící ve stejném prostředí). Do seznamu byly automaticky zařazeny druhy z přílohy č. IV Směrnice rady 92/43/EHS a druhy přílohy č. II Bernské úmluvy.

Čtěte také: Hrozby pro mořský život

Prvotní návrh seznamu, který vznikl v letech 2005-2006 a byl oponován širokým plénem odborníků, se stal základem současného seznamu, jenž byl znovu oponován a upraven tak, aby odrážel aktuální znalosti týkající se ohroženosti jednotlivých taxonů. Několik druhů bylo vyřazeno, jiné naopak přibyly. Aktuální návrh novelizovaného seznamu obsahuje 477 taxonů (133 kriticky ohrožených, 190 silně ohrožených a 154 ohrožených) - většinou druhů, ale také několik vyšších taxonomických jednotek. S ohledem na výše uvedené je ale jasné, že jednotlivé skupiny bezobratlých v něm nejsou zastoupeny rovnoměrně. Nejvíce druhů patří do skupin, kterým se věnuje největší pozornost a které jsou také populární u veřejnosti, jako jsou brouci (173), motýli (95) nebo třeba měkkýši (59). Bližší srovnání je uvedeno v tabulce 2.

Tabulka 2: Srovnání počtu druhů bezobratlých v různých kategoriích ohrožení

Pozn.: Ve stávající i navrhované vyhlášce jsou některé druhy sloučeny do vyšších taxonomických skupin.

Pokud jde o jednotlivé druhy, zvažovali jsme například ponechání nebo vyřazení otakárka fenyklového (Papilio machaon), kudlanky nábožné(Mantis religiosa), jasoně červenookého (Parnassius apollo) a štíra kýlnatého (Euscorpius tergestinus). Otakárek byl nakonec vyřazen, protože jeho populace je poměrně stabilní a druh se vyskytuje prakticky na celém území ČR. Také u kudlanky jsou početnost a areál rozšíření stabilní až rostoucí, ale v seznamu jsme ji ponechali (ohrožený druh), protože se jedná o významný deštníkový druh stepních lokalit. Složitější situace byla v případě jasoně červenookého, který se v ČR prokazatelně vyskytuje pouze u Štramberku, kam byl v 80. letech 20. století reintrodukován ze Slovenska. Nabízelo se tedy jeho vyřazení, ale protože se jedná o druh chráněný evropskou legislativou, podobně jako v případě obratlovců želva bahenní (Emys orbicularis), bylo rozhodnuto o jeho ponechání na seznamu. Shoda ohledně vyřazení naopak panovala u štíra, jehož autochtonní výskyt u nás nebyl potvrzen od začátku 90. let 20. století.

Rostliny

Návrh seznamu zvláště chráněných rostlin vznikl na základě kritérií, která zohledňují vzácnost a ohroženost druhů a specifika jednotlivých skupin. Automaticky byly zařazeny druhy z přílohy č. IV Směrnice rady 92/43/EHS a druhy přílohy č. I Bernské úmluvy. U cévnatých rostlin byly kromě ohrožení a vzácnosti druhu brány v úvahu také typ a kvalita biotopů, v nichž rostou, či životní strategie. Kategorie ohrožení přirozených a polopřirozených biotopů byly převzaty z Červené knihy biotopů České republiky (Kučera 2005), biotopy silně ovlivněné a vytvořené člověkem nebyly z hlediska ohrožení hodnoceny.

V červeném seznamu cévnatých rostlin (Procházka 2001) je v kategoriích kriticky ohrožený, silně ohrožený a ohrožený druh uvedeno 1 148 taxonů z 2 550 autochtonních druhů a poddruhů na území České republiky, což znamená, že okolo 45 % druhů cévnatých rostlin je u nás ohrožených. Tato skutečnost se odráží i v počtu zvláště chráněných taxonů (viz tab. 3).

Do seznamu byly zařazeny pouze druhy, které jsou dobře poznatelné. Záměrně jsme vynechali druhy, u kterých dochází k častým záměnám a jejichž praktickou ochranu by provázely velké potíže. Proto v seznamu nejsou zařazeny např. vzácné, ale poměrně těžko rozpoznatelné apomiktické ostružiníky. Specifickou skupinou jsou také druhy vázané na člověkem ovlivněná a pozměněná stanoviště, jako jsou např. plevele, které potřebují disturbance, ale nevyhovují jim plochy hnojené a ošetřované pesticidy. Plevele proto byly zařazeny převážně do kategorie ohrožených, neboť se na ni nevztahuje ochranná podmínka ZOPK „zákaz poškozovat, ničit a rušit v souvislosti s běžným obhospodařováním kultur“.

V souladu se současnou právní úpravou jsou mezi rostliny zařazeny i houby, ačkoli by podle současných vědeckých přístupů měly stát samostatně. Seznam hub vychází z návrhu vypracovaného v roce 2005, který byl aktualizován na základě ČS a nových informací o výskytu jednotlivých druhů a počtu jejich lokalit. Pro zařazení do seznamu byly brány v úvahu pouze makromycety, tedy houby tvořící makroskopické, pouhým okem rozeznatelné plodnice. Hodnoceny byly druhy ČS kategorií CR, EN a VU, ve výjimečných případech také druhy jiných kategorií. Nově jsou k zařazení do seznamu zvláště chráněných rostlin navrhovány také tradičně opomíjené mechorosty a lišejníky, protože se jedná o skupiny, které nejsou běžnou ochranářskou praxí rozlišovány. Jelikož i tyto druhy z naší přírody mizejí, zasluhují si legislativní ochranu.

Tabulka 3: Srovnání počtu druhů rostlin v různých kategoriích ohrožení

Pozn.: Ve stávající i navrhované vyhlášce jsou některé druhy sloučeny do vyšších taxonomických skupin (např. skupina bahenních pampelišek, orchideje a hořečky)

Zkratky: C1 - kriticky ohrožený, C2 - silně ohrožený, C3 - ohrožený O - ohrožený, SO - silně ohrožený, KO - kriticky ohrožený

Příčiny Ohrožení

Příčin ohrožení druhů je mnoho. V historické době vymřelo mnoho živočichů vinou lovu. Často to souviselo s objevováním nových území, kde zvířata nebyla zvyklá na lidskou přítomnost, a stávala se tak snadnou kořistí. Smutným symbolem je nelétavý pták blboun nejapný, kterého vyhubili námořníci již v 18. Ještě závažnější byly nepřímé dopady lidské migrace. Člověka totiž na cestách doprovází různé organismy, jež se mohou po zavlečení do nového prostředí (takzvané invazi) stát doslova metlou pro místní faunu. Zejména ostrovní ekosystémy se ukazují být velmi zranitelné třeba vůči predátorům, s nimiž se místní druhy dosud nesetkaly.

Ačkoli ve zdokumentovaných případech vymření dominují lov a invaze, u dnešních kriticky ohrožených druhů je bezkonkurenčně nejčastější příčinou ohrožení přeměna krajiny člověkem. Žádný faktor ohrožující existenci druhu samozřejmě nepůsobí osamoceně. Nejhorší situace vzniká, když se jejich negativní účinky vzájemně posilují. Takto se mohlo stát, že ve své době možná nejhojnější pták na světě, holub stěhovavý, záhy skončil mezi vyhynulými.

Prostředky a způsoby ochrany ohrožených druhů živočichů

Živočichové jsou chráněni před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který by vedl nebo mohl vést k jejich ohrožení či degeneraci. Při své činnosti jsou fyzické a právnické osoby povinny postupovat tak, aby nedocházelo ke zraňování nebo úhynu živočichů nebo k ničení biotopů živočichů. Zraňování, újmě či úhynu živočichů při činnosti fyzických a právnických osob musí být možno zabránit ekonomickými a technickými prostředky.

• Vývoz a dovoz zvlášť chráněných živočichů je regulován mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána. Je umožněn na základě souhlasu orgánu ochrany přírody.
• Pokud se někdo ujal zraněného či nemocného živočicha, zajistí jeho nezbytné ošetření, nebo jej předá provozovateli záchranné stanice.
• Pokud se jedná o zvlášť chráněného živočicha, je osoba povinna jej předat do záchranné stanice, sama mu ošetření nezajišťuje.

Ohrožené živočichy, či živočichy, kteří jsou vědecky a kulturně významní, lze vyhlásit za živočichy zvlášť chráněné. Dle stupně ohrožení se živočichové člení na ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. Seznam živočichů a stupně jejich ohrožení stanoví vyhláška č. 395/1992 Sb., tyto údaje jsou konkrétně v příloze č. 3 této vyhlášky. Ochrana se vztahuje také na mrtvého jedince zvlášť ohroženého druhu, jeho část či výrobek z něj, pokud je zřetelné, že pochází z tohoto jedince.

Ochrana zvlášť ohrožených druhů se vztahuje na jejich všechny vývojové fáze živočicha. Ochrana se vztahuje také na sídla a biotopy ohrožených druhů živočichů. Dle zákona o ochraně přírody a krajiny je zakázáno zasahovat do přirozeného vývoje zvlášť chráněných živočichů. Zvlášť je zakázáno chytat tyto živočichy, chytat je do zajetí, rušit je, zraňovat je či usmrcovat. Dále je zakázáno tyto živočichy poškozovat či přemisťovat. Zakázáno je taktéž tyto jedince chovat, prodávat, vyměňovat nebo je nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

Zákaz výše uvedeného jednání vůči ohroženým druhům živočichů neplatí, pokud je takový zásah nezbytný k obhospodařování nemovitosti, majetku nebo z hygienických důvodů. K tomuto zásahu je vždy nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody. Zákaz neplatí také, pokud je zásah nutný z důvodu zajištění veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo letecké dopravy.

Pro zvlášť chráněné živočichy jsou zajišťovány záchranné programy. Účelem záchranných programů je posílení populace daných jedinců, které by vedlo ke snížení míry jejich ohrožení. Za účele zajištění ochrany zvlášť chráněných živočichů jsou zřizovány záchranné stanice. Záchranná staniceje zařízení, které na konkrétně vymezeném území působnosti zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů.

tags: #živočichové #ohrožení #činností #člověka

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání teplot: město vs. příroda
• Inspirativní citáty
• Nadměrné používání plastů: Akce Greenpeace
• Objemný hnědý odpadkový koš
• Retro koše: Průvodce výběrem