Ochrana životního prostředí a ovzduší v České republice

Ovzduší je pro člověka jednou z nejdůležitějších složek životního prostředí, bez které se nemůže obejít. Vdechovaný vzduch a vše, co obsahuje, se dostává až do nitra lidského těla a přímo tak působí na zdraví člověka. Proto je kvalitě ovzduší věnována velká pozornost jak na národní a evropské, tak na mezinárodní úrovni.

Ochranou životního prostředí rozumíme zmírňování všech negativních dopadů na složky životního prostředí, ovzduší, vody, půdy, rostlin a živočichy. V prostředí obce se jedná ponejvíce o ochranu dřevin, vody a nakládání s odpady. S ochranou životního prostředí, kde obce hrají důležitou úlohu, souvisí vydávání územního plánu.

Znečišťování ovzduší

Úroveň znečištění vnějšího ovzduší je dána především vypouštěním znečišťujících látek z různých zdrojů v důsledku lidské činnosti (lokální topeniště, doprava, průmysl a energetika, zemědělství) a dále ji mohou ovlivňovat i přírodní procesy. Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech.

Na znečišťování ovzduší se podílí jak zdroje antropogenní (činnost člověka) tak zdroje přírodní. Mezi nejvýznamnější antropogenní zdroje patří především:

• lokální topeniště
• silniční doprava
• průmysl a energetika
• zemědělství

Informace o množství emisí znečišťujícíh látek vypouštěných do ovzduší naleznete na stránkách ČHMÚ.

Čtěte také: Kvalita ovzduší a životní prostředí

Právní rámec ochrany ovzduší

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Základní právní normou upravující hodnocení a řízení kvality ovzduší a provoz zdrojů znečišťování ovzduší je zákon o ochraně ovzduší.

Oblast ochrany ovzduší, kterou upravuje zejména zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a která je v gesci Ministerstva životního prostředí, sleduje práva a povinnosti osob v souvislosti se znečišťováním ovzduší lidskou činností. Průmyslová výroba patří vedle dopravy a zemědělství k nejvýznamnějším znečišťovatelům. Zákon stanovuje povinnosti znečišťovatelů, působnost správních úřadů a podmínky pro snižování množství škodlivin majících negativní vliv na životní prostředí.

Ministerstvo životního prostředí se podílí také na ochraně ozonové vrstvy Země před látkami, které způsobují její poškozování (např. freony). V důsledku ztenčování ozonové vrstvy proniká na zemský povrch nebezpečné ultrafialové záření, které může způsobovat vznik nebezpečných onemocnění.

Oddělení ochrany ovzduší České inspekce životního prostředí (ČIŽP) dozírá na dodržování tří zákonů, a to zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech a zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Čtěte také: Dvůr Králové: životní prostředí

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) je odborný orgán, který je pověřen dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. Česká inspekce životního prostředí byla zřízena v roce 1991 zákonem č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

ČIŽP vykonává svou činnost v těchto oblastech: ochrana přírody, ochrana ovzduší, odpadové hospodářství, podpora inspekční činnosti a chemická bezpečnost, ochrana lesa, ochrana vod.

Role obcí v ochraně životního prostředí

S ochranou životního prostředí, kde obce hrají důležitou úlohu, souvisí vydávání územního plánu. Územním plánem mohou obce regulovat rozvoj, ale i zachování či obnovu životního prostředí. Územní plán je vydáván v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Územní plán je závazný dokument předkládající řešení území obce na souvislé oblasti dle směru rozvoje katastru obce (upraven v § 43 a násl. stavebního zákona).

Územní plán řeší nejen takové oblasti jako je infrastruktura, bydlení, doprava, průmysl, ale i zachování a ochranu životního prostředí. Jednou z mapových vrstev je systém ekologické stability, dle zákona č. Biocentrum je geograficky vymezená oblast, která umožňuje přežití a trvalou existenci rostlin a živočichů na daném území. Interakční prvek nepropojuje biocentra, ale umožňuje existenci rostlin a živočichů, které nejsou prostorově náročné.

ÚSES se dále dělí z hlediska velikosti řešeného území, ale v kontextu obce I. typu se jedná o ÚSES lokální. Ten by měl respektovat systémy ekologické stability vyššího řádu, tedy nadregionální.

Čtěte také: Kvalita ovzduší v Přerově – průvodce

Rozhodnutí o vypracování územního plánu nebo jeho změně vydává zastupitelstvo obce (§ 6 odst. 5 stavebního zákona). Návrh zásad územního rozvoje musí být předložen kraji (§ 7 odst. 2 písm. Pro obce I. typu zpracovávají územní plán obce s rozšířenou působností, do jejichž správního obvodu obec I. typu spadá (§ 6 odst. 1 stavebního zákona). Obce s rozšířenou působností vypracovávají územní plán v přenesené působnosti na žádost obce, která při zpracování územního plánu poskytuje zpracovateli podklady a je maximálně součinná.

Zpracovatel územního plánu musí splňovat kvalifikační předpoklady podle § 24 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon a zákona č.

tags: #životní #prostředí #ovzduší #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Plasty, sklo a papír z pohledu ekologie
• Znovupoužitelné láhve
• Ekologická úspora s látkovými plenami
• Kreslený návod k vision boardu
• Kompostér na trávu: Průvodce výběrem