Světci a příroda: Životopisy svatých a jejich vztah k přírodě

V dějinách existoval proud, který se zvířaty soucítil. Významným představitelem je sv. František z Assisi, narozený v umbrijském městě Assisi v roce 1182 v poměrně bohaté rodině.

Sv. František z Assisi: Život v souladu s přírodou

František vedl zpočátku parádivý a marnotratný bohémský život. Postupně se stal kazatelem a brzy kolem sebe shromáždil skupinu příznivců a žáků. Papež Inocencentem III. schválil řeholi řádu františkánů.

František byl známý svou náklonností ke zvířatům, která mu ji oplácela. Měl bratrský vztah ke všemu živému, k lidem, ke zvířatům i rostlinám. Vnímal jednotu všeho a svůj bratrský vztah společného původu v Bohu. V posledních letech svého života byl téměř slepý a velmi vážně nemocný. Zemřel 3. října 1226.

Papež Řehoř IX. prohlásil Františka svatým 16. července 1228. V roce 1979 papež Jan Pavel II. prohlásil Františka za člověka dokonalé radosti. František nedokázal udržet radost a tehdy propukal v jásot a pěl chvály na Boha. Ostatní tvorstvo, v kterém viděl velkou „Boží rodinu“, považoval za své sestry.

Konkrétní činy lásky

František ukazuje, že láska vede ke konkrétním činům. Například vracel do vody rybu, kterou dostal, nebo vykoupil jehně, které mělo být zabito. Zakusil zvláštní ochranu a vyvolává paralelu s džinismem. S podobným přístupem se ve středověké Evropě nesetkáme.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Dokázal komunikovat i s divokými zvířaty a měl s nimi láskyplný vztah. Zvířata poslouchala jeho kázání a nechala ho v klidu odpočívat. Jeho nařízení, která se týkají přírodních prvků, konkrétně rostlin a živočichů, byla ve své době nezvyklá. Stromům byla ponechána možnost znovu obrazit.

František oslovoval zvířata: »Moji bratři ptáčci! Vždy musíte chválit Boha a milovat ho! On vám dal peříčka, abyste se mohli obléci, dali vám křídla, abyste mohli létat, a dali vám, co potřebujete. Udělal vás ušlechtilými mezi tvory. Proto musíte vždy chválit Boha.« Ptáci se zaradovali, dívali se po světci a kývali hlavičky a tělíčka. Svatý jim požehnal a dovolil jim, aby si letěli jinam. Jakmile jim dal svaté slovo, odletěli s velkým klidem.

Když František kázal ptákům, sestry vlaštovky cvrlikaly si dál a působily velký hluk. František je napomenul: »Moje sestry vlaštovky, už jste si toho napovídaly dost. Teď už mne nechte, abych i já pustil ke slovu mne. Až dokud kázání neskončilo, ani jedna z místa se nepohnula.«

Jednou uviděl zajíčka, který se lapil do oka a byl ještě živý. František pln soucitu řekl: »Bratře zajíčku, pojď ke mně! Proč jsi se nechal tak přelstít?« Zajíček se uvelebil se mu na klíně jako na nejbezpečnějším místě. František ho vrátil do lesa, ale zajíčkovi se do lesa nechtělo. Podobné chování je známé i u divokého králíčka, který je jinak velmi plachým zvířátkem.

Velkou lásku a něžnost měl světec k rybám. Právě mu rybář přinesl velikého lína a uctivě ho nabídl světci. František lína vzal a začal mu říkat bratře. Světec ryby nabádal, aby chválily jméno Pána. Když jednou šel kolem trhu a uviděl na prodej mnoho beránků, bylo mu jich líto a jako matka je něžně hladil. Zeptal se, proč je nezachrání před tím, aby je lidé nesnědli.« »To se nesmí stát! Ubozí bratři beránci, nevím, co mám dělat, abych vás vytrhl z rukou těch, kdo vás snědí.« Uvažoval, že beránky vykoupí, protože duše jsou mu daleko cennější. Nakonec se domluvil s jedním zbožným mužem, aby se chránil před zimou. František držel beránky v rukou a přemýšlel, co si s nimi počít. Tázal se také bratra, zda je beránci nepošlapali. A co mám říci o jiných malých tvorech? František si přál, aby se toho dne každý křesťan radoval v Pánu a jim na Štědrý den do jeslí dobrého sena, a aby nemusely zemřít zimou a hladem.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

František tvorům zvěstoval Boha jako přelaskavého Tvůrce. Dospěl totiž už ke svobodě a slávě Božích dítek. Šlechtic od Sieny poslal blaženému Františkovi, když stonal, bažanta. František se skrze něho radoval z lásky k Stvořiteli. Jednou bažant násilně vklouzl pod hábity bratří, kteří stáli u dveří cely. Světec nařídil, aby ho bratři pečlivě krmili, hrál si s ním a hladil ho. Jeden z bratří si to nemohl nechat pro sebe a zeptal se šlechetného muže, aby ho z úcty ke světci mohl opatrovat. Zkrátka, odnesl si ho domů. Bažant, když nemohl být u světce, nechtěl žrát. Šlechtic přinesl bažanta nazpět ke světci a řekl vše, co se stalo. František řekl: »Hle, bratři, i ptáci nás milují a nesnášejí samotu.« V noci se slétli se na střechu chýše, když už počínala noc. Jako by svým zpěvem chtěli dát najevo radost či bolest. Nebo se radovali, že Otec došel věčné slávy. František byl poněkud mlsný; pojedl totiž něco málo masitého pokrmu. František jim řekl: »Jestli si myslíte, že jsem světec, nevěřte tomu, dokud neuvidíte, že jsem po smrti. I slepice a jiné zrní. «

Jeden jinoch chytil hrdličky a nesl je na prodej. František se zeptal: »Kdo jsi?« Jinoch odpověděl: »Jdu je prodat.« František řekl: »A co s nimi uděláš?« Odpověděl: »Prodám je a co utržím, za to si koupím něco k jídlu.« František plný soucitu pravil: »Nevinné a čisté hrdličky, pročpak se necháváte chytit?« František zaplatil mládenci peníze, vzal hrdličky a udělal jim hnízda.

Encyklika Laudato si' a odkaz sv. Františka

Encyklika Laudato si' analyzuje příčiny ekologické krize a lidské chudoby a hledá východiska a návody, jak je překonat. Je určena doslova: „každé osobě, která žije na této planetě“, nikoli tedy jen křesťanům či věřícím. V prologu dokumentu se pisatel odvolává na odkaz sv. Františka jako na zásadní zdroj inspirace. Lze říci, že sv. František reálně, jednoduše a radikálně žil to, k čemu encyklika vybízí.

Sv. František (1182-1226) se narodil v Assisi v rodině obchodníka s látkami. Ve městě patřil k místní zlaté mládeži a toužil vyniknout také v lokálních půtkách a bojích jako bojovník a rytíř. Jeho soucit s potřebnými ho nejprve vedl k tajnému rozdávání otcových peněz. V průběhu vojenských tažení poznává, že jeho životní cesta povede jinudy; radikálně se odpoutává od rodiny a od předešlého způsobu života, opravuje s přáteli ruiny kostela a zakládá společenství bratří, kteří se starají o malomocné, káží slovo Boží a nechtějí nic vlastnit. Později prosadí František u papeže schválení řehole řádu františkánů.

František se více než jiní - ve své době i dnes - cítí být na jedné lodi se vším stvořením (přírodoud), které zakouší kolem sebe. Jeho intenzivní vztah krystalizuje ve slavné Písni bratra Slunce (1224)d; odtud je převzato i počáteční sousloví encykliky Laudato si (Buď pochválen). František vnímá stvoření jako nesamozřejmý dar, za který je třeba děkovat, ale zároveň i jako něco svébytného, s čím lze rozvíjet radostný a emocionální vztah. Tato nabídka vztahu nezůstává bez odezvy: ptáci poslouchají Františkovo kázání; zlý vlk ho poslušně následuje. V písni František oslovuje Slunce, Lunu, vítr, vodu, oheň jako bratry a sestry a chválí všemohoucího stvořitele i veškeré jeho dílo.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Zatímco moderní člověk trpí ztrátou schopnosti navazovat a udržovat vztahy, a to i s těmi nejbližšími lidmi, František naopak rozšiřuje okruh toho, k čemu je možné vztah navázat. A tento okruh je zároveň i okruhem solidarity a péče. Františka nemůžeme podezřívat z toho, že by přitom zanedbával vztahy k lidem - svědectví jeho současníků a přátel přesvědčivě dokládají, že nebyl nějakým zamračeným poustevníkem. František putoval také proto, aby mohl být sám. Sám vzdálen od lidí, ale blízko svým dalším bratrům a sestrám, blízko Boha.

František je zakotven v křesťanském pojetí vztahu člověka a přírody, které nás lidi chápe nikoli jako svrchované pány Země, ale spíše jako její nájemníky s velkorysou možností využívat její dary a s povinnosti ji střežit a chránit.

Konverze, obrat k Bohu, se udála v životě sv. Františka v několika zlomových epizodách, kdy František, schopen naslouchat vnitřnímu (božímu) hlasu, nejen naslouchal, ale také konal. Známá je ona příhoda, ve které vrcholí jeho spory s otcem. Ten je zklamán, že František nepřevezme obchod s látkami a krade mu peníze, které používá na opravu kostela. Otec žádá, aby je rozsoudil biskup, při audienci ale vyčítá Františkovi, že je nevděčník, kterému platil školy a koně a jídlo a meč a vůbec všechno. František tedy prohlásí, že už od něho nic nechce a chtít nebude, svlékne se před shromážděnou elitou města donaha, svršky odevzdá otci a definitivně opouští rodný dům. Scéna dokládá, jak drahá je Františkovi svoboda.

Papež vidí obtížnost slevit ze svých konzumních standardů jako překážku ekologické konverze: „…ekologická vnímavost zesílila, třebaže nedokáže změnit škodlivé návyky konzumu, které zdá se nejsou na ústupu, nýbrž šiří se a rozvíjejí…zdá se, že to není tak vážné a že planeta by mohla zůstat dlouhou dobu v nynějším stavu. Tento únikový postoj nám slouží k zachovávání stylu našeho života, naší produkce a spotřeby. Mezi naším životním stylem a vzrůstajícími environmentálními riziky však existuje zjevná souvislost.

Jedním ze stěžejních témat encykliky je neoddělitelná a všudypřítomná souvislost problému chudoby a poškozování životního prostředí. Zhoršování životního prostředí i společnosti vskutku postihuje zejména ty nejslabší na této planetě: „jak obecná zkušenost řádného života, tak vědecké bádání dokazují, že nejzávažnější účinky každého narušení životního prostředí dopadají na ty nejchudší lidi“48. I chudobu samotnou nazývá František svou sestrou a ujímá se malomocných, nejopovrhovanější a nejvydělenější skupiny lidí, která v jeho době existovala.

Encyklika analyzuje všeobecně známé problémy s využíváním přírodních zdrojů, s nerovnoměrnými dopady ničení ekosystémů (jsou zmiňovány i ekosystémové služby), s nerovnoměrnou a nespravedlivou distribucí kapitálu. Nešetří kritikou nadnárodních korporací: „…nadnárodní korporace … dělají to, co jim není dovoleno v rozvinutých zemích či takzvaném prvním světě.

Papež František vyzývá k ekologické konverzi, k ekologickému obratu, k ekologii, pojímané integrálně: „…integrální ekologie vyžaduje otevřenost kategoriím, které přesahují slovník exaktních věd či biologie a vztahují se k podstatě toho, co je lidské“11. Tento obrat smýšlení se musí střetnout i s panujícím technokratickým paradigmatem - s přesvědčením, že člověk jako subjekt je určen k tomu, aby pomocí vědy a techniky přetvořil beztvarou realitu, jemu podřízenou a jím vlastněnou.

Encyklika na mnoha místech argumentuje, že ekologickou krizi nelze řešit pouze technologickými prostředky, ale změnou životního stylu: „Nakupování je vždy mravní, a nejen ekonomický úkon“206 a apeluje na environmentální výchovu, která: … rozšířila svoje cíle. Byla-li zpočátku velmi soustředěná na vědecké informace, růst vědomí a prevenci ekologických rizik, nyní se snaží zapojovat kritiku „mýtů“ modernosti zakládající se na účelovém rozumu… a také obnovu různých úrovní ekologické rovnováhy: té vnitřní sami se sebou, té solidární s druhými, té přirozené se všemi živými bytostmi a té duchovní s Bohem.

Papež také vybízí, aby ekologická konverze nezapomínala na společenství: „Nesmírné požadavky, které s sebou toto dílo přinese, nebude možno vyřešit pouhou individuální iniciativou ani spoluprací individualisticky vychovaných jedinců. Vyžádá si to koncentraci sil a jednotného postupu. Naše těla jsou složena z prachu hvězd. Můžeme to považovat za přírodovědeckou informaci, ale také za spirituální výzvu, poukazující k jednotě s vesmírem. František touto jednotou žil, prakticky, prostě, bez velkých teorií a traktátů.

Pro dnešního člověka, formovaného empirickými vědami, je tato událost možná obtížně stravitelná (dlužno podotknout, že církev nestanovuje žádnou povinnost tomuto příběhu věřit). Hmota se zde potkává s Duchem poněkud šokujícím způsobem. Ponechme tuto epizodu otevřenou: „Není možné zastávat, že empirické vědy kompletně vysvětlí život, vnitřní podstatu všech tvorů a celek reality. To by znamenalo, že překročily svoje metodologické hranice. Pokud se uvažuje v tomto omezeném rámci, vytratí se estetická vnímavost, poezie a dokonce i schopnost rozumu chápat smysl a účel věcí“199.

Středověký člověk chápal svět celistvěji; v projevech hmoty viděl i projevy ducha. Teprve Descartes oddělil svět hmoty a myšlenek.

tags: #životopisy #svatých #a #jejich #vztah #k

Oblíbené příspěvky:

• Omezení účasti spolků na ochraně životního prostředí
• Tundra a lidská zátěž
• Největší znečišťovatelé ovzduší světa
• Udržitelná volba pro firmu
• Podíl emisí