Chov žížal ve venkovním kompostu: Cesta k úrodné půdě

Bez žížal by nebyla úrodná půda. Jejich schopnost přeměňovat vše, co pozřou, na výtečný humus vedla dokonce k nápadu na intenzivní využití. Na šetrně obhospodařované zahradě žije spousta žížal i bez našeho přičinění, jejich množství je vizitkou zdravé půdy. Přesto je cílený chov žížal velmi zajímavý a přináší výrazný užitek. Žížaly přeměňují odpad z kuchyně i ze zahrady rychle a ochotně. Jejich chov je nenáročný, má mnoho výhod a také mnoho různých podob.

Proč chovat žížaly?

Žížaly rychle a důkladně přemění organickou hmotu na výtečné hnojivo, jehož objem se oproti původnímu materiálu zmenší až šestkrát - zkrátka koncentrát, v němž se proto nachází mnohem více minerálů a cenných živin. Žížaly zpracují veškeré organické zbytky. Nejsou vybíravé, zato jsou pracovité a stráví všechno. Jejich trávicí ústrojí je vybaveno mnoha účinnými enzymy. Kromě množství důležitých prvků a minerálních látek proto cenné žížalí exkrementy navíc obsahují i enzymy a huminové kyseliny, které působí na rostliny jako elixír zdraví.

Žížalí trus proto patří k nejlepším hnojivům, které můžeme rostlinám dopřát. Žížalí trus zvaný naturhumus lze používat podobně, jako kompost, proti kterému je ovšem ještě bohatší na živiny. Ke kořenům rostlin či při sadbě jej lze přidávat rovnou, nepůsobí jako čerstvý trus obratlovců a kořeny nespálí. Lze jej lehce zapravit do půdy při přípravě záhonů nebo při hnojení dřevin.

O 33% vyšší výnosy paprik a jahod a dokonce o 70% vyšší úrodu brambor při hnojení vermikompostem doložil i Státní zkušební ústav. Žížalí trus poskytuje všem rostlinám nejlepší výživu, jakou příroda vymyslela. Podporuje růst, kvetení, plodnost, odolnost vůči chorobám a vitalitu. Obsažené huminové kyseliny a cytokininy totiž podporují zdravý vývoj rostlin a zrání plodů. V ovoci a zelenině je díky němu dokonce vyšší obsah vitamínů.

Vhodné druhy žížal pro kompostování

Vhodné jsou pro něj žížala hnojní a žížala kalifornská.

Čtěte také: Žížalí kompost v bytě: Jednoduchý návod

• Žížala kalifornská (Eisenia andrei): U nás nepůvodní žížaly kalifornské se za účelem kompostování chovají a prodávají - mají totiž mnoho pozoruhodných vlastností:
  • Jsou velmi výkonné a nejen díky své velikosti zpracují ohromné množství hnoty.
  • Závratným tempem se množí. Její počty se v dobrých podmínkách mohou zdvojnásobit už za 14 dní.
  • Oproti našim původním druhům lépe snášejí pobyt v žížalích kompostérech i v bytě.
• Žížala hnojní (Eisenia foetida): Žížala hnojní, která by měla být přítomna v každém dobrém kompostu a hnoji, je také slušným pracantem. Pro venkovní chov žížal se hodí rovněž, i když je o něco méně výkonná a menší. S kalifornskou kolegyní jsou ostatně blízce příbuzné.

Kalifornská žížala (Eisenia andrei) je speciálně vyšlechtěný druh určený speciálně k likvidaci biologického odpadu, zredukují množství odpadu z domácnosti až o 40%. Kalifornské žížaly jsou menší než v Česku celkem obvykle žijící žížaly hnojní. Běžně dorůstají velikosti zhruba 5 až 8 cm. Žížala kalifornská se nekříží s běžnou žížalou hnojní a drží se v místě, kde mají dostatek potravy, tedy ve Vašem kompostu. Nehrozí tak zamoření blízkého okolí.

Chov žížal na zahradě aneb žížalí kompost

Žížaly osídlí každý dobře založený kompost. Pokud jej však připravujeme tak, aby se zde žížalám dařilo co nejlépe a vložíme navíc jejich násadu, bude přeměna materiálu probíhat až pětkrát rychleji. Kompost není nutné přehazovat, protože žížaly je "přeházejí" za nás. Biologický odpad se na žížalím kompostu jednoduše vrství do pásů až 3m širokých a 1m vysokých.

Udržování správné teploty

V malém kompostéru příliš vysoká teplota tolik nehrozí, ale na velkých venkovních hromadách s množstvím nakupeného odpadu může stoupnout snadno i přes 40°, což už žížaly nesnášejí (jejich optimum je do 30°). Test vhodné teploty je jednoduchý, půdní teploměr není nutný. Pokud do hromadu vložíme ruku, měli bychom cítit příjemné teplo, ale neměla by nás pálit kůže.

Trávu, zvláště vlhkou, která se snadno zapaří a příliš rychle zvyšuje teplotu v kompostu, necháme nejprve několik týdnů na oddělené hromadě a počkáme, až "vychladne". Pak ji teprve předložíme žížalám.

Co vše žížaly přemění na kvalitní hnojivo?

Použít můžeme všechny rostlinné zbytky z kuchyně i zahrady. (Ovšem narozdíl od běžného kompostu se sem nehodí zbytky dřeva, papír, zemina ani dřevěný popel). U zbytků živočišného původu se názory různí, ale je pravdou, že žížaly zpracují téměř vše (probíhají dokonce i úspěšné pokusy s půdou zamořenou ropou).

Čtěte také: Kompostér pro zahradu i byt: Na co se zaměřit?

Může žížala z chovu utéci?

Přemýšliví zahrádkáři mívají obavy, zda se z venkovního chovu žížala kalifornská jakožto nepůvodní druh nerozšíří dále a nebude nakonec v naší přírodě škodit, vytlačovat původní druhy, křížit se s nimi a podobně. Žížaly ale naštěstí neputují pryč z místa, kde jim je dobře. A zatímco zbytky z kuchyně i zahrady jim svědčí, pokud by mimo výživnou hromadu konzumovali spolu s organickou hmotou i obyčejnou zeminu, jako to musí dělat všechny žížaly ve volné půdě, velmi rychle se jim opotřebuje trávicí trakt a předčasně hynou. Izolace chovných hromad proto není nutná.

Žížaly v domácnosti

„Chovné“ žížaly mohou pracovat i na chodbě, v garáži, dokonce i přímo v kuchyni! Žížalí kompost velmi svědčí i pokojovým a balkónovým rostlinám. Správně založený žížalí kompostér nezapáchá a ´jeho provoz je bezproblémový.

Takzvaný žížalí čaj, který stéká do podmisky, je skvělé tekuté hnojivo pro pokojové květiny i zahradu. Stačí jej naředit vodou v poměru 1:1. Kompostování se žížalami se od klasického kompostování liší jen tím, že se kompost díky provzdušnění žížalami nemusí přehazovat. Ideální je stinné místo, kde se kompost nebude zbytečně přehřívat a vysušovat, ale nutnost to není. Jedinou starostí je ho za delšího sucha prolít, aby se udržela ideální vlhkost. Po nasazení žížal se postupně rozmnoží do celého kompostu a začnou vytvářet vermikompost. Až budete chtít sklízet, nejlepší je žížalám dát na jednu stranu nějakou pochoutku (např. nahnilá jablka), počkat až přelezou a vyzrálý vermikompost sklidit. Jeho efekt je výrazný i při menším množství, takže s ním zbytečně nepřehnojujte a spíše zvyšte úrodnost celé své zahrady.

Ti z vás, kteří kompost ještě nemají, si ho mohou jednoduše vyrobit nebo zakoupit. Vyrobit se dá např. z dřevených příček s mezerami, aby do něj šel vzduch. Je možné si vymyslet i systém na sebe položených plastových krabic s dirkami, fantazii se meze nekladou. Pro ty, kteří nemají zahradu nebo chtějí kompostovat rovnou v domácnosti, je ideální vytvořit si domácí kompost se žížalami. Takové kompostování zatím není moc rozšířené a skýtá obrovský potenciál. Každého asi nepadne, že v kuchyni nechce žádný smrad.

Vermikompostování: Chladné kompostování

Vermikompostováním provádíme chladné kompostování, při kterém nedochází k prohřátí materiálu intenzivním bakteriálním rozkladem. Na rozdíl od zahradního kompostování, kde chceme, aby teplota kompostu v počáteční fázi přesáhla 50°C a došlo k hygienizaci materiálu a zabránilo se klíčivosti semen a plevelů, vysoká teplota při vermikompostování není žádoucí. Žížaly při teplotách nad 40°C hynou.

Čtěte také: Kompostování se žížalami

Žížaly jsou citlivé na změny pH. Tím, že žížaly dýchají povrchem svého těla, je nezbytné, aby měly okolo sebe prostředí, které je šetrné k jejich pokožce. Prostředí, které je výrazně kyselé nebo zásadité naleptává pokožku žížal a žížaly se dusí a hynou. Žížalky krmíme především zbytky ovoce a zeleniny, vyhovují jim veškeré rostlinné zbytky a je dobré držet se skladby materiálu ke kompostování. Vysloveně nevhodné pro vermikompostování jsou mléčné výrobky, maso, tuky a u interiérového vermikompostování exkrementy.

I pro vermikompostování je klíčový efektivní bakteriální rozklad, proto i při vermikompostování dbáme na skladbu, strukturu a vlhkost jako při jiných formách kompostování. Specifickou vlastností žížal je jejich vazba na dostatek potravy, kterou jim připravují bakterie. Žížaly nemají zuby, aby si mohly ukousnout kus listu, proto čekají, až bakterie začnou tvořit ze zbytků rostlin měkký detrit, které pak žížaly společně s bakteriemi pojídají ústním otvorem. Bakterie společně s enzymy, které mají žížaly ve své zažívací trubici pak velmi efektivně tento detrit přeměňují na čistý humus. Pokud žížaly mají dostatek potravy, rychle se množí a zvyšuje se objem zpracovaného materiálu. Pokud žížaly mají potravy málo, nemají tendenci se množit a populace žížal se postupně snižuje. Záleží tedy jen na nás, jak žížaly budeme krmit a jak se nám budou v kompostéru množit.

Práci bakterií urychlíte tím, že zvětšíte povrch rostlinných zbytků na který mohou bakterie působit a to pokrájením materiálu na menší kousky. Pro vermikompostování se nejčastěji využívají žížaly hnojní (Eisenia fetida) a žížaly kalifornské (Eisenia andrei), které se vyznačují vysokou produktivitou a plodností. Dospělí jedinci dosahují délky okolo 12 cm a v průměru váží 0,8 g. V dobrých podmínkách je možno chov zdvojnásobit cca za 3 měsíce. Pro chov žížal je vhodné, aby se teplota pohybovala mezi 15 - 25°C. Vlhkost substrátu by měla být okolo 80 % a ideálně pH neutrální. Žížalám mírně kyselé prostředí nevadí, takže nemají problém pohybovat se v nakyslém prostředí organických zbytků (bioodpadu).

Pro množení žížal je však zároveň potřeba, aby žížaly měly prostor, který si „zabydlí“ utvoří si zde zásobu vermikompstu, kam mohou ukládat kokony a kde může dojít k bezpečnému rozmnožování žížal. Žížaly dýchají celým povrchem těla a pro dobrou funkci musí být jejich pokožka stále vlhká. Stejně tak nesmí vyschnout kokony. K substrátu se žížalami a rostlinným zbytkům, které máte momentálně k dispozici, doplňte v prvním patře zvlhčený natrhaný papír nebo zvlhčené kokosové vlákno. Ideální je papír namočit do kýble s vodou a pak jej vyždímaný rozprostřít do patra kompostéru.

Jak na správnou vlhkost v kompostu

Důležitá je optimální vlhkost vermikompostu. Pokud z hrsti materiálu vymáčkneme několik kapek, je vše v pořádku. Pokud nevycedíme nic, je třeba kompost pokropit. Ale s mírou, z příliš mokrého kompostu se žížaly plazí pryč, aby se neutopily.

Jak regulovat vlhkost?

V případě, že je kompost suchý, je pomoc jednoduchá, stačí přidat vodu. Pokud máte někde hotový kompost, stačí přemokřený kompost promíchat s již hotovým sušším kompostem. Ale v případě příliš mokrého kompostu je zapotřebí vlhkost zredukovat přidáním suchého savého materiálu, který se časem také zkompostuje. Ideální je pro žížaly seno, sláma, suché stonky, suché listy, větší slupky z brambor a jiné zeleniny, hobliny, štěpka a recyklovaný karton (například ruličky od toaletního papíru nebo proložky od vajíček). Důležité je do kompostéru dostat vzduch, tedy vkládat materiál na větší kousky.

Čím krmit kalifornské žížaly?

Krmivem pro žížaly kalifornské se může stát cokoli organického z Vaší domácnosti nebo zahrady, tedy zbytky ovoce, zeleniny, kávová a čajová sedlina (lógr), výlisky z hroznů či jablek, skořápky od vajíček, sláma, seno, posekaná tráva, hnůj, podestýlka, spadané listí, piliny a další. Nebojte se jim podávat plesnivějící a hnijící ovoce a zeleninu, rozloží všechny bakterie a viry, rozhodně to žížalám ani výslednému vermikompostu nijak neuškodí. Kalifornské žížaly jsou výbornými pracanty, 100 g žížal (asi 200 ks, což je zhruba jedna násada) dokáže zkonzumovat až 100 g bioodpadu denně. Musíte tedy chvíli počkat, než se namnoží na tolik, aby byly schopné zkonzumovat všechen bioodpad, který vytvoří například čtyřčlenná rodina.

Co je vhodné dávat do vermikompostéru:

• Zbytky ovoce a zeleniny (ohryzek z jablka, nať, slupky ze zeleniny apod.)
• Zbytky vařené zeleniny
• Kávová sedlina, kávové filtry
• Rozdrcené skořápky z vajíček
• Suché pečivo
• Čajové sáčky
• Zbytky bytových a venkovních rostlin
• Ubrousky a namočenou papírovou lepenku

Co do vermikompostéru naopak rozhodně nepatří:

• Mléčné výrobky
• Chuťově výrazné potraviny jako zázvor nebo velké množství citrusů
• Kosti
• Zbytky masa
• Tuky

Životní cyklus žížaly

• Páření: Žížaly jsou sice hermafrodité, ale k páření je stejně potřeba pár.
• Kokon: Odhadem po 23 dnech vznikne kokon (malé žluté vajíčko), které obsahuje 2-3 žížalky.
• Líhnutí: Z vajíček v kokonu se po 3-4 týdnech líhnou malé žížaly.
• Dospělost: Kalifornská žížala dosáhne dospělosti zhruba po 6-ti týdnech a poznáte to tak, že má na sobě v 1/3 opasek.

Pokud děláte vše správně a žížaly mají ideální podmínky, tak se jejich množství ve vermikompostéru cca 14 dnech zdvojnásobí.

Přehled toho, co je vhodné dávat do vermikompostéru:

tags: #zizaly #do #venkovniho #kompostu #jak #chovat

Oblíbené příspěvky:

• Výzvy recyklace krystalického skla
• Odpad z papírenského průmyslu
• Veřejná participace v ČR
• Vliv Bedřicha Moldana na ochranu ovzduší
• Komunální odpad Holýšov