Změna klimatu a hranice 2 stupňů: Vysvětlení

15.03.2026

Klimatická změna označuje změny v dlouhodobém stavu atmosféry. Klima se za dobu existence Země v různých geologických dobách přirozeně měnilo. V současné době se však mění nebývalou rychlostí, a to zejména vlivem činnosti člověka.

Současná změna klimatu zahrnuje jak globální oteplování - pokračující zvyšování průměrné globální teploty - tak jeho širší dopady na klimatický systém Země. Změna klimatu v širším slova smyslu zahrnuje také předchozí dlouhodobé změny zemského klimatu. V současné době se globální teplota zvýšila o 1,2 °C oproti předindustriálnímu období (1850-1900). Je však důležité si uvědomit, že toto je průměrná hodnota pro celou planetu, a většina míst na severní polokouli je dnes teplejší o 2-3 °C.

Příčiny změny klimatu

Současný nárůst průměrné globální teploty je způsoben lidskou činností, především spalováním fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu) od průmyslové revoluce. Používání fosilních paliv, odlesňování a některé zemědělské a průmyslové postupy zvyšují množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a methanu. Skleníkové plyny pohlcují část tepla, které Země vyzařuje po ohřátí ze slunečního záření.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety.

Skleníkový efekt

Hlavní příčinou změny klimatu je tzv. skleníkový efekt. Některé plyny v zemské atmosféře se chovají trochu jako skleněné tabulky skleníku - zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, v tomto případě zpět do vesmíru. To vede ke zvyšování teploty na povrchu Země.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Mnohé z těchto skleníkových plynů se v přírodě běžně vyskytují, nicméně v důsledku lidské činnosti se koncentrace některých z nich v atmosféře zvýšila. Jedná se zejména o tyto plyny: oxid uhličitý (CO2), metan, oxid dusný, fluorované plyny. Ke globálnímu oteplování nejvíce přispívá CO2 produkovaný lidskou činností. Do roku 2023 se jeho koncentrace v atmosféře zvýšila na 51 % nad úrovní před průmyslovou revoluce (před rokem 1750).

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Důsledky změny klimatu

V důsledku klimatických změn se rozšiřují pouště a přibývá vln veder a lesních požárů. Zvýšené oteplování v Arktidě přispívá k tání permafrostu, ústupu ledovců a úbytku mořského ledu. Vyšší teploty také způsobují intenzivnější bouře a další extrémy počasí. Na místech, jako jsou korálové útesy, hory a Arktida, je mnoho druhů nuceno se kvůli změnám klimatu přemístit nebo dochází k jejich vymírání. I když budou snahy o minimalizaci budoucího oteplování úspěšné, některé důsledky budou přetrvávat po staletí.

Změna klimatu ohrožuje lidi nedostatkem potravin a vody, zvýšeným výskytem záplav, extrémních veder, větším počtem nemocí a ekonomickými ztrátami. Může být také příčinou migrace lidí a konfliktů. Světová zdravotnická organizace označuje změnu klimatu za největší hrozbu pro globální zdraví v 21. století.

Mnohé z těchto dopadů se projevují již při současné úrovni oteplování, která činí přibližně 1,2 °C od průmyslové revoluce. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) předpokládá ještě větší dopady při pokračování oteplování na 1,5 °C a více. Další nárůst oteplování také zvyšuje riziko překročení bodů zvratu klimatického systému, jako je například tání Grónského ledovce.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Dopady na Českou republiku

I v České republice pozorujeme statisticky významný nárůst teplot vzduchu. Nejrychleji se oteplují letní měsíce (0,5 °C / 10 let, období 1961-2023) a nejméně podzimní měsíce, které ještě do roku 2010 nevykazovaly trend nárůstu teplot, ale to se v poslední dekádě změnilo. Celá republika se za posledních 63 let (1961-2023) oteplila o 2,4 °C. Nejvíce se zvýšila teplota oproti 60. letům minulého století v létě, a to o 3,2 °C, zatím co v zimě o 3 °C. Na jaře a na podzim jsou změny menší, a to o 2,0 respektive 1,6 °C. Z jednotlivých měsíců se nejvíce oteplil srpen a leden. Poté červenec, prosinec a červen. S výjimkou změny teplot v měsíci únoru jsou změny statisticky významné. V rámci území ČR nepozorujeme zásadní prostorové změny v oteplení.

Průměrná teplota v Česku pak v minulém roce dosáhla 10,3 stupně Celsia, o 2,3 stupně více než před 64 lety, zveřejnil Český hydrometeorologický ústav. Teplotní rekordy padají pravidelně již deset let.

„Každý rok v posledním desetiletí patří mezi deset nejteplejších zaznamenaných let. Průměrná roční teplota v tuzemsku také pokořila rekord - vystoupala na 10,3 °Celsia,“ uvedl Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Krajina se v důsledku takových velkých teplotních změn mění. Aktuálním příkladem je úbytek sněhu. Teplejší atmosféra způsobuje, že srážky častěji přicházejí v podobě deště místo sněhu, sníh navíc rychleji taje a nezůstává na polích a jinde v krajině. Vyšší teploty nahrávají i kůrovci. V 60. letech se v Česku běžně vyskytovala dvě rojení kůrovce za sezonu, dnes na jižní Moravě dochází ke čtyřem rojením ročně.

„Pokud vezmeme v úvahu, že s rostoucí nadmořskou výškou se běžně atmosféra ochlazuje, pak oteplení o dva stupně Celsia od 60. let odpovídá poklesu o 300 výškových metrů. Stromy, které rostly na vrcholcích Vysočiny v 900 metrech nad mořem, dnes žijí v podmínkách odpovídajících 600 metrům.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Snahy o omezení oteplování

Reakce na tyto změny zahrnuje přijetí opatření k omezení oteplování a přizpůsobení se těmto změnám. Budoucí oteplování lze omezit (zmírnit) snížením emisí skleníkových plynů a jejich odstraňováním z atmosféry. To zahrnuje větší využívání větrné a sluneční energie, postupné ukončování využívání fosilních paliv a zvyšování energetické účinnosti. Další omezení emisí může přinést přechod na elektrická vozidla a na veřejnou dopravu a využívání tepelných čerpadel pro domácnosti a komerční budovy. Také zabránění odlesňování a ochrana lesů mohou pomoci absorbovat CO2. Společnost se může přizpůsobit změně klimatu lepší ochranou pobřeží, zvládáním katastrof a vývojem odolnějších plodin.

V rámci Pařížské dohody z roku 2015 se státy společně zavázaly udržet oteplování „výrazně pod 2 °C“ prostřednictvím úsilí o zmírnění dopadů.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení. Zbývající uhlíkový rozpočet je určen na základě modelování uhlíkového cyklu a citlivosti klimatu na skleníkové plyny. Podle IPCC lze globální oteplení udržet pod 1,5 °C s dvoutřetinovou pravděpodobností, pokud emise po roce 2018 nepřekročí 420 resp. 570 Gt CO2. To odpovídá 10 až 13 letům současných emisí. V souvislosti s tímto rozpočtem panují velké nejistoty.

Šestá hodnotící zpráva IPCC předpokládá, že globální oteplení koncem 21. století velmi pravděpodobně dosáhne 1,0 °C až 1,8 °C podle scénáře velmi nízkých emisí skleníkových plynů.

Globální oteplení o 2,5 stupně?

Podle klimatologů je dosažení mezinárodně domluvené hodnoty zvýšení o 1,5 stupně nereálné. Z průzkumu, který provedl britský deník The Guardian vyplývá, že 77 procent z 380 dotázaných vědců věří, že globální teploty se zvýší minimálně o 2,5 stupně Cesia oproti předindustriálnímu období.

Odborníci se však shodli na tom, že posunutí hranice stanovaného limitu není řešením a nevedla by k zásadní změně rozsahu klimatických škod. Pouze šest procent respondentů pro The Guardian si myslí, že by bylo možné dosáhnout limitu oteplení o 1,5 stupně. Limit nárůstu globální teploty o 1,5 stupně oproti hodnotám před průmyslovým obdobím byl stanoven Pařížskou dohodou v roce 2015.

Růst globální teploty je rychlejší, než předpokládaly klimatické scénáře z minulých let. Podle Tolasze je růst teploty o tři stupně oproti předindustriálnímu období pro Česko téměř jistý již v polovině století. „Bude to znamenat velké změny v hospodaření s vodou a adaptaci hlavně na horké vlny v létě.

Podle klimatických predikcí zveřejněných deníkem The Guardian se při oteplení o dva stupně zdvojnásobí množství přímých škod způsobených povodněmi po celém světe. Při oteplení o 2,7 stupně budou dvě miliardy lidí donuceny k opuštění svých domovů. Kvůli vysokým teplotám budou trpět i některé ekosystémy. Podle Radima Tolasze budou mít vysoké teploty fatální dopady na korály v tropických oblastech nebo smrky v nižších nadmořských výškách střední Evropy.

Podle dat programu Evropské unie pro pozorování země Copernicus je globální průměrná teplota za posledních dvanáct měsíců nejvyšší v historii. Oproti průměru mezi lety 1991 a 2020 se zvýšila o 0,73 stupně. Evropa zažila druhý nejteplejší duben v historii kontinentu. Největší nadprůměrné teploty byly zaznamenány ve východní Evropě.