Klimatická změna v českých médiích: Rostoucí medializace a postoje veřejnosti

10.12.2025

Jen za poslední měsíc se v českých médiích objevilo téměř tři tisíce výstupů, které se dotýkaly tématu klimatické změny. To je více než 200% nárůst oproti počtu článků, které se tomuto tématu věnovaly před pěti lety a o zhruba 50 % více než před dvěma lety. Medializace tématu se tedy napříč tuzemskými médii zvyšuje, což ale na druhou stranu není tak překvapivé vzhledem k tomu, že se téma rovněž stále více politizuje.

Zahraniční novináři a instituce zabývající se prací a rolí žurnalistů už v této souvislosti mluví o samostatné specializaci a vydávají studie či doporučení, jak k tématu přistoupit. Jak totiž ukazují některé výzkumy, samotní čtenáři zatím hodnotí tyto texty s větší obezřetností a s nižší důvěrou.

Například dánský výzkum, který se zaměřil na zkoumání postojů dánské veřejnosti ke „klimatické žurnalistice“, zjistil, že většina respondentů považuje klimatickou žurnalistiku za důležitou, ale zároveň ji označuje za méně důvěryhodnou a méně kvalitní než „obecnou“ žurnalistiku. Veřejnost obecně očekává, že klimatická žurnalistika si ponechá atributy profesionální žurnalistiky především ve smyslu ověřených, rychlých a faktických informací, ale ve srovnání s obecnou žurnalistikou považuje některé její funkce za relevantnější.

Očekává například vyšší názornost a ukázky řešení toho, jak se vypořádat s klimatickými změnami v každodenním životě. K tématu by se také měli vyjadřovat více odborníci a téma by mělo být podle Dánů méně politizované.

Postoj veřejnosti k otázce klimatické změny je zároveň vodítkem pro pochopení, jak se veřejnost staví k vyhledávání a příjmu informací o klimatické změně, zjistil výzkum Reuters Institute, který se dlouhodobě zabývá rolí médií. Z něj vyplynulo, že nejčastějším zdrojem, ze kterého lidé čerpají informace o klimatické změně, je televize (35 %) - což platí především pro lidi starší 55 let - následovaná online zpravodajstvím (15 %) a specializovaným médiím, která se tématu věnují (13 %). Překvapivě tištěná média (5 %) a rádio (5 %) vyšla z průzkumu jako méně často využívaná, když se před ně dostala i sociální média a blogy (9 %).

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Možná ještě podstatnější je ale to, jak lidé klimatickou změnu vnímají. Pokud totiž toto téma považují za vážné až velmi vážné, tak zpravodajství o tomto tématu vyhledávají. Rolí zpravodajských médií při pokrývání tématu klimatické změny se věnuje také podcast Reuters Institute. Klade si především otázku, jak profesně reportovat o klimatické změně v době rostoucích dezinformací a trollingu.

V podcastu vystupuje Wolfgang Blau, bývalý prezident a mezinárodní CEO vydavatelství Condé Nast, který se začal zabývat tím, jak redakce a novináři k tématu přistupují. Obtížnost tématu dokládá už jen na tom, jak se pojmenuje. „Je to změna klimatu? Je to klimatická krize? Je to klimatická nouze? Skutečnost, že se s tím potýkáme, jen naznačuje specifičnost této problematiky,“ říká Blau. Ta je dále prohlubována vynakládáním značných finančních prostředků na šíření dezinformací či záměrně nepravdivých informací.

„Novináře to pak zaměstnává tím, že tráví spoustu času vysvětlováním, zda se věda mýlí, nebo nemýlí místo toho, aby se vedla debata, jak krizi řešit,“ podotkl. A také on volá po tom, aby se více psalo a mluvilo o řešení problému. „Novináři nemají jen za úkol nebo povinnost informovat o světě takový, jaký je, ale také o tom, jaký by mohl být. Na svém blogu označuje Blau uchopení tématu klimatické změny jako „největší žurnalistickou výzvu“ a přináší doporučení, jak by redakce a novináři měli k němu přistoupit.

Blau zde doporučuje zavádět např. postoje publika ke klimatické změně: média vědí to tom, jak jejich příjemci vnímají klimatickou změnu, velmi málo. Doporučuje proto jejich postoje pravidelně monitorovat. Organizace redakce: otázkou také je, jak téma organizačně a strukturně začlenit do redakční práce. Zmiňuje tři nejčastější způsoby: a to buď zařazením tématu do kompetence redakce vědy, zřízením speciální nové redakce pro téma klimatické změny nebo pro menší redakce navrhuje tzv. virtuální klimatické týmy. Zmiňuje se také o problému online trollingu, který už odradil několik novinářů píšících o klimatické změně.

Rok 2023 byl dle meteorologické služby EU Copernicus nejteplejší v historii měření. Dopady související s klimatickými změnami pocítila většina populace, lidé se obávají, že se bude situace dále zhoršovat. Tři čtvrtiny Čechů (vs. 81 % celosvětově) očekávají, že letos opět stoupne průměrná teplota, 68 % Čechů (vs. 71 % celosvětově) očekává více extrémních klimatických událostí, 30 % (vs. 51 % celosvětově) se obává přírodní katastrofy ve své zemi.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Z výzkumu Ipsos Earth Day napříč 34 zeměmi světa vyplývá, že veřejnost očekává společné aktivní zapojení vlád, firem i jednotlivců. V posledních třech letech však apel na vládu a firmy poklesl: méně lidí říká, že pokud vlády a firmy nebudou aktivně bojovat proti změnám klimatu, zklamou své občany, resp. zákazníky.

„To však nemusí znamenat, že veřejnost postupně rezignuje na řešení klimatických změn. V posledních letech se však dostávala do popředí jiná témata. Covid, energetická krize, rekordní inflace, válka na Ukrajině, všechny tyto události s sebou přinesly každodenní výzvy, které museli občané řešit tady a teď. Téměř třetina lidí - v ČR i globálně - říká, že teď není vhodná doba na investice do klimatických opatření z důvodu špatné ekonomické situace,“ doplňuje výsledky Tereza Horáková, specialistka Ipsos na ESG výzkumy.

Tři ze čtyř lidí celosvětově říkají, že změny klimatu není možné efektivně řešit, pokud nebudou všechny země spolupracovat. Zároveň však požadují, aby se vyspělé země jako USA, UK, Kanada, Francie či Německo, které produkují velké množství emisí, v boji proti klimatickým změnám angažovaly více (souhlasí 70 % celosvětově). Měly by také do řešení investovat více financí (souhlasí 63 % celosvětově). Asi nepřekvapí, že míra souhlasu ve zmiňovaných zemích je výrazně nižší.

Česká republika není svými občany vnímána mezi lídry v boji proti klimatickým změnám. Češi nevěří ani, že by naše země měla jasný plán na řešení problému. Kritičtí jsou v tomto ohledu zejména lidé s vyšším vzděláním. Zároveň téměř polovina populace - zejména mladí lidé a ženy - říká, že by ČR měla v boji proti klimatickým změnám být aktivnější a dělat více.

Dvě třetiny lidí v ČR i celosvětově jsou přesvědčeny, že i malé změny v každodenním životě mohou mít velký dopad. Souhlasí s tím zejména mladí lidé a také ženy. Muži, a to zejména z nejstarší věkové skupiny, jsou častěji rezignovaní a říkají, že nemá smysl měnit své chování, protože to stejně nebude mít vliv.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Češi věří, že z uvedených opatření má na snížení emisí skleníkových plynů největší vliv recyklace a také snížení množství obalů. Tyto dvě oblasti Češi zmiňují výrazně častěji než obyvatelé ostatních zemí. Reálný dopad na snížení emisí je však u těchto opatření výrazně menší než u jiných, například života bez vlastního auta, přechodu na zelenou energii či veganskou stravu. Ta ale představují výrazně citelnější zásah do života a výraznější změnu každodenních zvyklostí.

Lidé chtějí být ve svém boji proti klimatickým změnám pozitivně motivováni. K větší aktivitě by 43 % Čechů (vs. 39 % celosvětově) motivovala finanční dotace nebo snížení daní, dále by pomohl snadný přístup k informacím o krocích, které mohou v běžném životě podniknout (34 % ČR vs. 37 % celosvětově). Čtvrtinu Čechů by ke změně chování motivovalo, až kdyby viděli přímé dopady klimatických změn v ČR. Tyto postoje se však mohou poměrně výrazně posunout v momentě setkání s extrémními klimatickými situacemi, v českých podmínkách např. vlnou veder, povodní nebo tornádem.

Třetina Čechů říká, že když se firmy nezapojí do boje proti změně klimatu, zklamou své zákazníky a zaměstnance - na tom se shodují všechny generace. Zároveň je klíčové, aby aktivity komunikované značkami směrem k veřejnosti jasně souvisely s jejich oborem podnikání a ideálně přinášely také benefity pro zákazníky.

Na loňský výzkum předních českých sociologů pro Český rozhlas nazvaný Rozděleni svobodou, který ukázal rozřazení české společnosti do celkem šesti různých tříd, navázal další. Věnuje se průměrné uhlíkové stopě Čechů a postojům ke změně klimatu a jejímu řešení. Přestože oba průzkumy pátrají po hlavních štěpících liniích napříč společností, sociologové zjistili, že na rozdíl od různé míry zabezpečení, typu sociálních vazeb a některých politických postojů změna klimatu českou společnost nerozděluje, ale naopak spíše spojuje.

Celých 93 procent obyvatel Česka souhlasí, že ke změně klimatu dochází, dalších 86 procent pak věří, že tyto změny budou mít dopad na svět. 63 procent Čechů a Češek dokonce považuje za nutné začít problém okamžitě řešit. V těchto postojích přitom sociologové neidentifikovali výraznější rozdíly napříč společenskými třídami, které se vzájemně liší spíš ve způsobu, jímž se na změně klimatu podílejí svou uhlíkovou stopou.

Výsledky šetření pravděpodobně nejvíce překvapily politiky a média. Právě v těchto sektorech se totiž výrazně častěji projevuje tendence považovat klima za konfliktní téma. Nelze si nevšimnout, že pro jedny je klima takřka sprosté slovo, na které ve snaze zakrýt vlastní nečinnost a neschopnost efektivně přispět k řešení problému raději příliš neupozorňují. Je dobře zdokumentováno, že český stát selhává jak v plnění svých mezinárodních závazků, tak i v přípravě a adaptaci naší země a společnosti na budoucí disrupce, které změna klimatu bude v čím dál vyšší míře způsobovat.

V druhém přístupu pro změnu vynikají česká veřejnoprávní a mainstreamová média, která na rozdíl třeba od britské BBC, která v roce 2018 přijala interní pravidla pro vědecky podložené informování o změně klimatu, nadále usilují o takzvané objektivní zpravodajství i tam, kde již dávno nedává smysl. Praxe, kdy jsou veškerá fakta prezentována za současného poskytnutí prostoru oponentnímu názoru, nebo alespoň s pokusem o jejich relativizaci, bývá v případě antropogenní změny klimatu často označována jako snaha o falešnou vyváženost.

Zatímco ještě před deseti lety běžně poskytovala prostor těžkotonážním klimaskeptikům z okruhu Václava Klause, dnes se ve svém vyvažování vzhledem k přibývajícím projevům změny klimatu v Česku i robustnímu vědeckému konsensu o jejích antropogenních příčinách obvykle spokojí s relativizací hrozícího nebezpečí, s kritikou bruselských nařízení a navrhovaných opatření, případně s lamentováním nad studentskými stávkami za klima.

K tomu, aby změnu klimatu česká média pokrývala kvalitně a v míře, kterou si vzhledem k rozsahu rizika s ní spojeného zaslouží, však stále zbývá velký kus cesty. Situace se navíc během posledního roku značně zhoršila vzhledem k probíhající pandemii, která klima jako téma zasluhující maximální pozornost přebila. Ještě horší je pak situace na české politické scéně.

Typicky mají zmatek v tom, které lidské činnosti vlastně změnu klimatu způsobují, a naopak její dopady často chápou jako separátní problém, který se změny klimatu snad ani netýká. Snad nejkřiklavější je to v případě migrace, sucha nebo hynoucích lesů. Češi je často vnímají jako problémy nadřazené změně klimatu, aniž by si uvědomovali, že právě změna klimatu je jejich příčinou, nebo se na jejich vzniku významným způsobem podílí.

U českých žen se stejně jako jinde ve světě projevilo to, čemu se říká genderová klimatická nerovnost. Ženy oproti mužům změnu klimatu vnímají mnohem naléhavěji (65 procent oproti 47), o čemž mimo jiné svědčí i film Žal žen. Zkušenosti ze zahraničí přitom ukazují, že ženy ve vedoucích pozicích zavádějí mnohem progresivnější klimatickou politiku než muži. Právě jejich hlas ale ve veřejné a politické debatě v Česku bývá mnohem méně slyšet.

Namísto jasně artikulovaných obav o budoucnost příštích generací tak v politice i v médiích získává mnohem větší prostor technokratická debata o tom, kolik celá záchrana lidstva před klimatickou katastrofou bude vlastně stát a jak to udělat, aby nutné změny současného neudržitelného fungování naší civilizace mohly být pokud možno jen minimální a kosmetické.

I z tohoto důvodu jsou nezbytná opatření, díky nimž bude ženský hlas napříč společností slyšet mnohem víc. Zásadní je rovné zastoupení žen jak v médiích, v politice, tak i v jiných důležitých rolích s vlivem na celospolečenské dění.