Papež František se aktivně zapojuje do diskuse o klimatických změnách a vyzývá světové lídry k urgentním opatřením. Jeho encyklika Laudato si´: encyklika o péči o společný domov, se stala významným dokumentem, který podněcuje k zamyšlení nad vztahem člověka k životnímu prostředí.
Oxfordský slovník vyhlásil klimatickou nouzi za slovo roku 2019. Klimatickou nouzi slovník definuje jako „situaci, ve které je potřebná urgentní akce ke zpomalení nebo zastavení změny klimatu a k odvrácení potenciálně nevratného poškození prostředí, jež změna přináší“.
Stav klimatické nouze vyhlašují zastupitelstva, magistráty a vlády. Dávají tak najevo, že si uvědomují, že naše dosavadní snahy zpomalit oteplování a rozpad ekosystémů nejsou dostatečné.
Aktuální číslo je 1252 orgánů ve 26 zemích. Celkově v těchto oblastech žije zhruba miliarda lidí. Za 28 zemí EU klimatickou nouzi vyhlásil Evropský parlament. Patří k nim Velká Británie, Irsko, ostrov Man, Portugalsko, Vatikán, Kanada, Francie, Argentina, Španělsko, Rakousko, Malta, Bangladéš a tisíce měst a obcí po celém světě, včetně Prahy 6 a 7.
Vědci mluví o hrozbě „nevýslovného utrpení“. Časopis BioScience v listopadu 2019 publikoval výzvu 11 000 vědců ze 153 zemí, která vyzývá k hluboké přeměně společnosti. („Tímto jasně a jednoznačně prohlašujeme, že planeta Země čelí klimatické krizi“.)
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Papež František vyhlásil stav nouze v červnu. Žádá světové vůdce, aby „naslouchali pláči chudých a planety“, a požaduje, aby „fosilní paliva zůstala v zemi“.
V červenci se přidalo 7 000 univerzit ze 6 kontinentů. Připojily se k tříbodovému plánu, který zahrnuje výzkumnou a osvětovou činnost a dosažení uhlíkové neutrality nejpozději do roku 2050.
Těmito prohlášeními přivítali někteří ultrakonzervativní katolíci druhou encykliku úřadujícího římského biskupa Laudato si´: encyklika o péči o společný domov. „Papež František jde svým bezvýhradným přihlášením se k ideji globální vlády, sjednocující lidstvo bojem proti klimatickým změnám, na ruku zastáncům potratů a nepřátelům křesťanství“. „Encyklika papeže Františka podněcuje k porušování čtyř z deseti Božích přikázání“.
Naopak u mnoha lidí mimo okruh katolické církve současný papež a zvláště nová encyklika vyvolávají nadšení. František totiž cituje velké množství výroků svých předchůdců, které ve svých úvahách o ekologii mířily obdobným směrem, i když on je přeci jen explicitnější a ráznější, když například volá přímo po „ekologické konverzi“.
Text začíná jako mystická meditace: „,Buď pochválen, můj Pane,‘ zpíval svatý František z Assisi. V tomto krásném chvalozpěvu nám připomínal, že náš společný domov je též jako naše sestra, s níž sdílíme společný život, a jako milá matka, která nás přijímá do své náruče: ,Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země, která nás živí a slouží nám, a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.‘… Naše tělo se skládá z prvků této planety a ona nám dává dýchat ze svého ovzduší a ve svých vodách nás oživuje a občerstvuje.“
Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled
Mnohé pasáže se pak dají charakterizovat jako teologický traktát. V encyklice najdeme rovněž místa připomínající snad až futuristický manifest („Copak lze popřít krásu letadla nebo některých mrakodrapů?“) či podrobnou učebnici biologie: „Zvláště ohroženy jsou mořské organismy, které ani nejsou brány v úvahu, jako určité formy planktonu. Ty představují velmi důležitou složku mořského potravinového řetězce a na nich jsou v konečném důsledku závislé druhy, které se užívají pro lidskou výživu“ (s. 27).
Naopak, náboženská víra totiž ve Františkově obrazu světa úzce souvisí s pocitem odpovědnosti za náš „společný domov“, ochrana životního prostředí s péčí o chudé a ekologická krize s uprchlickými vlnami: „Tragicky se zvyšuje počet migrantů, kteří utíkají před bídou umocněnou devastací životního prostředí, nedostává se jim statutu uprchlíků podle mezinárodních konvencí a nesou tíži vlastního života zbaveného jakýchkoli ochranných norem“.
Jeho pohled na svět je totiž velkoryse celostní: „Ekologie studuje vztahy mezi živými organismy a prostředím, v němž se vyvíjejí. Vyžaduje také zamyšlení a diskuse o podmínkách života a přežití společnosti, i schopnost poctivě zpochybnit modely vývoje, produkce a spotřeby. Není zbytečné i zde zdůraznit fakt, že všechno vzájemně souvisí. Čas a prostor nejsou na sobě nezávislé a ani atomy a elementární částice nelze chápat odděleně. Jako spolu souvisejí různé složky planety - fyzické, chemické a biologické -, tak také biologické druhy tvoří určitou síť, s jejímž poznáváním a bádáním nebudeme nikdy hotovi. Velkou část své genetické informace sdílíme s různými živými bytostmi. Proto se zlomkovitost a izolovanost poznání může stát jistou formou ignorance, nezařadí-li se do širšího pojetí reality“ (s.
Papež se hlásí k „vyvážené pozici“ svatého Jana Pavla II., který „vyzdvihoval přínos vědeckého a technického pokroku“, zároveň ovšem připomínal, že „žádný zásah do ekosystému nemůže odhlížet od následků, které způsobuje v jiných oblastech“.
Podobně vyváženě se snaží psát o přednostech a rizicích internetu, městské hromadné dopravy nebo geneticky modifikovaných potravin. Přesto ale právě tato jeho pasáž může popudit ty ekologické aktivisty či příliš opatrné legislativce, kteří je - nepříliš moudře - zavrhují jako něco samo o sobě nebezpečného.
Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR
Papežovo stanovisko je v tomto bodě nehystericky realistické a podle mne správné: „Genetické mutace ve skutečnosti často byly a jsou produkovány samotnou přírodou. Ani mutace způsobené lidskou bytostí nejsou moderním fenoménem. Do těchto úvah spadá ochočování zvířat, křížení druhů a další dávné a všeobecně přijímané praktiky. Je namístě připomenout, že na počátku vědeckého vývoje geneticky modifikovaného obilí stálo pozorování bakterií, které přirozeně a spontánně působily modifikace rostlinného genomu.
Zcela jednoznačně a snad i radikálně pak popisuje sociální a ekonomickou nerovnost současného světa: „Národy rozvojových zemí, ve kterých se nacházejí nejvýznamnější biosférické zásoby, nadále různými způsoby živí rozvoj nejbohatších zemí za cenu vlastní současnosti i budoucnosti. Země chudých lidí Jihu je bohatá a málo znečištěná, ale přístup k vlastnictví majetku a ke zdrojům potřebným k uspokojování jejich vlastních životních potřeb je jim znemožněn strukturálně zvráceným systémem obchodních a majetkových vztahů“ (s. 34).
Opakovaně totiž vystupuje především proti zastáncům toho, co je u nás označováno jako „trh bez přívlastků“: „Je třeba vyvarovat se magického pojetí trhu, které má sklon domnívat se, že problémy se vyřeší pouze zvýšením zisků podniků nebo jednotlivců“.
Velmi zřetelně se pak František vyslovuje v otázkách ekologických: „Existuje velmi rozšířený vědecký konsenzus, který poukazuje na znepokojující oteplování klimatického systému. V posledních desetiletích je toto oteplování provázeno stálým zvyšováním hladiny moří a nelze ho nedávat do souvislosti s rostoucím počtem extrémních meteorologických jevů… Četné vědecké studie ukazují, že globální oteplování posledních desetiletí je z větší části způsobeno velkou koncentrací skleníkových plynů (oxid uhličitý, metan, oxid dusný a další) vznikajících především lidským působením.“
Ze strany vědecké komunity byl, alespoň podle anglické Wikipedie, text přijat s porozuměním či dokonce s nadšením: skupina devíti vědců zabývajících se klimatem kupříkladu prohlásila, že encyklika „celkem přesně popisuje realitu současné klimatické změny“.
Na mysli má tedy především osudy všech trpících tvorů, lidí i ostatních živočichů: „Srdce je jedno jediné a tatáž ubohost, která vede ke špatnému zacházení se zvířetem, se zanedlouho projeví i ve vztahu k jiným osobám. Každé špatné zacházení s jinými tvory ,odporuje lidské důstojnosti‘“.
Františkova odvážná slova si proto zaslouží pozornost všech, byť se možná týkají věcí nespadajících přímo do jeho „kompetence“ (viděli jsme však, že v jeho koncepci je vše navzájem propojeno).
tags: #změna #klimatu #papež #František #encyklopedie