Dopady klimatické změny na rozvojové země: Svědectví z Afghánistánu a Etiopie

Zatímco se na COP30 setkají lídři a klimatologičtí experti, přinášíme svědectví a jasné poselství přímo od lidí z Etiopie a Afghánistánu: je potřeba podpořit místní obyvatelstvo a organizace v adaptaci na změnu klimatu. Investice musí směřovat tímto směrem a nemůžeme zapomenout na ty nejzranitelnější lidi.

Afghánistán: Několik krizí najednou

Afghánistán stojí uprostřed několika souběžných krizí. Desetiletí konfliktů, chudobu a kolabující ekonomiku umocňuje politická nestabilita po převzetí moci Talibanem. Kromě okamžitých humanitárních potřeb volají Afghánci po dlouhodobých řešeních, aby mohli obnovit svá živobytí a postavit se tváří v tvář měnícímu se klimatu.

Afghánistán je jednou z nejohroženějších zemí světa klimatickou změnou. Podle indexu ND Gain se umisťuje na 180. místě ze 187 zemí. Geografie, křehkost státní správy a ekonomické problémy zvyšují zranitelnost země vůči klimatickým šokům. Pro osmdesát devět procent populace je zemědělství hlavním zdrojem obživy. Podle našeho průzkumu z roku 2024 má většina domácností jen malá pole a nemohou se spolehnout na svou úrodu. Stále častěji totiž přichází sucho i záplavy kvůli nepravidelným srážkám.

„Před dvaceti lety bylo vody dost. Všude tady bylo úplně zeleno. Rok od roku voda a zeleň ubývá, stromů je méně,“ říká Mohammad Ali Rezaei, farmář z provincie Ghazní. „My potřebujeme vodu, vyřešila by všechny naše problémy. Ale voda tu není.“

Afghánistán prošel třemi po sobě jdoucími obdobími velkého sucha v letech 2021 až 2023. Zimy jsou nyní teplejší a je méně sněhu, což snižuje množství vody pro jarní setí. V létě jsou teploty vyšší a urychlují erozi půdy a vysychání řek. Když už déšť přijde, je nevyzpytatelný a často příliš silný - způsobuje bleskové záplavy a sesuvy půdy.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Náš průzkum potvrdil, že 71 % farmářů má problémy v důsledku katastrof vyvolaných klimatem a 56 % uvedlo, že hlavní překážkou jsou poškozené nebo nefunkční zavlažovací systémy. Zemědělci se také potýkají s nedostatkem kvalitních semen, hnojiv a nástrojů, zatímco chovatelé dobytka bojují s nedostatkem krmiva, nemocemi a omezenými veterinárními službami.

„Dříve bylo hodně sněhu. Naše hory ve vesnici Godal byly kdysi rájem. Nyní jsou jako peklo,“ říká Ebrahimi, zástupce vesnice Godal.

Tyto změny vedou k migraci a prohlubování chudoby. „Kvůli chudobě odsud lidé utekli, protože tu neměli dobré podmínky pro život. Odešli do Kábulu a Ghazní. To všechno kvůli suchu a nedostatku vody. Jinak by nikdo nechtěl utíkat ze své domoviny,“ dodává Ebrahimi. Vysídlování rozděluje komunity, ale také zvyšuje konkurenci o omezené zdroje v městských oblastech, kterých je už tak málo.

Farmáři se neuživí, protože mají omezený kapitál a přístup na trh, potýkají se také se špatnou venkovskou infrastrukturou. Chybí zejména silnice a sklady. Ženy to mají ještě těžší než muži. Například pouze 5 % malých a středních podniků vedených ženami dosáhlo na půjčku. Spoléhají na neformální sítě, často si půjčují od přátel a příbuzných.

Zemědělci by ocenili v těchto složitých podmínkách další podporu. Je třeba zlepšit vodohospodářství, posílit komunitní solidaritu a rozšířit moderní zemědělské postupy. Podpora afghánských farmářů je investicí do stability a budoucnosti celé země.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Klíčová fakta o Afghánistánu:

• 89 % Afghánců je závislých na zemědělství (OCHA, 2025)
• 3 po sobě jdoucí období velkého sucha v letech 2021 až 2023
• 71 % farmářů uvádí vážné problémy v zemědělství (PIN MSNA, 2024)
• 56 % zemědělců omezují poškozené nebo nedostatečné zavlažovací systémy

Sucho i povodně: Etiopie zmítaná klimatickými šoky

Etiopie, druhá nejlidnatější země v Africe a jedna z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu, je také extrémně zranitelná vůči změně klimatu. V indexu ND-Gain se umisťuje na 145. místě ze 187 zemí. V letech 2020 až 2023 zažil Africký roh pět po sobě jdoucích období dešťů. V říjnu 2023 UNICEF uvedl, že kolem 29,7 milionu lidí v Etiopii potřebovalo humanitární pomoc.

Dopady změny klimatu umocňují stávající problémy Etiopie, jako jsou konflikty, vysídlování a chudoba. Napětí kvůli ubývajícím vodním zdrojům v pasteveckých oblastech roste.

Člověk v tísni působí na jihu Etiopie od roku 2003. Během posledních tří let náš tým pracoval s místními na obnově krajiny v oblastech Hambaricho (zóna Kembata) a Halaba ve střední Etiopii. Podle našeho průzkumu je hlavní obživou místních lidí farmaření závislé na srážkách a pastevectví. Proto jsou tito farmáři v důsledku změny klimatu velmi zranitelní.

„Příroda se hodně změnila oproti tomu, jaká bývala. Populace roste, lesy se kácejí, půda eroduje. Záplavy odnášejí naši půdu. Produkce a produktivita poklesly, protože se vyčerpává orná půda. Prší v nesprávnou dobu, a když přijde déšť, je příliš silný. Když nepřijde, je zde sucho,“ říká Genet Desalegn, vládní úřednice z oddělení přírodních zdrojů zemědělského úřadu v Kadida Gamela. Potvrdil to i náš terénní výzkum. Krajina degraduje kvůli odlesňování a zemědělským zásahům, zvyšuje se eroze a ztráta půdy.

Mezi dopady změny klimatu patří narušená vegetační období, snížená vlhkost půdy, častější záplavy, sesuvy půdy, sucha, více chorob rostlin, více škůdců, a dokonce i častější výskyt malárie, kterou přenáší komáři.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

„Tyto klimatické šoky vedou ke ztrátě příjmů, neúrodě, úhynu hospodářských zvířat a zhoršující se podvýživě, zejména mezi ženami a dětmi,“ vysvětluje náš kolega Julian Burgos.

Změna klimatu nejvíc dopadá na děti, kojící a těhotné ženy, starší lidi, osoby s postižením a marginalizované etnické skupiny.

Pro venkovské rodiny není změna klimatu jen o přírodě. Je to otázka života a smrti. „Řešení nepočká; je to otázka našeho přežití a existence,“ říká vládní úředník Daniel Afawork ze zemědělského úřadu v Ley Bedene v Halabě.

Ztráta úrodné půdy a nepředvídatelné počasí nutí farmáře k těžkým rozhodnutím. Někteří migrují za prací, zatímco jiní se snaží vyžít s omezenými zdroji. „Nikdy jsme si nemysleli, že nám zmizí půda,“ popisuje Shifa Mosa, farmář z Halaby. Vzpomíná, jak část jeho pole odnesly záplavy.

Řešení znají místní lidé

Lidé v Etiopii se změně klimatu postavili s odvahou. Mnohdy sami přichází s nápady. Farmáři budují terasy, sázejí trávy s hlubokými kořeny a využívají ekologické zemědělské metody, aby udrželi půdu na místě.

„Setí semen, sázení trávy a dalších rostlin může změnit místní ekosystém,“ vysvětlil úředník v oblasti zemědělství Daniel Afawork z Halaby. „Díky tomu by byl dostatek jídla, potravinový systém by se zlepšil a mohli bychom lépe bojovat s hladem a nemocemi.“

Klíčovou roli v tomto procesu hraje i soukromý sektor. „Dodáváme semena, abychom snížili erozi půdy, zvýšili úrodnost a produktivitu,“ popisuje Rejato Bergena, dodavatel osiva a sazenic v Halabě. Etiopané nečekají pasivně na řešení, ale sami se na něm podílí, i když často nemají dost prostředků. Chrání svoji půdu, obnovují ekosystémy a budují živobytí. Připomínají, že adaptace na změnu klimatu nepočká. Jejich poselství lídrům na COP30 je jednoduché: Pomozte nám chránit naši půdu a my ochráníme naši budoucnost.

Klíčová fakta o Etiopii:

• 63 % populace závisí na zemědělství
• Pět nepříznivých období dešťů (2020-23) a nejhorší sucho za 40 let
• 29,7 milionu lidí potřebovalo v roce 2023 humanitární pomoc
• Ženy, děti a vyloučené skupiny jsou zranitelnější a mají omezený přístup ke zdrojům a službám

Činy místo slov

Od vyschlých údolí Afghánistánu po zaplavené svahy Etiopie se ukazuje, že lidé, kteří ke změně klimatu přispívají nejméně, jejími dopady nejvíce trpí. Kromě změny počasí a životního prostředí musí bojovat ještě s konflikty, chudobou a nejistotou. Místní lidé ale nečekají s nataženou rukou na pomoc a řešení. Organizují se, zkouší nové postupy v zemědělství a vymýšlí lokální řešení. Pokouší se obnovovat zničenou půdu a přivádět vodu na vyschlá pole. Malá, ale dlouhodobá podpora je pro ně nejdůležitější. I když globální klimatické financování roste, jen malý zlomek se dostává k místním aktérům v křehkých kontextech - a ještě méně je věnováno adaptaci. Přitom jde o strategickou investici do globální stability a míru.

Klíčová doporučení pro COP30:

1. Zvýšit financování adaptace na změnu klimatu, zejména pro nejméně rozvinuté země a zranitelné státy. Rozvinuté země se musí zavázat, že do roku 2030 ztrojnásobí státní rozpočet na adaptaci, zejména ve formě grantů pro zranitelné komunity a lokální iniciativy. Plán Baku-Belém ve výši 1,3 bilionu USD musí být operacionalizován, přičemž je třeba věnovat významnou roli grantům a veřejným financím, odrážet principy spravedlivé transformace, sociální a environmentální záruky a definovat jasné cíle pro zmírňování, adaptaci a ztráty a škody.
2. Podporovat lokálně vedenou a inkluzivní adaptaci. Posílit místní samosprávy, občanskou společnost, organizace žen a mládeže, aby vedly plánování a zavedení adaptačních opatření. Řešení tak budou specifická pro daný kontext, udržitelná a spravedlivá. Lidé z Etiopie a Afghánistánu potřebují partnerství, spravedlnost a důstojné prostředky k adaptaci.
3. Zavést klimatickou odolnost do humanitárních, mírových a rozvojových programů. V křehkých prostředích bychom měli podporovat propojené přístupy, které řeší okamžité potřeby a zároveň posilují dlouhodobou odolnost.
4. Investovat do dat, včasného varování a komunitních systémů. Podporovat místní instituce v generování a využívání dat o klimatických rizicích, zlepšovat systémy včasného varování a posilovat kapacity pro řízení rizik katastrof, čímž se zachraňují životy a snižují ekonomické ztráty před eskalací krizí.

V době, kdy se dopady klimatu zrychlují, se globální solidarita musí proměnit v přímé investice do odolnosti, zejména v místech, kde se potkává křehkost, konflikt a nerovnosti.

Co dělá Člověk v tísni v Afghánistánu?

V provinciích Herát a Ghazní (okresy Malistán a Ardžestán) pracuje Člověk v tísni s podporou AICS na zlepšení odolnosti těch nejzranitelnějších lidí. Zlepšujeme potravinovou bezpečnost, přístup k vodě a sanitaci, snižujeme rizika katastrof. Pomáháme tak 6606 rodinám (46243 jednotlivcům). Kombinujeme rychlou finanční pomoc na pokrytí okamžitých potřeb s dlouhodobou obnovou vodní infrastruktury.

Kromě toho vede Člověk v tísni konsorcium financované Evropskou unií, které pracuje napříč sedmi provinciemi a posiluje odolnost místních lidí a jejich připravenost na katastrofy. Zlepšujeme přístup farmářů na trhy, podporujeme spořící skupiny a posilujeme komunity ve správě přírodních zdrojů a přípravě na katastrofy.

Co dělá Člověk v tísni v Etiopii?

Během posledních 15 let jsme se v Etiopii s podporou České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí věnovali řízení přírodních zdrojů, posílení odolnosti a podpoře udržitelného zemědělství ve zranitelných oblastech, jako je zóna Sidama a povodí Dijo a Bilate. Spojili jsme se s místními organizacemi a podílíme se na ochraně vody, obnově krajiny, budování struktur pro zadržování půdy a vody (zádržné vany, tůně a příkopy), obnově podzemní vody, snižování eroze a oživování degradované půdy. Zaměřujeme se na zalesňování, sázení druhů odolných vůči suchu a udržitelné zemědělství.

Státy o změnách klimatu mluví, ale na zlepšení neposílají dost peněz

Téměř dva biliony dolarů by měly do roku 2030 každoročně posílat rozvinuté státy těm rozvojovým, aby mohly čelit klimatické změně. Rok za rokem se však ukazuje, že bohatí posílají nesrovnatelně méně, než by měli a mohli. Česko zaostává dokonce významně. Nyní probíhající klimatická konference COP27 opět potvrzuje, že vedle ambiciózních cílů pro snižování emisí skleníkových plynů je současně nutné celou zelenou transformaci pomoci financovat i těm státům, jejichž ekonomiky si se změnou samy neporadí.

Státy ale nejsou schopny dostát ani už dříve stanoveným cílům. Už v roce 2009 se na klimatické konferenci COP15 rozvojovým zemím slibovalo sto miliard dolarů ročně od roku 2020. Této mety ale nikdy nebylo dosaženo. Za rok 2019 se suma podle OECD blížila 80 miliardám dolarů. Tolik peněz rozvojové státy potřebují, aby mohly skoncovat s fosilními palivy a postupně přejít na obnovitelné zdroje energie a další nízkouhlíkové technologie. Zároveň by jim suma pomohla vypořádat se s již viditelnými dopady klimatické změny, respektive s dopady extrémního počasí.

„S ohledem na tlak na veřejné finance ve všech zemích, bude role multilaterálních rozvojových bank, včetně Světové banky, kritická. Objem peněz plynoucí z těchto institucí by se měl v dalších pěti letech ztrojnásobit ze zhruba 60 miliard dolarů ročně na 180 miliard dolarů.

Pravidla jsou přitom zatím poměrně volná. Podle organizace Fakta o klimatu se má obecně za to, že příspěvek by měl být úměrný HDP daného státu a zároveň množství emisí, které tato země produkuje. Česko v tomto ohledu dramaticky zaostává.

Podle výpočtů organizace jsme pro dosažení férového podílu podle HDP měli v roce 2018 přispět 7,8 miliardami korun ročně (přibližně 0,6 procenta českého státního rozpočtu). Reálný stav je však úplně jiný. Například v roce 2018 přispělo Česko v rámci bilaterálních a multilaterálních smluv podle dat ministerstva životního prostředí 185 miliony korun. V roce 2019, což je zatím poslední známý rok, to bylo 192 milionů korun (přibližně 0,003 procenta HDP ČR). Pro srovnání, ostatní vyspělé státy vynakládají pro tyto účely v průměru přibližně desetkrát více než Česko.

Ministerstvo životního prostředí připouští, že výše příspěvků je nízká. „Naším dlouhodobým cílem je dosáhnout právě celosvětového průměru do roku 2030, což odpovídá částce 1,8 miliardy korun s tím, že indikativní cíle pro roky 2020 a 2025 jsou 0,6 miliardy, respektive 1,2 miliardy korun,“ píše se v odpovědi tiskového oddělení. Ministerstvo si je vědomo, že výše příspěvků byla v roce 2019 stále nízká a neodpovídala cíli dosáhnout úrovně celosvětového průměru do roku 2030. Podle MŽP ale za financování a poskytování české zahraniční rozvojové spolupráce odpovídá Ministerstvo zahraniční.

Vývoj z dnešního dne nasvědčuje tomu, že Česko alespoň symbolicky usiluje o nápravu své reputace „neplatiče“. Premiér Petr Fiala dnes v projevu na COP27 oznámil obnovení českého příspěvku do Zeleného klimatického fondu (GCF). Z rozpočtu MŽP se bude v letech 2024 až 2027 do fondu přispívat částkou jeden milion dolarů ročně. Česko se k plnění tohoto závazku vrací po pauze z období vlády Andreje Babiše.

„Česká republika přijela na klimatický summit jako jedna z mála bohatých zemí, které v období 2019 až 2023 do Zeleného klimatického fondu vůbec nepřispěly. Přispěvateli jsou rozvinuté země světa, v současné době 38 států. Patří sem například celá Evropská unie, USA, Kanada, Japonsko či Austrálie. Příjemci jsou naopak rozvojové země jako jsou Indie, Bangladéš, většina států Afriky, ale třeba i Čína. Takzvané transformativní ekonomiky (například Rusko) nepatří ani do jedné kategorie, Pařížská dohoda je ale vyzývá, aby dle svých možností přispívaly také.

Dopady klimatické změny:

1. Věděli jste, že 3,6 miliardy lidí žije v oblastech, na které silně dopadá změna klimatu? Dopady pociťují zejména lidé, kteří jsou už tak ve zranitelné situaci a kvůli výkyvům počasí přicházejí o obživu. V posledních deseti letech navíc rozvojové země postihlo osmkrát více přírodních katastrof než před 40 lety, což jen zvyšuje socioekonomickou nerovnost a chudobu.
2. Obzvláště patrné jsou důsledky klimatických změn v regionu Blízkého východu a velké části Afriky. Tyto oblasti se oteplují rychleji než zbytek světa. Extrémní výkyvy počasí už teď způsobují výrazné rozdíly ve srážkách, což se bude nadále zhoršovat. Většina farmářů v Africe je přitom závislá na dešťových srážkách pro své zemědělství.
3. Zemědělství je zdrojem obživy pro dvě třetiny obyvatel rozvojových zemí. Právě farmáři ale silně pociťují dopady měnícího se klimatu. Na místech, kde se ještě před několika lety dalo díky drobnému zemědělství bez problémů uživit, je dnes těžké či dokonce nemožné s farmařením pokračovat. Kvůli nepředvídatelným změnám počasí nemohou farmáři spoléhat na srážky, a mají tak mnohem menší úrodu. Intenzivní deště zaplavují pole a ničí úrodu, málo srážek zase vede k suchu a nedostatku vody.
4. Až polovina světové populace trpí alespoň po část roku vážným nedostatkem vody. Očekává se, že se číslo bude zvyšovat. Kvůli nedostatku vody nemají lidé ve zranitelných regionech přístup k nezávadné vodě pro pití a základní hygienu, ať už v domácnostech, ve školách, ale i ve zdravotnických zařízeních. Nedostatek vody vede k selhání kanalizačních systémů. Čím je vody méně, tím je také dražší. Obrovský dopad klimatických změn na zemědělství a nerovnoměrné srážky způsobují nedostatek úrody. To vede ke zvyšování cen potravin a k natlačení dalších milionů lidí do chudoby.
5. Klimatická krize už dnes znemožňuje život v řadě oblastech světa. Už nyní každoročně opustí své domovy kvůli přírodním katastrofám na 20 milionů lidí. Odhaduje se, že do roku 2050 bude na světě až 1,2 miliardy klimatických uprchlíků. Lidé opouštějí své domovy, protože se kvůli měnícímu klimatu nedokážou uživit. Afrika a Blízký východ, regiony výrazně zasažené měnícím se klimatem, se již potýkají s mnoha uprchlickými krizemi. Nedostatek vody, sucho a extrémní výkyvy počasí donutí k útěku další miliony lidí.
6. Měnící se klima nezpůsobuje jen uprchlické krize, ale přímo dopadá na bezpečnostní situaci ve zranitelných regionech. Rostoucí konkurence o zdroje, jako je úrodná půda a čistá voda, způsobuje či prohlubuje konflikty v daných oblastech.
7. Klimatické změny zvýšily riziko nákazy u téměř 60 procent všech známých infekčních onemocnění, včetně nemocí přenášených klíšťaty a komáry, jako je borelióza a horečka dengue, a dalších infekcí přenášených potravinami a vodou. Hrozí, že riziko se bude nadále zvyšovat s rostoucími teplotami a dalšími důsledky změny klimatu. Zejména rozvojové země také nemají dostatečné zdroje a často i fungující systém veřejného zdravotnictví, aby se s následky infekčních onemocnění dokázaly vyrovnat.

Charita Česká republika dlouhodobě pomáhá lidem ve znevýhodněných regionech vyrovnat se s následky změny klimatu. V Zambii a Iráku jsme farmářům zajistili školení moderních zemědělských metod a seznámili je se způsoby, jak hospodařit a sklízet úrodu navzdory měnícímu se klimatu. V adaptaci na změnu klimatu využíváme také inovace. Například v Zambii mají farmáři přístup k mobilní aplikaci, ve které mohou sledovat srážky, dostat svou úrodu na trh, a také uzavřít pojištění proti klimatickým rizikům. V zemích jako Moldavsko a Gruzie podporujeme kompostování organického odpadu, aby nekončil na skládkách. V Moldavsku jsme také vybudovali funkční a udržitelné odpadové hospodářství ve městě Criuleni.

tags: #změna #klimatu #rozvojové #země #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Návrat mistrovského díla jižanské literatury
• Kelímky na pivo šetrné k životnímu prostředí
• Rizika spojená se zaslepením EGR
• Význam mechorostů
• Likvidace keramického odpadu v ČR