Skeptici ohledně změny klimatu a vliv sluneční aktivity na klima

Celé "globální oteplování vinou člověka" je jen humbuk, ve skutečnosti naše globální počasí zásadně ovlivňuje jen naše rodná hvězda. Mít strach nebo se upínat s nadějemi ke Slunci je docela na místě. Životní prostředí Země totiž nekončí někde za stratosférou, nýbrž začíná na Slunci a má docela cenu uvažovat o našem počasí a našem klimatu jako o derivátu počasí a klimatu slunečního.

Také to globální oteplování, kterému se zrovna máme to štěstí těšit, neprobíhá jen na Zemi, ale ještě výrazněji na Marsu, Jupiteru a Saturnu. Všechny ty vlivy jsou dost spletité. Např. při velkých výronek sluneční plazmy, je Země chytá a stahuje k sobě na póly svým magnetickým polem.

Tím však výrazně ovlivní globální proudění vzduchu v našich normálních výškách hluboko pod ionosférou. Dochází pak k rozlévání plazmy od pólů směrem k rovníku. Tím však poklesne rozlévání chladného polárního vzduchu do jižních oblastí. V takových případech je v arktických oblastech dost zima, zatímco v mírném pásmu je daleko tepleji.

Když ale není co ze slunečního větru magneticky chytat, rozlévá se hodně polární vzduch, kolem pólů je příjemně teplo, zatímco v mírném pásu máme výrazně chladněji. Ty proudy rozlévání chladného vzduchu prochází zhruba oblastmi, kudy se vždy v glaciálech šířily ledovce.

Ovšem atmosféra Země se chová jako určité těleso, co si pořád vyvažuje těžiště (ne jen tepelně podmíněné tlakové rozdíly), a tak je proudění plazmy v ionosféře velice významné pro děje v naší nízké atmosféře.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Pro klimatické oscilace tady na Zemi modifikující ty výrazné výkyvy způsobené Milankovičovým cyklem, to vypadá, že je asi nejdůležitější magnetická aktivita Slunce. Jeho svítivost se prý mění jen nepatrně, ale jestli tu máme globální ochlazování či oteplování, závisí hlavně na jeho magnetismu a řádění slunečního větru.

Když je Slunce zběsilé, je teplo, když je magneticky líné, je zima - např. v Malé době ledové. Nikdo pořádně neví, proč to je. Je o tom hypotéza, jak ionizované částice ovlivňují tvorbu mraků, ale prozatím, je zhruba stejně věrohodná, jako ty divné CO2 modely globálního oteplování zaplacených klimatologických pornografů, co se propůjčili Zelené mytologii o antropických příčinách přirozeného klimatického vývoje.

Nikdo to moc dobře neví, jak to stále stejně svítící Slunce dělá, ale dělá to nějak magneticky, plazmou. Když je silná sluneční aktivita, odstiňuje nás od tvrdších složek kosmického záření, které mají vliv na izotopické složení některých pozemských prvků. Díky tomu lze magnetickou aktivitu Slunce do minulosti sledovat spolu s teplotou globálního klimatu a divit se těm silným korelacím.

Slunce nás tedy může hodně potrápit nebo být na náš přívětivé. Je to jen na něm a my s tím nic nenaděláme.

Co se týče těch teplot, kdyby byla teplota vyšší o několik stupňů, tak je to skutečně dost. Je třeba si uvědomit, že rozdíl mezi dobou ledovou a dobou ledovou je v průměrné teplotě planety asi 4 C. Kdyby byla teplota v našem interglaciálu o 2 C vyšší než teď, bylo by to jako koncem interglaciálu před 110 000 roky, kdy byla průměrná teplota o tolik vyšší než teď. Ty byly takové ty západoevropské země jako Francie, Anglie aj. dosti hojně porostlé palmami. Být takhle teplo, tak je to fakt síla.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Nyní žijeme na konci Malé doby ledové, z níž se posledních asi 200 let globálním oteplováním vzpamatováváme. Dosud ještě teplota Země nedosáhla holocenního průměru. Malá doba ledová, která přišla zhruba s 30-tiletou válkou (nebo spíš ta válka přišla s ní) a trvá prakticky dodnes, ač my jsme nejspíš na jejím samotném závěru ve fázi kýženého zotavení, byla nejchladnější klimatickou epizodou posledních 10 000 let. Podobně chladno bylo ještě, když interglaciál nebyl ještě moc stabilizovaný. Podle všeho to vypadá, že pro ni byla velice příznačná malá sluneční aktivita.

Jinak ve středověku třeba, bylo výrazně tepleji než teď. Nejtepleji v tomto interglaciálu ale bylo v neolitu a době bronzové. Fakt je ovšem ten, že když ustoupí ledovce, začne v Africe vysychání a dezertifikace a objeví se znova Sahara. Nicméně v době, kdy během holocénu bylo na Zemi nejlépe - neolit a doba bronzová - nebyla Afrika natolik vyschlá, jako je teď, ve zvláště chladné části interglaciálu.

Všechno je to dost složité. S případným oteplením klimatu také nic moc Africe neslibují, ale v hospodářsky vyspělých zemích by se produkce potravin v důsledku toho měla zvýšit. Přijde-li oteplení, měli bychom si spíš polepšit. Žijeme ve zvláště chladné části nejspíš asi nechladnějšího interglaciálu od počátku ledových dob a dostat se aspoň na holocenní průměr by to tedy mělo být požehnání.

Při tom celý kvartér je asi nejchladnější a k životu dlouhodobě nejnepřátelštější období planety za posledních aspoň 400 milionů let. Přesto však žít dnes není zas taková smůla. Holocén je asi extrémně chladný interglaciál, ale má jednu výhodu. Je to také extrém klimatické stability. Pro celý kvartér jsou totiž příznačné obrovské klimatické oscilace. Po celou dobu jeho trvání, ať šlo o dobu ledovou či meziledovou, klima neustále prudce oscilovalo. Výkyvy o stupeň či dva během deseti či jen pěti let, probíhaly prakticky neustále a příroda byla vystavena nesmírné klimatické nestabilitě.

Teprve studený holocén s touto turbulencí ustal. I když tu v porovnání s interglaciály plnými evropských palem pěkně mrzneme, užíváme si ale nesmírné stability. Někteří badatelé to dokonce interpretují tak, že je zákonité, že právě v této době došlo k vývoji usedlé zemědělské společnosti a civilizace, neboť jindy se kvůli klimatickým turbulencím vyvinout nemohla, ač homo sapiens na to už asi vývojem mozku dávno měl.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Kdybych se něčeho od našeho sluníčka hodně bál, tak by to byl návrat k této klimatické nestabilitě kvartérního standardu. To už by nebylo oteplování o 0,1 C za desetiletí jako při současném globálním oteplování „prudké“. To bychom mohli také stihnout za století dvacet globálních oteplení a ochlazení o jeden či dva stupně a těžko si představit, co by to s námi udělalo. Jestli se něčeho hodně bojím, tak je to návrat k této nestabilitě, kterou tahle nestabilita slunečního cyklu klidně může ohlašovat. Doufejme však, že ne.

Každopádně se divím, že Slunce nemonitorujeme a nezkoumáme dostatečně. Ani vlastně nevíme, co se děle na odvrácené straně Slunce, ač nás to významně životně ovlivňuje. Navíc sledování Slunce se neustále zlepšuje, Soho funguje dál, ACE, Trace a nové Stereo A + B. Hlavní problém je krátká doba, po kterou tyto data máme, možná se dá leccos vyčíst i ze starých dat (nap. Díky tomu lze magnetickou aktivitu Slunce do minulosti sledovat spolu s teplotou globálního klimatu a divit se těm silným korelacím.

Nedá se nic dělat ani s oteplením ani s ochlazením. Ty kecy o CO2 jsou naprostá iluze vytvořená obchodníky s deštěm, kteří sledují jen své cíle. Problém je v tom, že klimatickej zmene a počasiu stále nerozumieme a vlastne ani nevieme, čo je "normálny stav". Globálny stroj na počasie funguje z pohľadu ľudského života veľmi pomaly - a hovoriť o nejakom globálnom prehľade o vývoji počasia môžeme povedzme až od 2.sv. vojny - to je len niečo viac ako pol storočia, čiže veľmi málo. Lokálne záznamy sú dlhšie, ale dlhé maximálne 4000 rokov do minulosti - a to ešte s veľkými výhradami, o lokálnych "vedeckých" záznamoch môžeme hovoriť len nejakých 200 rokov.

Jediné co se dá dělat je čekat a přizpůsobovat se.

tags: #změna #klimatu #skeptici #vyvráceno #nature

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace pro stolní hry s přírodou
• Nebezpečí Giardie ve Vodě
• Přírodní antibiotikum: Islandský lišejník
• Granty v odpadovém hospodářství ČR
• Abraham design - recenze