Změna kvality vody v přírodě: Příčiny a důsledky

Klimatická změna s sebou nese projevy počasí, na které nejsme zvyklí. Obzvláště střídání klimatických extrémů člověka překvapuje a působí veliké škody. Z hlediska vody tyto extrémy nepřináší nic dobrého. Na jedné straně velmi intenzivní krátkodobé srážky, na druhé straně extrémní sucha, spojená s nedostatkem vody jak na povrchu, tak pod zemí.

Veřejnost, ekologové, a i širší odborná veřejnost, dává v posledních letech velký důraz a zároveň vkládá naději do budování přírodě blízkých opatření, tedy budování mokřadů a tůní a doufají, že klimatická změna a její projevy tím budou zmírněny a voda v krajině bude tímto zadržena. Je to tak?

Extrémní hydrologické jevy a jejich dopady

Nevím, jak dalece je v procesu deklarovaná klimatická změna, to mi nepřísluší hodnotit, ale faktem je, že se ve větší četnosti, než tomu bývalo dříve, střídají hydrologické extrémy. Prudké přívalové deště se střídají s obdobím sucha. Tuto změnu si intenzivněji začínáme uvědomovat od roku 2014, kdy jsme zaznamenali v novodobé historii první příznaky sucha a následně i nedostatku vody. V té době se začalo přemýšlet nad projekty a scénáři činností, jak se na klimatickou změnu připravit. Nejsem schopen říci, zda už klimatická změna je, či není, to přísluší hodnotit klimatologům, jak jsem se již zmínil, ale jisté je, že vlivy, které jsou popisovány jako součást klimatické změny, jsou vidět už i u nás. Zkrátka, extrémní hydrologické jevy se u nás za poslední roky vyskytují výrazně častěji.

Pakliže se chceme připravit na změnu a nějakým způsobem těmto extrémům čelit, lépe řečeno se těmto extrémům přizpůsobit, není to jen o opatřeních přírodě blízkých. Není to jen o tom, že budeme realizovat v přírodě mokřady a tůňky. Je to o komplexním přístupu k celé této problematice. Primární je zadržet vodu v krajině a současně mít dostatek zdrojů vody, se kterými mohu v době sucha či nedostatku vody okamžitě nakládat pro zásobování obyvatel pitnou vodou, pro energetiku, závlahy a podobně. Nestačí nám tedy jenom zadržení vody v krajině prostřednictvím přírodě blízkých opatření, ale musíme mít i dostatek vody, se kterou můžeme v takovém období operativně nakládat.

Role zemědělství a eroze půdy

Jiná opatření jsou třeba pro krajinu, jiná pro jakost a množství vody povrchové, jiná pro podzemní vody. Například změna způsobu obhospodařování zemědělské půdy má zabránit erozi půdy. Zdravá půda má vysokou schopnost zadržovat vodu. Půda, která je náchylná k erozi, nikoliv.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Tvorba mokřadů a tůní je důležitá. Ovlivňuje faunu a floru v blízkém okolí, zadržuje vodu v lokalitě, kde se nachází a svou funkci plní. Umí ovlivnit pozitivně své nejbližší mikroklima. Na druhé straně nám nevyřeší retenci vody v krajině. V období sucha mokřad či tůň spotřebovává vodu abych tak řekl „pro sebe“. Vodu využije jen fauna a flora, navázaná bezprostředně na ten mokřad. Přesto je to pozitivní efekt lokálního významu. Má to tedy lokální smysl. Určitě to ale zcela nevyřeší problematiku sucha a nedostatku vody. Ještě k tomu potřebujeme tu akumulaci vody, tedy vodní nádrže.

Strategické dokumenty a jejich naplňování

Od roku 2014 existuje mezirezortní pracovní skupina VODA-SUCHO složená z odborníků, včetně těch z dotčených ministerstev. Na základě činnosti této meziresortní pracovní skupiny byla zpracována „Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky“, která byla schválena vládou České republiky dne 24. července 2017 usnesením č. 528, jako strategický dokument. Hlavní náplní Meziresortní pracovní skupiny VODASUCHO je dohlížet a koordinovat činnosti jednotlivých resortů, které mají v gesci vodu, jak naplňují dané úkoly. Nejvíce se to dotýká ministerstev zemědělství, životního prostředí, dále pak ministerstva pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, vnitra i zdravotnictví. Jednotlivé resorty mají v „Koncepci na ochranu před následky sucha pro území České republiky“ konkrétní úkoly. Je jich celkem asi 50. V prosinci tohoto roku bude vyhodnoceno celé uplynulé pětileté období.

Ministerstvem životního prostředí byl zpracován „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu“, který byl schválen vládou 16. ledna 2017 a obsahuje cca 550 konkrétních opatření. Máme tedy dva dokumenty, které se snaží problematiku sucha a nedostatku vody řešit.

Národní akční plán má tedy cca 550 konkrétních akcí, které řeší konkrétní problémy. Jeho úspěšnost se měří tím, kolik prostředků se na něj z Operačního programu životní prostředí vyčlenilo a kolik se z nich proinvestovalo. Vůbec ale neřeší hodnocení těch opatření, tedy, zda realizovaná opatření byla účinná a jak. Přitom to je věc, která je z mého pohledu zásadní. Nemožnost vyhodnocení komplexní účinnosti těchto opatření je dána zejména tím, že konkrétní opatření nejsou „uspořádána“ do hydrologických celků, do konkrétních povodí, třeba do povodí IV. řádu.

Bolístkou naplňování tohoto Národního akčního plánu je tedy umístění oněch realizovaných opatření. Tam, kde je šikovný starosta, může čerpat prostředky na realizaci mokřadu v jeho katastru v místě, kde třeba není tak úplně prioritně potřeba. Naopak v místě, kde by byl potřeba, v katastrálním území jiné obce, není v tomto směru starosta tak aktivní, a tak tam prostě nic nevznikne.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Takže co se týká Národního akčního plánu, který by měl řešit období extrémních hydrologických a klimatických podmínek, musím konstatovat, že se nám to tak úplně nedaří naplňovat v celkovém kontextu sucha a nedostatku vody. Vracím se tímto k začátku mé odpovědi... ano, tvorba mokřadů a tůní je důležitá, ovlivňuje faunu a floru ve svém blízkém okolí, zadržuje vodu v lokalitě, kde se nachází, ale je to pozitivní efekt lokálního významu a nevyřeší to zcela problematiku sucha a nedostatku vody. Mám nyní na mysli zejména v tom období kdy to sucho je. A bylo by špatné si nalhávat, že vyřeší... Byla by to cesta do pekel pro budoucí roky, pro budoucí generace.

Co se týká naplňování „Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky“ a vyhodnocení splnění oněch 50 úkolů, jsou tam opatření, která byla splněna, opatření, která naplněna nebyla a ukázalo se, že dokument obsahuje i opatření, která byla v roce 2017 naformulována tak, že je dnes neumíme tak úplně vyhodnotit. I přes to, že není Koncepce naplňována na sto procent, je dle mého názoru tento dokument koncepční a posouvá nás v řešení problematiky sucha a nedostatku vody dál. Koncepce se totiž zaměřuje na strategické cíle pro ochranu před suchem a navrhuje komplex opatření, kterými je možné nepříznivé důsledky sucha a nedostatku vody zmírnit či zcela eliminovat. Je zde definováno pět základních pilířů, které jsou rozvedeny do konkrétních opatření.

Opatření vedou k vytvoření jednotné komunikační platformy k suchu, k posílení nebo vytváření nových vodních zdrojů, ke zvýšení objemu vody v půdě úpravami zemědělského hospodaření, což přispěje jak k omezení zemědělského sucha, tak k zachování dostatečných průtoků ve vodních tocích po delší dobu než dosud. Obsahují zásady zodpovědného hospodaření se srážkovými vodami a šetření vodou v různých technologiích. Předpokládám, že po podání informace o vyhodnocení uplynulého pětiletého období vládě, dojde k drobným úpravám Koncepce a budeme v naplňování úkolů pokračovat. Na tom se nakonec shodli i ministři resortů zemědělství a životního prostředí na společném jednání v dubnu letošního roku.

S mým hodnocením obou dvou dokumentů je spojen fakt, že se na oba dokumenty dívá širší odborná obec dvěma pohledy. Přesto se z rozsáhlé diskuze uvnitř Meziresortní pracovní skupiny VODA-SUCHO vygeneroval pohled, který říká, že „Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky“ je strategický koncepční dokument a „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu“ je jednou ze složek výkonných v rámci kompetencí resortu životního prostředí. Jeho pomocí se budou některé koncepční úkoly realizovat s tím, že musíme umět vyhodnotit jeho dopady nejen prostřednictvím proinvestovaných prostředků.

Změna rozložení srážek a vodní blahobyt

Úhrny srážek v rámci republiky jsou stále stejné. Ta změna se začíná projevovat tím, že sice prší stejně, ale jinde. Tam, kde pršelo před lety, prší méně, tam, kde nepršelo, prší. A také prší v jiných časech a s jinou intenzitou. To vše musí být v plánech zahrnuto.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Stále opakuji, že žijeme ve vodním blahobytu. Luxus, jaký to skýtá, si nikdo neuvědomuje a ani v době velkého nedostatku vody a sucha si drtivá většina společnosti ani netušila, že se něco děje. Voda z kohoutku tekla, kdykoli se jím otočilo, z pohledu uživatele není co řešit. A to je přesně to, proč se do řešení sucha a nedostatku vody nechce nikdo moc pouštět. I pro mnohé uživatele z oblastí s nedostatkem vody v minulých letech je tento problém ve virtuální rovině, protože se sice všude říkalo, že voda není, ale kdykoliv kdokoliv přišel domů do koupelny, voda tekla. Jen vzácně docházelo k omezením. Voda byla. Buď se načerpala a přečerpala do obecních vodojemů, nebo se propojil řad a čerpalo se z jiné soustavy. To jsou ale krátkodobá řešení.

Retence vody v krajině musí jít ruku v ruce se zajištěním akumulace vody ve vodních dílech, v přehradách. Právě ty mají obrovský význam a v rámci přípravy a přizpůsobení se důsledkům klimatické změny jsou zásadní. Zásoba vody není jen o pitné vodě, byť ta je v žebříčku na prvním místě. Máme zde i energetický význam, a to nejen pro domácnosti, je to i o průmyslu, zdravotnictví, zemědělství i přírodě. Když vidíme snahy Ruska ve válce na Ukrajině zničit energetickou i jinou kritickou infrastrukturu, nabývá zásoba kvalitní vody pro zajištění uvedených účelů dalšího významu...

Důležitou složkou ekonomiky státu je zemědělství. Závlahy jsou prostě nutností. Za sucha se nedá pěstovat nic, ale pokud je někde zásoba vody a máme kam sáhnout, není problém. Tuto vodu nezískáte ale z mokřadů a tůní. Tu získáváme zadržováním ve vodních nádržích, protože na to potřebujeme miliony kubíků vody ročně. Občas je toto někým označováno jako demagogie, ale není to tak. Je to prostý selský rozum. Voda, která naprší a nepojme ji krajina, musí být zadržena a dále využita.

Kromě zajišťování zásob vody mají přehrady a velká vodní díla funkci nadlepšování průtoku ve vodních tocích. Tam, kde se nachází přehrady, mohli v nedávných obdobích sucha vodohospodáři zajistit stanovený minimální průtok. Ten je nutný k tomu, aby vodní ekosystém na onen konkrétní vodní tok navázaný, přežil. Minimální průtok je stanoven také proto, že vypouštěné vody z čistíren odpadních vod jsou naředěny do neškodných koncentrací, jsou tím podporovány i hladiny podzemních vod, hygienické parametry a tak dál.

Tam, kde tyto velké zásobárny vody v podobě přehrad nejsou, se stalo, že vodní tok třeba i zcela vyschnul, což znamenalo konec vodního a na vodu vázaného ekosystému, neschopnost ředění znečištění a podobně. Voda je úplně za vším.

Budování nových vodních nádrží

Jak jsem už uvedl, úhrny srážek s velkou pravděpodobností budou stále stejné, nicméně budou v jiných lokalitách, bude pršet v jiné době a s jinou intenzitou. Právě proto se začínáme setkávat s tím, že bude v určitých lokalitách nutné vybudovat nové vodní nádrže. Budou potřeba, budou to případně první jednotky, proto se snažíme již z období první republiky hájit lokality pro jejich možnou výstavbu v rámci celého území naší republiky. Kdy to bude nevím, ale je třeba si uvědomit že výstavba přehrady - zajištění akumulace vody trvá dlouho. Pokud by ke změně nedocházelo, asi by stávající počet a rozložení přehrad a nádrží byl v pořádku.

Jenže při veřejných projednáváních je to stále stejné. Češi ví, že bude potřeba to vybudovat, ale proč zrovna u nás? Jenže ono nelze vybudovat přehradu jinde, než je vhodná lokalita. Naši předkové vytipovali po celé republice místa, která jsou pro strategickou zásobu vody vhodná. Jsou hájená a počítá se s těmi místy, že v budoucnu, když bude potřeba, může se tam postavit přehrada. Ten terénní profil je unikátní, a proto je vhodný. Obtížně se lidem vysvětluje, že přehradu nelze posunout třeba o 5 km dál po proudu. Prostě to nejde. Nebo že nelze přehradu postavit na jiném toku. Ona může stát tam, kde je vhodný geologický profil a kde hydrologie vodního toku je taková, že zdroj je schopen přehradu naplnit. Takže je to boj.

Ta místa jsou hájena již po celá desetiletí a mnohdy již i ke sto letům. Hájení znamená, že tam, kde je vhodný profil pro přehrazení a potenciální zátopu, se mimo individuální výstavbu nemohou některé věci stavět. Ten prostor nemůže být využit třeba pro výstavbu chemického průmyslu, silničních a železničních koridorů, produktovodů a tak dál.

Kvalita vody v řekách a nové výzvy

Jakost vody se za poslední tři dekády obrovsky zlepšila, to vůbec nelze porovnávat. Velký podíl na tom měl nárůst budování čistíren odpadních vod, změna struktury průmyslu a podobně. Důležité je ale to, co si pod pojmem „kvalita vody“ představujeme. Voda, ze které se upravuje voda pitná, má nějaké limity, průmyslová voda jiné. Limity, které musíme dodržovat, si sami stanovujeme. Portfolio sledovaných látek, ukazatelů znečištění, se ale časem mění - rozšiřuje se.

To je dáno tím, že naše analytické metody jdou kupředu mílovými kroky. To znamená, že ve vodě umíme odhalit i látky, které tam již jsou delší dobu, ale neuměli jsme je analyzovat. Dostáváme se tím mnohdy do situací, že zjistíme ve vodě látku, víme že tam je, ale neumíme ji zatím odstranit. Mluvím o pesticidech, jejich metabolitech, farmakách, PFOS látkách a podobně. To jsou látky, které každodenně spotřebováváme, ale na čistírnách odpadních vod je neumíme buď vůbec, nebo jen částečně odstranit. Dalo by se tedy říci, že vodní toky jsou mnohem čistší než třeba v devadesátých letech minulého století, ale existují látky, které neumíme odstranit, a to je úkol pro další roky. Bude třeba pokusit se zajistit, aby se tyto látky do vody vůbec nedostávaly a pokud ano, abychom našli nové metody pro jejich odstranění.

Vážený pane redaktore, dovolím si úplným závěrem ještě jednu poznámku, která souvisí s diskutovaným tématem... Díky válce na Ukrajině vidíme, jak snadné je přijít o život..., jak snadné je přijít o určité životní standardy, které jsou pro nás samozřejmostí, jak snadné je znemožnit lidem přísun vody, energie a podobně. Je to kousek od nás. Prošli jsme dvěma covidovými roky. Mezinárodní situace i situace v naší společnosti je vyhrocená. Žijeme v období klimatických extrémů. Minimálně tím vším, co jsem zmínil, narůstá význam vody, vody, bez které to nepůjde... Není nyní ten správný a jediný čas vzít do hrsti selský rozum a uvědomit si, že problematiku sucha a nedostatku vody na území naší republiky nevyřeší jen přírodě blízká, nebo jen technická opatření?

Důsledky nedostatku vody

Nyní se na celé planetě Zemi spotřebovává více vody, než je příroda schopna doplnit. Rozlišujeme tzv. klimatické sucho (nedostatek srážek, rostoucí teplota vzduchu, tzv. záporná vláhová bilance, které nastává, když množství srážek ve sledovaném území je nižší než výpar), tzv. současná rozloha rybníků v Česku je zhruba 50 tisíc hektarů - to je o více než třetinu méně než v osmdesátých letech 18. století (77 tisíc hektarů).

• Nedostatek potravin a jejich zdražování (díky suchu, pandemii a změnám klimatu).
• Pokles a omezení zemědělské, průmyslové produkce a dalších oblastí lidské společnosti (včetně poklesu HDP), nedostatek vody se projeví ve všech vrstvách o oblastech společnosti, důsledky tohoto stavu nedokážeme v plné míře domyslet (některé odpovědi můžeme najít v historii).
• Narušení homeostázy přírody s důsledky na faunu a flóru.
• Předčasné porážení dobytka pro nedostatek potravy a vody.
• Devastace přírody, změna rázu krajiny, vymizení vegetace a fauny atd.

Plán pro zvládání sucha a nedostatku vody

Plán pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody (dále jen plán pro sucho) se rozumí dokument, který je podkladem pro postup vodoprávního úřadu při vyhodnocování hrozby vzniku nedostatku vody a pro rozhodování komise pro zvládání sucha a nedostatku vody o opatřeních při stavu nedostatku vody. Zvládání sucha a nedostatku vody řídí orgány pro zvládání sucha a nedostatku vody ve spolupráci s dalšími zúčastněnými.

Opatření pro zvládání sucha a nedostatku vody zahrnují:

1. manipulace podle MŘ VD nebo VH soustav, které odpovídají situaci hydrologického sucha, např. manipulace nad rámec MŘ VD nebo VH soustav v odůvodněných případech (§ 59 odst.
2. omezení obecného nakládání s vodami (§ 6 odst.
3. dočasné omezení užívání pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu (zákaz zalévání zahrádek, napouštění bazénů, mytí vozidel apod.) (§ 15 odst.
4. přerušení nebo omezení dodávek vody bez předchozího upozornění v případě stavu nedostatku vody (§ 9 odst.
5. úprava, omezení až zákaz odběrů s platným vodoprávním rozhodnutím (§ 109 odst.
6. dočasná úprava limitů pro vypouštění odpadních vod (§ 109 odst.
7. zabezpečení náhradního zásobování pitnou vodou (§ 9 odst.

Místními směrodatnými limity se rozumí kritéria schopnosti systému plnit požadavky na vodu podle bilance reálného stavu vodních zdrojů v území a odběrů vody. Takovým limitem v rámci jednoduchého systému zásobování může být např. ze situace, kdy sucho má již reálné dopady ve formě hrozícího nedostatku vody pro plnění nároků na odběry (disponibilní zásoba vody ve zdrojích při stávající úrovni spotřeby vystačí již pouze na 5 až 6 měsíců) nebo v důsledku sucha hrozí nedodržení minimálních zůstatkových průtoků, minimálních hladin podzemní vody, nedodržení limitů jakosti surové vody pro úpravu na vodu pitnou nebo nedodržení hodnot pro ukazatele přípustného znečištění povrchových vod.

Alternativní vodní zdroje a zavlažování

Nedostatek pitné vody v zemědělství, zejména ve střední Evropě a ve středomořských oblastech umožnuje hledat alternativní vodní zdroje a zavlažovací možnosti k udržení produkce potravin. Příčiny nedostatku vody jsou kombinací několika problémů: neefektivní sítě pro rozvod vody, žádný nouzový plán, který by čelil klesajícím srážkám a základní infrastruktuře, špatné čištění odpadních vod, zhoršování životního prostředí a změnám klimatu (FAO, 2016). Voda je životně důležitým zdrojem, ale ve většině zemí středomořského regionu je její množství velmi omezené. Proto v těchto zemích rychle roste zájem o opětovné využití odpadních vod pro zavlažování. Postupy při zavlažování s vyčištěnými komunálními odpadními vodami jsou považovány za šetrné k životnímu prostředí než přímé vypouštění těchto vody do povrchových nebo podzemních. Mimo to je odpadní voda cenným zdrojem rostlinných živin a organických látek potřebných k udržení úrovně úrodnosti a produktivity půdy.

Vzhledem k tomu, že při nepřetržitém využívání odpadních vod k závlaze by se tyto kovy mohly akumulovat v půdě a rostlinách, mělo by být jejich pravidelné monitorování důležitou součástí při nakládání s odpadními vodami. Během výzkumu byla sledována sanilita půdy (EC), která se výrazně projevila u vzorku, který by odebrán po 10 letech závlahy odpadní vodou. Dále byl prokázán vyšší výskyt soli v hlubších vrstvách půdy. Protože jsou tyto soli rozpustné ve vodě, mělo by se při zavlažování odpadních vod zvážit jejich vyluhování pod kořenovými systémy s vyluhovatelnou frakcí míry zavlažování. Zavlažování odpadní vodou se tak výrazně zvýšil obsah N, P a K v půdě. Tento nárůst byl nejvyšší v horní půdě (0-20 cm) a po delší dobu aplikace odpadních vod.

Znečištění přírody a jeho dopady na vodu

Znečištění není jen o viditelném smogu nebo o hromadách odpadků. Je to komplexní záležitost. Dotýká se vody, kterou piješ, půdy, na které roste tvoje jídlo, a vzduchu, který udržuje tvůj život v chodu. Bez vody nemáme nic. Přesto ji neustále zatěžujeme. Dnes a denně se setkáváš s tématem mikroplastů ve vodě. Přemýšlej o tom, jak se tyto malé částečky dostávají do potoků, řek a nakonec i do tvého pitného režimu. Zemědělská činnost a nadužívání pesticidů a hnojiv. Domácí odpadní vody, pokud nejsou správně čištěny. Chceš, aby takový zůstal i pro tvé blízké?

Kvalita vzduchu se v mnoha oblastech rapidně zhoršuje. Znečištění ovzduší, především jemnými prachovými částicemi PM2.5, je tichý nepřítel tvých plic. Zdroje tohoto znečištění jsou často lokální, takže máš možnost je ovlivnit. Víš, jaký dopad má tvoje volba dopravy na lokální kvalitu ovzduší?

Znečištění půdy je méně viditelné, ale stejně devastující. Přemýšlej o tom, jak se toxiny dostávají do rostlin. Tyto látky pak končí na tvém talíři. Každý obal, každá PET lahev, kterou hodíš do běžného koše, putuje na skládku, kde se rozkládá a uvolňuje škodlivé látky do půdy a vody. Tvoje snaha o minimalizaci odpadu má obrovský dopad. Pamatuj, že recyklace je až poslední možnost. První je vždy snížit spotřebu.

Znečištění přírody nevraždí jen rostliny a živočichy přímo. Ono narušuje jemnou síť života, kterou nazýváme ekosystém. Ztráta biodiverzity je přímý důsledek znečištěného prostředí. Nadměrný hluk z dopravy a průmyslu narušuje klid zvířat i tvůj vlastní odpočinek. Starost o přírodu není jen povinnost, ale privilegium. Tvá síla je v tvé každodenní volbě. Malé změny se skládají do velkého celku.

Dopady na lidské zdraví

Lidské zdraví se s oteplováním planety a degradací životního prostředí způsobených lidskou aktivitou přímou úměrou zhoršuje. Podle letošního reportu Lancet Countdown v roce 2020 přispělo znečištění ovzduší k 3,3 milionům úmrtí. Zdravotní důsledky klimatické změny způsobené lidskou aktivitou se nejvíce týkají nejzranitelnějších skupin - malých dětí́, starších osob, osob závislých na sociální́ či zdravotní́ péči a chronicky nemocných. Většina těchto úmrtí je předčasná a je možné jim předejít.

Změna klimatu způsobená člověkem se však podílí na jejich častějším výskytu a intenzitě. Stáváme se tak obětí svých vlastních činů. Jen v EU je znečištěnému ovzduší přičtena předčasná smrt více než 300 tisíc lidí za rok. S tím souvisí ekonomické škody, které dosahují 3 až 9 % hrubého domácího produktu EU. Tyto škody mimo jiné zvyšují také častější hospitalizace. Podle letošního Lancet reportu je závislost na fosilních palivech jedním z největších rizik pro zdraví obyvatelstva.

Dopady klimatické změny však začínáme pociťovat stále častěji a zhoršující se kvalita životního prostředí se u nás podílí až na 15 % úmrtí. Znečištěné ovzduší má na svědomí častější výskyt astmatických záchvatů a zhoršený průběh plicních a respiračních onemocnění. Měnící se podmínky navíc vedou k prodloužení pylové sezóny a vyšší koncentraci pylů, což může znamenat citelný nárůst respiračních alergií. Horko a dlouhodobé sucho vytváří ideální podmínky pro rozmnožování klíšťat a prodlužuje jejich životní cyklus, což znamená zvýšení rizika přenosu klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy. Ve stínu těchto hrozeb a dopadů se na lidském zdraví a životním komfortu podepisuje stres.

Opatření pro zlepšení stavu

• Snižování emisí základních znečišťujících látek z vytápění domácností a dopravy
• Přechod na alternativní paliva a pohony v dopravě a příklon k obnovitelným zdrojům při výrobě elektřiny a tepla
• Zlepšení kvality ovzduší
• Přechod na oběhové hospodářství, snižování celkové produkce odpadů a skládkování
• Snižování hlukové zátěže obyvatel a světelného znečištění
• Podpora ekologické stability krajiny a udržitelného hospodaření - obnova lesů, zvyšování kvality zemědělské a lesní půdy, prevence eroze
• Systémové řešení zadržování vody v krajině a vytváření lesů odolných vůči změně klimatu
• Podpora biologické rozmanitosti
• Připravenost a odolnost společnosti vůči mimořádným událostem (např.

tags: #změna #kvalita #vody #v #přírodě #příčiny

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce ekologickou daní vozidla
• Výjimky pro Elektrárnu Chvaletice
• Skandium v přírodě
• Využití kompostu v praxi
• Informace o poplatku za odpady