Změna osídlení stanoviště: Definice a ochrana biologické rozmanitosti

Průvodními znaky lesnického hospodaření posledních dvou staletí jsou změna druhové skladby dřevin a zjednodušení struktury lesních stanovišť. Zmenšování rozlohy lidskou činností málo ovlivněných stanovišť souvisí kromě vlastního lesnického hospodaření i s celkovým využíváním krajiny člověkem.

Obecně se má za to, že malá rozloha lesních stanovišť, jejichž vývoj je usměrňován především přírodními silami, a vzájemná izolovanost takových stanovišť v krajině patří mezi významné příčiny ochuzování biologické rozmanitosti organismů na ně vázaných. Chceme-li biologickou rozmanitost lesních stanovišť účinně chránit, musíme zjistit, které vlastnosti lesních stanovišť jsou pro biologickou rozmanitost klíčové, a na jejich ochranu se zaměřit.

Klíčové otázky pro ochranu biologické rozmanitosti

Otázek, které je možné si ohledně vlastností lesních stanovišť ve vztahu k biodiverzitě klást, je celá řada, navíc se vztahují k různým prostorovým úrovním. Začneme tedy od nejčastěji studované otázky: Spočívá hlavní příčina atraktivity hospodařením málo ovlivněných lesních stanovišť pro lesní biodiverzitu v jejich vyšší strukturní heterogenitě, kterou je možné reálně změřit a porovnávat na úrovni konkrétních lokalit?

Jinak řečeno, je biologická diverzita odrazem strukturní diverzity? Tato otázka vychází z předpokladu, že vyšší heterogenita přírodních podmínek a jednotlivých (mikro)stanovišť umožňuje společnou existenci druhově bohatších společenstev organismů. Ovšem není z pohledu lesní biodiverzity rozhodující spíše celková rozloha hospodařením málo ovlivněných lesních stanovišť na úrovni krajiny?

Rozlohu stanovišť lze rovněž reálně měřit, a tudíž její význam ověřit. Stejně tak můžeme předpokládat, že s prodlužující se dobou trvání příznivých podmínek stanovišti vzrůstá pravděpodobnost, že bude kolonizováno dalšími novými druhy, kterým dané podmínky vyhovují.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

To znamená, že se vzrůstající časovou kontinuitou pravděpodobně poroste druhová diverzita stanoviště v důsledku postupné kolonizace novými druhy. V krajním případě by vlastnosti struktury a míra zachovalosti lesního porostu v lokálním i krajinném měřítku mohly představovat „jen“ nutné podmínky dokládající potenciál stanoviště pro existenci druhově bohatých společenstev lesních organismů, ale jejich reálnou přítomnost by řídila doba (časová kontinuita), po kterou tyto podmínky trvají.

Výzkum druhového složení lišejníků

Všechny výše uvedené otázky jsme se pokusili zodpovědět prostřednictvím výzkumu druhového složení společenstev epifytických a epixylických lišejníků ve vztahu ke struktuře a časoprostorové kontinuitě lesních stanovišť na deseti lokalitách s význačnou lichenobiotou v rámci ČR.

Průzkum byl soustředěn do regionů s nižší mírou znečištění ovzduší v minulosti, neboť tento vliv na druhovou diverzitu lišejníků přetrvává. Na každé vybrané lokalitě byly vybrány 2 plochy o velikosti 1 ha, které pokrývaly srovnatelný a co nejširší gradient přírodních podmínek, přičemž jedna plocha byla lokalizována uvnitř chráněného území (a dlouhodobě lesnicky neobhospodařována) a druhá plocha byla umístěna v hospodářském lese s obdobnou druhovou skladbou a co nejvyšším věkem.

Plochy v chráněných územích reprezentovaly nejzachovalejší fragmenty lesních stanovišť potenciálně významných pro epifytické a epixylické lišejníky - a v širším smyslu lesní biodiverzitu obecně. Na všech plochách byla provedena inventarizace epifytických a epixylických druhů lišejníků na všech substrátech do výšky 2 m od povrchu země. Kromě toho byla provedena inventarizace mikrostanovišť, druhové skladby a struktury stromů i mrtvého dřeva.

Epifytické a epixylické lišejníky mají vícero příznivých vlastností, které z nich činní vhodnou modelovou skupinou pro daný výzkum. Jedná se o druhově poměrně početnou skupinu, která za celou ČR čítá zhruba 700 druhů. Podstatnou část této druhové diverzity tvoří taxony se schopností indikovat zachovalá lesní stanoviště, mimo jiné málo ovlivněná lidskou činností.

Čtěte také: Klimatická změna: podrobný pohled

Významná část druhů se vyskytuje vzácně až velmi vzácně, přičemž máme celkem dobré povědomí o rozšíření těchto vzácných druhů v ČR. Z pohledu vlastního mapování je pak výhodou, že ke zjištění druhové diverzity lokality postačí jedna návštěva, při níž skupina zkušených lichenologů zaznamená většinu druhů.

Provedený výzkum si kladl za cíl blíže určit význam jednotlivých potenciálně významných vlastností lesních stanovišť pro druhovou diverzitu epifytických a epixylických lišejníků. Reálná průkaznost vlivu těchto vlastností na druhovou diverzitu byla s využitím sebraných dat vyhodnocena pomocí lineárních regresních modelů (GLS - zobecněných modelů nejmenších čtverců).

Výsledky výzkumu

Na celkem 20 plochách (s celkovou rozlohou 20 ha) bylo nalezeno celkem 513 druhů epifytických a epixylických lišejníků, což reprezentuje významnou část celkové druhové diverzity u nás. V souladu s očekáváním byly zaznamenaný celkový počet druhů epifytických a epixylických lišejníků i přítomnost ohrožených druhů podstatně vyšší v chráněných lesích ve srovnání s blízkými stanovišti v hospodářských porostech.

Na plochách v chráněných lesích bylo zaznamenáno celkem 482 druhů, zatímco v hospodářských lesích 323 druhů. Více než jedna třetina druhů (191) byla nalezena výhradně na plochách v chráněných lesích, zatímco pouze 32 druhů bylo zaznamenáno výhradně v hospodářských porostech. Srovnatelné rozdíly mezi chráněnými a hospodářskými lesy byly zjištěny i v zastoupení ohrožených druhů lišejníků.

Zatímco druhy zaznamenané jen na plochách v chráněných lesích významnou měrou přispívaly k celkové druhové bohatosti všech lokalit, příspěvek ploch v hospodářských lesích byl zpravidla podstatně nižší. Zjistili jsme tedy poměrně výrazné rozdíly v druhové diverzitě lišejníků mezi plochami na (většinou) obdobném typu lesního stanoviště lišících se mírou ochrany.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

Jako velmi významný pozitivní prediktor druhové diverzity lišejníků se ukázala variabilita typů mikrostanovišť. Se zvyšující se variabilitou mikrostanovišť na lokalitě vzrůstal počet druhů lišejníků i počet nalezených ohrožených druhů. Významným prediktorem pro druhovou diverzitu lišejníků byla i frekvence výskytu mikrostanovišť, ta však v negativním smyslu.

Vysvětlením je obvykle vyšší hustota stromů v hospodářských lesích s běžnými typy mikrostanovišť, jejichž četnost však druhovou diverzitu lišejníků nijak nezvýší. Negativní vliv frekvence mikrostanovišť na biologickou rozmanitost je ovšem potřeba vykládat v mezích této studie. Další vlastnosti související se strukturou lesních stanovišť se v modelech systematicky neuplatnily.

Heterogenita mikrostanovišť zřejmě ideálním způsobem podchycuje celkovou heterogenitu stanovištních podmínek souvisejících s druhovou skladbou stromů, jejich stářím, velikostí apod., které v souhrnu podmiňují druhovou diverzitu lišejníků. Z toho vyplývá, že mapování heterogenity mikrostanovišť lze využít jako indikátor potenciálu konkrétního stanoviště pro druhovou diverzitu epifytických a epixylických lišejníků.

Druhová diverzita lišejníků se zvyšovala s rozlohou přírodních lesních biotopů v okolí zkoumané plochy. Výsledky modelů byly nejlepší při uvažovaném okolí plochy do vzdálenosti 1 km, což představuje rozlohu přibližně 300 ha. V každém případě lze i na základě těchto výsledků uzavřít, že větší rozloha přírodních biotopů v okolí zkoumaných ploch příznivě přispívá k jejich druhové diverzitě.

Poslední proměnnou se systematicky významným vlivem na druhovou diverzitu lišejníků byla kategorie oddělující chráněné a hospodářské lesy. Příslušnost plochy k chráněným lesům představovala sama o sobě další vlastnost předurčující vyšší druhovou bohatost společenstev epifytických a epixylických lišejníků i častější přítomnost ohrožených druhů.

To znamená, že část variability v druhové diverzitě mezi zkoumanými plochami nelze vysvětlit rozdíly ve struktuře porostů (či alespoň ne těmi, které jsme sledovali) či rozdíly v rozloze přírodních lesních biotopů v jejich okolí. Ani reálně se staré hospodářské porosty svou strukturou a druhovou skladbou na mnoha lokalitách nijak nápadně nelišily od ploch v chráněných územích.

Zamyslíme-li se, v čem se chráněné a hospodářské porosty dále liší, je to z jejich definice vyplývající rozdíl v délce trvání jejich vývoje od posledního hospodářského zásahu. Ačkoli délka trvání hospodařením nenarušovaného vývoje se výrazně liší jak v jednotlivých chráněných lesích, tak v menší míře i v přiléhajících hospodářských lesích, přeci jen je možné konstatovat, že lesy uvnitř chráněných území mají na každé lokalitě podstatně delší kontinuitu spontánního vývoje bez přímých hospodářských zásahů.

Z toho vyvozujeme, že tato proměnná poukazuje na význam časové kontinuity člověkem neřízeného vývoje lesního stanoviště pro druhovou diverzitu lišejníků.

Důsledky pro ochranu lesních stanovišť

V provedené studii jsme ukázali, že výjimečná druhová diverzita společenstev epifytických a epixylických lišejníků na studovaných lokalitách a zejména v jejich chráněných územích je ovlivňována heterogenitou a zachovalostí lesních stanovišť na lokální i krajinné úrovni a dále dobou uplynulou od posledního hospodářského zásahu.

Kromě variability podmínek konkrétního stanoviště má tedy pro druhovou diverzitu lišejníků zásadní význam prostorová a časová kontinuita těchto stanovišť. Ta je i v případě mnoha studovaných lokalit ohrožena pokračujícími hospodářskými zásahy v bezprostředním okolí chráněných území, jejichž současná rozloha je většinou naprosto nedostatečná a měla by podle výsledků této studie činit alespoň 300 ha.

Jaké máme možnosti posílit prostorovou a časovou kontinuitu lesních stanovišť? Můžeme zvětšit rozlohu přísně chráněných území, na nichž je vyloučeno lesnické hospodaření? V současné době lze rozlohu přísně chráněných území odhadovat na méně než 1,5 % rozlohy ČR. To je velmi vzdálené cíli přísně chránit alespoň 10 % území vytčenému ve Strategii ochrany biologické rozmanitosti EU do roku 2030.

Tento cíl je ve strategii odůvodněn právě skutečnostmi, na něž poukazuje provedená studie. V současnosti představují plošně nejrozšířenější typy přírodních lesních biotopů v ČR acidofilní a květnaté bučiny, které pokrývají téměř 9 % plochy lesů.

Podle představ potenciální vegetace by bukové lesy měly tvořit převážnou část vegetačního krytu ČR, od čehož jsme v současné situaci daleko. Ačkoli se podstatná část plochy bučin nachází uvnitř různých typů chráněných území, převládající plocha těchto stanovišť je předmětem standardního lesnického hospodaření.

V celé ČR tak jsou v současnosti pravděpodobně pouze dvě lokality bukového lesa (Jizerskohorské bučiny a část EVL Východní Krušnohoří), kde by byl zajištěn spontánní vývoj nerušený hospodářskými zásahy na ploše dosahující 300 ha. Přitom právě bukové porosty tvoří poměrně velkou část hospodářských lesů označovaných za „přestárlé“, neboť se obvykle z důvodu jejich obtížné přístupnosti nevyplatí těžit.

Máme tedy jedinečnou příležitost využít nastalé situace a tyto porosty chránit.

NATURA 2000 a směrnice o stanovištích

Cílem směrnice o stanovištích je podpořit ochranu biologické rozmanitosti (biodiverzity) prostřednictvím jednotné "sítě" lokalit na území členských států EU, nazvané Natura 2000. Zvláštní oblasti ochrany (SAC) tvoří část této soustavy. Podle této směrnice jsou to lokality s výskytem chráněných typů stanovišť a/nebo chráněných druhů živočichů a rostlin kromě ptáků (vyjmenované typy chráněných stanovišť a chráněné druhy jsou uvedeny v přílohách I, II a IV).

Ochrana biologické rozmanitosti v pojetí této směrnice je tedy zaměřena na územní ochranu nejcennějších druhů a typů stanovišť (biotopů) z pohledu EU. Směrnice ukládá povinnost územně zabezpečit ochranu druhům na území EU ohroženým, zranitelným, vzácným a endemickým.

Stejně tak jsou členské státy povinny navrhnout chráněná území pro typy stanovišť, které jsou na území EU ohroženy, mají malý přirozený areál nebo představují výjimečné příklady typů stanovišť některé biogeografické oblasti.

Definice podle směrnice

• lokalita významná pro Společenství rozumí lokalita, která v biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž patří, významně přispívá k udržení nebo obnově stavu přírodního stanoviště uvedeného v příloze I nebo druhu uvedeného v příloze II z hlediska jejich ochrany a může též významně přispívat k soudržnosti soustavy Natura 2000 uvedeného v článku 3 a/nebo významně přispívá k udržení biologické rozmanitosti příslušné biogeografické oblasti nebo oblastí.
• prioritní druhy rozumí druhy uvedené pod písmenem g) čísl.
• vzácné, tj. s málo početnými populacemi, které nejsou v současné době ohrožené nebo zranitelné, ale jsou v nebezpečí.

Tato soustava složená z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II umožní zachovat typy přírodních stanovišť a stanoviště druhů ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo případně umožní tento stav obnovit. Soustava Natura 2000 zahrne i zvláště chráněná území vyhlášená členskými státy podle směrnice 79/409/EHS.

Seznam spolu s informacemi o každé lokalitě musí být Komisi předložen do tří let po zveřejnění této směrnice. Na základě kritérií stanovených v příloze III (etapa 2) a v rámci jak každé z biogeografických oblastí uvedených v čl. 1 písm. c) bod iii), tak celého území uvedeného v čl. 2 odst. 5. Jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu uvedeného v třetím pododstavci odstavce 2, vztahuje se na ni ustanovení čl. 6 odst. 1.

tags: #změna #osídlení #stanoviště #definice

Oblíbené příspěvky:

• Umístění koše na baterie
• Vše o STK a Emisích
• Typy nerezových košů
• Klimatická dohoda z Paříže
• Světové ekologické organizace