Změny v přístupu společnosti k přírodě

Dětství je nejdynamičtějším obdobím našeho života. Vše v dětském těle roste, vyvíjí se. Příroda může být cenným pomocníkem pro zdravý vývoj dítěte a zároveň váš přístup k dítěti a k přírodě je klíčový pro to, aby se k ní uměly vztahovat.

Vývoj dítěte a vztah k přírodě

Dalo by se říct, že jedinou jistotou v období dětství a dospívání je, že se vše mění. Neděje se to náhodou, vše má svůj smysl a místo. Jedno následuje druhé a dohromady tvoří dokonale propracovaný systém, který nám příroda ve formě lidského těla dala k dispozici. A tady je dobré začít. Uvědomit si, že vývoj je přirozený proces, který má své náležitosti. Dítě postupně prochází různými obdobími svého života, ve kterých plní vývojové úkoly, aby se mohlo posouvat na vyšší úrovně a zdravě se, v rámci svých možností a schopností, vyvíjelo. Každé období má své příležitosti a limity.

Důležité je nabízet dítěti možnosti, které ho rozvíjí, a díky jejich realizaci se posouvá o pomyslný jeden stupínek výše. Není ale třeba se děsit. Stačí když budeme dětem dávat právě to, co potřebují, a zároveň je to v jejich možnostech. Stačí když budeme pedagogickými průvodci a vzory, díky kterým se děti dokážou nadchnout a naučit se spoustu užitečných věcí, a naopak budeme minimalizovat naši marnou snahu vývojové limity obejít. Ideálním prostředím, které nám v tom může pomoci a je volně k dispozici všem, je příroda. Malý i velký si tam dokáže najít právě to svoje. Pak už stačí jen základní orientace v tom, v jakém vývojovém období se vaše dítě nachází, jaké vývojové úkoly jsou v tomto období žádoucí a co dítě potřebuje, abyste mu v tomto období nabídli.

Rané dětství

V raném dětství utváří vztah k přírodě novorozence, kojence a následně batolete především vztah k přírodě u jeho rodičů, případně dalších nejbližších dospělých. Je to postoj rodiče, který dítě prostřednictvím napodobování přejímá a se kterým se minimálně do období puberty, než se začne utvářet jeho vlastní, ztotožňuje. Dítě se už od pohybů v bříšku matky a později od prvních nádechů po porodu učí vztahovat k nejbližšímu okolí a samo k sobě. Během raného dětství dochází k intenzivnímu formování osobnosti dítěte. Jsou položeny základní kameny osobnosti, které se budou postupně s věkem už jen otesávat a tvarovat. První tři roky věku jsou klíčové pro ustavení základních rysů osobnosti dítěte. V podstatě jde o to, s jakým pohledem na svět bude jedinec svůj život prožívat. Zda jej bude vnímat jako bezpečné prostředí pro svou seberealizaci, nebo se snažit kompenzovat svou nízkou sebehodnotu věcmi, kterými se obklopí. Zda bude život z duše nenávidět, své potřeby vnímat jako nenaplnitelné, nebo bude mít potřebu vše, co se děje, mít striktně pod kontrolou.

Výchova v raném dětství je převážně výchovou ke světu obecně. V první řadě se rozvíjí vnímání sebe sama a okolního světa. Dítě začíná vnímat jednotlivé předměty a mezi různými světy postupně rozlišovat. Do zorného pole se pomalu dostávají různé přírodní objekty a zvířata. Dítě je postupně začíná vnímat, zajímat se o ně, zjišťuje, co si může dovolit a co ne. Začíná navazovat první vztahy a pojmenovávat věci kolem sebe. V raném období pomáhá, když je dítě postupně s přírodním prostředím seznamováno. Učí se být venku, v kontaktu s přírodním prostředím tak, aby to pro něj bylo bezpečné, příjemné a podnětné prostředí.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Školkový věk

Školkový věk představuje prostor pro další velký vývojový skok dítěte. Dítě ve školce je schopné základní sebepéče, chodí, běhá, leze a skáče. Aktivně mluví a používá první stovky slov, rozlišuje základní objekty ve světě kolem sebe. Učí se nejrůznější říkanky a poprvé si hraje společně s druhými dětmi, nejen vedle sebe. Své schopnosti a dovednosti rozvíjí v tomto období nejrůznějšími hrami. Postupně se zlepšuje jeho hrubá i jemná motorika, je hbitější a obratnější. Poprvé se vydává na průzkum okolního (přírodního) světa samo, byť vždy v bezpečné vzdálenosti, aby mělo rodiče pro všechny případy na dohled. Dítě může přeskakovat přes kameny, přelézat přes spadané větve a kmeny, lézt na stromy, skákat do kaluží, přeskakovat či brodit potůčky.

Pro rozmanitý vývoj dětí je dobré, když netráví svůj čas na asfaltovém plácku nebo rovném hřišti, ale nachází své výzvy v dostatečně členitém prostředí. Zároveň setkání dítěte s přírodou nemusí být vždycky láskou na první pohled. Na tomto místě je klíčová role dospělého průvodce, který pomáhá dítěti rozlišit, co je pro něj bezpečné a čemu se raději vyhnout. Ukáže mu, jak si poradit se zdánlivě nepřekonatelným problémem, se kterým se potkalo. Logické myšlení se rozvíjí až později a klíčový způsob, kterým se děti v tomto období učí, je nápodoba. Dítě předškolního věku je připraveno vnímat přírodní prostředí kolem sebe všemi smysly. Čím rozmanitější možnosti a rozmanitější prostředí mu dokážeme nabídnout, tím lépe. Poznává na vlastní kůži, jak zajímavý a různorodý může okolní přírodní svět být. Je to období úžasu.

V předškolním období se také objevují první známky soucitu nejen s druhými lidmi, ale i s jinými živými bytostmi, především zvířaty. Svou roli zde sehrává tzv. polidšťování. Některé živočichy a rostliny děti vnímají jako sobě podobné a jsou tak schopné se do nich vcítit. Vzniká potřeba brát na ně ohled. Podle některých autorů je způsob polidšťování u dětí předškolního věku základem pro jejich budoucí morální chování k mimolidskému světu obecně. Co ještě v tuto chvíli většinou neumí, je rozlišovat mezi obecným a konkrétním. Mají v základu rozvinutou představivost, nemusí vždy vše vyzkoušet, aby zjistily, jaké je řešení.

Kde jim zatím jejich logické a rozumové operace nestačí, pomohou si fantazií a příběhem. Při poznávání neznámého přírodního světa si pomáhají tím, co znají ze světa lidského. Ačkoliv přírodní svět poznávají zdánlivě nahodile, pomalu si začínají vytvářet svou vnitřní klasifikaci okolního (přírodního) světa. Příroda sama o sobě děti v tomto věku nenaučí mít ji rády. Klíčová je v tomto věku role dětského průvodce, dospělého vzoru, kterého budou chtě nechtě následovat a skrze něj vidět, vnímat a cítit.

Školní věk

Školní docházka je velkou změnou v životě dítěte. Učí se cíleně soustředit na jednu věc, číst, psát, počítat. Učí se sebedisciplíně. Kromě rodičů a sourozenců se denně potkává a rozvíjí vztahy s vrstevníky a paní učitelkou. Podle některých autorů je mladší školní věk nejvýznamnějším obdobím pro rozvoj vztahu dítěte k přírodě. Dítě se více osamostatňuje od rodičů a často vyráží ven do přírody i samo. Zároveň už je schopné přírodnímu prostředí kolem sebe porozumět. Tento věk je obdobím velkého zájmu a zkoumání, jak přírodní svět kolem funguje. Typicky si děti vytvářejí různé bunkry a skrýše, aby je nikdo neviděl a ony mohly nepozorovaně sledovat, co se děje kolem nich. Příznačné jsou v tomto věku hry na něco a sportovní vyžití nejrůznějšího typu.

Čtěte také: Klimatická změna: nevratné dopady

Problémem dnešní doby je omezení možností k trávení volného času venku. Ve městech ubývá volných přírodních prostranství, kam by se rodiče nebáli své děti pustit bez dozoru a sami jsou příliš zaneprázdnění na to, aby tam trávili čas s nimi. Není pak divu, že pro děti, které nejsou na kontakt s přírodním prostředím zvyklé a nebyly moc venku ani v předškolním věku, není pobyt v přírodě příjemný. Je to prostředí, které je pro ně cizí a mohou zažívat až pocity úzkosti a ohrožení, protože jim nikdo neukázal, že není, čeho se bát. Takové děti je třeba jemně podporovat a nechat je se s přírodním prostředím pomalu skamarádit. Dopřát jim smyslové hry v přírodě, které jim pomohou si přírodní svět osahat. Vyrazit s nimi na výlet či výpravu, kde mohou přírodní prostředí více poznat a zároveň se v něm učit pohybovat a přežít.

Děti mladšího školního věku zajímá především to, jaké věci doopravdy jsou. Dovedou soustředěně zkoumat a postupně poznávat, jak věci v přírodě fungují. Baví je nejrůznější pokusy a už jsou schopné si věci logicky zdůvodňovat. Je to období, kdy se rády učí a dovedou pojmout velké množství nových informací. Dovedou se už učit ze svých vlastních zkušeností a stále ještě přejímají informace prostřednictvím pozorování a nápodobou. Navíc se ukazuje, že přírodní prostředí samo o sobě skýtá řadu benefitů pro dítě a jeho vývoj. Školáci si potrpí na pravidla. Učí se rozlišovat, co je dobré a co je špatné. Většinou se snaží chovat „slušně“ podle požadavků dospělých. Dodržování nastavených morálních zásad striktně vyžadují. Velký důraz kladou na spravedlnost a nedobře snášejí, když je někomu ubližováno. To souvisí i s jejich vztahováním se k přírodnímu světu. Už se o přírodu mohou a také dokážou starat. Oblíbená bývá práce na školní zahradě. Zároveň děti v tomto věku často poptávají zvířecího mazlíčka, o kterého by se učily starat. Děti v tomto období rozvíjí především vztah ke zvířatům a blízké přírodě.

Zároveň si ale už mohou všímat i různých ekologických problémů, které jsou s přírodou spojené. Pokud je chceme učit zásadám ochrany přírody už v tomto věku, je důležité, aby se to dělo v malém a jim blízkém měřítku. Aby si celou situaci dokázaly reálně představit a ideálně se s ní i vypořádat pomocí dostupného místního řešení. Pomůže jim to uplatnit podobný princip v budoucnu i v případě rozsáhlejších a vzdálenějších problémů, kterým budou vystaveny. Odborníci varují před prezentováním environmentálních katastrof v příliš brzkém věku. Propagují heslo: „žádné tragédie před čtvrtou třídou“. Důvod je jednoduchý. Pokud je dítě vystaveno problému, který je na něj příliš velký a který z jeho pohledu nemá řešení, vede to často k tzv. naučené bezmocnosti, která přetrvává až do dospělosti. Dospělý jedinec pak má pocit, že nemá možnost měnit a ovlivňovat svět kolem sebe.

Puberta

Po relativně klidném období přichází další dynamické období vývoje, které nenechává kámen na kameni. Do této doby pečlivě budovaný obraz se vlivem působení hormonů a intenzivním fyzickým a duševním vývojem rozpadá, aby se vytvořil obraz nový. Dospívající jedinec se pomalu odděluje od identity původní rodiny a hledá si svou vlastní identitu - kdo je v tomto světě. Toto období se silně pojí s vlastní sebehodnotou, která ale není stabilní. Velké změny a nejistoty jsou tak často provázeny výkyvy nálad a snahou začlenit se do nějaké vrstevnické skupiny, následovat touhu někam patřit. Klíčovým úkolem v tomto období je najít sám sebe a ujistit se v tom. V popředí zájmu jsou mezilidské vztahy, vlastní prožívání a introspekce. Je to období plné hledání a experimentování v různých směrech. Mladiství často mohou zacházet až do extrémů. Důvodem není, že by chtěli cíleně provokovat své okolí, spíše sami testují své vlastní hranice, a tím se dozvídají více o tom, kdo vlastně jsou.

Pubescenti jsou oproti mladším spolužákům větší idealisté. Spíše, než jaké věci jsou, přemýšlí nad tím, jaké by věci měly být. Do popředí se dostávají hodnoty, etické a morální otázky. Toto období je ideálním pro řízené diskuse, ve kterých je možné vyjádřit svůj názor na věc a zároveň vyslechnout pohledy ostatních. Nově se u dospívajících objevuje abstraktní myšlení. Jejich rozumový vývoj dospěl do stádia, kdy jsou schopní zvažovat různá řešení, dávat myšlenky do souvislostí a činit tzv. soudy o soudech. Typický pro tuto věkovou skupinu je menší zájem o přírodní svět obecně. Svět vztahový a sociální je pro ně v tuto chvíli mnohem zajímavější. Co se nicméně přesto rozvíjí, je jejich vědecké a morální uvažování o přírodě a životním prostředí. Dospívající v tomto věku jsou schopni chápat podstatu environmentálních problémů a zároveň se aktivně o ochranu životního prostředí zajímat a přijímat odpovědnost za své vlastní chování.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Důležité ale je, aby se pro takové chování, které bude ve prospěch přírody a životního prostředí, sami rozhodli. Aby sami zhodnotili důvody, a poté se zachovali správně. Stejně tak je pro ně důležité, aby správně jednali i ostatní. Globální problémy spojené s životním prostředím je třeba jim předkládat citlivě, vždy ve spojení s tím, jak mohou sami participovat na jejich řešení. Přestože pro ně příroda není na první místě, má jim rozhodně co nabídnout a může jim dát přesně to, co potřebují. Prostor, kde mohou testovat své hranice, lépe poznat, kdo jsou a prožít nezapomenutelné zážitky v partě vrstevníků.

Adolescence

Posledním obdobím před dospělostí je z vývojového hlediska adolescence, období střední školy. Už nejsou dětmi a zároveň ještě ani dospělými. Začínají brát život do svých rukou. Často až s velkým úsilím bojují o svá práva a svobodu. Hledají své místo ve světě, které by mohlo být středobodem jejich následujícího života a tento prostor hájí před svými rodiči. Spokojení jsou ve skupině vrstevníků, navazují první sexuální vztahy a celkově si budují vlastní životní styl. Adolescenti jsou díky svému idealismu přesvědčení, že problémy by se měly řešit aktivně. Jsou impulzivní a mají rádi rychlá řešení, která mohou hraničit se zbrklostí. Jejich myšlenkové operace jsou plně vyvinuty, na rozdíl od pubescentů získávané informace plně propojují se svými dosavadními zkušenostmi.

To, co v tomto období potřebují, je prostor pro tříbení vlastního názoru. Ideální z tohoto pohledu jsou různé simulační hry a diskuse nad různými tématy a problémy. Pokud jsou konfrontováni s pravidly, přemýšlí o jejich smyslu. Pokud je přijmou, chtějí, aby byla dodržována. Co se týká jejich aktivního chování ve prospěch životního prostředí, mohou již řadu aktivit, na rozdíl od dětí mladšího věku, samostatně vykonávat. V rámci budování svého životního stylu mají možnost se různě realizovat v rámci dobrovolnictví a spolupráce s různými organizacemi. V tomto období se dospívající mohou vracet k přírodě nebo jejímu znovuobjevování. To většinou závisí na tom, jak se u jedince v tomto ohledu odvíjela minulá vývojová období. Před samotou v lese stále převažuje sociální kontakt, ale zároveň se objevují i touhy po klidu a fyzické výzvě, které příroda nabízí. Adolescentní období je také příhodným časem pro rozvoj umělecké činnosti spojené s přírodou, meditací a hledání spirituálních hodnot v přírodě. Často vyhledávaná jsou tzv.

Přístup společnosti k přírodě

Planetu máme jen jednu a její zdroje jsou omezené. Lidstvo svou spotřebou výrazně překračuje její biokapacitu a je jasné, že pro přežití budeme muset udělat výrazné změny ve způsobu, jakým žijeme. Jaké přístupy volí lidé, jimž životní prostředí a osud Země nejsou lhostejné? Problematice politiky životního stylu, udržitelnosti a soběstačnosti se v publikaci V souladu s přírodou věnuje Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR.

Stále více Čechů si totiž uvědomuje dopady svého životního stylu na okolní prostředí, vyznává environmentální hodnoty a snaží se žít v souladu s přírodou. Domácí potraviny jsou nejen šetrnější a ekologičtější, ale také chutnější a zdravější. Rajče utržené ze záhonku vlastní zahrádky chutná vždy lépe než dovezené kamionem přes půlku Evropy.

Změň sebe, změníš svět

Je mnoho aspektů lidského života - přístup ke spotřebě, ekonomické a ekologické žití, nakládání s odpady a další, na něž se jedinec může zaměřit. I v Česku jsou lidé, kteří záměrně snižují svou ekologickou a uhlíkovou stopu a s ohledem na klimatické změny se dobrovolně vzdávají létání a cestování autem. I o nich píše Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR, autorka knihy V souladu s přírodou. V publikaci se věnuje problematice politiky životního stylu, udržitelnosti a soběstačnosti. „K tématu mě přivedl způsob života mé rodiny v dětství, neměli jsme auto, jezdili jsme vlakem nebo na kole. Doma se opravovaly věci, zavařovalo se, šilo oblečení, sbírali jsme byliny. Existují různé typy environmentálních hnutí, která se zasazují o ochranu přírody a veřejně se k této problematice vyjadřují. Je tu ale i méně viditelná forma - individuální. Odehrává se v soukromé sféře jednotlivých domácností a vychází z názoru, že změníš-li sám sebe, můžeš změnit i svět.

„Volba žít v souladu s přírodou je pro člověka docela náročná. Ačkoli je tento způsob života stále více populární, je minoritní, není běžný.

Ekologické aspekty každodenního života

Jaké oblasti každodenního života eko bio spotřeba zahrnuje? Již byla řeč o stravování a cestování. Vezměme si například oblečení. Není to dlouho, kdy se v oděvním průmyslu začaly používat nové termíny. Takzvaná rychlá móda (fast fashion) je snadno dostupná, levná, často nepříliš kvalitní. Výrobci většinou neberou ohledy na životní prostředí ani na pracovní podmínky svých zaměstnanců. Další možností, jak se při pohledu do zrcadla chovat ekonomičtěji a ekologičtěji, jsou second handy, obchody s použitou módou. „Oblečení si kupuji z druhé ruky, a dokonce jsem si šila ručně boty,“ říká socioložka a naznačuje ještě jednu možnost, jak při oblékání „myslet na přírodu“, a tou je vlastní výroba.

Právě móda je ideálním příkladem, jak přiblížit jednu z oblastí, které se Marta Kolářová věnuje, a tou je politický konzumerismus. Jde o spotřebitelskou volbu výrobků a výrobců založenou na politických a etických kritériích. Zákazník si klade otázky typu: zaměstnává firma děti? Jak platí své zaměstnance? Využívá ekologické formy dopravy? Jak přistupuje k plýtvání a odpadům? Odhalení „neetických“ výrobních praktik firem tak vedlo k zavedení sociální odpovědnosti korporací zejména v oděvním průmyslu a dalo vzniknout takzvanému udržitelnému podnikání. Ekologický přístup k módě - second handy.

Udělej si sám

Od ručně šitého oblečení už je jen krůček ke kutilství a kultuře DIY (z anglického Do It Yourself). Pokud zvládneme ušít šaty, třeba bychom dokázali vyrobit poličku či koženou brašnu, případně uvařit mýdlo nebo namíchat léčivou směs proti kašli. Do všech těchto činností přístup „udělej si sám“ zasahuje. V přístupu k DIY se prolínají dva aspekty. Příznivci soběstačnosti kladou důraz na autonomii, jde jim o nezávislost, autenticitu a převzetí kontroly nad vlastním životem. Roli hraje také nostalgie. Dělat něco pomalu, postaru, tak jako naši předkové. DIY je především vlastní produkcí. Je to sféra mezi domácností a trhem, spotřebou a výrobou, prací a volným časem. Někdy se označuje termínem „prozum“.

Nakládání s odpady

Hovoříme-li o životních volbách spojených s šetrným přístupem k životnímu prostředí, neměli bychom vynechat ani další důležitý aspekt a tím je nakládání s odpady. Lidé z eko bio subkultury často usilují o „zero waste“. Život bez odpadu je však velkou výzvou. Nicméně i v České republice už fungují „bezobalové“ obchody, kde si lze potraviny a drogerii nakoupit do vlastních nádob. Obalový materiál, plast, papír, sklo a kov, totiž tvoří až čtvrtinu obsahu komunálního směsného odpadu, přičemž by šel alespoň roztřídit do „barevných“ kontejnerů. Jsou i jiné cesty ke snížení množství odpadů?

Marta Kolářová ukazuje tu svou: „Bio odpad kompostuji. Dětem jsem dávala látkové pleny. Snažím se nekupovat výrobky na jedno použití. Bezobalové obchody už si našly místo i v Česku.

Bionýři

„Vážím si lidí, kteří překračují své pohodlí a snaží se konat dobro pro ochranu přírody a pro ostatní. Mají ze svého jednání dobrý pocit a žijí v souladu se svými environmentálními a etickými hodnotami,“ podotýká socioložka a na druhou stranu dodává, že aktivita jedince je jen kapkou v moři. Ekologicky udržitelně by se měla chovat celá společnost. Tito lidé, bionýři, razí určitou cestu a na jejich úspěších či nezdarech můžeme vidět, zda je uskutečnitelná i pro ostatní. Sami jdou spíše příkladem, než aby někoho přesvědčovali. Nejde o žádnou sektu, která by lpěla na jediné možné cestě.

Proměna lesnictví

České lesnictví už nebude jako dříve. Prochází změnami, jejichž cílem je respektovat přírodu, která se mění v důsledku klimatické změny. Co to znamená v praxi? Smrkové i jiné monokultury a stromy stejného stáří v dlouhých a přehledných řadách v budoucnu nahradí stromy v takřka rodinném uspořádání. Nové lesy budou pestré nejen druhově, ale i věkově. Pěstební postupy jsou lesníkům z historie dobře známy a není třeba vyvíjet nic nového.

„Hlavní a zásadní přerod však musí v prvé řadě proběhnout v našich hlavách. Přestat svazovat les do nefunkčních věkových schémat a nevytvářet úmyslně holiny. Je třeba přistupovat k lesu jako k živému společenstvu, kde každý strom i každý metr čtvereční je vlastně jedinečný.

tags: #zmeny #v #pristupu #spolecnosti #k #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Filmy a evropské peníze
• Ekologické a sociální aspekty těžby a obnovitelných zdrojů
• Volná místa v Pardubicích se zaměřením na ekologii
• Harmonogram svozu odpadu
• Historie Dominikánského náměstí