Značky znečištění ovzduší: Co znamenají a jak ovlivňují naše zdraví

Atmosférický aerosol je všudypřítomnou složkou atmosféry Země. Je definován jako soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic o velikosti v rozsahu 1 nm - 100 μm. Významně se podílí na důležitých atmosférických dějích, jako je vznik srážek a teplotní bilance Země.

Co je PMx?

Z hlediska zdravotního působení atmosférického aerosolu na člověka byly definovány velikostní skupiny aerosolu označované jako PMx (Particulate Matter), které obsahují částice o velikosti menší než x μm. Běžně se rozlišují PM10, PM2,5 a PM1,0.

Číslo za PM upřesňuje, o jak velkých částicích se bavíme - PM10 značí částice s průměrem 10 µm nebo menší, PM2.5 jsou částice menší než 2.5 µm a podobně. Protože částice nemají pravidelný tvar, měří se jejich tzv. ekvivalentní průměr.

Takto malé částice mohou mezi sebou aglomerovat nebo na jejich površích mohou kondenzovat páry a tak je zvětšovat. Jemná frakce obvykle obsahuje sírany, dusičnany, amoniak, elementární uhlík, organické sloučeniny, těžké kovy a stopové prvky.

Částice PM2,5 mají průměr 2,5 μm nebo méně (nikoli celoplošně) a jsou schopny volného pohybu v atmosféře. Pevné částice často obsahují popílek, saze a horniny. Částice se testují i na obsah polyaromatických uhlovodíků (PAH), polychlorovaných bifenylů (PCB), pesticidů (jako např. DDT) a těžkých kovů, protože tyto látky se snadno váží právě na tyto pevné částice obsažené v ovzduší, vodě a půdě.

Čtěte také: Ekologické značení MŽP

Atmosférický aerosol může být přirozeného i antropogenního původu. Hlavním přirozeným zdrojem jsou výbuchy sopek, lesní požáry a prach unášený větrem. Významné jsou také kapičky mořské vody, třebaže většina z nich spadne poměrně brzy zpět do oceánu. Přirozeného původu je i tzv. bioaerosol, zahrnující organismy jako jsou viry, bakterie, houby a případně jejich části a živočišné a rostlinné produkty (spory a pyl).

Odlišení PM10 a PM2,5 je používáno proto, že hrubší frakce PM10 proniká do oblasti horních cest dýchacích a jemná frakce PM2,5 hlouběji do dýchacího ústrojí, čímž se jeho nebezpečnost zvyšuje. Hrubá frakce je obvykle produkována mechanickými procesy - důlní činností, otěrem pneumatik, resuspenzí dopravou nebo větrem, utrháváním aerosolu z hladiny moří větrem, uvolněním nehořlavého materiálu při spalovacích procesech apod.

Částice jemné frakce typicky vznikají procesy nukleace - kondenzace, chemickými reakcemi z plynných prekurzorů nebo málo těkavých látek vzniklých při spalování či vypařených při vysokých teplotách.

Z ovzduší se aerosol dostává do ostatních složek životního prostředí pomocí suché nebo mokré atmosférické depozice. V principu platí, že čím menší průměr částice má, tím déle zůstane v ovzduší.

Částice jemného a hrubého aerosolu mají odlišné složení. Materiál zemské kůry (částice půd, zvětraných hornin a minerálů, prach) a bioaerosol tvoří většinu hmotnosti hrubého aerosolu, zatímco jemný aerosol je tvořen hlavně sírany, amonnými solemi, organickým a elementárním uhlíkem a některými kovy. Dusičnany jsou významnou složkou jak hrubého, tak jemného aerosolu.

Čtěte také: Značky Ekologického Nábytku

Prašný aerosol může také sloužit jako absorpční medium pro těkavé organické látky. Aerosol může působit na organismy mechanicky zaprášením. Zaprášení listů rostlin snižuje jejich aktivní plochu, u živočichů a člověka prach vstupuje do dýchacích cest.

Dalším problémem je toxické působení látek obsažených v aerosolu. Pevné částice v atmosféře ovlivňují energetickou bilanci Země, protože rozptylují sluneční záření zpět do prostoru. Podnebí ovlivňují tyto částice také svým účinkem na tvorbu oblaků. Jsou-li při tvorbě oblaků přítomny pevné částice ve velkém množství, bude výsledný oblak sestávat z velkého množství menších kapek. Takový oblak bude odrážet sluneční záření mnohem více, než oblak sestávající z částic větších.

Vliv na lidské zdraví

Částice atmosférického aerosolu se usazují především v dýchacích cestách. Místo záchytu závisí na jejich velikosti. Částice menší než 2,5 µm (PM2,5) se mohou usazovat v průduškách či plicích a způsobovat místními reakcemi zdravotní problémy. Částice menší než 1 µm (PM1) mohou vstupovat přímo do plicních sklípků či průdušinek, odkud se nesnadno dostávají zpět, proto jsou tyto částice nejnebezpečnější. Částice navíc často obsahují adsorbované karcinogenní či mutagenní sloučeniny.

Vliv pevných prachových částic na lidské zdraví tedy také závisí na přesném složení, protože na povrch částic se mohou sorbovat např. těžké kovy nebo polycyklické aromatické uhlovodíky s jejich deriváty (o kterých je pojednáno v samostatných kapitolách) a tím by docházelo k synergickému efektu a toxicita by se výrazně zvyšovala.

Přesné složení částic se významně liší podle způsobu jejich vzniku. Obecně lze však konstatovat, že inhalace částic PM2,5 poškozuje především dýchací soustavu. Účinek těchto částic na lidský organismus závisí na době expozice (délce vystavení organismu jejich působení).

Čtěte také: České turistické značky

Při krátkodobé expozici může docházet k vyššímu počtu zánětlivých onemocnění plic či průdušek, dle některých studií i k nepříznivým účinkům na srdečně cévní systém. Při dlouhodobé expozici může docházet k snížení plicních funkcí, snížení imunity (častá nemocnost), k vyššímu počtu chorob dolních cest dýchacích a k zvýšení výskytu chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) či k vzniku astmatu.

Toxicky působí také chemické látky obsažené v aerosolu (sírany, amonné ionty). V důsledku adsorpce organických látek s mutagenními a karcinogenními účinky může expozice PM2,5 způsobovat rakovinu plic (IARC - skupina 1), avšak mechanismy působení komplexních směsí nejsou dosud dobře popsány.

Prachové částice v ovzduší přinášejí především zdravotní rizika pro člověka a ostatní živé organismy. Toxicitu částic PM2,5 způsobují hlavně chemické látky obsažené v aerosolu. V roce 2013 zařadila Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) prašný aerosol mezi prokázané lidské karcinogeny skupiny 1.

Zdroje znečištění

Určité množství prachových částic v atmosféře je přirozené, problém nastává v okamžiku, kdy se jejich množství neúměrně zvyšuje. Prachové částice mohou být emitovány ze zdroje přírodního, např. při sopečné činnosti, nebo ze zdroje antropogenního (způsobeného člověkem), např. při spalování fosilních paliv, dopravě atd.

Hlavním antropogenním zdrojem znečištění v atmosféře je nedokonalé spalování uhlí, ropy, dřeva, odpadu a podobně. Další rozdíl mezi přírodním a antropogenním znečištěním je ten, že větší částice mají menší vliv na lidské zdraví. Sekundární zdroje jsou ty, které rozvíří suspendované částice, které se již usadily na zemi.

Mezi nejvýznamnější antropogenní zdroje patří lokální topeniště (ty se na znečištění podílí téměř 34 %), spalovací procesy, hlavně v automobilových motorech a elektrárnách, zemědělské práce, těžební činnosti atd.

Smog a inverze

Slovo smog se odvozuje ze dvou anglických slov: smoke - kouř a fog - mlha. V původním významu se jako smog označovala mlha znečištěná kouřem. V současné době se však jako smog označuje obecně silné znečištění ovzduší.

Rozlišují se dva typy smogu, londýnský a losangeleský. Londýnský (zimní smog nebo redukční) odpovídá původnímu významu pojmu smog, je směsí mlhy a kouře a obsahuje zejména oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku a polétavý prach, které jsou typickými produkty spalování uhlí.

Losangeleský smog, nebo též fotochemický, oxidační nebo letní naproti tomu neobsahuje mlhu ani kouř. Jeho vznik je typický za horkých letních dnů a má původ především ve výfukových plynech automobilů.

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší definuje v ustanovení § 10 odst. 1 „smogovou situaci“ jako stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v příloze č. Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích.

Za normálních podmínek teplota vzduchu s výškou klesá (cca 0,5 °C na každých 100 m výšky). Opačný stav, kdy teplota vzduchu s výškou stoupá, označujeme jako inverzi.

Inverze vzniká nejčastěji v zimě, kdy Slunce přes den nestačí ohřát zemský povrch, od kterého by se následně ohřál vzduch při zemi. Studený vzduch, který je těžší než teplý nad ním, nemá důvod proč by stoupal, kouř a spaliny se nemohou rozptýlit do vyšších vrstev atmosféry. Vzniká tzv. poklička a dochází k nahromadění všech škodlivin v dýchací vrstvě atmosféry.

Vzniká tehdy, poklesne-li teplota vzduchu pod teplotu rosného bodu. Skládá se z malých vodních kapiček nebo drobných ledových krystalků rozptýlených ve vzduchu. Mlha se od oblaku odlišuje pouze tím, že se dotýká zemského povrchu, zatímco oblak nikoliv.

Inverze i mlha ze své podstaty mohou být faktorem, který zabraňuje rozptýlení škodlivin vznikajících v daném místě a mohou tedy být jednou z příčin vzniku smogové situace.

Jak se chovat při smogové situaci

Všichni, kteří žijí a podnikají v lokalitě, kde nastala smogová situace, by měli svým jednáním minimalizovat množství vypouštěných škodlivin do ovzduší. Velké průmyslové a energetické zdroje musejí v těchto dnech být provozovány podle schválených regulačních řádů.

Občané by měli být více ohleduplní ke svému okolí a zejména ve dnech zvýšeného znečištění používat ve svých domácích topeništích ekologická paliva (např. suché dřevo, brikety). Dřevo určené k topení nesmí být mokré, ale ideálně 1 - 2 roky uskladněné na otevřeném vzdušném místě.

Měření znečištění ovzduší

V ochraně ovzduší rozlišujeme dva základní druhy měření - emisní a imisní. Emisní měření se provádí přímo u zdroje znečištění, imisní měření se provádí v okolí zdroje znečištění, nebo v dané lokalitě.

Měření částic PM10 v ovzduší má dva výstupy: 24hodinový průměr, kde imisní limit činí 50μg.m-3 (smí být překročen max. 35x za rok), a roční průměr v hodnotě 40μg.m-3 , který nesmí být překročen.

Velké firmy a provozy v našem okolí, zejména ty, které mají integrované povolení, musí plnit přísné emisní limity dané zákonem a platí poplatky za znečišťování ovzduší. V povolení provozu mají stanoveno, do jaké míry mohou znečišťovat okolí prachovými částicemi, a také interval a způsob měření těchto částic.

Fyzickým osobám zákon ukládá důležité povinnosti tak, aby se předcházelo znečištění prachovými částicemi.

tags: #znacky #znecisteni #ovzdusi #co #znamenaji

Oblíbené příspěvky:

• Svaz dovozců automobilů
• Likvidace aut Plzeňský kraj
• Komunální odpad Holýšov
• Likvidace odpadu
• Faktory ovlivňující odbourávání znečištění