Známé básně o přírodě: Seznam inspirací pro děti i dospělé

05.03.2026

Psát pro děti znamená objevovat svět, kde se žije na plné pecky, kde se člověk nikdy nenudí, kde zázraky života v nás ještě budí úžas a touhu přijít všemu na kloub. Psát pro děti, to znamená spolu s Františkem Halasem věřit, že „věčně naléhavé a opakované dětské PROČ a chtivá PROČ básníků nedají světu, aby zestaral“.

Proč číst básně o přírodě?

Dobří básníci svými texty pronikavě popisují radost, smutek, naději, zklamání, lásku, vztek - zkrátka niterné pocity, důvěrně známé všem lidem. Pomáhají nám, abychom zůstávali duchovně spolu, i když třeba zrovna nemáme poblíž nikoho, koho bychom mohli fyzicky obejmout.

Co by měla splňovat kvalitní básnička?

Musejí se kvalitní básničky pro recitační soutěž rýmovat? Samozřejmě, že ne! Musejí nutně obsahovat zastaralá slova a neřešitelné hádanky? Pochopitelně, že nikoli! Nejlepší poetové často používají obyčejný jazyk, jakým mluví matky na svoje děti.

Inspirace pro recitaci: Jaroslav Seifert a jeho sbírka Maminka

Básně vhodné k recitaci se dají čerpat z nejrůznějších Seifertových sbírek. Oblíbené básně se nacházejí v básnické sbírce s názvem Maminka. Tato básnická sbírka vznikla až po druhé světové válce. Jedná se o intimně laděné lyrické básně.

Všechny básně v této sbírce nějakým způsobem odkazují k autorově dětství. Promítají se do nich jeho vzpomínky nejen na maminku, ale na různé události, předměty a osoby spojené s dětstvím. Jak už název sbírky napovídá, básně jsou plné citu (především lásky a obdivu k matce. Básně ze sbírky Maminka provází také určitá nostalgie a smířenost s plynutím času, protože smrt čeká každého (V řadě básní se objevuje i motiv smrti maminky.) Kromě maminky se v básních objevují i další členové rodiny: otec, dědeček a strýc.

Čtěte také: Rovníkové ostrovy

Výhodou těchto básní pro recitaci je, že se rýmují. Nevýhodou je, že obsahují zastaralé výrazy, které dnes mladí již neznají. Seifert se navíc často snaží ve svých básních vyjadřovat vzletně (a zároveň jednoduše) a využívá k tomu svoji bohatou slovní zásobu. I to ale může v některých případech být nevýhodou při recitaci. Výhodou těchto básní je, že tématem jsou jednoduché, lidem často známé situace, předměty, osoby. Básně z této sbírky jsou ale vhodné spíše pro starší a zkušenější děti.

Ukázka básní ze sbírky Maminka

A pavoučka jsme nezabili.
pavouci síť nám zavěsili.
smetákem odtrhnout.
jsem věčně bez peněz.
pavoučku, klidně lez.

Motýly znám i každou kytku.
žluťásek! Kdepak mám svou síťku?
Však nesmím ven a učím se.
pak zeměpis a mluvnici.
a jaro běží ulicí.

Jiří Žáček a jeho tvorba pro děti

Pokud máte rádi říkanky a humor, určitě znáte Jiřího Žáčka. Děti jsou podle něj nejkrásnější a nejcennější na světě, protože svou spontaneitou a fantazií obrozují náš dospělý svět. Pro úplně nejmenší děti u nás můžete z děl Jiřího Žáčka pořídit zábavnou knížku Máte doma velrybu? Toto leporelo je o dětech, pohádkových bytostech, ztraceném měsíci a hlavně o zvířatech.

Další inspirace pro recitaci

Dobrá poezie vystihuje zážitky a fantazie, které většinou vnímáme podobně, ale nedokážeme popsat svými vlastními slovy. Josef Václav Sládek miloval český venkov a jeho přírodu. Josef Kožíšek obohatil naši mateřštinu legendární básničkou o polámaném mravenečkovi a zároveň byl odborníkem na univerzální nadnárodní jazyk - esperanto. Jiří Wolker patřil mezi první české skauty, ale bohužel zemřel velmi mladý na tuberkulózu. Jan Zahradníček vymyslel celou básnickou sbírku ve vězení, přestože tam neměl papír ani psací potřeby. Také Oldřich Mikulášek byl později dlouho zakázaným autorem, naštěstí však mohl psát aspoň soukromě, například o své rodné Moravě. František Hrubín založil legendární dětský časopis Mateřídouška a přitom byl odvážným občanem, který se zastával utiskovaných kolegů. Josef Kainar měl problematické dětství, svůj smutek však později dokázal vyjádřit skvělými jazzovými a bluesovými texty. Jana Skácela poslali nacisté na otrocké práce, ale naštěstí přežil a mohl vystudovat filosofii. Milan Kundera po sovětské okupaci emigroval, poté dosáhl světového úspěchu jako prozaik a svoji poezii zavrhl. Zdeněk Svěrák napsal oskarový film i řadu zlidovělých písniček a pohádek. Václav Hrabě nevědomky dodal slova několika perfektním songům, ačkoli nešťastnou náhodou zemřel ještě předtím, než byly zhudebněny. Karel Kryl se dočkal demokracie, avšak zklamaný následným vývojem zanedlouho poté zesnul.

Čtěte také: Příroda Ekvádoru a Galapág

Vítězslav Hálek: Večerní písně, V přírodě

Z Hálkovy lyriky jsou nejznámější a umělecky nejcennější VEČERNÍ PÍSNĚ (1859) a sbírka V PŘÍRODĚ (tři cykly, 1872-1874). Večerní písně! Po tolik desetiletí neodmyslitelný "zpěvník lásky"; básně, které inspirovaly mnoho hudebních skladatelů a malířů; jedna ze základních knížek domácí poezie...Večerní písně jsou nejen milostným zpěvem, nýbrž zároveň také básníkovým poselstvím, který vědomě přijímá úděl pěvce svého národa. Večerní písně byly prvním velkým básnickým činem Hálkovým, cyklus V PŘÍRODÉ je sbírkou předsmrtnou. Příroda je básníkovým zdrojem poezie, krásné a přirozené je jen to, co s ní žije v souladu. Zároveň se mu stala i věčným symbolem života a konkrétním obrazem tehdejšího společenského a politického zápasu. Proto také většina básní čerpá z jara přírody, které vzbuzuje nové naděje: příroda se probouzí ze zimního spánku, rodí se nový život.

Přes vzdálenost letopočtů, vývoj jazyka, literatury a celé společnosti zachovaly si Hálkovy verše (které ostatně našly řadu následovníků, a to až po současnost) své líbezné kouzlo... Zaposlouchejme se do jeho básní, rozeznělých hlasy těch, kteří se narodili o celé století později. Jsou to básně, které k nám promluvily nejživotněji, a je jich tolik, kolik dovolil rozměr gramofonové desky: z Večerních písní polovina, ze tří cyklů sbírky V přírodě zhruba šestina. Doufáme, že vznikl celek, který se za účasti čtveřice interpretů stal znějící partiturou, uměleckým tvarem.