Znečištění řek dopravou: Studie a dopady

Doprava je jedním z významných zdrojů znečišťování ovzduší. Prostřednictvím tohoto zdroje se do ovzduší dostávají především oxidy dusíku (zejména oxid dusičitý), suspendované částice frakce PM10 a PM2,5 (prachové částice), oxid uhelnatý a uhlovodíky. Všechny výše uvedené znečišťující látky mají řadu negativních dopadů na lidské zdraví i vegetaci. Platná legislativa pro ně stanovuje imisní limity, které však nejsou na řadě míst (města, okolí frekventovaných komunikací) plněny. Kromě toho je jejich neplněním ČR vystavena možnosti sankcí ze strany Evropské Komise.

Opatření ke snížení znečištění ovzduší způsobené dopravou jsou proto nezbytnou součástí strategických dokumentů v oblasti ochrany ovzduší - Národního programu snižování emisí (NPSE) a Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO). Realizace opatření by měla být řešena koncepčně a se zohledněním celé řady aspektů kvalitního života ve městech (životní prostředí, bezpečnost, pohodlí, parkovací plochy, alternativní způsoby dopravy, kvalitní hromadná doprava, atd.). Takové koncepční řešení nabízí např. Studie o vlivu dopravy na zdraví.

Dopad znečištění ovzduší na lidský mozek

Všichni víme, že dopravní znečištění škodí plicím a srdci, ale věděli jste, že může mít také negativní vliv na mozek? Výzkum zjistil, že znečištění ovzduší související s dopravou může vést k poklesu mentálních funkcí. Nová studie vědců z University of British Columbia a University of Victoria ukázala, že běžné úrovně znečištění dopravou mohou narušit funkci lidského mozku už během pouhých několika hodin.

„Po mnoho desetiletí se vědci domnívali, že mozek může být před škodlivými účinky znečištění ovzduší chráněn,“ řekl hlavní autor studie Dr. Chris Carlsten, profesor a vedoucí respirační medicíny. Pro účely studie vystavili vědci 25 zdravých dospělých výfukovým plynům z nafty a filtrovanému vzduchu v různých časech v laboratorním prostředí. Změny v mozku byly dočasné a konektivita účastníků se po expozici vrátila k normálu. Doktor Carlsten spekuloval, že účinky by mohly být dlouhodobé, pokud je expozice nepřetržitá. Nedávné poznatky rovněž naznačují, že dlouhodobé vystavení těmto znečišťujícím látkám může také vést ke zvýšenému riziku ischemické choroby srdeční, mrtvice či rakoviny.

Nová studie provedená na University of California potvrzuje, že dlouhodobé vystavení vzduchu znečištěnému automobilovou dopravou má vliv na dřívější a rychlejší propuknutí Alzheimerovy choroby. Zjištění tak potvrzuje předchozí domněnky o existenci tohoto spojení. Studie potvrdila, že ovzduší znečištěné dopravou u krys opravdu urychluje rozvoj Alzheimerovy choroby. „Překvapivé ale je, že se tak dělo nejen u těch krys, které měly k rozvoji této choroby genetické predispozice, ale i u krys, které tyto predispozice neměly. To je důležité, protože intenzivní doprava způsobuje znečištění ovzduší všude na světě.

Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší

V tuto chvíli vědci nedokážou přesně specifikovat, jaká složka v koktejlu znečištěného ovzduší je pro rozvoj nemoci klíčová. „Ve hře jsou samozřejmě výfukové plyny, prachové částice, částice z opotřebovaných pneumatik, vibrace a hluk. Podobně rozsáhlá analýza HEI v roce 2022 dospěla k obdobným závěrům v souvislosti s rakovinou plic a rozvojem astmatu u dětí i dospělých. Často čteme o odhadovaných počtech předčasných úmrtí v důsledku znečištění ovzduší. V ČR to má být až 11 tisíc lidí ročně. Nová metaanalýza tedy přidává těmto číslům na váze a můžeme jen doufat, že povede k rychlejšímu politickému rozhodování v této oblasti, např. k plošnému zavádění nízkoemisních zón v centrech měst.

Nízkoemisní zóny

Nízkoemisní zóny jsou nástrojem k omezování znečištění ovzduší z dopravy ve městech. Podstatou jejich fungování je omezení vjezdu určitých skupin vozidel (na základě emisní kategorie, do níž příslušné vozidlo spadá) do města, příp. jeho části. Ačkoli na území ČR nebyla doposud žádná nízkoemisní zóna vyhlášena, jedná se o nástroj, který funguje v řadě evropských měst, podrobnější informace o nich lze nalézt např.

Emise z dopravy a alternativy

Bez kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů. Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy.

V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob. Celkové emise z dopravy v EU v roce 2020 dosáhly 670 milionů tun CO2, což je srovnatelné s celkovými emisemi evropského průmyslu. Celkový výkon osobní dopravy byl v témže roce 8 750 miliard osobokilometrů.

Jak ukazuje graf výše, různé druhy osobní dopravy přispívají k celkovým emisím skleníkových plynů v různé míře. Nejvíce emisí (téměř 85 %) produkují automobily a letadla, přestože zajišťují pouze 72 % celkového přepravního výkonu - auta s 52 % výkonu mají 64% podíl na emisích, letadla s 20 % výkonu se na emisích podílejí z 24 %. Poměr mezi množstvím emisí a přepravním výkonem se nazývá emisní intenzita. V osobní dopravě se emisní intenzita počítá v emisích na osobokilometr (oskm).

Čtěte také: Znečištění veřejných toalet

Znalost emisní intenzity umožňuje srovnat různé druhy dopravy a jejich vliv na životní prostředí. Kromě emisní intenzity hraje u emisí z osobní dopravy významnou roli i vzdálenost, na kterou se cestující dopravují. Ne všechny dopravní prostředky jsou pro každou cestu stejně vhodné, proto je důležité v úvahách o různých typech dopravy délku trasy zohlednit.

Na kratší trasy do vzdálenosti 500 kilometrů, jako je například cesta z Prahy do Brna, volí lidé nejčastěji osobní auto nebo vlak. Na středně dlouhých trasách mezi 500 a 3 000 kilometry (např. cesta z Prahy do Bruselu) převažuje využití automobilů. Emise z osobní dopravy na velké vzdálenosti je možné snížit například změnou některých cestovních zvyklostí, jako je výměna delších cest za kratší (třeba prostřednictvím podpory místní turistiky), ne vždy je také cestování nutné (některé služební cesty může nahradit videokonference).

Převaha osobních automobilů v regionální osobní dopravě je do značné míry způsobena jejich pohodlností a flexibilitou, což je obzvláště důležité v oblastech, kde je hromadná doprava omezená nebo neexistuje. Současné trendy, jako je rostoucí popularita práce na dálku a online nakupování, mění i způsoby, jak lidé městský prostor využívají. S tím, jak lidí ve městech přibývá, nabývá na významu také potřeba kvalitní městské a příměstské dopravy.

Při dalším strategickém plánování proto bude důležité více myslet na udržitelnější způsoby osobní dopravy. Zejména plánovat a budovat infrastrukturu pro nemotorizovanou dopravu, protože ta je pro cesty do 10 km (v městském prostředí) zpravidla nejvýhodnější. Pouhá elektrifikace automobilové dopravy stačit nebude, protože emise skleníkových plynů nejsou jediný problém, který automobily ve městech způsobují. Zabírají také hodně místa, přinášejí další znečištění a snižují bezpečnost dopravního provozu pro ostatní - zejména pro chodce a cyklisty.

V osobní dopravě v Evropě i v Česku dnes lidé spoléhají především na auta. Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny. Změna způsobu dopravy - spočívající v tom, že dopravní prostředek s vysokou emisní intenzitou je nahrazen tam, kde to jde. Vytváření příležitostí pro změnu chování - navazuje na první bod - aby lidé preferovali méně emisně intenzivní dopravu, musí pro ně být atraktivnější. Snižování potřeby cestovat - strategickým plánováním při budování měst a jejich revitalizaci se zaměřovat na snižování vzdáleností, které lidé potřebují urazit na nákup, za prací nebo s dětmi do školky. Kromě toho je možné také podporovat místní turistiku a práci na dálku.

Čtěte také: České rybářství a kvalita vody

Vliv lodní dopravy

Roku 2020 začalo platit nařízení, které omezilo množství emisí síry z lodní dopravy. Díky tomu se podařilo výrazně snížit poškozování lidského zdraví důsledky mezinárodního obchodu. Ale současně to přispělo k oteplování planety. Od té doby ale přibyla spousta kvalitních důkazů, které dokazují, že právě čistší lodní doprava je paradoxně hlavní příčinou nečekaného zvýšení teplot.

Pravda je, že dopad tohoto způsobu dopravy není z hlediska klimatické změny rozhodně zanedbatelný. Odvětví dopravy je opravdu jedním z nejvýznamnějších přispěvatelů ke znečištění a mezinárodní lodní doprava globálně představuje přibližně tři procenta světových emisí skleníkových plynů. Vliv silniční dopravy je přitom asi pětkrát vyšší. Jenže oč méně emisí oxidu uhlíku lodě uvolňují, o to více chrlí do atmosféry jiných zplodin, a to oxidů síry. Ty pocházejí z nekvalitních paliv, jež se v lodní dopravě používají.

Toto znečištění netvoří skleníkové plyny, nýbrž částice, které oteplování naopak zpomalují. Jak je to možné? Tyto aerosolové částečky působí jako kondenzační jádra, na nichž se pak sráží vodní pára a vzniká oblačnost. V podstatě tedy fungují podobně jako kondenzační páry za letadly, ale mají mnohem větší rozsah a také se nad oceánem déle udrží.

Takhle to fungovalo až do roku 2020, kdy vstoupilo v platnost dlouho plánované globální nařízení, podle nějž musely emise síry z paliva klesnout ze 3,5 procenta na pouhého půl procenta. Cílem bylo snížit množství těchto zdraví škodlivých částic, které mají negativní dopad hlavně na obyvatele přístavních měst. A zabralo to. Snížení vedlo prakticky skokově k více než 80procentnímu poklesu celkových emisí oxidů síry z lodní dopravy. Ale s vedlejším efektem, jímž se stalo snížení množství i četnosti výskytu mořských oblaků, které z těchto aerosolů vznikají. Mraky tedy odrážely méně světla, které pak dopadalo na temnou mořskou hladinu a ohřívalo ji. Což vedlo k zahřátí planety a mohlo to způsobit výše popsaný rozdíl mezi očekáváním a realitou.

Autoři pomocí něj zjistili, že za rekordně vysoké teploty je opravdu částečně zodpovědné právě povinné snížení emisí sulfátů z mezinárodních lodních tras v roce 2020. A také příčina přesně odpovídá předpokladům: Snížení množství aerosolových částic v atmosféře snižuje pokrytí oblačností; tím se snižuje schopnost mraků odrážet sluneční záření zpět do vesmíru. Nicméně nová studie ukazuje, že právě v roce 2023 byl právě vliv lodní dopravy zcela zásadním. „Z bezprecedentního horka se po započtení této skutečnosti stal normální teplý rok,“ řekl hlavní autor studie Daniele Visioni.

Podle něj tyto výsledky rozhodně neznamenají, že by se tyto snahy o snižování znečištění měly omezit. „Zlepšení kvality ovzduší je okamžité a každý se pro něj vždycky rozhodne. Poučením je, že o kompromisech rozhodujeme neustále,“ dodal.

Znečištění ovzduší v ČR a jeho dopady

Aby se skutečně zlepšilo prostředí, v němž žijeme, musí vláda přijít s vylepšením zákona a také s konkrétními programy, které pomohou vyčistit vzduch. Z vládní zprávy vyplývá, že na území České republiky představuje největší problém jemný prach (částice PM10, PM2,5) a benzo(a)pyren. V místech zatížených dopravou, jakými jsou velkoměsta Praha, Brno a Ostrava, jsou to navíc oxidy dusíku.

V závěrech ministerstvo uvádí, že oproti roku 2012 klesl počet obyvatel vystavených nadlimitním dávkám škodlivin v ovzduší. Důvodem zlepšení v roce 2013 je ale mimořádně mírná loňská zima a dobré rozptylové podmínky. Za papírovým zlepšením počtu smogových situací a regulací pak stojí změna zákona v roce 2012, kdy byly výrazně zvýšeny limity pro vyhlašování smogových situací.

Špatná situace panuje i v dalších velkých městech. Navzdory vládnímu optimismu byli obyvatelé a obyvatelky Brna na konci roku 2013 vystaveny 72x celodenním nadlimitním dávkám polétavého prachu v ovzduší, což je dvojnásobek zákonného limitu. Pokud chtějí ministři vyčistit vzduch a zároveň snížit naši závislost na uhelných dolech i dovozu paliv, musí stát také pomoci rodinám se zateplováním domů či přestat blokovat připojování střešních solárních elektráren.

Významnou příčinou znečištění ovzduší zůstává v České republice spalování hnědého uhlí, a to jak ve velkých elektrárnách a teplárnách, tak v domácnostech. Podle studie Greenpeace připraví české hnědouhelné elektrárny každoročně o život téměř 1.700 lidí. Jan Rovenský, vedoucí energetické kampaně Greenpeace, uvedl: “Pokud chceme zásadním způsobem zlepšit kvalitu ovzduší v českých městech a vesnicích, s uhlím to prostě nepůjde.

Hlukové znečištění z dopravy

Ke znečišťování ovzduší a riziku nehody se nyní na černou listinu údajných hrozeb způsobovaných automobily přidává i jejich hluk. Tvrdí to studie odborného lékařského časopisu Journal of the American College of Cardiology, specializujícího se na kardiologii. Autoři studovali hlukovou zátěž, neboli zvukové znečištění tvořené dopravou, a jeho vliv na srdeční nemoci. Měření provedené televizní stanicí zjistilo, že hluk normálního automobilu se pohybuje okolo 70 decibelů.

Znečištění řek plasty

Řeky nenesou do moří jen život, ale také odpadky. Jak potvrzuje výzkum německých hydrologů, devět desetin objemu plastových odpadků v oceánech má na svědomí jen deset řek. Jen deset řek světa je odpovědných za 90 % vstupu plastových odpadků do oceánu. A ne, žádná z této desítky se nenachází v Evropě nebo ve Spojených státech. Plasty do moří dlouhodobě masivně přesouvá osm řek v Asii a dvě v Africe.

Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt.

Námořní doprava: Ekologická katastrofa, nebo zázrak?

Těžkou volbu má firma, která si přeje své zboží přepravovat, pokud možno šetrně k životnímu prostředí. Letecká přeprava z hlediska ekologie nepřipadá v úvahu, železniční doprava exceluje v hlukové zátěži a kamiony rozhodně nejsou symbolem zelené logistiky. Pokud se podíváme na dopravní tepny - moře nebo řeku a silnici - z hlediska bezpečnostního, bez váhání si řekneme, že lodní doprava je bezpečnější. Málokdy vidíme, aby se srazily dvě lodě, zatímco v případě silniční dopravy, je to zcela běžné. Plavba je všude ve světě vnímána jako jedna z nejekologičtějších způsobů dopravy.

V posledních letech se zintenzivnilo úsilí o ještě čistší vodní dopravu. I mohutné nově postavené kontejnerové zaoceánské lodě se vyznačují nejmodernějšími systémy čištění spalin v souladu s mezinárodním nařízením IMO 2020 o snižování emisí oxidu síry. Neustálá snaha o technologická vylepšení přispívá k tomu, že námořní přeprava zboží například mezi Asií a Evropou se zdá být ekologičtější volbou než doprava kamionová, nebo železniční. Podle odhadů se přepravuje na kontejnerových lodích více než 90 procent veškerého zboží na světě.

Pokud se zaměříme na informační sdělení agentury EEA, uvádí se zde, že nejnižší uhlíkovou náročnost v rámci motorizované dopravy vykazuje železniční a lodní doprava.

Proč vznikají a stále dokola se řeší studie na nové možnosti lodní říční dopravy, kdy je potřeba říční tok upravit či rozšířit? Díky přebudování vodního toku pro říční nákladní plavbu budou zničeny další funkce říčního toku - vodárenská, rekreační, protipovodňová, produkční, samočistící, destrukční, vědecká, stabilizační, klimatická, migrační, biologická. Pokud má být vodní doprava ekologická, oceány, moře a vodní toky lze využít jen tak, jak jsou a nepřebudovávat jejich toky.

tags: #znečištění #řek #dopravou #studie

Oblíbené příspěvky:

• Chemický odpad Praha
• Dopady lidské činnosti na životní prostředí
• Co je imobilizovaný dluhopis
• Jak vyčistit ucpaný odpad vany?
• Dopady ekologických havárií