Společnosti mohou k financování činnosti používat vlastní a cizí kapitál. Vlastní kapitál je tvořen vklady vlastníků do podniku a zadrženým ziskem. Investoři za prostředky vložené do podniku obdrží majetkový podíl (vyjádřený např. akciemi) a stávají se tak vlastníky. Tento majetkový podíl drží až do samotného prodeje či zániku společnosti.
Mohou tak přímo participovat na růstu firmy, který není potenciálně ničím omezen. Financování vlastním kapitálem je vhodnější v případě rizikových či málo likvidních investic. Výhodou financování vlastním kapitálem je také fakt, že firma nemusí vyčleňovat prostředky na pravidelné splátky dluhu. V případě, že se ale firma dostane do problémů, jsou nejprve uspokojovány pohledávky věřitelů.
Využití cizích zdrojů k financování podnikové činnosti představuje úvěry v různé podobě, jež je společnost povinna splatit. Výhody a nevýhody jsou přesně opačné v porovnání s investicí do vlastního kapitálu. Investor nemá možnost napřímo těžit z růstu firmy, jelikož ta svůj úvěr splácí v souladu s dohodnutými podmínkami. V případě úpadku jsou však pohledávky věřitelů uspokojovány přednostně, a proto je cizí kapitál pro společnost levnější. Od určité míry zadlužení však roste riziko úpadku.
Dluhopis (bond, obligace) je cenný papír vyjadřující závazek emitenta (dlužníka) vůči věřiteli (investorovi). Věřitel kupuje za své peněžní prostředky dluhopis vydaný emitentem. Dluhopis patří společně s akciemi mezi nejvíce frekventované cenné papíry. Cílem emitenta (např. společnosti či státu) je získání kapitálu pro financování své činnosti.
S dluhopisy jsou tedy spojena určitá práva a povinnosti - investorovo právo na splacení dlužné částky a zároveň povinnost emitenta toto právo uspokojit. Dlužník tak v předem stanovených intervalech vyplácí držiteli dluhopisu pravidelnou kupónovou platbu (úrok za vypůjčení kapitálu), pokud je součástí dluhopisu, a zároveň ke stanovenému datu splatnosti vyplatí držiteli předem stanovenou částku, tzv. jmenovitou hodnotu.
Čtěte také: Vše o emisních normách
Dluhopisové operace bývají ve většině zemí upraveny legislativou, v České republice o problematice dluhopisů pojednává zákon č.
Kupónová sazba je procentní sazba, která určuje, kolik procent z jmenovité hodnoty je investorovi vyplaceno ve formě kupónových plateb za určité období (v případě sazby per annum - zkráceně p.a. - za rok).
Ilustrační příklad: Investor na počátku nakoupí dluhopis za 10.000 Kč se splatností 5 let, jeho jmenovitá hodnota je rovna ceně (= 10.000 Kč), kupónová sazba je rovna 5 % p.a. a kupón je vyplácen jednou ročně. Za rok držby dluhopisu investor obdrží 5 % ze jmenovité hodnoty, tedy 500 Kč.
Ve výše uvedeném příkladě je kupón vyplácen jednou ročně. To však není pravidlem, výplata kupónu může být prováděna pololetně, čtvrtletně nebo i jinak. Proto je vždy nezbytné identifikovat frekvenci výplaty kupónu (kolikrát za dané období je kupón vyplácen). Pokud bude frekvence rovna 2, kupón je emitentem vyplacen dvakrát ročně.
Dluhopisy a kupóny měly dříve fyzickou podobu. Držitel tak kupón ke dni výplaty odtrhl a emitent mu vyplatil odpovídající částku.
Čtěte také: Více o pamětních emisích
Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení
tags: #imobilizovaná #emise #dluhopisu #definice