Voda je fascinující živel, což si uvědomíme při pohledu nejen na širý oceán, ale také na majestátní řeky, před kterými je často nutné mít respekt. Řeky dokážou být krásné, ale také zrádné i nebezpečné.
Říční síť zprostředkovává transport sedimentů, organického uhlíku, dusíku a řady dalších živin, které si život v oceánech pro sovu existenci žádá. Řeky tak vlastně spojují ekosystém moří s pevninou. Pochopitelně, tento kontakt dvou různých světů nemusí být nutně jen pozitivní. Z pevniny proudí řekami do moří i znečišťující látky, včetně nyní tolik diskutovaných plastových odpadků.
Když se řekne „majestátní řeka“, většině lidí nejspíš vytane na mysli Amazonka. Její povodí zaujímá více než 7 milionů kilometrů čtverečných a její průtok je větší, než má sedm dalších největších samostatných řek dohromady. Jenže i Amazonka má - stejně jako další velké světové toky - svoje problémy, z nichž velkou část mají na svědomí lidé. Podle aktuálních statistik se v povodí Amazonky nachází 412 přehrad, z toho 151 na šesti nejvýznamnějších přítocích. Brazilská vláda přitom plánuje další projekty, protože vidí velký potenciál v tvorbě elektřiny pomocí hydroelektráren.
Ty sice na první pohled působí jako relativně čistý zdroj energie, který má ale na pohled druhý spoustu nezamýšlených důsledků na životní prostředí. Horší je však narušení ekosystémů a biodiverzity, nucené zaplavení velké plochy území a s tím spojené násilné vystěhování nejen zvířat, ale i lidí, obzvláště v zemích s ne až tak demokratickým zřízením. I místní funkcionáři tak otevřeně hovoří o erozi a sesuvech půdy na březích řeky, a dokonce i konfliktech kvůli nedostatku půdy v okolí přehrady.
Řeky jsou kritickou součástí ekosystému, poskytují vodu miliardám lidí a jsou domovem mnoha ryb a zvířat. Znečištění v celosvětovém měřítku, jako je vypouštění průmyslových, městských a zemědělských odpadů poškodilo říční ekosystém a ohrozilo přístup k čisté pitné vodě.
Čtěte také: Globální dopady znečištění řek
V některých světových řekách se našla koncentrace antibiotik, která je třistakrát vyšší než bezpečná úroveň. Uvádí to první globální studie tohoto druhu na světě. Bezpečnou úroveň nejvíc překročil lék metronidazol, který se používá k léčbě bakteriální infekce včetně kožní a ústní. Na jednom místě v Bangladéši jeho koncentrace přesáhla bezpečnou hladinu třistakrát. Nejčastěji se objevovala látka trimethoprim, která byla zjištěna na 307 ze 711 zkoumaných míst. Používá se k léčení infekcí močového traktu. Třeba lék ciproflaxacin, který léčí bakteriální infekce, tuto hranici překračoval na 51 místech.
Podle výzkumného týmu byla bezpečná úroveň nejčastěji překročena v Asii a Africe, ale poměrně často i v Evropě a Severní a Jižní Americe. Situace je podle badatelů velmi vážná a znečištění antibiotiky lze považovat za celosvětový problém. Nejhorší je v Bangladéši, Keni, Ghaně, Pákistánu a Nigérii. Z Evropy je tam tom nejhůř jedno místo v Rakousku. Studie ukázala, že riziková místa se většinou nacházejí nedaleko čističek odpadních vod, septiků nebo tam, kde dochází k politickým střetům, jako například na izraelsko-palestinských hranicích.
Výsledky jsou velmi znepokojivé, protože ukazují, že říční systémy jsou antibiotiky znečištěné víc, než se myslelo. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil.
Řeky nenesou do moří jen život, ale také odpadky. Zdaleka ne rovnoměrně. Jak potvrzuje výzkum německých hydrologů, devět desetin objemu plastových odpadků v oceánech má na svědomí jen deset řek. Jen deset řek světa je odpovědných za 90 % vstupu plastových odpadků do oceánu. A ne, žádná z této desítky se nenachází v Evropě nebo ve Spojených státech. Plasty do moří dlouhodobě masivně přesouvá osm řek v Asii a dvě v Africe.
Možná proto se studie Helmholtzova centra stala předmětem kontroverzí. „Máme tu deset řek, u kterých by snížení znečištění o 50 % vedlo ke globálnímu poklesu znečištění oceánů o 45 %,“ říká na základě počítačových modelů Schmidt. Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil sice disponují vpravdě obřím povodím i ohromují i svou délkou toku, ale povětšinou vedou jen jednou zemí. A to zpravidla zemí, které ve světovém měřítku zrovna neprosluly svým propracovaným systémem čištění vody, ochranou vodních zdrojů, propracovaným odpadovým hospodářstvím nebo kladným vztahem k ekologii.
Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší
Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami. „Jen pro srovnání, roční přínos Londýnem protékající řeky Temže ke znečištění oceánů plasty je kolem devatenácti tun,“ říká Schmidt.
Nejposvátnější řeka v Indii a zároveň třetí největší řeka na světě je základnou takřka dvou miliard lidí, ale i přesto je masivně znečištěna v důsledku vypouštění surových odpadních vod a chemikálií. Vědci popsali změny řeky, na které je závislý průmysl, zemědělství i náboženství v nejlidnatější zemi světa. Za vysychání podle nich mohou změny klimatu i znečištění.
Řeka Ganga je některými uctívaná jako bohyně, která přináší život, očišťuje a přináší klid a mír. Životodárná tepna, kterou proudí voda pro přibližně 600 milionů lidí v Indii i sousedních zemích, teď ale vysychá. Podle mezinárodní studie zažívá nejhorší období sucha za posledních třináct set let a hlavním viníkem je člověk.
Vědci upozorňují, že současné vysychání řeky je závažnější než jakékoli zaznamenané sucho v její historii. Zjistili to poté, co rekonstruovali průtok řeky právě za období třinácti set let a vytvořili pak časovou osu. Autoři tvrdí, že vysychání řeky Gangy v letech 1991 až 2020 je o 76 procent horší než předchozí nejhorší zaznamenané sucho, ke kterému došlo v šestnáctém století. Řeka je totiž nejen celkově sušší, ale sucha jsou nyní častější a trvají déle. I když podle nich ve změnách hrají roli některé přirozené klimatické vzorce, hlavní vliv má oslabení letního monzunu. A za to je zodpovědná lidská aktivita.
Negativní vliv má rovnou několik lidských aktivit: těmi hlavními jsou oteplování Indického oceánu a také znečištění ovzduší antropogenními aerosoly. Jedná se o drobné kapičky a jemné pevné částice, které pocházejí mimo jiné z továren, automobilů a uhelných elektráren a které mohou snižovat množství srážek. Autoři studie navrhují dva hlavní postupy, pomocí nichž by chtěli situaci alespoň částečně řešit. Tím nejjednodušším by mělo být zlepšení klimatických modelů, které selhávají v tomto konkrétním předvídání daného problému. Současně volají po zavedení adaptivních strategií hospodaření s vodou, které by měly dokázat zmírnit dopady nedostatku vody.
Čtěte také: Znečištění veřejných toalet
Řeka Citarum, klíčová vodní tepna Západní Jávy v Indonésii, si vysloužila smutnou pověst nejznečištěnější řeky na světě. Její hladina je na mnoha místech téměř neviditelná pod vrstvou plovoucího odpadu. Navzdory těmto intenzivním snahám se problém každým rokem zhoršuje.
Jedním z hlavních zdrojů znečištění jsou stovky textilních továren, které vypouštějí chemikálie přímo do vody, včetně těžkých kovů, jako je rtuť nebo olovo. K tomu se přidává komunální a zemědělský odpad, včetně plastů a pesticidů. Pro více než 25 milionů lidí žijících v povodí Citarumu představuje řeka paradoxní zdroj - poskytuje vodu, ale zároveň vážně ohrožuje jejich zdraví. Kontaminace vody způsobuje kožní nemoci, infekce a další zdravotní komplikace. Indonéská vláda v roce 2018 zahájila ambiciózní program Citarum Harum s cílem revitalizovat řeku. Plán zahrnuje výstavbu čistíren odpadních vod, regulaci průmyslových emisí a zalesňování břehů.
Přesto je pokrok pomalý a místní obyvatelé si stěžují na nedostatečnou podporu i kontroly. „Potřebujeme větší zapojení komunit a průmyslu, aby se situace zlepšila,“ uvedla organizace Clean Currents Coalition, která na projektu spolupracuje. Řeka Citarum zůstává výstražným symbolem toho, jak lidská činnost ničí přírodní zdroje. Mnozí odborníci upozorňují, že podobné problémy by mohly brzy postihnout i další řeky, pokud se globálně nezmění přístup k hospodaření s odpady a ochraně vodních zdrojů.
Stačí se tedy pouze podívat na řeky a vidíme, že se u nás máme ještě docela dobře. Vody máme i přes suché léto a málo podzimních srážek zatím dost a síť vodních toků je zde i díky profilu krajiny hustší než ve většině ostatních zemí světa. A i když nás naše vody občas potrápí záplavami, rozhodně způsobují méně problémů než jinde.
tags: #znečištěné #světové #řeky