Znečištění vody v Africe: Kritický problém a možná řešení

Více než 70 % povrchu naší planety pokrývá voda, přesto je nedostatečný přístup k čisté vodě jedním z nejpalčivějších problémů současnosti. Špatná kvalita vody ovlivňuje různé aspekty života společnosti, od šíření nemocí přes růst úrody až po dětskou úmrtnost.

V některých oblastech světa vede nedostatek hygienické infrastruktury, zařízení na úpravu vody nebo hygienických latrín k hrozivým krizím v oblasti čisté vody. V roce 2015 trpělo 29 procent lidí na světě nedostatkem přístupu k bezpečně upravené pitné vodě. Více než dvojnásobek tohoto počtu je ohrožen kontaminací vody v důsledku nesprávného nakládání s odpadními vodami.

Otevřené vyprazdňování jako hlavní příčina znečištění

V několika zemích světa přispívá ke znečištění vody především otevřené vyprazdňování - praxe, kdy se k odkládání výkalů používají pole, lesy, jezera, řeky nebo jiná přírodní otevřená místa. Téměř miliarda lidí na celém světě stále praktikuje otevřené vyprazdňování namísto používání toalety.

Obzvláště rozšířená je tato praxe v jihoasijských zemích, jako je Indie a Nepál, kde ji praktikuje přibližně 32 % lidí v regionu. Ačkoli je otevřené kálení nejčastější ve venkovských komunitách, stále se vyskytuje i v oblastech s přístupem k hygienickým zařízením, což ukazuje na potřebu osvětových kampaní, které by poučily o nebezpečnosti této praxe. Znečištění z otevřeného kálení navíc komplikuje kontaminace způsobená přírodními katastrofami, jako jsou opakující se povodně.

Situace v subsaharské Africe

V subsaharské Africe je podíl obyvatel praktikujících otevřené kálení o něco menší - přibližně 23 %, ale 40 % obyvatel nemá k dispozici nezávadnou pitnou vodu. V tomto regionu je navíc nerovnost mezi pohlavími výraznější než v jižní Asii. V subsaharské Africe musí více než 25 procent obyvatel chodit pro vodu 30 minut nebo déle, což v naprosté většině případů připadá na ženy a dívky.

Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší

Tento trend, kdy jsou ženy pověřeny odpovědností za sběr vody, se týká mnoha rozvojových zemí a ubírá jim kriticky důležitý čas na vytváření příjmů, péči o děti a domácí práce. V Africe navíc hrozí vysoké riziko dezertifikace, což ještě více sníží dostupnost sladké vody a v budoucnu zvýší hrozbu nerovnosti v zásobování vodou.

Dopady klimatických změn

Podle odborníků dopadají největší klimatické změny na chudé státy afrického kontinentu. Ty přitom produkují méně než procento škodlivého oxidu uhličitého a ovzduší tak skoro neznečišťují. Kilimandžáro, nejvyšší hora Afriky, která leží na pomezí Keni a Tanzanie, je v ohrožení. Sněhová čepice takzvané Svítící hory by mohla kvůli změnám klimatu do 20 let úplně zmizet. Odborníci varují, že už teď ledovce dramaticky ubývají.

Sníh na Kilimandžáru zásadně ovlivňuje celé okolí. Když roztaje, zasáhne to lidi i divoká zvířata v chráněné rezervaci Amboseli na úpatí hory. Nedostatek vody ale sužuje celou východní Afriku. Dopadla na ni smrtící kombinace - 5 let špatné úrody, sucho a vysoké ceny potravin. V ohrožení je podle OSN 23 milionů lidí v sedmi zemích. Etiopská vláda už v říjnu požádala mezinárodní společenství o potravinovou pomoc pro víc než šest milionů lidí. Etiopie je po Nigerii druhou nejlidnatější zemí Afriky.

Iniciativa Velké zelené zdi

Velká zelená zeď představuje jednu z nejambicióznějších environmentálních iniciativ na světě, jejímž cílem je vytvořit pás zeleně táhnoucí se napříč africkým kontinentem od Senegalu na západě až po Džibuti na východě. Tento projekt, který zasahuje do 22 afrických zemí a pokrývá oblasti suchých savan a polopouští Sahelu, byl poprvé představen v roce 2005 a v roce 2007 jej oficiálně přijala Africká unie.

Projekt má ambici obnovit do roku 2030 sto milionů hektarů degradované půdy, což by mělo vést k absorpci přibližně 250 milionů tun oxidu uhličitého, tedy množství odpovídající ročním emisím přibližně 50 milionů osobních automobilů. K roku 2023 bylo obnoveno přibližně 30 milionů hektarů, což představuje zhruba třetinu původního cíle. Nejvíce aktivní jsou Etiopie, Nigérie a Senegal.

Čtěte také: Znečištění veřejných toalet

Přesto projekt přináší významné ekologické a ekonomické přínosy. Druhy s ekonomickým využitím, jako akácie produkující gumový arabský pryskyřici, baobab, tamarind nebo moringa, zajišťují dodatečný příjem milionům lidí a zvyšují hodnotu místního hospodářství. Z ekologického hlediska by dokončení Velké zelené zdi mohlo snížit průměrnou teplotu v některých oblastech Sahelu o 0,5 až 1 °C, čímž by došlo k omezení klimatických extrémů a podpoře stability ekosystémů. Projekt ukazuje jak celý kontinent může aktivně reagovat na klimatické hrozby vlastním inovativním způsobem a nabízí model udržitelného rozvoje, který může inspirovat i další regiony světa ohrožené desertifikací.

Problémy v Etiopii a snahy o zlepšení

OSN má v rámci boje s chudobou vytyčené milníky, pomocí kterých chce dosahovat měřitelných výsledků. Na roky 2015 - 2030 byly stanoveny tzv. Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals - SDGs). Cíl číslo 6 se týká vody, kanalizace a hygieny a má za úkol zajistit dostupnost vody, sanitačních zařízení a udržitelné hospodaření s nimi.

Index lidského rozvoje (HDI) Rozvojového programu OSN (UNDP) zařadil Etiopii na 174 místo ze 188 sledovaných zemí a stávající hrubý národní důchod na obyvatele (pro rok 2014 1428 USD/ob. stanovený metodou parity kupní síly) činí z Etiopie jednu z nejchudších zemí světa . Země má zhruba 100 milionů obyvatel a tamní vláda investuje v rámci programu dlouhodobého rozvoje (Universal Access Plan - UAP) do vodovodní infrastruktury zhruba 250 milionů USD ročně. Značná část investic směřuje i do venkovských oblastí, které jsou obecně nejméně rozvinuté.

Například celková gramotnost na etiopském venkově nedosahuje 50%, ekonomika je zcela závislá na zemědělství a samo obživě a vodovodní infrastruktura je do značné míry decentralizovaná. Hlavním zdrojem pitné vody ve venkovských oblastech jsou povrchové nechráněné zdroje typu kaluží a rybníčků, které jímají dešťovou vodu, dále potoky a řeky. Jejich nestabilita je daná závislostí na příchodu období dešťů a vysoká míra zákalu a znečištění dostupnost pitné vody ještě více snižuje.

Etiopie má na 8 000 oblastních celků, tzv. wored, které jsou nejnižší administrativní jednotkou v zemi. Na území woredy se nachází desítky obcí (bez místní samosprávy, vedené tradičními vůdci) a stovky vodních zdrojů. Jedná se o kopané či vrtané studny, veřejná odběrná místa napojená na distribuční síť, či chráněná prameniště s gravitačním rozvodným systémem. Na území státu se nachází přes 170 000 takových zdrojů. Obecně 30 - 40 % vybudovaných vodních zdrojů není v provozu z důvodu blíže nespecifikované poruchy a obyvatelé jsou závislí na nechráněných povrchových zdrojích.

Čtěte také: České rybářství a kvalita vody

Jedním z příkladů je woreda (obdoba okresu) Alaba, v regionu jižních národů (SNNPR), nacházející se nedaleko hranic s Jižním Súdánem a Keňou. Na rozloze cca 1 000 km2 žije v 75 obcích cca 200 000 lidí. Oblast je čistě zemědělská a farmy jsou nerovnoměrně rozesety po krajině, aniž by byly zřejmé hranice či jakákoli centra obcí. Hladina podzemní vody se pohybuje v rozmezí od 90m do 360 m pod povrchem a typicky u většiny vrtů je čerpána z hloubky přes 200m. V okrese je celkem 45 vrtů s vydatností od 2 do 5 l/s. Distribuční potrubí má většinou délku ne více než 3-5 km rozvádějících vodu do maximálně 10 stojanů. Jedno odběrné místo pokrývá průměrně 26,25 km2 a teoreticky na něho připadá 4 581 odběratelů.

Všechny zdroje v okrese spravuje okresní vodohospodářský úřad s kapacitou asi 10 techniků. Denní provoz vrtů obhospodařují tzv. vodní komise, sestávající se z vybraných obyvatel obcí, na jejichž území se vrt nachází. Ty ovšem mají neoficiální status. Úkolem komise je zajišťovat běžný provoz zdroje a vybírat za vyčerpanou vodu peníze, za které se nakupuje nafta do generátoru pohánějícího čerpadlo. Z těchto peněz je také placena základní údržba, jako je například výměna rozbitých kohoutků, filtrů, oleje atd. V případě větší poruchy komise nahlásí problém a provedení opravy pak závisí na kapacitách okresního nebo regionálního vodovodního úřadu.

Hlavním problémem účinné správy vodních zdrojů je absence strategického plánování a účinného nakládání s daty. Dále to jsou následující témata, která představují hlavní výzvy v efektivním využití zdrojů:

• Nedostatek prostředků k rychlé a efektivní správě vrtů - a to jak na oblastní tak i regionální úrovni.
• Nedostatečná kvalifikace techniků - Vrty jsou často velice vytížené a neprofesionálně, nárazově, provozované - dochází k přetěžování jak čerpacích tak i pohonných jednotek (generátorů).
• Nejasný status vodních komisí - Vodní komise provozující vrty, jsou složené z často negramotných farmářů a potýkají se jak s častou výměnou členů tak i nedostatečnou vzdělaností a technickou, finanční a administrativní znalostí.
• Obsah fluoru ve vodě - Vzhledem ke své poloze na dně Velké příkopové propadliny jsou v Alabě geologicky specifické podmínky.

V oblastech, kde je absence alternativních chráněných vodních zdrojů, jsou lidé závislí na podzemní vodě a vzrůstá riziko fluorózy - onemocnění způsobené nadměrným příjmem fluoridových solí. V Alabě zaznamenáváme kombinaci využívání povrchových a podzemních vodních zdrojů. V období dešťů je relativní dostatek dešťové vody shromažďované v rybníčcích či jiných jímacích nádržích.

Řešením je budování nových zdrojů jímajících kvalitní podzemní vodu, což znamená pro obyvatele cílové oblasti nezpochybnitelný pokrok. Pro udržitelné využívání zásob podzemních vod je však nezbytná evidence těchto zdrojů a jejich odběrů, optimalizovaná v kontextu znalostí hydrogeologických struktur a na ně vázaných bilančních zásob.

V tomto ohledu byla vytvořena národní databáze vodních zdrojů (National WASH inventory). Úskalím databáze je ovšem její aktualizace, která se týká zahrnutí nových zdrojů, ale především informace o okamžité provozuschopnosti daného zdroje.

Jedním z řešení aktualizace dat je jednak elektronické hlášení poruch samotnými odběrateli (vodní komisí) formou textových SMS zpráv posílaných po GSM síti a dále pak zapojení telemetrických stanic a automatických odečtů čerpané a distribuované vody. Oba pilotní přístupy jsou nyní testovány českou neziskovou organizací Člověk v tísni o.p.s. ve spolupráci s regionálním vodohospodářským úřadem v hlavním městě Regionu jižních národů v Awasse.

Sesbíraná a aktuální data umožňují mapové analýzy dostupnosti vodních zdrojů pro obyvatele venkovských oblastí. Prostorové zobrazení lokalit vodních zdrojů spolu rozmístěním obydlí umožňuje přesně zaměřit místa, která jsou dále než 1,5 km od nejbližšího zdroje. Tato místa jsou pak cílem investic do vodovodní infrastruktury či případně humanitárních intervencí v případě dlouhotrvajícího sucha.

Dalším řešením nedostatečné správy vodních zdrojů je investice do středního odborného vzdělávání. Jde o podporu oborů vodního hospodářství a elektromechaniky na vodohospodářském oddělení středních odborných škol a to lepším provázáním teorie a praxe, modernizaci osnov a výukových metod.

Je nutné se věnovat vzdělávání dospělých tedy zaměstnanců vodohospodářských úřadů, zvyšovat schopnosti správců vodovodních sítí, budování kapacit techniků a operátorů vodovodních sítí působících na úrovni okresů a komunit.

Kritická situace v Somálsku

Situace v Somálsku je kritická. Předpokládá se, že v červnu bude čelit akutnímu hladu 4,6 milionu lidí. Počet vážně podvyživených dětí mladších pěti let se od začátku roku vyšplhal z 1,7 milionu na 1,8 milionu. Z tohoto počtu se očekává, že 479 000 dětí bude silně podvyživeno a v ohrožení života bez okamžité pomoci. Krize podvýživy se v Somálsku zrychluje rychleji, než se předpokládalo a zhoršují ji sezónní výzvy a následky sucha z roku 2024.

Nedostatek finančních prostředků již vedl k uzavření zdravotnických center, říká Ummy Dubow, ředitelka CARE Somálsko. „Každý den slyšíme v centrech, která provozujeme, bezpočet lidských tragédií. Těhotné ženy obětují svou výživu, matky sledují, jak jejich děti chřadnou kvůli akutní podvýživě, a mladé dívky jsou nuceny opustit školu, aby pomohly rodinám přežít. Bez adekvátních programů pro potraviny, zdraví a výživu prudce vzroste zátěž nemocí a úmrtí mezi ženami a dětmi."

Matka Sucdi vzpomínala na bezmoc, když její dítě umíralo na těžkou podvýživu - dokud nouzová péče v zařízení podporovaném CARE nezachránila jejímu dítěti život. „Myslela jsem, že jsem své dítě ztratila. Ale dnes je naživu - a dokud se jí daří, to je pro mě všechno,“ říká.

„Byli jsme nuceni zastavit život zachraňující programy, které podporovaly tisíce žen a dětí. Pro mnohé je to rozsudek smrti. Na tento Den dětí, kdy si připomínáme důležitost každého dětského života, si pojďme uvědomit, že i ti nejzranitelnější na druhém konci světa si zaslouží naši pozornost a pomoc. Každý dar, každý projev solidarity, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Tabulka: Financování humanitárních plánů pro Somálsko (květen 2024)

Projekt "Voda pro Kauti"

Oblast Kauti leží asi 80 km jihozápadně od hlavního města Nairobi a má rozlohu zhruba 15 km2. Žije zde okolo 30 000 lidí, kteří se živí výhradně zemědělstvím a jsou zcela závislí na přírodních zdrojích pitné vody.

Tak vznikl projekt „Voda pro Kauti“, jehož cílem bylo nashromáždit finanční zdroje na sanaci vody v oblasti, usnadnit lidem přístup k vodě a zlepšit čistotu vody pitné, což by výrazně zkvalitnilo život místních obyvatel - zvýšila by se zemědělská produkce a klesla míra ohrožení obyvatelstva hladem.

Realizace projektu začala 6. září 2010 za účasti keňské firmy Mooni Contractors a pod odborným dohledem firmy Poyry s.r.o. z Brna. Na projektu se aktivně podíleli členové místní komunity, kteří prováděli zemní práce a zdarma asistovali při montáži.

Společně se zbudováním závlahového systému byla provedena sanace vývěru poblíž Yanzonga primary school. Místo vývěru bylo postupně zahloubeno a uzavřeno do betonové jímky, ve které se voda akumuluje, odtéká potrubím do zásobního tanku a odtud gravitačně do dvou distribučních míst, z nichž jedno je u hlavní veřejné cesty a druhé v areálu školy.

Podařilo se rovněž zbudovat systém sběru dešťových vod na dalších třech školách, a to s využitím tanků z KPS. Škola v roce 2012 disponovala dvěma nezávislými zdroji vody přímo v areálu - 10 tanky na dešťovou vodu (každým o objemu 50 000 l) a vrtem s vydatností převyšující spotřebu. Proto se komunita dohodla s vedením KPS, že část tanků bude dána k dispozici školám, které žádný vodní zdroj nemají. Nakonec bylo přemístěno šest tanků: dva do školy Kauti Secondary School, dva do Kikombi Secondary School a dva do St.

Pomoc v Malawi

Provincie Mchinji leží v Malawi asi tisíc metrů nad mořem a je to jedno z nejchudších míst na Zemi. Většina venkovanů tam nemá žádné peníze. Jedí kukuřici, kterou sklidí na mizerné půdě. Pokud nesklidí, umírají hlady.

Česko-slovenská neziskovka International Humanity, kterou zakládal lékař Rastislav Maďar, pomáhá lidem v Malawi k důstojnému životu.

Osmdesát procent obyvatel Malawi žije na venkově a živí se převážně zemědělstvím, případně prodejem zemědělské produkce. Koncem roku se snaží zasít kukuřici a potom čekají, jestli zaprší, aby mohli na jaře sklízet. Pokud nezaprší, znamená to, že zůstanou bez jídla.

tags: #znečištění #vody #Afrika

Oblíbené příspěvky:

• Bioplyn a udržitelné zemědělství
• Pasivní odpor Greenpeace
• Tipy pro Úchvatné Snímky Přírody
• Praktické plastové koše
• Prezentace s přírodním motivem