Biologická rozmanitost neboli biodiverzita zahrnuje veškeré formy života na Zemi - od genů přes druhy až po celé ekosystémy. Její hodnota je nezměrná. Za prvé se jedná o bohatství živých organismů na planetě - jako živé bytosti si proto zasluhují existenci samy o sobě. Zároveň je ale biodiverzita i základem zdravého životního prostředí a je naprosto klíčová pro životy lidí a fungování společnosti.
V posledních několika desetiletích pozorujeme, že tvůrci politik často nemají k dispozici snadno využitelná shrnutí aktuálních vědeckých závěrů. Naopak pro vědeckou obec často není snadné se zorientovat v typu otázek, na které při nastavování politik potřebují političtí zástupci odpovědi. Vědecko-politické platformy, jako je IPBES, tento problém řeší, protože politické představitele a vědce propojují. Jsou proto nezbytné k propojení nejnovějších vědeckých poznatků s praktickými politickými rozhodnutími.
Biologická diverzita je klíčová k udržení zdravého ekosystému. Díky ní dýcháme čistý vzduch, pijeme pitnou vodu, jíme pestrou stravu, máme úrodnou a kvalitní půdu a můžeme využívat nespočet druhů rostlin na výrobu léků i kosmetiky. Ztráta biodiverzity má nejen vážné ekologické a zdravotní důsledky, ale také enormní ekonomické dopady, které dnes stále častěji znepokojují finanční a podnikatelskou sféru.
Podle závěrů rozsáhlého projektu Hodnocení ekosystémů na začátku tisíciletí (Millennium Ecosystem Assessment, MA) se do konce 21. století stane změna podnebí nejdůležitějším činitelem působícím na biodiverzitu. Na druhé straně odpovídající péče o biodiverzitu může dopady klimatických změn na fungování ekosystémů a lidskou společnost do určité míry zmírnit a napomoci lidské civilizaci se jim přizpůsobit.
Probíhající změna podnebí již v současnosti ovlivňuje nezanedbatelným způsobem biologickou rozmanitost na všech třech výše zmiňovaných úrovních, fungování ekosystémů a podmínky pro kvalitní život lidí. Dnes už tisíce publikací přibližují vliv klimatických změn na celou škálu taxonů, ekosystémů, hospodářských odvětví a společenských struktur.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Zranitelnost druhů, biotopů a ekosystémů je důsledkem kombinace vlastností jednotlivých druhů, stupně vystavení prostředí změnám a schopnosti se uvedeným změnám přizpůsobit. Změny podnebí zřídkakdy působí na biodiverzitu odděleně, ale vždy současně s jinými činiteli, především spolu s využíváním území a jeho změnami, invazními nepůvodními druhy a požáry.
Na suchozemské organismy působí nejvíce teplota prostředí, množství a sezonní rozložení srážek, na vodní organismy kromě teploty také pH vodního prostředí. Zaznamenané dopady klimatické změny na druhy se týkají zejména následujících aspektů:
Druhy mají tři možnosti, jak na změnu podnebí reagovat: Změnou lokalit osídlených v rámci areálu rozšíření, kupř. šířením do vyšší nadmořské výšky, nebo mimo něj, např. posunem celého areálu rozšíření směrem k pólům. Prostorová odpověď bývá obvykle výsledkem působení změny podnebí na populační dynamiku určitého druhu kombinovanou s jeho schopností šířit se prostorem.
Mezi organismy, na které změna podnebí dopadne nejvíce, řadíme druhy už dnes ve zvýšené míře ohrožené vyhynutím nebo vyhubením, druhy přirozeně vzácné, endemické, zejména vysokohorské druhy, některé stěhovavé druhy, druhy s omezenou schopností šířit se prostředím a dlouhověké, pomalu dospívající druhy.
Pokud se jejich rozšíření nezmění, mohou se s novými podmínkami vnějšího prostředí vyrovnat chováním, kupř. posunem období rozmnožování nebo selekčním tlakem, který v populaci určitého druhu upřednostní genotypy (soubory veškeré genetické informace určitého organismu) lépe přizpůsobené novým podmínkám.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Četné druhy se účinně přizpůsobily specifickým klimatickým podmínkám a v případě jejich náhlé změny na ni nestačí reagovat a vyhynou. Ještě nedávno se přepisovalo z učebnice do učebnice, že zatím neznáme žádný druh suchozemské fauny nebo flóry, který by v nedávné době zcela vymizel právě v důsledku změny podnebí. Dnes víme, že viditelné změny v rozložení srážek v průběhu roku negativně ovlivňují mj. žáby obývající pralesy ve Střední a Jižní Americe do té míry, že ropucha zlatá (Bufo periglens), osídlující pouze určitý horský zalesněný hřeben v Kostarice, vyhynula úplně.
Znečištění ovzduší, vody a půdy způsobuje pokles počtu druhů a ohrožuje lidské zdraví. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.
Světelné znečištění ohrožuje biodiverzitu skrz změnu nočních návyků (jako je reprodukce a migrace) hmyzu, obojživelníků, ryb, netopýrů a dalších zvířat. Taktéž může ovlivnit rostliny narušením jejich přirozeného cyklu den-noc. Příkladem může být hmyz, který se aktivně shromažďuje kolem světelných zdrojů, dokud nezemře vyčerpáním. Světelné znečištění tedy může v případě hmyzu snižovat jeho celkovou biomasu a velikost populace a prostřednictvím změn relativního složení populace dále působit na potravní řetězec.
Změny využívání území a s nimi související rozpad, poškozování a úbytek biotopů představují v současnosti v celosvětovém měřítku pro biodiverzitu největší hrozbu. Změna podnebí s velkou pravděpodobností urychlí šíření invazních druhů. Proto je důležité uvažovat o dopadech změn podnebí v souvislosti s ostatními činiteli a jejich přímým vlivem na biologickou rozmanitost (synergický efekt).
Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší. Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu. Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích. V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin.
Strategie EU v oblasti biodiverzity stanoví ambiciózní a dalekosáhlý program opatření k zastavení úbytku biologické rozmanitosti v EU i na celém světě. Jedná se o náročnou výzvou, které je potřeba čelit pro zajištění stabilní budoucnosti na naší planetě a naplnění cílů Green Deal. K uskutečnění ambiciózní vize je třeba zapojení celé společnosti od majitelů půdy po spotřebitele, podnikatele, občanské organizace a další subjekty napříč Evropou.
Studie zdůrazňuje několik klíčových přístupů pro udržitelnou ochranu a obnovu biodiverzity:
Ve vytváření transformativní změny a udržitelné budoucnosti může hrát svou roli úplně každý. Jde jak o individuální změny chování - například naše volby ohledně toho, co kupujeme a jak cestujeme, tak i o kolektivní jednání a změny politik na národní a mezinárodní úrovni. Všichni se však můžeme také přímo podílet na vytváření změn, zejména prostřednictvím komunitních iniciativ, které přispívají k tomu, aby naše vlastní okolí bylo udržitelnější.
tags: #vliv #znečištění #na #biodiverzitu