Dopady znečištění a kácení lesů

Nemám nic jiného než respekt k lesníkům, kteří již nyní praktikují či propagují přírodě blízké hospodaření zahrnující ochranu lesních stanovišť odpovídající současnému poznání. Nicméně s hodnocením naší kampaně za omezení kácení v lesních porostech starších 120 let, které napsal ředitel Školního lesního podniku Křtiny Tomáš Vrška, nemohu souhlasit.

Začnu odzadu, co se nám v kampani podařilo? K čemu přímo či nepřímo přispěla?

• Podařilo se dotlačit soukromého vlastníka k podepsání smlouvy o dočasné ochraně vzácných lesů u Horního Jiřetína v blízkosti Národní přírodní rezervace Jezerka.
• Díky účasti ve více než 40 správních řízeních se nám podařilo snížit počet stromů ve starých porostech, které mají být v Krušných horách pokáceny, řádově o tisíce.
• V současné době vzniká CHKO Krušné hory, kde mají I. a II. zóny překrýt místní vzácné staré lesy.
• Podepsalo se memorandum o udržitelném hospodaření ve Ždánickém lese, kde mají vzniknout i nová chráněná území na zhruba 10 % rozlohy, z toho bude přibližně třetina v bezzásahovém režimu.

My samozřejmě opíráme svoji kampaň i o vědecká zjištění z oboru ekologie lesa. Je vědecky prokázáno, že čím je les starší - tedy čím déle je ponechán přírodě a jejím procesům postupného odumírání stromů a přirozené obnovy, tím více se v něm rozvíjí také biodiverzita - to zmiňuje i pan Vrška a nejsme tedy v tomto v rozporu.

Přírodě ovšem necháváme jen velmi malou část lesů - porostů starších 120 let je u nás okolo 9 % z celkové rozlohy všech lesů. Porostů starších 150 let je naprosté minimum - takhle starých bučin máme podle lesnických map maximálně 8000 hektarů a navíc se v nich i dnes kácí.

Je to i kvůli tomu, že myšlení řady majitelů lesů a lidí ve vedení Lesů ČR je bohužel stále zabetonované v minulém (možná dokonce v předminulém) století, takže si neumějí představit nic moc jiného než vykácení lesa, který dosáhl vyššího věku (říkají mu přestárlý les) a následnou obnovu řízenou člověkem.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Proto má smysl se podívat i na lesy starší 120 let a přestat s jejich plošným kácením. V řadě porostů nad 120 let se totiž skrývají už dnes biologicky velmi cenná území, nebo mají vysoký potenciál se takovými území v blízké budoucnosti stát.

Konec kácení v lesích starších 120 let je samozřejmě zjednodušení našich požadavků, které je uchopitelné pro laickou veřejnost lidi a které má vyvolat diskuzi o problematice.

A co tedy přesně chceme?

• Ukončit současné rozsáhlé a plošné kácení v lesích starších nad 120 let, a to především ve státních lesích.
• ukládání uhlíku v těchto lesích.

Naše požadavky na ochranu starých lesů vychází z vědeckých poznatků, mezinárodních úmluv a evropských nařízení, k nimž se Česko zavázalo, a s přáním velké části veřejnosti. Náš požadavek na omezení kácení v lesích starších 120 let směřuje primárně na státní lesy, z nichž největší část - 1 200 000 hektarů - spravují Lesy ČR.

Ty by měly v lesích, které patří nám všem, upřednostňovat hlavně mimoprodukční funkce lesa a nedělat z nich - jak stojí v programovém prohlášení současné vlády - ”továrny na dřevo”. Bohužel Lesy ČR intenzivně hospodaří a chtějí i nadále kácet všude možně, některé národní přírodní rezervace s nejpřísnější ochranou nevyjímaje. Pokud na ně někdo netlačí, je pro ně nepředstavitelné vyčlenit další porosty přírodě.

Je nám vytýkáno, že chceme chránit nehodnotné lesy či že chceme zničit dřevozpracující průmysl. Ani jedno z toho samozřejmě nechceme. Souhlasíme s tím, že potřeba ochrany každého porostu má být prověřena, což se před vyhlášením chráněného území vždy děje. A se zástupci dřevozpracujícího průmyslu jsme se samozřejmě stýkali a s našimi požadavky na omezení kácení ve starých porostech žádný velký problém neměli.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Apokalypsa českého dřevařského průmyslu, kterou Vrška popisuje, je tedy dost přehnaná a spíše úsměvná. Naopak někteří zástupci dřevařského průmyslu by uvítali, aby se problematika starých lesů co nejvíce vyjasnila a nastavila se v oblasti striktní ochrany přírody konkrétnější pravidla.

Kácení starých porostů stále probíhá, a to i ve státním vlastnictví. Těženy jsou i porosty starší 150 nebo 200 let. Příkladem jsou určitě Krušné hory, kde Lesy ČR chtějí vytěžit minimálně 15 000 stromů starších 120 let, přestože se jedná o Evropsky významnou lokalitu a připravuje se zde vyhlášení CHKO. Mnoho z těchto lesů je starších 150 nebo 170 let.

Porost, který Lesy ČR vykácely bez povolení a nelegálně, jak potvrdila Česká inspekce životního prostředí i Ministerstvo životního prostředí, byl starší 250 let. Analýza Agentury ochrany přírody a krajiny navíc ukázala, že pokud by zde vlastníci - a to hlavně Lesy ČR - hospodařili podle současných lesních hospodářských plánů, zmizely by do konce desetiletí všechny porosty starší 161 let, kvůli kterým byla Evropsky významná lokalita vyhlašována.

Lesy ČR ale kácí staré porosty také v CHKO Brdy, CHKO Jeseníky, v Jizerských horách a samozřejmě do nedávna kácely ve Ždánickém lese a EVL Chřiby tak nešetrným způsobem, že to kritizovali nejen místní lidé, ale i odborná veřejnost a vědci.

Zvedli jsme požadavek na ochranu starých lesů plných biodiverzity a vázající uhlík, protože jsme se nemohli dívat na to, jak jsou tyto porosty káceny a nevratně ničeny. Proto jsme svou kampaň nazvali prostě a jednoduše - Nekácejte.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

To masivní kácení, kterého jsou lidé svědky, je to, co je nejvíce trápí, protože jejich lesy jsou pro ně důležité, potřebují je a spojují si s nimi krásné vzpomínky. A to víme, protože - jak ostatně píše Krajhanzl - věnujeme čím dál více pozornosti sociologicko-psychologickému porozumění veřejnosti a před zahájením “horké” části kampaně jsme si od lidí žijících v blízkosti starých lesů vyžádali zpětnou vazbu.

I proto byla naše kampaň u lidí tak úspěšná - petici za záchranu starých lesů podepsalo přes 40 tisíc lidí. Stovky lidí nám psali o kácení starých lesů, které sami zažili ve svém okolí a se kterým nesouhlasí, posílali fotografie, informace, GPS souřadnice. Komunikujeme s lidmi pořád a jejich přáním je zastavit současné plošné kácení a ochránit přírodu. Naopak z toho, že s nimi Lesy ČR nekomunikují a ignorují jejich přání, jsou lidé vesměs naštvaní.

To, že se naše kampaň nelíbí Lesům ČR a dalším majitelům lesů, kteří mají máslo na hlavě, je proto celkem pochopitelné.

V současné době probíhá proces, který se bytostně dotýká i vzácných starých lesů bohatých na biodiverzitu. Všechny státy světa se v Montrealu rozhodly, že aby zastavily celosvětovou krizi biodiverzity, budou do roku 2030 chránit 30 % rozlohy planety, a třetinu z toho přísně. K tomuto cíli se přidala i Česká republika. A my chceme, aby staré lesy bohaté na biodiverzitu byly jedním z ekosystémů, který bude do nových, přísně chráněných území zařazován prioritně.

S ochranou starých lesů přitom počítají i platné evropské strategie. A dává smysl, že předtím, než tyto lesy získají ochranu, kterou si zaslouží, by bylo dobré v nich zbytečně nekácet, aby nedošlo k jejich nevratnému poškození či úplnému zničení.

Jenže je tu jeden problém. Česká republika se dosud systematicky ochraně starých lesů bohatých na biodiverzitu nevěnovala dostatečně. Vznikla sice databáze přirozených lesů, ale ukazuje se, že řada cenných porostů - včetně zmíněné EVL Východní Krušnohoří či Ždánického lesa - v ní vůbec nejsou.

Dnes teprve vzniká mapa starých lesů, které jsou z hlediska biodiverzity cenné a zatím nemají dostatečnou ochranu. Vědci z České zemědělské univerzity se přitom ve své práci zaměřují na porosty starší 130 let. Zatím je ještě brzy na definitivní závěry, ale znovu zopakuji, že je velmi žádoucí v těchto lesích nyní nekácet, alespoň do doby, než budou plně zmapovány.

Má poslední poznámka se týká Ždánického lesa. V něm se dlouhodobě hospodaří a to hospodaření v minulosti nebylo nijak zvlášť nešetrné. Ovšem v letech 2020 až 2023 zde proběhly rozsáhlé těžby, pří nichž postupně vznikaly velké a na sebe navazující paseky. Tahle těžba vedla k paradoxní situaci, že jsou ve Ždánickém lese místa, kde se postavíte a vidíte na kilometry daleko.

Vzhledem k tomu, že zástupci Lesů ČR tvrdili místním, že je kácení nutné, protože ho potřebují téměř výhradně české firmy na výrobu nábytku, místní lidé nás poprosili, jestli bychom mohli zjistit, jestli jeto pravda.

Měli jsme s trackováním dřeva zkušenost, protože jsme již dříve odsledovali ilegálně vytěžené dřevo z Krušných hor na pilu v Chomutově a upozornili na to úřady. Ty mají totiž podle současné legislativy zabránit uvádění ilegálně vytěženého dřeva na trh.

GPS trackery umístěné ve Ždánickém lese ukázaly, že jen zásilka s čerstvě vytěženým dřevem skončila v lokální dýhárně Dyas v Uherském Ostrohu a použila se tedy způsobem, jakým by se tak cenná obnovitelná surovina jako dřevo měla primárně využívat.

Klády, které zůstávaly po vytěžení na místě dlouhé měsíce, v jednom případě skončily jako palivové dříví ve štěpkárně v Hodoníně a v dalších třech zásilkách odjely postupně do papírny ve slovenském Ružomberku, kterou provozuje firma Mondi, evropská jednička ve výrobě jednorázových papírových sáčků a kartonových obalů. To nám samozřejmě nepřijde jako dobrý způsob, jak využívat dřevo ze starých, biologicky cenných lesů.

Dalším způsobem - díky dokumentaci používané v železniční dopravě - jsme pak zjistili, že vlaky se dřevem ze Ždánického lesa jezdí do rakouského Lenzingu, kde se z nich vyrábí viskóza pro textilní průmysl.

Ovšem zjistili jsme ještě jednu věc, kterou jsme nikdy nepublikovali - totiž že dřevo ze Ždánického lesa jezdí kromě Slovenska a Rakouska i do Německa. Tam jsme ovšem byli schopní dosledovat zásilku jen na hraniční přechod, proto jsme tuto informaci dosud nevyužili.

Pokud je to ale tak, jak Vrška píše, že všichni (tedy kromě nás, místních lidí či médií) dobře vědí, kam se dřevo ze Ždánického lesa vozí a co se tam s ním dělá, třeba nám teď někdo řekne, kde přesně v Německu končí dřevo ze Ždánického lesa a na co se tam používá.

Je také důležité říci, že byť jsme byli jednou z prvních poboček Greenpeace, která se na trackování dřeva vytěženého ze starých lesů zaměřila, podobné aktivity probíhaly na různých místech Evropy. Naše kampaň totiž vždy byla součástí celoevropské kampaně za záchranu starých lesů.

Polští kolegové zjistili, že papírna Mondi v Ružomberku, která v minulosti narostla do obřích rozměrů a nyní se má ještě rozšiřovat, vysává dřevo nejen ze Slovenska a ze Ždánického lesa, ale i z polských starých lesů.

Rumunští kolegové a kolegyně zjistili, že dřevo z cenných starých lesů v Karpatech dostává certifikát FSC a končí u firem dodávajících nábytek pro firmu Ikea. V Německu vyšetřování zjistilo, že dřevo ze starých lesů je spalováno v elektrárnách. Ve Švédsku rozsáhlé vyšetřování ukázalo, že místní vzácné lesy končí jako surovina pro výrobu kartonů pro e-commerce.

Naše zjištění o kácení starých lesů v Česku proto zveřejnila v angličtině i organizace Greenpeace International v rámci série reportů Nature Crime Files.

Třešničkou na dortu je, že my sice nemáme problém s používáním dřeva v dýhárně Dyas, místopředseda představenstva této firmy Jan Václavík má ale problém s námi a s ochranou přírody obecně. A vzhledem k tomu, že je také šéfem Lesnicko-dřevařské komory, spustil kampaň proti ochraně přírody s názvem Hospodaříme s odpovědností, v rámci níž těsně před podpisem memoranda o ochraně a hospodaření ve Ždánickém lese mimo jiné uspořádal několik debat v místních obcích.

Sice na nich přesvědčoval jen pár přesvědčených, ale zazněly na nich takové nesmysly, že se proti této kampani vymezili vědci a označili ji za dezinformační. Lesy ČR ovšem tuto kontroverzní kampaň podpořily a platily z veřejných peněz.

A zatímco si před ministry Petrem Hladíkem a Markem Výborným sypal ředitel Lesů ČR popel na hlavu za nešetrné a kritizované kácení a Lesy ČR se teprve domlouvaly na nových, odpovědných způsobech hospodaření ve Ždánickém lese s Agenturou pro ochranu přírody a krajiny, v tu samou chvíli slavnostně přijeli představitelé kampaně do regionu a říkali, že Lesy ČR hospodaří s odpovědností a velmi drsně se vymezovali proti právě připravovanému memorandu o šetrném hospodaření a vyšší ochraně Ždánického lesa.

Bylo by skvělé, kdyby pan Vrška vedle kritiky naší kampaně dal nějaký upřímný veřejný feedback i na kampaň Hospodaříme s odpovědností, jak Lesům ČR, tak především panu Václavíkovi, protože jemu se - jak jsme zjistili - nic ošklivého neříká.

P.S.: Ještě jedna věc - žádný současný management Greenpeace, o kterém píše Vrška, neexistuje. V Česku fungujeme na principech tealové organizace a nehierarchicky na základě týmů, které se specializují a věnují se do hloubky různým oblastem či kampaním. I to je jedna z věcí, která se změnila od publikování vzpomínaného článku Jana Krajhanzla reflektujícího situaci v roce 2014.

Kvůli vlnám horka, sucha a přemnožení kůrovce došlo v Česku k velmi rychlému odumírání smrkových lesů a velkoplošnému kácení. Vzniklé holé plochy, takzvané holiny, se staly výrazným zdrojem oxidu uhličitého a přispívají tak ke zvyšování jeho koncentrace v atmosféře a dalšímu oteplování planety, upozorňuje expertka na půdu Eva Dařenová.

Když se vykácí les, tak se logicky příjem oxidu uhličitého fotosyntézou značně sníží, protože zmizí zelené stromy a les tak nemá tento plyn čím pohlcovat.

„Tím se sice zastaví i přísun čerstvých organických sloučenin pro půdní mikroorganismy, ty ale začnou rozkládat mrtvé kořeny. Navíc aktivita půdních mikroorganismů závisí i na teplotě prostředí a dostupnosti vody. Když se les vykácí, je půda daleko více osluněna a tím i teplejší. Zároveň na ni dopadne více srážek, protože je nezadržují koruny stromů. Tím pádem jsou mikroorganismy na vykácené ploše aktivnější a rozloží více organické hmoty, která se v půdě hromadila po desetiletí. Postupem času se půda pokryje čerstvou vegetací a uhlíkový „rozpočet“ v půdě se zase vyrovná. Nicméně uvolněný oxid uhličitý ani ztrátu půdní organické hmoty a živin krátce po vykácení už nikdo nevrátí.

„Lesy se vždy kácely, kácí a kácet budou. V České republice je podle ní několik cest, jak s poměrně malými náklady přinést výrazné zlepšení. Například je u nás stále povolené takzvané holosečné kácení, kdy se jednorázově vykácí všechny stromy a vznikne tak velká holá plocha, a to na ploše až jeden hektar. „V jiných zemích, například ve Slovinsku, je holosečné kácení zákonem zakázáno. Upřednostňují se styly hospodaření, kdy se kácejí pouze vybrané stromy nebo se dělají jen malé mýtiny. V připravované novele lesního zákona jsou holoseče do velikosti jednoho hektaru stále ponechané jako možný způsob obnovy porostu.

Před kůrovcovou kalamitou mezi lety 2000 a 2015 přitom vzniklo každý rok v Česku 20 až 25 tisíc hektarů nových holin. V letech nejintenzivnějšího kácení kvůli kůrovci (2019-2021) to bylo 50 až 55 tisíc hektarů ročně, což odpovídá rozloze Prahy.

„Vysokému zastoupení smrku v našich lesích nahrává i stále platná přísná lhůta pro zalesnění v zákoně o lesích. Ten ukládá zalesnění holiny na lesních pozemcích do dvou let od jejího vzniku a smrk je často nejlevnější a nejdostupnější volbou, která vlastníkovi či správci lesa zajistí splnění lhůty a ušetří mu peníze i starosti,“ vysvětluje vědkyně, proč se u nás stále sází smrky, i když už mají kvůli vyšším teplotám způsobeným klimatickou změnou menší perspektivu než v minulosti.

„V novele zákona by se tato lhůta měla prodloužit na pět let. Nedávno publikovaný výzkum českých vědců přinesl důkazy, že se příroda po kůrovcové kalamitě v místě holin zotavila. Nicméně oxid uhličitý, který se z holin během let uvolnil, už z atmosféry nikdo nevrátí. „A právě proto je potřeba dál prosazovat změnu legislativy.

Nejzásadnějším opatřením v rámci prevence budoucích kalamit je nutná změna struktury budoucích lesů. „Lesní pozemky v Česku pokrývaly v roce 2022 plochu 2 617 627 hektarů, což je asi 35 procent z celkového území našeho státu. Podle ní jde ale nejen o samotnou rozlohu lesů, ale také o jejich rozmanitost a tedy kvalitu.

„Je třeba dbát i na to, aby se nevysazovaly monokultury a aby druhová skladba lesa byla bohatší. Monokultury dnes není možné vysazovat bez podílu melioračních a zpevňujících dřevin (nejčastěji s podílem asi 25 procent). To jsou stromy a keře, které lépe odolávají škodlivým činitelům. V novele zákona o lesích je uvedeno, že stát bude finančně podporovat další zvyšování jejich podílu v porostu.

Prales je nazývaný jako zelené plíce planety. Pralesy rostou v oblastech kolem rovníku zvaných tropické pásmo, kde je stále horko a deštivo. Ve většině deštných lesů prší téměř každý den a teplota během dne se obvykle pohybuje kolem 30°C. Tyto pralesy se nacházejí v Latinské Americe, jihovýchodní Asii, ve střední Africe, v západní Indii, na ostrovech v Tichém oceánu, na Madagaskaru.

Prales se jeví jako stabilní porost, který jeví velikou odolnost vůči narušení. Pokud však dojde k masívní destrukci rozsáhlé oblasti (prakticky výhradně činností člověka), je tato vlivem půdní eroze a ztráty styku s původním typem porostu velice brzy znehodnocena tak, že se sem prales „jen tak vrátit“ nemůže.

Přirozená obnova pralesa na místě, které bylo exploatováno a zničeno člověkem, je otázkou staletí až tisíciletí. Od pradávna žijí domorodci z přirozených zdrojů pralesa, aniž by narušili jeho rovnováhu: loví, rybaří, sbírají rostliny a plody.

tags: #znečištění #lesů #kácení #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Pravidla her v přírodě
• Krkonoše a svět BBC
• Problém vesmírného smetí
• Stavebnice LEGO pro malé stavitele
• Recenze Amway Eco výrobků