Třetinu světových chráněných území včetně národních parků ohrožuje lidská činnost. Tvrdí to studie mezinárodního týmu vědců, podle nichž jsou lokality chráněné zákonem často ohrožovány zemědělstvím, zástavbou či budováním silnic. Nejhorší je situace v hustě obydlených oblastech Asie, Afriky i Evropy, uvádí výzkum publikovaný magazínem Science.
Celková rozloha chráněných území ohrožovaných člověkem je podle studie téměř šest milionů čtverečních kilometrů, což je více než plocha všech států EU dohromady.
„Vlády tvrdí, že příroda je na těchto místech chráněna, což ve skutečnosti není pravda,“ uvedl jeden ze spoluautorů studie, profesor James Watson z americké Společnosti pro ochranu přírody (WCS), která spolu s australskými a kanadskými univerzitními vědci data pro výzkum shromáždila.
Vysoká návštěvnost Krkonoš vede k tomu, že znečištění výkaly nebo kapesníčky je poměrně vysoké. Toalety na Luční boudě tedy byly bonus pro turisty i pro nás,“ řekl Seznam Zprávám ředitel národního parku Robin Böhnisch.
Mluvčí parku Radek Drahný dodal, že situace se dlouhodobě zhoršuje. „Kdyby k nám přijelo ročně 100 tisíc lidí, tak by situace byla zcela jiná. Do Krkonoš ale ročně zavítá na 13 milionů návštěv, a to s sebou chtě nechtě nese komplikace a zátěž pro přírodu. Kapesníčky po potřebě a samotné exkrementy jsou toho důsledkem,“ vysvětlil.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Problém hlásí i další národní parky. „Znečištění je nejintenzivnější podél cest k nejnavštěvovanějšímu cíli v národním parku, k Pravčické bráně, byť návštěvníkům je k dispozici veřejně přístupné sociální zařízení v obci Hřensko, sociálním zařízením disponuje i gastronomický areál u Pravčické brány,“ řekl k tomu mluvčí Národního parku České Švýcarsko Tomáš Salov.
Mluvčí národního parku Šumava Jan Dvořák vysvětluje, že ze situace vyvstávají zejména dva hlavní problémy. Lidé, kteří potřebují vykonat potřebu, scházejí v klidových zónách mimo značené trasy, což může mít vážné následky - třeba vyplašení ohrožených zvířat. Opravdové „zlo“ pak podle Dvořáka spočívá v tom, když se do přírody dostanou vlhčené ubrousky, jednorázové pleny nebo vložky.
„Narážíme ještě na jednu bizarnost. Když někteří majitelé psů odklízejí jejich exkrementy, nezřídka se stane, že je vloží do igelitového pytlíku a buď odhodí do přírody, nebo je třeba pověsí na větev stromu,“ kroutí hlavou Dvořák.
Vedení národních parků se tak zamýšlí, jak problému zabránit. Krkonoše si podle ředitele Böhnische v posledních letech opakovaně zadaly studie, které zkoumaly možnosti vybudování veřejných toalet na území národního parku. To ale není tak snadné. Provoz veřejných WC národním parkům neukládá ani zákon, ani zřizovací listina. Nemají na ně tím pádem ani finance, ani lidi.
„Problém je v tom, že sice umíme sehnat dotaci a vybudovat toalety, ale už nedostaneme prostředky na jejich udržování. Další plán zatím národní park nemá. Mluvčí Šumavy Dvořák doplnil, že vybudování toalet po ploše národního parku by stálo asi milion korun.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Problém leží i ve zvolení správné technologie, která musí být šetrná k životnímu prostředí. Na některých chráněných místech v posledních letech vyrostly třeba ekologické kompostovací toalety. I tam ale národní parky naráží na problém s nákladnou údržbou.
Šumava tak dnes v okolí nouzových stanovišť používá chemická WC, jejichž provoz je oproti možným kompostovacím toaletám třikrát levnější. Kvůli jejich odlehlosti jsou ale problémy s vyvážením. I to zabraňuje jejich většímu využívání, stejně jako v případě kompostovacích toalet.
Podle Drahného z Krkonoš by navíc bakterie, na kterých stojí funkčnost kompostovací toalety, v prostředí krkonošské tundry nepřežily. Na úklid míst, které zavalily například kapesníčky a další nevhodné materiály, každopádně dnes parky vynakládají nemalé prostředky. České Švýcarsko například najímá firmu, náklady vychází na sto tisíc ročně. Národní park si to pochvaluje.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
tags: #znečištění #národních #parků #studie