Znečištění největších světových řek plasty

Až 8 milionů tun plastu končí každý rok v oceánech a mořích. Pokud jejich produkce stále bude převyšovat recyklaci, během příštích sedmi let ve vodách na tři tuny ryb připadne jedna tuna plastů. Na přelomu století pak může plastů v oceánech plavat více než ryb.

Výhodná cena, univerzálnost, trvanlivost, vysoká pevnost a nízká váha. Plasty jsou po několik desítek let nepostradatelnou součástí globální ekonomiky a běžnou součástí života většiny lidí. A zatímco v padesátých letech minulého století se jich produkovaly menší desítky milionů tun ročně, v roce 2015 už to bylo 381 milionů tun.

Jak tvrdí výše zmíněná studie, stále častěji než ve spalovnách, na skládkách či recyklované do nového zboží plasty nacházíme ve světových ocánech a útrobách až 90 % mořských živočichů. Plasty v různých podobách a velikostech vstupují do potravinového řetězce ryb, po vylovení a uvedení na trh se pak stávají součástí potravy lidí. Dle studie britských výzkumníků Environmental Pollution zveřejněné letos v červnu lidé zkonzumují za jeden rok až 70 000 kusů mikroplastů.

Plastový odpad se postupem času rozpadá na malé částice o velikosti zrn či na jemná vlákna. Souhrnně se tato skupina nazývá mikroplasty. Právě tyto malé částice v mnoha případech mořské živočichy zabíjejí. Živočichové také mnohdy neúmyslně zaměňují plasty za běžnou potravu - například plovoucí igelitový obal je pro mnoho z nich nerozeznatelný od planktonu. Na tzv. umělé hmotě se navíc zabydluje mořská řasa, její zápach hladové živočichy láká ke konzumaci.

Dle výzkumníků univerzity v Plymouth přítomnost plastů v oceánech ohrožuje až 700 různých druhů zvířat - velryby, delfíny, či mořské ptáky. Navíc předpokládají, že plast hraje roli v nárůstu počtu ohrožených, či vyhynulých druhů.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Alarmující videa mořských želv, kterým se plastová brčka zasekla do nosu, či fotografie ptáků zamotaných do plastových obalů zabraňujících jim v letu. Tyto a další zveřejněné příspěvky již řadu let iniciují vznik několika organizací snažících se situaci změnit. Jak však poukázal článek serveru Bloomberg, i kdyby se všechna plastová brčka dostala přes noc do oceánů, tvořila by méně než jedno procento plastového odpadu, které se do vodního ekosystému ročně dostane.

Proto organizace představila soubor návrhů dobrovolných pokynů pro značení rybářských sítí a jiného vybavení. Dle Organizace OSN pro výživu a zemědělství se takového rybářského materiálu v oceánech a mořích „ztrácí“ až 640 tisíc tun každý rok. V praxi by tak sítě měly být značeny jménem vlastníka, to by pomohlo dopadnout případné znečišťovatele.

Z 381 milionů tun celosvětově vyrobených plastů je část recyklovaná, část končí na velkých skládkách, kde se po několik let pomalu rozkládá. Na základě posledních dostupných dat sdružení výrobců umělých hmot PlasticsEurope, jen Evropané v roce 2016 vygenerovali 27 milionů tun plastového odpadu, recyklována byla necelá třetina. Podle analýzy The New Plastics Economy se až 8 milionu tun plastového odpadu dostává na místa daleko od pevniny, do oceánů a moří. Pro představu to odpovídá vyprázdnění obsahu jednoho popelářského auta do oceánu každou minutu.

Na několika místech se plasty díky vodním proudům mohou shlukovat do tzv. „plastových ostrovů.“ Odhadem se ve vodách světových oceánů nachází hned několik takovýchto vodních skládek, nejrozsáhlejší je pak Great Pacific Garbage Patch. Plave mezi Havají a Kalifornií a i když je mnohdy popisována jako „větší než tři Francie dohromady“ nejedná se o terén, na který by se dalo šlápnout lidskou nohou.

Návrhů, jak z největších vodních skládek světa postupně plastový odpad odstraňovat, je hned několik. Velkou pozornost sklidil projekt The Ocean Cleanup Nizozemce Boyana Slata. Boyan ve svých 18 letech navrhl plovoucí hráz, která plasty shromažďuje k likvidaci. Zařízení se má pohybovat díky mořským proudům. Naostro má začít fungovat letos v září.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Společně s identifikovatelnými plastovými výrobky se do oceánů dostávají již zmíněné mikroplasty. Ty se kromě vody nacházení i v půdě nebo ovzduší. Do oceánů a moří je posílají i čeští spotřebitelé. Nacházejí se totiž i v například v kosmetice - peelingových gelech na obličej, zubních pastách či se uvolňují ze syntetických textilií při praní a končí jak v odpadních vodách, tak v pitné vodě.

Cest, kterými se plasty z pevniny do oceánů dostávají, je hned několik. V Asii jsou to řeky: Jang-c’-ťiang (Dlouhá), Chuang-che (Žlutá), Rudá řeka, Perlová řeka, Amur, Mekong, Indus a Ganga, Delta. Řeky jsou jako součást vodních toků schopny nést odpad na dlouhé vzdálenosti a zpravidla všechny ústí do moře.

Dle dat PlasticsEurope z roku 2016 jen v Evropě zaměstnává plastový byznys přes 1,5 milionu lidí v 60 tisících firmách. Skoro třetina všech produkovaných plastů jsou obaly, přitom jednorázové spotřební zboží představuje značný problém: používá se jen krátce, dle odhadů neziskové organizace 5 Gyres Institute tyto plasty před vyhozením využijeme pouhých 12 minut. Mezi jednorázové umělohmotné produkty patří plastové lahve, nádobí, brčka či vatové tyčinky. Průměrný Evropan za rok vyprodukuje 31 kilo takového odpadu. To se ale má změnit.

V případech, kdy existuje přijatelná ekologičtější alternativa nahrazující jednorázové plasty, navrhla Evropská unie letos v květnu úplný zákaz využívání plastů. Než směrnice vstoupí v platnost, musí ji schválit členské státy unie a Evropský parlament.

Podle zprávy americké nevládní organizace Ocean Conservancy z roku 2015 pochází více než polovina těchto odpadků z pěti asijských států: z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska a Vietnamu.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Švédská nábytkářská společnost IKEA omezí používání jednorázových plastů. IKEA chce do dvou let skončit s jednorázovými plastovými výrobky. Firma je podle svého závazku přestane nabízet nejpozději v srpnu roku 2020.

Znečištění způsobené plasty kontaminuje půdu a narušuje život v oceánech. Největším zdrojem odpadů z plastových obalů je Čína. Následuje Evropská unie a Spojené státy. Plastová pohroma dosáhla do všech koutů Země, hlásí OSN.

Oceány jsou zdrojem života a produkují přibližně 50 % zemského kyslíku. Přesto v nich ročně skončí více než 11 milionů tun plastu. To je jako kdyby se do moře každou minutu vyklopil plný nákladní vůz plastového odpadu.

Plastový odpad zabíjí každý rok až milion mořských ptáků, 100 tisíc mořských savců, mořských želv a nespočet ryb. Až 51 bilionů mikročástic plastů znečišťuje mořské ekosystémy a vážně ohrožuje život vodních organismů.Podle vědeckých studií plasty tvoří až 80 % veškerého odpadu v oceánech, do kterých se vyplavují z řek. 80 % znečištění oceánů pochází z činnosti na pevnině. Nečištěná nebo nedostatečně čištěná odpadní voda proudí do oceánu převážně z měst. Plasty mají negativní vliv i na lidské zdraví. Z moře se totiž mikroplasty prostřednictvím jídla dostávají zpět k lidem.

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. A to pozor! Jedná se pouze o plasty, které plují po hladině. Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Celkem jich je totiž šest - tedy alespoň těch, o kterých v současné době víme. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Ani lidé v některých evropských státech se příliš neobtěžují s tříděním odpadu, který by pak mohl být recyklován. Pro zajímavost, systém třídění odpadu stále nemá Řecko. Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek.

Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Ptáte se, jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim?

Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích. Podle posledních průzkumů je nalezneme i v 80 % kohoutkové vody ve světě.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou. Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.Jak proti tomu bojovat?

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí. Ačkoli se zdá, že problém znečištění moří a oceánů se týká hlavně přímořských států, i země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize.

Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Jejich aktivity tedy mohou mít nepřímý, ale významný vliv na znečištění oceánů.Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong. V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně! Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice.

Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů.Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám. Těmi mohou být nedostatečná infrastruktura i vysoké náklady na recyklaci a složitost třídění plastových materiálů.

Odhad ročního množství plastového odpadu končícího v oceánech podle zemí

Mikroplasty jsou poslední dobou čím dál častěji zmiňovaným termínem. Jsou o to nebezpečnější, o co jsou menší - tyto malé plastové částice jsou menší než 5 milimetrů! Jsou tak malé, že je konzumují mořští živočichové, čímž se dostávají do potravního řetězce.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Jsou tak drobné a lehké, že mohou být přenášeny vzduchem a dostat se i do oblastí, kde je přítomnost plastových produktů nulová. Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

Doba rozkladu cigaretových filtrů je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit. Jen tak umožníme jeho efektivní využití recyklací, příp. energetickým využitím… Plasty v oceánech v čele s mikroplasty nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit.

Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku? A sváču si zabalím do igeliťáku, který pak vyhodím, nebo do krabičky, kterou umyju a použiji znovu? Každý krok směrem k udržitelnosti se počítá, u plastů obzvlášť…

Mikroplasty (potažmo nanoplasty) jsou vážným globálním problémem, který ovlivňuje životní prostředí a potenciálně i lidské zdraví. Tyto drobné plastové částice se nacházejí ve vodě, v půdě i ve vzduchu, což znamená, že jsme jim neustále vystaveni. Jejich přítomnost v potravinovém řetězci a pitné vodě může vést k zánětlivým reakcím a intoxikaci. Navíc mohou přenášet škodlivé chemikálie a patogeny, čímž dále ohrožují naše zdraví. Omezování znečištění mikroplasty a podpora udržitelných postupů jsou klíčové pro ochranu našeho zdraví a životního prostředí.

Grafika se zaměřuje na problematiku plastového znečištění oceánů. Podle odhadů založených na 24 výpravách mezi lety 2007 a 2013 plave v oceánech více než 268 950 tun plastů, což představuje přes 5,2 bilionu kusů makroplastů, potažmo mikroplastů. Je pravděpodobné, že čísla budou v kontextu vývoje produkce plastů a způsobu jeho likvidace podhodnocena vzhledem k aktuální situaci. Některé studie odhadují, že až 70 % plastů se usazuje na mořském dně. Na severní polokouli se nachází 57 % plastového odpadu, s nejvyšší koncentrací v severní části Tichého oceánu, kde vznikla tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna.

V roce 2022 překročila celosvětová produkce plastů 400 milionů metrických tun. Čína byla s podílem 32 % největším výrobcem, následoval zbytek Asie s 19 %, Severní Amerika se 17 % a Evropa se 14 % celosvětové produkce plastů. Přibližně 70-80 % plastů v oceánech pochází z pevninských zdrojů, zbylých 20 % až 30 % pochází z mořských zdrojů (např. z rybářských sítí, vlasců, lan a opuštěných plavidel). Téměř 81 % plastového znečištění oceánů pochází z Asie, která je domovem 60 % světové populace a všech deseti řek s nejvyššími emisemi plastů.

Doposud studie naznačovaly, že většina plastů pochází pouze z několika světových řek, jedna studie odhadovala, že prvních deset řek bylo odpovědných za 50 % až 60 %, další za více než 90 %. Nová práce z roku 2021 ale pracuje s teorií, že deset řek s největšími emisemi přispívá mnohem menším množstvím, a to pouze 18 % plastů. Většina těchto vodních toků se nachází v Asii, některé také ve východní Africe a v Karibiku. Sedm z deseti největších řek najdeme na Filipínách, dvě v Indii a jednu v Malajsii. Samotná řeka Pasig na Filipínách představuje 6,4 % celosvětových říčních plastů.

Mikroplasty, malé plastové částice o velikosti menší než 5 mm, potažmo nanoplasty, menší než 1 µm, se staly významným globálním problémem v důsledku rostoucí výroby a používání plastů od poloviny 20. století. Celkově se odhaduje, že se v EU/EHP každý rok vyprodukuje přibližně 145 000 tun mikroplastů. Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí.

Mikroplasty byly taktéž nalezeny ve všech vodních ekosystémech včetně moří, oceánů, řek, jezer a nádrží, které slouží jako zdroje pitné vody. Byly zjištěny koncentrace od desítek po tisíce částic na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené vody, přičemž úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Dominovaly mikroplasty menší než 10 µm, které tvořily až 95 % všech nalezených částic, zejména z materiálů jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen), PE (polyethylen), CA (acetát celulózy) a PVC (polyvinylchlorid).

Mikroplasty v životním prostředí vstupují do lidského těla stravou, vodou, vdechováním vzduchu i kontaktem skrze syntetické oblečení či kosmetické produkty. Mikro a nanoplasty byly nalezeny v mnoha částech lidského těla, např. v plicích, játrech, ve slezině, v ledvinách a dalších orgánech.

Studie ukazují, že vysoké koncentrace některých nanoplastů a mikroplastů mohou vyvolat biochemické reakce, jako je oxidativní stres a zánět, přičemž tyto efekty mohou být způsobeny jak fyzikálními vlastnostmi částic, tak chemickými přísadami, které obsahují. Výzkum také naznačuje, že tyto částice mohou fungovat jako nosiče chemických kontaminantů a mikroorganismů, což přidává další vrstvu rizika.

Přibližně 94 % plastového odpadu, který vstupuje do oceánů, skončí na dně, kde se rozkládá na mikroplasty a nanoplasty. Tyto kontaminanty mají vážné negativní dopady na mořský život. V oblastech s vysokou biodiverzitou, jako jsou ústí řek, korálové útesy a mangrovy, je přítomnost mikroplastů zvláště problematická. Například až 68 % ryb ve Středozemním moři a 100 % planktonu v ústích evropských řek obsahuje mikroplasty. Mořské organismy často považují mikroplasty za potravu, což vede k jejich konzumaci, a to může způsobit místní blokády, záněty a poranění.

Na pevnině mohou mikroplasty kontaminovat půdu a vodu, což vede k degradaci ekosystémů a k ohrožení zdraví půdních organismů. To může mít za následek snížení úrody a poškození plodin. Mikroplasty rovněž fungují jako nositelé invazivních druhů, bakterií a virů, čímž ohrožují místní ekosystémy. Dalším problémem při jejich rozkladu je uvolňování skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu.

Že většina plastů v oceánech pochází z pozemních zdrojů, už víme. 70 % až 80 % hmotnosti tvoří plasty, které jsou přepravovány z pevniny do moře řekami nebo pobřežím. Co jsme netušili, je, že většina tohoto šíleného odpadu není z těch největších světových řek.

Předchozí studie skutečně naznačovaly, že většina plastů pochází jen z několika světových řek: jedna studie odhadovala, že deset největších řek je zodpovědných za až 60 % plastového odpadu, jiná dokonce za víc než 90 %. Jenže všechno je jinak.

Nejnovější výzkumy naznačují, že tomu tak není. Samozřejmě, že stále platí, že pokud chceme řešit znečištění plasty, musíme zabránit jejich vstupu do oceánu z řek. Problém je v tom, že máme stovky tisíc říčních ústí, kterými se plasty dostávají do oceánů. Abychom mohli tento tok odpadů aspoň zmírnit, musíme pochopit, které z těchto řek transportují plasty do moře, a které k nim přispívají nejvíce.

Řeky mají na svědomí 70 až 80 procent plastového odpadu. Zbývajících 20 % až 30 % pochází z mořských zdrojů, jako jsou rybářské sítě, vlasce, lana, opuštěná plavidla… Nejnovější výzkum, který byl právě publikován v časopise Science Advances, aktualizuje naše chápání, jak jsou tyto plasty distribuovány. Lourens Meijer a kol. vyvinuli modelování globálních říčních plastů s vyšším rozlišením. Zjistili, že řeky v roce 2015 vypustily do oceánů přibližně 1 milion tun plastů (v rozmezí od 0,8 do 2,7 milionu tun). Přispěla k tomu přibližně třetina ze 100 000 modelovaných říčních výtoků. Zbývající dvě třetiny nevypustily do oceánu téměř žádné plasty.

Nejnovější výzkum naznačuje, že menší řeky hrají mnohem větší roli, než se dříve myslelo. A podle toho i deset velkých řek přispívá mnohem menším množstvím, než jsme mysleli: pouhými 18 % plastů ve srovnání s 56 % až 91 % z předchozích studií. Abychom popsali 80 % říčních plastů, musíme zahrnout 1 656 řek s největšími emisemi. To je v porovnání s předchozími studiemi, které naznačovaly, že pět největších řek je zodpovědných za 80 %, dost šokující.

Pokud by za většinu problému bylo zodpovědných pět řek, měli bychom na ně zaměřit většinu našeho úsilí. Pokud se však jedná o stovky řek, budeme muset mít mnohem širší záběr, abychom dosáhli zmírnění dopadů.

tags: #znecisteni #nejvetsich #svetovych #rek

Oblíbené příspěvky:

• Renault Talisman dCi: Diagnostika a oprava kontrolky emisí
• Problémy s odpadem v Číně
• Tipy pro vaši koupelnu
• Typy kontejnerů pro nebezpečný odpad
• Nový vítězný oblouk v La Défense