Znečištění oceánů a mrtví ptáci: Tragédie moderní doby

Lidské inovace a zásahy po tisíciletí poháněly civilizační pokrok. Zejména v posledních sto letech však také mnohdy vedly k poškození lidského zdraví a úmrtím, devastaci přírody a ničení ekosystémů.

Dopady znečištění na mořské ptactvo

Výzkumníci bijí na poplach kvůli znečištění životního prostředí. Přes 66 procent ptáků žijících v blízkosti moří má v žaludku zbytky umělé hmoty. Vědci vybízejí ke zlepšení našeho chování právě ve vztahu k třídění odpadů. Situace se totiž rok od roku rapidně zhoršuje a předpokládá se, že za 35 let by takto mohlo být postiženo až 95 procent všech zvířat žijících na Zemi.

Nová studie informuje o tom, že v následujících desetiletích budou mít skoro všechny druhy ptáků problémy s umělohmotnými zbytky ve své trávicí soustavě. Tým odborníků spočítal, že do roku 2050 bude mít problém s částečkami z plastiku 99 procent ze 186 zkoumaných druhů. Obzvláště ohroženi jsou obyvatelé jižních oceánů včetně Antarktického.

Již dlouhou dobu má mnoho mořských živočichů problémy s tímto odpadem. Patří mezi ně především ryby, velryby, želvy, tuleni a nebo právě mořští ptáci. Mohou se do umělé hmoty zamotat a následně se utopit. Spolknuté částečky mohou zablokovat jejich trávicí trakt, takže zvíře pak pojde hlady. Navíc obsahují plasty i jedovaté látky.

Skupina vědců kolem australského Chrise Wilcoxe vyhodnotila situaci jako kritickou, protože se v současnosti dostává do moře každý rok 5-13 tun umělohmotného odpadu. Na každém kilometru čtverečním oceánu se tak pohybuje přes 580 tisíc částeček, které tam rozhodně nemají co dělat. Obzvláště znepokojující je přitom fakt, že se situace asi hned tak nezlepší, jelikož meziročně stoupá množství vyrobených plastů a tím i přímo úměrně roste množství umělohmotného odpadu. A bohužel se každých jedenáct let produkce tohoto materiálu zdvojnásobí.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Ve vyspělých zemích se recykluje jen asi polovina vyprodukovaných plastových obalů, zbytek se buď spálí nebo skončí na skládkách. Chybou při produkci je podle odborníků krátká životnost produktů, příliš mnoho balení, ale i použití jednorázových obalů. Nejhůře postiženo je Tasmanovo moře rozkládající se mezi Novým Zélandem a Austrálií. Tento region je totiž bohatý na nejrůznější druhy vodních ptáků, ale také bohužel na enormně vysoký výskyt umělé hmoty ve vodě.

Umělá hmota se ve vodě, stejně jako i v jiných přírodních prostředích, jen velmi těžko a pomalu rozkládá. Proto by bylo potřeba zajistit efektivní třídění odpadu na celosvětové úrovni.

Němečtí vědci k tomuto tématu doplnili také několik zajímavých podkladů. Skoro každý nalezený mrtvý buřňák lední z oblasti Severního moře má v obsahu svého žaludku mimo jiné i umělou hmotu, v průměru 30 částeček. Tyto částečky totiž běžně využívají i ke stavbě svých hnízd a mnohé z nich pak spolknou. To mívá dramatické důsledky. Mnozí z nich, především mladí ptáci, se umělotinou zardousí.

Podle současných odhadů se do oceánu každoročně dostane 5 až 14 milionů tun plastových dopadků. Plast v oceánu závažně ohrožuje desítky mořských druhů. Každý rok zemře minimálně jeden milion mořských ptáků, když plast polknou anebo se do něj chytí. Několik druhů želv je zase ohroženo tím, že si pletou plastové sáčky s medúzami.

Exotické písečné pláže plné naplaveného odpadu a mezi ním tisíce albatrosů. Mnozí z nich jsou však mrtví, jejich žaludky plné víček od lahví, zapalovačů a kartáčků na zuby. Ostrov Midway, odkud drastické záběry nového dokumentu přichází, je přitom přes tři tisíce kilometrů daleko od nejbližšího kontinentu.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Albatros stěhovavý je mořský pták připomínající racka. Má však největší rozpětí křídel ze všech ptáků: v průměru 3,1 metrů. Toto majestátné zvíře se v minulosti stalo předmětem bájí a legend námořníků a domorodců z ostrova. Albatrosové je loví z moře v domnění, že se jedná o barevné rybky či chobotnice. Polykají je nebo jimi krmí své potomky a ti pak v bolestech umírají na otravu.

Za pobřežím Severní Ameriky se hromadí v moři tolik smetí, že vznikl celý ostrov a to pořádně veliký. Údajně má rozlohu, která se rovná třem Franciím. Nejen albatrosové, ale celý mořský život Tichého oceánu tím velmi trpí.

„Něco takového jsem ještě neviděl,“ komentuje svůj čerstvý zážitek z Ostrova Lorda Howea ekolog Alex Bond. Když na pobřeží prohlížel mláďata mořských ptáků buřňáků, zaznamenal neobvyklý zvuk. Ptákům při každém doteku chrastila těla. Podivné chroupání znělo skoro z každého mláděte - živého i mrtvého. Vědec záhy zjistil proč: útroby všech opeřenců byly napěchované plasty. Ptáče kvůli tomu muselo umírat pomalou a strastiplnou smrtí.

„Orgány mělo plné ošklivých jizev - našli jsme je na srdci, plicích i ledvinách. Všechny mu způsobily plasty,“ popisuje ekolog Bond. Zvíře mělo poškozený i mozek, stejně jako další mláďata. Změn si ale vědec všiml i u takových ptáků, kteří prozatím přežívají. „V průběhu několika let se jim významně snížila tělesná hmotnost a zkrátilo rozpětí křídel,“ říká. I to podle něj mají na svědomí plasty, které ptáčata polykají spolu s rybami. Někdy dokonce i místo nich.

„V mořích je totiž tolik plastů, že si je ptáci pletou s potravou,“ uvádí biolog a dodává: „Mláďata jsou potom podvyživená a chybí jim řada prvků potřebných k růstu.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Vědci jezdí mapovat populaci mořských ptáků buřňáků na Ostrov Lorda Howea pravidelně. Ptačí populaci navštěvují vždy v dubnu a květnu. Badatelé proto kontrolují jejich kondici. Ptáčata, která jsou příliš vyzáblá a slabá, pak odnášejí do laboratoře a snaží se jim vyčistit žaludek. „Napumpujeme do nich vodu, aby plastové smetí vyzvracela,“ popisuje biolog z organizace Adrift Lab, která studuje znečištění oceánů. V posledních letech se jim ale část ptáků zachránit nedaří. A to právě kvůli plastům.

„Letošní rok byl přitom suverénně nejhorší. To podle ní bude mít důsledky i na další život na planetě. „Mořští ptáci totiž platí za strážce zdraví oceánů - na nich se jakákoliv změna podepíše nejdříve,“ vysvětluje Laversová a dodává: „Později ale tento osud čeká i nás, mikroplasty ucpou i naše těla.

Mrtvé zóny v oceánech

Mořských oblastí, ve kterých je v nedostatek kyslíku a většina vodních živočichů tam nemá šanci přežít, stále přibývá. Podle nové analýzy publikované v prestižním časopise Science je jich dnes čtyřikrát víc než v roce 1950. Vědci varují, že to může vést k hromadnému vymírání různých druhů živočichů.

„Na otevřeném moři mrtvé zóny způsobuje globální oteplování a na pobřežích zase hnojiva a živiny,“ říká spoluautorka analýzy Lisa Levinová, profesorka Scrippsova oceánografického institutu v kalifornském San Diegu.

Teplejší oceán udrží méně kyslíku, a navíc je více vrstvený, takže kyslík ve vodě hůř koluje. Oceány jsou velmi znečištěné těžkými kovy, pesticidy, ropou z havárií tankerů nebo těžebních plošin. A pak také plasty. Už loni vědci na Světovém ekonomickém fóru varovali, že v roce 2050 může být v oceánech víc plastů než ryb. Každoročně se podle organizace Greenpeace do vody dostane až 12 milion tun plastů. Už za sedm let by to mělo být dokonce dvakrát tolik. Zbytky rybářského vybavení a slivy z pobřeží jsou dva největší zdroje plastového znečištění oceánů.

Do moře se tak dostanou dusičnany a ty pak hnojí sinice a řasy. „Tyto řasy se rychle přemnoží, mají krátký životní cyklus a spotřebují veškerý kyslík,“ vysvětluje klimatolog Václav Cílek. Také podle českého klimatologa způsobuje mrtvé zóny v oceánech v posledních desetiletích hlavně člověk.

„Na vině je především kanalizace,“ potvrzuje. „Dobrovolníci na Floridě obcházeli vily a zkoušeli vylít do záchodu radioizotopový značkovač. Pak měřili, za jak dlouho se to objeví v oceánu. Někdy to trvalo jenom čtyřicet minut.“

Právě okolí Floridy a vůbec celé východní pobřeží Spojených států je jedna dlouhá mrtvá zóna. Ale nejde jen o Atlantik, mrtvé zóny jsou i v Baltském nebo Severním moři v Evropě. Na dně se tu válí uhynulé ryby nebo krunýře mrtvých krabů.

„V mrtvých zónách žijí převážně organismy zvyklé na nedostatek kyslíku, nebo dokonce na redukční prostředí. Třeba metanogenní bakterie,“ dodává Václav Cílek.

Jestli se počet mrtvých zón v oceánech zvýšil za posledních téměř 70 let čtyřikrát, tak na pobřežích je podobných oblastí až desetkrát víc.

„Problém navíc je, že ne všude se množství kyslíku ve vodě měří, takže si myslím, že je na světě spousta mrtvých zón, o kterých ani nevíme,“ dodává Lisa Levinová.

Do budoucna bude podle ní života v oceánech čím dál méně, pokud do něj lidé budou dál vypouštět odpadní vody a znečišťováním ovzduší urychlovat globální oteplování.

Katastrofa v Sevesu jako memento

Italský Černobyl, jak se někdy zdejší tragédii přezdívá, je důkazem, že ekologické katastrofě obrovských rozměrů se nemůže vyhnout žádná země - sebepokročilejší, se spoustou zákonů zaměřených na bezpečnost a s normami, které zdánlivě něco takového vylučují.

V sobotu 10. července 1976 panovalo krásné letní počasí. Odpoledne se většina obyvatel Sevesa procházela kolem stejnojmenné řeky, starala se o své malebné zahrádky, někteří sledovali, jak jejich děti hrají venku fotbal. Nic nenaznačovalo, že katastrofa se už nedá odvrátit. V jedné z budov chemické továrny totiž došlo kvůli teplu ke zvýšení teploty a to způsobilo růst teploty a tlaku také v jedné z nádrží.

Když teplota dosáhla kritické úrovně, uvolnil se pojistný ventil a do vzduchu nad městem unikl oblak toxického plynu. Chemička nehodu rychle zvládla a obláček nad areálem nikoho moc neznepokojil - teprve po čtrnácti dnech závod přiznal, že obsahoval hydroxid sodný, ethylenglykol a trichlorfenát sodný. Kromě toho mrak nesl také odhadem 15 až 30 kilogramů látky TCDD, odborně známé jako 2,3,7,8-tetrachlordibenzodioxin, čili látky, která přináší smrt. Její nebezpečnost spočívá v tom, stejně jako u radioaktivity, že je neviditelná a toxická v miniaturních dávkách.

Prvním, kdo pocítil následky, ale byla zvířata. Podle dobových svědectví indikovalo hrozbu podivné chování ptáků na obloze; někteří z nich kolabovali přímo za letu a padali na zem mrtví. Zahynulo také přes tři tisíce domácích zvířat, hlavně kuřata a chovní králíci. Většina z nich musela být utracena, aby je lidé nejedli. Dioxin se totiž hromadí v tukové tkáni a naprostá většina případů, kdy se tyto látky dostanou do lidského organismu, pochází z požití tuku zasažených zvířat. Do roku 1978 bylo podle odhadů utraceno nejméně osmdesát tisíc zvířat, aby se zabránilo jejich další konzumaci.

Protože úřady katastrofu nezvládly, havárie se stala symbolem potřeby přísnějších průmyslových bezpečnostních předpisů v Evropě i ve světě. V roce 1982 přijalo Evropské společenství směrnici Seveso, jejímž cílem bylo předcházet podobným haváriím, zlepšit reakci na průmyslové katastrofy a prosadit regulační bezpečnostní rámec platný v celém evropském prostoru.

Seveso je nyní spojeno s přísnými předpisy, které vyžadují, aby každé zařízení skladující, vyrábějící nebo manipulující s nebezpečnými materiály informovalo místní orgány a komunity a vytvořilo a zveřejnilo opatření k prevenci a reakci na havárie. Zákony a normy, které dnes hlídají bezpečnost továren, jsou přímým důsledkem italské katastrofy.

Dalším významným dědictvím katastrofy v Sevesu je rozšíření znalostí o vliv dioxinů na lidské zdraví. Vědci pokračují ve studiu osob, které katastrofu v Sevesu přežily, a výzkum dlouhodobých zdravotních dopadů katastrofy pokračuje.

Snahy o nápravu

Letos by měli otestovat veliké plovoucí bariéry, které byly vyvinuty ke sbírání plastového odpadu v oceánu. Společnost Ocean Cleanup vyzkouší bariéru o délce 100 metrů, ve vzdálenosti 23 kilometrů od pobřeží Nizozemí, k lapání plastových sáčků, plastových lahví a podobného odpadu.

Vítr a mořské proudy shromažďují plasty na určitých místech hladiny oceánu, a tam je pak možné umístit plovoucí bariéry.

Stovky dobrovolníků hledají každý den s černými igelitovými pytli na galicijské pobřeží mrtvé či zraněné ptáky, které vyplaví moře. Ptáci patří mezi jedna z nejzranitelnějších zvířat pobřežního ekosystému, kteří ropnou havárií trpí.

Zranění ptáci jsou převezeni do záchranných středisek, kde jim veterináři testují odebranou krev a nechávají zvířata zkušebně plavat v bazénech s mořskou vodou. Teprve pak mohou být vypuštěna zpět na svobodu.

tags: #znecisteni #oceanu #mrtvy #ptak

Oblíbené příspěvky:

• Aktuality z Valašského muzea
• Ekologické normy v automobilovém průmyslu
• VARES SHARK 2,2 kW - recenze
• Propojení přírody a kultury
• Bývalá továrna MIAX