Znečištění oceánu z vesmíru a další hrozby

Lidstvo každý den vyprodukuje přes 3,5 milionů tun odpadu. Není tedy divu, že nás hromady odpadků obklopují doslova ze všech stran. Kromě třídíren a skládek, obrovské množství smetí končí v oceánech, a dokonce nám i dennodenně krouží nad hlavami na oběžné dráze planety.

Kosmický odpad: Tichá hrozba z vesmíru

Přestože se o něm stále málo mluví, kosmický odpad představuje obrovský problém. Za pouhých 63 let kosmické éry lidstva se nám totiž podařilo vytvořit pás smetí, ve kterém se dnes vznáší na 9 000 tun materiálu. Jedná se především o kusy a součástky nefunkčních kosmických zařízení, raket, satelitů, ale třeba i nářadí, které nedopatřením upustili astronauti.

Většina kosmického odpadu jsou drobné úlomky o velikosti do několika centimetrů, i ty jsou ale velmi nebezpečné, protože i úlomek jen o trochu větší, než pouhý centimetr dokáže prorazit plášť dnešních kosmických lodí. Vážnost takových kolizí dokládají občasné preventivní evakuace Mezinárodní vesmírné stanice, ke kterým dochází i kvůli pár několikacentimetrovým úlomkům.

Závažným důsledkem kolizí odpadu je řetězová reakce známá jako tzv. Kesslerův efekt, kdy při srážkách smetí dochází k vytváření dalších úlomků, které se mohou srážet s dalšími kousky a rozpadat se dál a dál. Kosmický odpad způsobuje tak velké komplikace, že státy s vesmírným programem mají speciální systémy pro sledování pohybu smetí na oběžné dráze.

A nutnou součástí vesmírných misí se stalo přesné plánování cesty tak, aby se kosmické lodě, rakety a raketoplány po cestě s něčím nesrazily. Přitom kosmický odpad může být nebezpečný i pro nás na Zemi. Přestože většina úlomků je relativně malá a při pádu shoří v atmosféře, najdou se i větší kusy, které mohou dopadnout zpátky na Zem. Někdy to může být velmi nepříjemné, jako když se v květnu letošního roku začal k zemskému povrchu nekontrolovaně řítit dvacetitunový kus čínské rakety.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Některé návraty ale mohou být i humorné, jako návrat vesmírné stanice Skylab, jejíž trosky dopadly v roce 1979 poblíž australského Perthu. Tehdejší prezident Jimmy Carter osobně telefonoval do města a jménem USA se omluvil, pokuta byla ale zaplacena až v roce 2009 díky veřejné sbírce při příležitosti 30.

Plastové znečištění oceánů: Globální problém

Lidstvo každý den vyprodukuje přes 3,5 milionu tun odpadu. Není tedy divu, že nás hromady odpadků obklopují doslova ze všech stran. Není tedy divu, že nás hromady odpadků obklopují doslova ze všech stran. Že nezodpovědné chování lidí má životní prostředí devastující vliv, je známým faktem. Kvůli tomu ztrácíme možnost obdivovat scenérie, které na Zemi vznikaly miliony let.

Nad tím, nakolik lidstvo ovlivňuje klima, se vedou vážné vědecké diskuze. Jen málokdy ale zpochybňuje, že ke změnám klimatu skutečně dochází. Značná část oceánů je znečištěna plastovým odpadem, který poškozuje zdraví zvířat a možná i lidí. Je možné plastové znečištění vyčistit? Znečištění plasty se stalo jedním z nejnaléhavějších environmentálních problémů díky ohromujícímu nárůstu výroby jednorázových plastových výrobků.

Plastové znečištění je nejviditelnější v rozvojových asijských a afrických zemích, kde jsou systémy sběru odpadu často neefektivní nebo neexistují vůbec. Ale i rozvinuté země, zejména ty s nízkou mírou recyklace, mají problémy se správným sběrem vyhozeného materiálu.

Tento odpad se stal tak všudypřítomným, že podnítil snahy o sepsání globální smlouvy vyjednávané Organizací spojených národů. Plasty způsobily revoluci v medicíně pomocí zařízení zachraňujících životy, umožnily cestování do vesmíru, odlehčily auta a letadla - čímž ušetřily palivo a znečištění - a zachránily životy pomocí přileb, inkubátorů a vybavení pro čistou pitnou vodu.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Pohodlí, které plasty nabízejí, však vedlo ke kultuře jednorázového použití, která odhaluje temnou stránku tohoto materiálu: dnes tvoří jednorázové plasty 40 procent umělých hmot vyrobených každý rok. Mnoho z těchto výrobků, jako jsou plastové tašky a obaly na potraviny, má životnost pouhých minut až hodin, přesto mohou v životním prostředí přetrvávat stovky let.

Proto některé vlády podnikly kroky k omezení nebo zákazu používání plastových tašek. Nejnověji Kalifornie schválila legislativu zakazující všechny plastové tašky do roku 2026. V Evropské unii platí od roku 2021 směrnice omezující jednorázové plasty, která zakazuje některé výrobky jako plastové příbory, brčka a vatové tyčinky.

Plasty v číslech

• Polovina všech plastů, které kdy byly vyrobeny, vznikla v posledních 20 letech.
• Výroba se exponenciálně zvýšila z 2,3 milionu tun v roce 1950 na 448 milionů tun v roce 2015. Očekává se, že se výroba do roku 2050 zdvojnásobí.
• Každý rok unikne z pobřežních zemí do oceánů přibližně osm milionů tun plastového odpadu. To je ekvivalent umístění pěti pytlů plných odpadků na každých 30 centimetrů pobřeží po celém světě.
• Plasty často obsahují aditiva, která je činí pevnějšími, flexibilnějšími a odolnějšími. Ale mnohá z těchto aditiv mohou prodloužit životnost plastových výrobků, pokud se stanou odpadky, přičemž některé odhady uvádějí, že k rozložení je potřeba nejméně 400 let.

Šíření plastového znečištění

Většina plastového znečištění v oceánech, posledním útočišti odpadu na Zemi, přitéká z pevniny. Odpad je do moře také přenášen velkými řekami, které fungují jako dopravní pásy a cestou po proudu nabírají stále více a více odpadu.

Jakmile se plastový odpad dostane do moře, velká část zůstává v pobřežních vodách. Ale jakmile je zachycen mořskými proudy, může se mořské plastové znečištění rozšířit po celém světě.

Jihotichomořský vír (South Pacific Gyre), kruhový mořský proud, přenáší plastové znečištění na ostrov Henderson, neobydlený atol v izolované skupině ostrovů Pitcairn nacházející se na půli cesty mezi Chile a Novým Zélandem. Tam vědci našli plastové předměty z Ruska, Spojených států, Evropy, Jižní Ameriky, Japonska a Číny.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Mikroplasty a jejich dopad na zdraví

Jakmile se plasty dostanou do oceánu, sluneční světlo, vítr a působení vln rozkládají mořské plastové znečištění na malé částice, často menší než 5 milimetrů. Tyto takzvané mikroplasty se šíří celým vodním sloupcem a byly nalezeny v každém koutě zeměkoule, od Mount Everestu, nejvyššího vrcholu, až po Mariánský příkop, nejhlubší proláklinu.

Mikroplasty se dále rozkládají na menší a menší kousky. Mezitím byla plastová mikrovlákna nalezena v městských systémech pitné vody a jsou přítomna ve vzduchu. Není žádným překvapením, že vědci našli mikroplasty v lidech. Tyto drobné částice jsou v naší krvi, plicích a dokonce i ve stolici.

Přesně to, jak moc mohou mikroplasty poškozovat lidské zdraví, je otázka, na kterou vědci naléhavě hledají odpověď. Nedávné studie naznačují, že mikroplasty mohou narušovat hematoencefalickou bariéru.

Dopad na divokou přírodu

Plasty každoročně zabíjejí miliony zvířat, od ptáků přes ryby až po další mořské organismy. Je známo, že plasty ovlivnily téměř 2 100 druhů, včetně těch ohrožených. Téměř každý druh mořského ptáka požírá plasty. Většina úmrtí zvířat je způsobena zamotáním nebo hladověním.

Tuleni, velryby, mořské želvy a další zvířata jsou uškrceni opuštěným rybářským vybavením nebo vyhozenými plastovými kroužky. Mikroplasty byly nalezeny ve více než 100 vodních druzích, včetně ryb, krevet a mušlí určených na naše jídelní talíře.

V mnoha případech tyto drobné kousky projdou trávicím systémem a jsou vyloučeny bez následků. Ale bylo také zjištěno, že plasty blokují trávicí trakty nebo propichují orgány, což způsobuje smrt. Žaludky naplněné plasty snižují pocit hladu, což vede k vyhladovění. Plasty byly konzumovány suchozemskými zvířaty, včetně slonů, hyen, zeber, tygrů, velbloudů, dobytka a dalších velkých savců, v některých případech způsobují smrt.

Testy také potvrdily poškození jater a buněk a narušení reprodukčních systémů, což nutí některé druhy, jako jsou ústřice, produkovat méně vajíček. Nový výzkum ukazuje, že rybí larvy požírají nanovlákna v prvních dnech života, což vyvolává nové otázky o účincích plastů na rybí populace.

Obrovská tichomořská odpadková skvrna

Obrovská skládka plastu, která se utvořila uprostřed Pacifiku, rozvrací ekosystémy a komplikuje mořským tvorům život. Spolu s odpadem se však do srdce oceánu dostávají také invazní druhy, jimž se na zmíněném smetišti překvapivě daří Velká tichomořská odpadková skvrna představuje gigantickou oblast v severním Pacifiku, kde se v důsledku proudění vody usazuje smetí - a převážně plast.

Rozloha skvrny je sezonní, neboť se odvíjí od hustoty znečištění. Podle výzkumníků z organizace The Ocean Cleanup však k roku 2016 zaujímala přibližně 1,6 milionu kilometrů čtverečních, což odpovídá více než dvacetinásobku území Česka, a tvořilo ji až 129 tisíc tun odpadků.

Ani takto obrovské smetiště přitom není vidět z kosmu, jelikož se jedná o relativně malé částice a ve vodě nepříliš koncentrované: Průměrně se v metru krychlovém vody vyskytují pouze čtyři.

Podle Matthiase Eggera, který pro The Ocean Cleanup pracuje, bychom o tichomořské skvrně neměli uvažovat jako o plovoucím ostrově: „Přímo na místě uvidíte jen krásný modrý oceán. Lepší je skvrnu přirovnat k obloze. Když se na nebe podíváte v noci, bude poseté hvězdami - a podobně vypadá skvrna z plastů. Jejich koncentrace sice není tak vysoká, ale jakmile si jich ve vodě všimnete, začnete jich pozorovat stále víc.“

Na vině je nehostinné oceánské prostředí, které plasty zvolna rozkládá na tzv. mikroplasty s rozměry do pěti milimetrů. Pouhýma očima se pak dají ve vodě zahlédnout jen stěží, ale dopad mají obrovský. Ostatně nacházejí si cestu dokonce i do našich těl, jelikož je přijímáme spolu s jídlem. Asi netřeba dodávat, že takto gigantické smetiště zásadně ohrožuje mořský život.

Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí. Plasty se tak v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Pacifická skvrna by přitom mohla sehrát významnou roli v jejich rozvracení. Ačkoliv se její rozloha v závislosti na sezoně mění, faktem zůstává, že plasty vytvářejí relativně stabilní prostředí pro život. Do srdce oceánu se pak na nich přesouvají živočichové, kteří se za normálních podmínek drží na pobřeží či v jeho blízkosti.

Takřka na všech prozkoumaných plastech objevili vědci oceánské tvory, což není nijak výjimečné - vždyť některé kusy odpadu tvoří součást skvrny i déle než 50 let. Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“.

Nejenže se tak spolu s odpadem dostávají na moře organismy, jež by se v jeho vodách za jiných podmínek nevyskytovaly, ale zároveň naším přičiněním vznikají nové komunity živočichů.

Popsané ekosystémy se ovšem neutvářejí ve vzduchoprázdnu a o prostor k životu bojují se stávajícími společenstvími: V lepším případě žijí po jejich boku, v tom horším je připravují o potravu, nebo je rovnou pojídají. Změna prostředí přesto mnoha pobřežním tvorům nebrání v rozmnožování.

Nelze přitom vyloučit, že mořské proudy nějaký kus odpadu ze skvrny vytrhnou a zanesou jej k pobřeží. Druhy, jež umělý ostrov obývají, se tak mohou dostat do nepůvodní lokality, kde nenaleznou přirozené predátory a naruší místní rovnováhu.

Velká tichomořská skvrna je sice nejrozsáhlejší svého druhu, ovšem nikoliv jediná. Její protějšky se nacházejí také v Atlantiku či v Indickém oceánu. Otázkou zůstává, zda se závěry z Pacifiku dají vztáhnout i na jižně položená oceánská smetiště a zda k invazi pobřežních druhů plovoucích na kusech plastů dochází všude na světě.

Řešení a prevence

Nejlepší způsob, jak snížit plastové znečištění, podle mnoha vědců a ochranářů, je v první řadě zabránit tomu, aby se plasty dostaly do vodních toků, a to prostřednictvím lepších systémů nakládání s odpady a recyklace, lepšího designu výrobků a snížení výroby jednorázových plastů. V souvislosti se změnou klimatu je problém plastového znečištění oceánů ještě naléhavější, protože ovlivňuje schopnost mořských ekosystémů absorbovat oxid uhličitý.

Umělá hmota v oceánech každopádně závažným způsobem mění ekosystémy takřka po celé planetě. Dočasnou alternativou by se mohl stát oceánský „úklid“, kterým se zabývá třeba již zmíněná organizace The Ocean Cleanup a přímo na vodě buduje k zachytávání plovoucích plastů speciální bariéry. Průzkumy však předpokládají, že by se množství umělohmotných odpadů končících v mořích mohlo do roku 2040 zvednout až 2,6krát, což by znamenalo neúnosnou míru. Změna proto musí přijít v globálním měřítku, a to co nejdřív.

Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.

V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech. Každých šedesát sekund se do světových oceánů dostane ekvivalent plně naloženého náklaďáku plastů. Ale kde končí? Musíme si přiznat, že dnes vlastně netušíme.

Projekt ESA s plovoucími vysílači, jejichž cesta může být v průběhu času sledována, má pomoci nalézt odpověď. Coby technologicky vyspělá verze posílání vzkazů v lahvích byly u pobřeží Indonésie vhozeny do moří sledovatelné bóje.

Společně se sledovacími bójemi projekt MARLISAT zahrnuje také využití snímků z dálkového průzkumu Země pro detekci zdrojů plastů nebo pro předpovídání pohybů a akumulace plastového odpadu.

Další formy znečištění

Obrovské množství odpadu každoročně skončí také v oceánech. Kvůli chemickému znečištění spojenému se změnou klimatu na mnoha místech planety vznikají tzv. mrtvé zóny, které neobsahují žádný kyslík a jsou tedy pro mořské živočichy neobyvatelné. Najdeme je například v Baltském moři, nebo Mexickém zálivu, tamní zóna dosahuje rozlohy téměř 20 000 km2.

Dalším následkem změny klimatu je oteplování mořské vody, kvůli kterému například korálové útesy ztrácí řasy, ze kterých získávají živiny a korály tak hladoví a hynou. Takto například tzv. bledne a je ve velmi špatném stavu i Velký bariérový útes v Austrálii. Korálové útesy jsou nejen jedny z nejrozmanitějších, ale také nejzranitelnějších míst planety. Jejich magickým podmořským světem se nyní můžete vydat v Planetáriu Praha díky novému filmu Korálový útes 360.

Vznikl proto globální atlas umělého světla pod mořskou hladinou, vytvořený s využitím satelitního snímkování, pozorování in situ a matematického modelování distribuce světla různých vlnových délek ve vodním sloupci. Atlas s prostorovým rozlišením 1 × 1 km ukazuje, že biologicky významnému světelnému znečištění je v hloubce jednoho metru vystaveno asi 1,9 milionu km2 světových pobřežních vod (3,1 % plochy výlučných ekonomických zón jednotlivých přímořských států, sahajících do vzdálenosti 370 km od pobřeží). V hloubce 10 metrů je umělým osvětlením ovlivněno 1,6 milionu km2 a ve 20 metrech stále ještě 840 000 km2.

Nový domov pro mořské živočichy

Je to obrovský pomník lidské bezohlednosti. V oceánu plave vrstva plastového odpadu o rozloze více než trojnásobku Francie. Pro stále větší počet organismů je však velká tichomořská odpadková skvrna něčím jiným - jejich domovem, napsal britský deník The Times.

Nová studie popisuje, jak odpadky, které pokrývají přibližně 1 579 893 kilometrů čtverečních, osídlili živočichové a rostliny, které se normálně vyskytují na pobřeží. Nanoplasty objevili vědci i na vrcholcích Alp. Skutečnost, že se jim daří tisíce kilometrů od jejich obvyklých stanovišť, vyvrátila dlouhotrvající předpoklad, že otevřený oceán je v podstatě neprůchodná mořská poušť.

„Otevřený oceán byl dlouho považován za fyzickou a biologickou bariéru pro šíření většiny pobřežních mořských druhů. Zdá se, že tomu tak již není, protože v současnosti existují vhodná stanoviště v otevřeném oceánu. Pobřežní organismy mohou přežívat na moři po mnoho let a rozmnožovat se, což vede k vytvoření soběstačných pobřežních společenství na volném oceánu,“ uvedli vědci podle The Times v časopise Nature Communications.

Tato společenstva se vyskytují v tzv. gyrech odpadu, které vznikají, když povrchové proudy unášejí plastové znečištění od pobřeží do oceánu, kde ho zachycují rotující proudy.

Schopnost pobřežních druhů přežít dlouhou dobu v otevřeném oceánu na plastech se ukázala v roce 2011, když Japonsko zasáhla tsunami. Přes Tichý oceán se k pobřeží Severní Ameriky dostalo téměř 300 druhů. Mnoho z nich přežilo na provizorních plavidlech i několik let.

Na nejnovějším výzkumu se podíleli oceánografové, kteří vytvořili počítačové modely předpovídající místa, kde se v subtropickém gyru v severním Pacifiku nejčastěji hromadí plasty. Na základě modelů se výzkumníkům podařilo nasbírat více než 100 tun plastů a dalšího odpadu. Tento odpad byl předán týmu biologů, kteří zjistili, že pobřežní druhy - včetně sasanek a obojživelníků podobajících se krevetám - nejen přežívají, ale i prosperují.

Výsledky vyvolaly další otázky: v neposlední řadě, čím se tato zvířata živí? Nový výzkum odhaduje, že se na dně světových oceánů nachází nejméně 14 milionů tun mikroskopických částic plastu. To je mnohem více, než předpokládaly dřívější propočty. Výsledky studie zveřejnil odborný časopis Frontiers in Marine Science.

Na přítomnost mikroplastů na dně světových oceánů se zaměřili výzkumníci z australské Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu (CSIRO). Tým pomocí robotické ponorky shromáždil 51 vzorků oceánského dna ze šesti míst ve Velkém australském zálivu. Analýza pak ukázala, že jeden gram sedimentu obsahoval v průměru 1,26 mikroskopické částice plastu. To je podle vědců až 25krát větší množství, než odhadovaly předchozí podobné studie.

tags: #znečištění #oceánu #z #vesmíru

Oblíbené příspěvky:

• Kosova Hora: Inspirace pro udržitelný život
• Klimatické faktory a produkce mléka
• Klíč k úrodné zahradě
• Výzkum recyklace
• Udržitelnost a recyklace papíru