Znečištění ovzduší a kácení pralesů: Dopady na planetu

OSN vyhlásila ekologickou desetiletou výzvu s cílem „Zabránit, zastavit a zvrátit hroucení ekosystémů na každém kontinentu a v každém oceánu.“ Snadná ale není, možná v lecčems i nereálná. Na řadě míst planety může být už pozdě, oteplování oceánů nevratně ničí korálové útesy, dramaticky ubývají po celé planetě rozlohy pralesů. Proti se navíc mohou postavit lokální vlády, které nemají životní prostředí jako svoji prioritu. To se hodně vytýká například Brazílii, konkrétně prezidentu Jairu Bolsonarovi. Požáry a systematické kácení amazonského pralesa je ale jen jednou z mnoha ran na solar planety, která je kromě člověka domovem pro více než osm milionů druhů živočichů.

Amazonský prales: Ekosystém v ohrožení

V Amazonii se situace horší dlouhodobě, v posledních letech ale dramatičtěji. Částečně zodpovědná je tamní vláda prezidenta Bolsonara, jenž patří mezi skeptiky v otázce klimatické změny. Bolsonaro předloni uvedl, že je „omylem“ popisovat amozonský prales jako světové dědictví a „mylnou představou“, že jeho lesy jsou plícemi světa. Ty tak dál trpí. Ve spojení s těžbou dřeva bohužel dochází k dalšímu negativnímu fenoménu -⁠ rozsáhlým požárům. Z velké části za ně mohou právě lidé, kteří se snaží rozšířit půdu buď právě pro těžbu, nebo zemědělství.

Odlesňování nezastavila ani pandemie. Od srpna 2019 do loňského srpna podle studie INPE (brazilský Národní ústav pro výzkum vesmíru) zmizelo v Amazonii nejvíce pralesa za posledních dvanáct let. Řada ekologů míní, že se region dostává do takzvaného „bodu zlomu“. Třeba podle profesora geografie Roberta Walkera z univerzity na Floridě může hrozit, že se z velké oblasti jižní Amazonie stane do roku 2064 savana. Stane se tak podle něj v případě, že bude nadále pokračovat prodlužování období sucha v regionu. Ostatně už v roce 2018 vědec z Brazilské akademie věd Carlos Nobre varoval, že „pokud se těžba nezastaví, existuje vážné riziko, že se více než padesát procent amazonského pralesa promění v života neschopnou savanu“.

Podle Walkera může mít negativní trend rozsáhlejší důsledky než jen ty ekologické. Změní se i počasí a tyto dopady pocítí celý kontinent. Vlhkost, která je v oblasti, totiž poskytuje většinu srážek pro toky na celém kontinentě, což by mohlo znamenat, že „desítky milionů lidí v jiných částech Jižní Ameriky budou žíznit a hladovět, pokud amazonské národy bodu zlomu nezamezí“.

Mizející ledovce a smrt korálů

Kvůli klimatickým změnám se pak urychluje tání ledu. Podle nové vědecké studie z ledna letošního roku ho nyní ročně na celém světě ubývá o 57 procent více než v polovině 90. let. Na základě satelitního pozorování, místního měření a modelů vědci vypočítali, že v 90. letech na světě ročně v průměru ubývalo 0,8 bilionu tun ledu, v minulých letech je to ale 1,2 bilionu tun. Podle studie pak zemská kryosféra „v letech 1994 až 2017 ztratila neuvěřitelných 28 bilionů tun ledu“.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Třeba ledový příkrov v Grónsku se ztenčil natolik, že jeho ztrátu už možná nepůjde zastavit, i kdyby se světu podařilo výrazně snížit emise způsobující globální oteplování. Tvrdí to autoři studie, která vyšla v odborném časopisu Nature Communications Earth & Environment. Podle výzkumu, který se zaměřil na stav 234 ledovců v Arktidě v časovém rozmezí 34 let, nespadne za rok dostatečně sněhu na to, aby se vyrovnala ztráta ledové masy při odtávání v letních měsících.

Trpí také jižní polokoule. „To, co dnes ztrácíme na Antarktidě, je ztraceno navždy,“ uvádějí vědci z Postupimské univerzity. „Antarktida obsahuje více než polovinu sladké vody na světě, která je zmražená ve velké ledové čepici silné až pět kilometrů,“ vysvětluje Ricarda Winkelmannová, hlavní autorka studie, na které se podílel ještě Institut pro výzkum oteplování klimatu a newyorská Kolumbijská univerzita.

„Naše simulace ukazují, že jakmile se ledy rozpustí, už se nikdy nevrátí do původního stavu, i kdyby teploty znovu poklesly,“ zdůrazňuje Winkelmannová. Jinak by tomu mohlo být jen v tom případě, pokud by se teploty vrátily ke své předindustriální úrovni. Úbytek ledu v Arktidě a na Antarktidě má vedle zvyšování hladin oceánů také vliv na jejich teplotu. Není zkrátka dostatek ledu, aby se modrý svět „zchladil“. Už teď se oteplování oceánů projevuje na úhynu korálů a smrti celých korálových útesů. Ty jsou jinak útočištěm pro mnoho živočišných druhů a základem zdravého ekosystému -⁠ bez nich by se začal hroutit. Navíc ty, které zůstaly, „nemůžou mít děti“, popisuje odborník na korálové útesy Terry Hughes. Profesor z James Cook University vysvětluje, že „počet nových korálů usazených na Velkém bariérovém útesu poklesl o 89 procent“.

Jsou i pozitivnější případy, například v Belize. Středoamerický stát politickými kroky odvrátil zkázu tamního korálového útesu. Úřady omezily těžbu a těžký průmysl v dříve nenarušených oblastech.

Austrálie hoří

Austrálie se potýká dlouhodobě také s rozsáhlými požáry. Jedny z největších zachvátily zemi v září 2019 a trvaly do loňského března. Na kontinentě vytvořily ekologickou katastrofu. O život nebo životní prostor přišly asi tři miliardy zvířat. Austrálie má nejvíce endemitů na světě, v sázce tak je vyhynutí celých druhů. Požáry se také dotkly zhruba 18 milionů lidí. Profesor Dieter Hochuli ze Sydneyské univerzity upozorňuje, že i když jsou požáry tradiční součástí australského ekosystému, jejich stále vyšší četnost a intenzita mají pro budoucnost rostlin a zvířat obrovské následky. „Nejde jen o známé druhy. Požáry ohrožují i hmyz, na němž je tolik našich ekosystémů závislých kvůli opylování a koloběhu živin,“ řekl pro CNBC.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

K požárům významně přispěla vleklá vedra a sucha - australský meteorologický úřad uvedl, že loňský rok byl v zemi nejteplejší a nejsušší v historii měření. Průměrná teplota v Austrálii byla loni o 1,52 stupně Celsia vyšší, než je dlouhodobý teplotní průměr z let 1961 až 1990.

Znečištění ovzduší

Negativní vliv má na životy lidí - hlavně v Asii - znečištění vzduchu. Podle studie State of Global Air 2020 zavinilo v roce 2019 smrt zhruba půl milionu novorozenců, zejména v subsaharské Africe a Indii. V Indii jde o dlouhodobý problém. Podle studie vědeckého časopisu The Lancet v roce 2019 zemřelo v druhé nejlidnatější zemi kvůli znečištěnému ovzduší 1,7 milionu lidí, téměř 18 procent všech, kteří v zemi ten rok zemřeli. Kvůli zplodinám ve vzduchu také vzrostl počet případů rakoviny plic, onemocnění srdce, mrtvic, cukrovky a dalších chorob. Těžký průmysl a industrializace halí indická města do smogových plášťů.

Prales - plíce planety

Prales je nazýván jako zelené plíce planety. Nejstarší ekosystém dožívající se až sta miliónů let. Teplo a vlhko prospívá vegetaci, proto se zde vyskytují bujné a husté lesy. Prales tvoří 1/3 všech světových lesů. Jsou nejsložitějším společenstvem živých organismů na pevnině. V počtu rostlinných a živočišných druhů i v mnohotvárnosti ekologických vazeb může pralesu konkurovat jen podmořský život korálových útesů. V produkci a objemu biomasy je bez konkurence. Pro cestovatele bývá prales vrcholem exotiky, pro botaniky je obrovským skleníkem, kde rostou vzácné orchideje, pro zoology kedlubnem, v němž kypí život tisíců forem hmyzu, a pro ekology dokonalým případem ekologického systému, který efektivně využívá sluneční energie k maximální produkci organické hmoty.

Pralesy rostou v oblastech kolem rovníku zvaných tropické pásmo, kde je stále horko a deštivo. Ve většině deštných lesů prší téměř každý den a teplota během dne se obvykle pohybuje kolem 30°C. Tyto pralesy se nacházejí v Latinské Americe, jihovýchodní Asii, ve střední Africe, v západní Indii, na ostrovech v Tichém oceánu, na Madagaskaru. Nejvýše dosahují obří stromy vysoké 40-50 metrů. Jsou dále od sebe, mají rovný a hladký kmen dole rozšířený nebo doplněný vzdušnými kořeny dobře držícími v zemi. O něco níže je rozlehlá, téměř nekonečná klenba, kanopa, tvořená vrcholky 30-40 metrových stromů. Na větvích jsou uchyceny další rostliny, tzv. epyfitní: bromélie, orchideje, kapradiny. Střední patro patří menším stromům nebo keřům. Nejnížší prostor u země, kam světlo téměř nepronikne, je pokryt změtí rostlin, kořenů a lián, jako např. pepřovník nebo vanilka, deroucích se za světlem do vyšších pater.

Prales se jeví jako stabilní porost, který jeví velikou odolnost vůči narušení. Drobné mýtiny, ať už se objeví z jakéhokoliv důvodu, velice rychle zarůstají. Pokud však dojde k masívní destrukci rozsáhlé oblasti (prakticky výhradně činností člověka), je tato vlivem půdní eroze a ztráty styku s původním typem porostu velice brzy znehodnocena tak, že se sem prales „jen tak vrátit“ nemůže. Přirozená obnova pralesa na místě, které bylo exploatováno a zničeno člověkem, je otázkou staletí až tisíciletí.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Od pradávna žijí domorodci z přirozených zdrojů pralesa, aniž by narušili jeho rovnováhu: loví, rybaří, sbírají rostliny a plody (např. Indonésie, někerá místa v Africe). Jejich způsob života velmi pozměnila moderní doba a příchod nové techniky. Deštné lesy poskytují hodně věcí, které používáme. Pochází z nich například mnoho druhů naší potravy. Více než čtvrtina veškerých léků se vyrábí z rostlin deštných lesů. Ve velkém stavební dřevo i dřeva vzácná, jako je mahagon nebo eben.

Ohrožení pralesů a příčiny kácení

Pralesy jsou ohroženy, protože se kácejí pro dřevo nebo pro získání půdy pro obdělávání. To znamená, že tisíce rostlin a zvířat ztrácí své domovy. Mnohé země vykácely tolik stromů pralesa, že již téměř žádný nezbyl. Lidé, zvířata a rostliny deštných lesů umírají, protože lesy se kácejí, aby bylo kde pěstovat plodiny, chovat dobytek, hledat uhlí a drahé kovy v zemi, nebo aby se mohlo prodávat dřevo stromů. Pokud se tento trend nezastaví, deštné lesy zmizí navždy a mnohé věci, např. počasí, se změní. Nejpodstatnější ohrožení je pro tropický deštný prales bezpochyby člověk a jeho aktivita. Teď nemyslím původní obyvatele pralesa, ale myslím naši normální klasickou civilizaci.

Mezi hlavní příčiny patří:

• Těžba dřeva - nejméně 4,5 milionu hektarů se ročně vytěží díky vzrůstající spotřebě mahagonu, teaku, meranti a ebenového dřeva.
• Pěstování hovězího dobytka - existuje mezinárodní trh s laciným hovězím masem, z něhož velká část pochází z Jižní Ameriky. Podnikatelé skupují plochy pralesa, který vypalují, aby získali plochy pro pastvu dobytka.
• Báňský průmysl - povrchové doly na těžbu bauxitu v Brazílii zabírají obrovské plochy a ničí původní zeminu. Podle zákona musí být vytěžená zemina znovu zalesněna.
• Eroze půdy - trvá více než tisíc let, než se vytvoří úrodná půda. Ta ale může být během deseti let zcela zničena. Chybí totiž stromy, které v době dešťů zadržují vodu na zemi.

Důsledky ničení pralesů

Důsledky ničení pralesů jsou dalekosáhlé a zahrnují:

• Záplavy a nemoci - s znečištěním deštného pralesa se podstatně mění i klima celého světa. Les už nemůže zachycovat vzdušnou vlhkost, deště mění vodní systém a způsobují záplavy. Když neprší, dochází k období sucha.
• Globální oteplování - oxid uhličitý a jiné skleníkové plyny vypuštěné do atmosféry při hoření fosilních paliv a při hoření tropických pralesů zachytí teplo odrážené ze zemského povrchu a způsobí stupňové oteplení atmosféry. Toto oteplení způsobí zvýšení mořské hladiny a posunutí klimatických zón.
• Ubývání živočišných druhů - ničení pralesů znamená ohrožení jednoho druhu rostliny a živočicha denně.
• Roztržení ekologického cyklu - na lokální úrovni regulují tropické pralesy cyklus vody jako přírodní mechanismus pro tvorbu a absorpci deštné vody. Jejich zničení znamená rozkol v cyklu, což způsobí větší extrémy v klimatických podmínkách, jako jsou sucha a záplavy. Odlesňování také vede k erozi půdy a náplavě řek a oceánů.
• Úbytek kultury lidí žijících v pralesích - odhadovaných 140 milionů lidí je přímo ohroženo. Jsou ignorována základní lidská práva, ale často i samotná existence těchto lidí.

Ještě na konci druhé světové války pokrývaly tropické deštné pralesy na planetě asi 14% povrchu souše. Je tedy odhadováno, že ročně ubývá až 29 miliónů ha těchto lesů.

Tabulka: Důsledky kácení pralesů

Řešení a možnosti zmírnění dopadů

Pro záchranu pralesa se již podnikají určité kroky. Byly vyčleněny plochy, zvané národní parky nebo rezervace, kde mohou lidé, zvířata i rostliny žít a růst nerušeně. Na záchranu některých velmi vzácných druhů zvířat a rostlin byly vypracovány projekty. Prospěly by například změny způsobu zemědělství. Místo velkých plantáží, vyčerpávajících půdu, by mohly fungovat nové a moderní zemědělské techniky. Návrat k rotačnímu zemědělství by také zvýšil úrodnost půdy a dříve odlesněné plochy lesů by mohly být znovu zalesněny. Mezi největší důvody odlesňování patří pěstování dobytka, získávání dřeva, těžba nerostných surovin a velkoplošné projekty jako budování komunikací a vodních přehrad pro výrobu energie.

Cena a důležitost tropických pralesů nemůže být jednoduše měřena ekonomickým pohledem podle toho, co produkují. Vláda, soukromé a vojenské zájmy na úrovni jednoho či mnoha národů mají na to velký vliv. Rozvojové národy, které čelí problémům jako rapidně rostoucí populace, se dívají na pralesy jako na zdroj, jak získat kapitál a tím zlepšit celou situaci.

WWF kritizuje výrobu toaletního papíru v Evropě. Z výrazného přispění k odlesnění planety WWF obvinil evropské výrobce toaletního papíru, papírových kapesníků a ubrousků. WWF konstatovala, že firmy používají především dřevo z čerstvě pokácených stromů a převážná většina výsledných produktů obsahuje jen minimum recyklovaných surovin.

tags: #znečištění #ovzduší #kácení #pralesů #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Jak ekologicky zlikvidovat karoserii
• Volkswagen Dieselgate oprava
• Co je recyklace obalů?
• Osvobození od poplatků Jihlava
• Co je lepší pro vaši zahradu: kompostování nebo vermikompostování?