Znečištění ovzduší v Praze a doprava: Statistická analýza

Doprava je ve městech dlouhodobě dominantním zdrojem znečištění ovzduší a má hlavní podíl na zvýšené zátěži obyvatel suspendovanými částicemi PM10 a PM2,5, NO2 a PAU. Potvrzuje to i vyhodnocení ročních imisních charakteristik těchto látek v městských, dopravně významně zatížených lokalitách.

Vyšší hustota dopravní sítě a intenzita dopravy nebo kombinace velkých průmyslových zdrojů a dálkového nebo i přeshraničního transportu mohou vést k dlouhodobě zvýšeným až nadlimitním hodnotám, a to u více látek. Přetrvává tak situace, kdy mimo průmyslově specificky zatížené lokality, které lze nalézt i na území krajských měst, průmyslových zón a aglomerace Ostrava-Karviná-Frýdek-Místek, je znečištění ovzduší koncentrováno v oblastech majoritně zatížených tranzitní, místní a cílovou dopravou a v místech s vyšší hustotou lokálních zdrojů na pevná a fosilní paliva.

Z hlediska zátěže obyvatel a vlivu na zdraví mají dlouhodobě největší význam aerosolové částice frakcí PM10 a PM2,5 a polycyklické aromatické uhlovodíky. Znečištění ovzduší má opravdu dlouhodobě klesající trend. Skutečnost, že k překročení imisních limitů došlo v roce 2023 pouze ve čtyřech případech a pouze u BaP je jednoznačně pozitivní zprávou.

Emisní zatížení Prahy je z celorepublikového hlediska poněkud specifické. Bodové a plošné zdroje provozované na jejím území jsou až na výjimky minoritní a nejvyšší podíl emisí pochází z dopravy. Vzhledem k tomu, že významné zdroje mají zpravidla vysoké komíny, projevuje se jejich podíl na znečištění ovzduší často mimo území Prahy.

Největším problémem jsou jemné prachové částice označované jako PM10 (jedná se o prachové částice o průměru do 10 µm). Jejich nebezpečí pro lidské zdraví spočívá v tom, že projdou dýchacími orgány člověka až do plic, kde dochází k jejich usazování a mohou způsobovat řadu zdravotních obtíží od bronchitidy až po rakovinu plic. Největšími zdroji emisí těchto jemných prachových částic jsou průmyslové zdroje, dále lokální vytápění a doprava.

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Je pravdou, že za posledních 5 let v důsledku zpřísňující se legislativy a tzv. kotlíkových dotací došlo k poklesu úrovně znečištění ovzduší jemným prachem, kde je Praha z tohoto pohledu třetím nejvíce znečištěným místem v rámci celé ČR.Také DPP se v Praze podílí nemalou měrou na celkovém znečišťování ovzduší jemným prachem. Největší podíl tvoří autobusová doprava, která však není v kompetenci OŽP.

Úkolem oddělení v rámci ochrany ovzduší v DPP je především dbát na to, aby všechny stacionární zdroje znečišťování ovzduší byly provozovány v souladu s platnou legislativou a byl tím minimalizován jejich vliv na jeho celkové znečištění. V současnosti jsou již všechny stacionární zdroje emisí v DPP provozovány v souladu s platnou legislativou. Po provedených úpravách již dnes všechny kotelny provozované DPP plní emisní limity, které vstoupí v platnost 1.1.2020. V ochraně ovzduší se podařilo sjednotit kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší, zajistit všechna zákonem předepsaná měření těchto zdrojů a pro velké zdroje vypracovat nové provozní řády.

Pro opravy a údržbu vozového parku DPP neustále zavádí nové materiály, přednostně takové, které mají snížený obsah těkavých organických látek (VOC) a tím snižuje celkové emise VOC do ovzduší. DPP přispívá ke zlepšení životního prostředí v Praze i soustavným snižováním hladiny hluku. Při novostavbách a rekonstrukcích traťových zařízení jsou v maximální možné míře realizovány prvky snižující hluk a vibrace.

Doprava je jedním z významných zdrojů znečišťování ovzduší. Prostřednictvím tohoto zdroje se do ovzduší dostávají především oxidy dusíku (zejména oxid dusičitý), suspendované částice frakce PM10 a PM2,5 (prachové částice), oxid uhelnatý a uhlovodíky. Všechny výše uvedené znečišťující látky mají řadu negativních dopadů na lidské zdraví i vegetaci.

Suspendované částice se do ovzduší dostávají jak prostřednictvím výfukových plynů z osobních i nákladních automobilů, tak prostřednictvím otěrů brzdových destiček automobilů a abrazí vozovky. Významné objemy suspendovaných částic frakcí PM10 a větších se pak mohou dostat do ovzduší tzv. resuspenzí, neboli zvířením prachových částic usazených na povrchu komunikací.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Realizace opatření by měla být řešena koncepčně a se zohledněním celé řady aspektů kvalitního života ve městech (životní prostředí, bezpečnost, pohodlí, parkovací plochy, alternativní způsoby dopravy, kvalitní hromadná doprava, atd.). Takové koncepční řešení nabízí např. plány udržitelné městské mobility nebo Smart Cities.

Nízkoemisní zóny jsou nástrojem k omezování znečištění ovzduší z dopravy ve městech. Podstatou jejich fungování je omezení vjezdu určitých skupin vozidel (na základě emisní kategorie, do níž příslušné vozidlo spadá) do města, příp. jeho části.

Hlavní příčinou znečištění je automobilová doprava, zejména v hustě zastavěných částech města. Podle nové zprávy z mezinárodního projektu European Monitoring Station Check, který v Praze realizoval spolek Senzorvzduchu, z.s. ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem (ČHMÚ), se situace v pražských ulicích zásadně nemění. Měření na školních dvorech a v parcích přineslo překvapivý výsledek - i v těchto „čistších“ lokalitách jsou koncentrace nad limitem 20 µg/m³, který bude platit od roku 2030. Data jednoznačně potvrzují, že hlavním zdrojem znečištění ovzduší v Praze je silniční doprava.

Město má 940 aut na 1 000 obyvatel a v roce 2023 bylo v registru 1,3 milionu vozidel. Přestože Praha modernizuje svůj vozový park a investuje do veřejné dopravy, množství aut ve městě stále roste. Měření ukazují, že bez aktivního omezení automobilové dopravy nebude zlepšení kvality ovzduší možné.

V Praze je zavedení nízkoemisní zóny dokončení celého vnějšího okruhu, což se stane zřejmě v 30. letech. Je ale otázka, zda se takové opatření stane a neskončí podobně jako Smetanovo nábřeží, které i po 10 letech po otevření tunelu Blanka zůstává tranzitní automobilovou tepnou.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Lidé kvůli automobilové dopravě dýchají nejhorší vzduch v Praze v ulicích Ječná, Plzeňská a v dalších jedenácti lokalitách, kde byly překročeny celoroční limity Evropské unie pro koncentrace oxidu dusičitého. Celoroční měření pasivními vzorkovači spolku Senzorvzduchu odhalilo, že koncentrace oxidu dusičitého v Praze na hlavních dopravních tazích a v úzkých uličních kaňonech často překračují zákonné limity.

Celkově spolek Senzorvzduchu v rámci projektu ARAMIS sledoval 36 lokalit v Praze a Ostravě, přičemž v Moravskoslezském kraji výsledky měření dopadly pro obyvatele daleko lépe. Z 24 pražských lokalit jich limit překročilo jedenáct. Referenční stanice Legerova, která je tradičně „nejhorší“ oficiální stanicí ČHMÚ, naměřila roční průměr 38 µg/m³.

Znečištění ovzduší je podle Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v současnosti nejvýznamnějším environmentálním rizikovým faktorem pro zdraví v Evropě. Vystavení oxidu dusičitému (NO₂) v roce 2021 podle odhadů přispělo v Unii k přibližně 142 tisícům předčasných úmrtí. Negativní dopady na zdraví však zahrnují nejen úmrtí, ale spoustu případů onemocnění dýchacích cest, kognitivních poruch a srdečních onemocnění.

Mezi lokality s nejvyššími hodnotami patří ulice Ječná (58 µg/m³), V Holešovičkách (57,3 µg/m³), Plzeňská (57,2 µg/m³), Radlická / Klicperova (50,7 µg/m³) či Ječná / Štěpánská (50 µg/m³). Těsně pod zákonným limitem skončily lokality Veletržní / Sochařská (39 µg/m³), Legerova (38 µg/m³), Bělocerkevská (37,6 µg/m³) a Flora (35 µg/m³).

Koncentrace oxidu dusičitého výrazně klesá na prvních 100 metrech od silnice v otevřené krajině. Navíc zástavba mezi silnicí a vnitroblokem funguje jako bariéra, která brání šíření znečištění. To je sice dobrá zpráva, přesto na „pozaďových lokalitách“, jako jsou školní dvory a parky, byly loni naměřeny hodnoty v rozmezí 20,0 až 23,8 µg/m³.

Například u ZŠ a MŠ Grafická byl roční průměr 23,19 µg/m³, v lokalitě Na Truhlářce 23,38 µg/m³ a u MŠ Jílkova 20,03 µg/m³. Tyto výsledky potvrzují, že i v méně zatížených oblastech se hladiny NO₂ pohybují nejen nad bezpečnými hodnotami podle Světové zdravotnické organizace, ale i nad plánovaným zpřísněním limitu pro oxid dusičitý od roku 2030 na 20 µg/m³.

Podle Lažana naměřené hodnoty ukazují, že bez podpory bezemisních způsobů dopravy a zavádění nízkoemisních zón nebude možné kvalitu ovzduší zlepšit. Konkrétně v Praze je třeba urychleně realizovat opatření, která sníží intenzitu automobilové dopravy, zejména v historickém centru a okolí škol. Lažan očekává, že jakmile začnou v roce 2030 platit přísnější limity, občané se začnou na základě výsledků z oficiálních měřících stanic soudit s městy nebo státem, pokud nebudou dodržovány.

Z hlediska budoucích cílů pro rok 2030 je třeba zdůraznit, že emise NO₂ mají v Praze dlouhodobě klesající trend, což souvisí s modernizací vozového parku, přísnějšími emisními normami a zlepšováním dopravní infrastruktury.

Hlavní město patří dlouhodobě k oblastem s problematickou kvalitou znečištění ovzduší. Hlavními zdroji znečištění ve městě jsou doprava a lokální topeniště na pevná paliva rodinných domech. V porovnání s desetiletým průměrem 2012-2021 panovaly v Praze v roce 2022 výrazně lepší rozptylové podmínky. Roční imisní limity pro PM10 a PM2,5 nebyly v roce 2022, stejně jako v předchozích letech, překročeny na žádné ze stanic relevantních pro hodnocení ročních průměrných koncentrací. K překročení imisního limitu nedošlo ani na žádné dopravní lokalitě, kde býval výskyt nadlimitních koncentrací běžný.

V Praze jsou nejvyšší roční průměrné koncentrace PM10 tradičně zjištěny na dopravních stanicích. Koncentrace v roce 2022 byly v tomto období na druhé nejnižší úrovni po roce 2020. Roční průměrná koncentrace PM10 poklesla v roce 2022 oproti desetiletému průměru koncentrací na předměstských a městských stanic o 19 %, na dopravních o 17 %. Oproti desetiletému průměru koncentrací na předměstských a městských stanicích poklesla roční průměrná koncentrace PM2,5 v roce 2022 o 18 %. Pro vývoj na dopravních stanicích jsou v případě PM2,5 k dispozici data pouze z dopravní stanice Praha 2-Legerova, kde byla v roce 2022 naměřena koncentrace o 20 % nižší hodnota než v předchozím desetiletém období.

Vyšších koncentrací suspendovaných částic PM10 a PM2,5 bylo dosahováno v chladném období roku, kdy obecně dochází k vyšším emisím tuhých znečišťujících lá­tek (TZL) v důsledku vytápění, vyšším emisím z dopravy a také k výskytu méně příznivých meteorologických podmínek pro rozptyl látek v ovzduší. V roce 2022 byly nejvyšší koncentrace PM10 a PM2,5 naměřeny v únoru, kdy panovaly mírně nepříznivé až nepříznivé podmínky.

V roce 2022 nebyl překročen na žádné lokalitě hodinový imisní limit 200 µg⋅m−3. V roce 2022 nebyl překročen roční imisní limit pro NO2 potřetí v řadě na žádné stanici na území aglomerace Praha. V období let 2012−2021 byly zaznamenány nejvyšší koncentrace NO2 v roce 2012. Od roku 2012 je možné pozorovat pozvolný pokles. Během let 2019 a 2020 koncentrace NO2 výrazně poklesly a dosáhly nejnižší hodnoty za hodnocené období. K této minimální hodnotě z roku 2020 se dostala i roční průměrná koncentrace NO2 v roce 2022.

Oproti desetiletému průměru koncentrací (2012−2021) byla roční průměrná koncentrace NO2 a 19. nejvyšší hodinová koncentrace NO2 na dopravních stanicích nižší o cca 18 %, respektive o 20 % a na pozaďových stanicích o cca 20 %, resp. o 16 %. V roce 2022 byl benzo[a]pyren v Praze sledován na třech lokalitách s platným ročním průměrem. Imisní limit nebyl na žádné lokalitě překročen. Imisní limit pro benzo[a]pyren na monitorovacích stanicích není v Praze překračován od roku 2015. V hodnoceném roce 2022 roční průměrná koncentrace benzo[a]pyrenu mírné poklesla.

V roce 2022 (v průměru za roky 2020-2022) nebyl překročen imisní limit pro přízemní O3 na žádné ze sedmi hodnocených stanic na území aglomerace. Nejnižší hodnoty koncentrací přízemního O3 byly naměřeny na dopravně zatížených stanicích, kde je přízemní O3 odbouráván chemickou reakcí s oxidem dusnatým.

V roce 2022 byl vyhodnocen na 13 stanicích ČHMÚ index kvality ovzduší (IKO). Na všech hodnocených stanicích převažoval v roce 2022 první stupeň IKO (velmi dobrá až dobrá kvalita ovzduší). Druhý stupeň IKO (přijatelná kvalita ovzduší) se v roce 2022 vyskytoval nejčastěji na dopravní stanici Praha 2-Legerova (hot spot) (52 %), nejméně často pak na městské pozaďové stanici Praha 5-Stodůlky (28 %). Třetí stupeň IKO (zhoršená až špatná kvalita ovzduší) byl zaznamenán na všech hodnocených stanicích. Na dvou dopravních stanicích byl třetí stupeň zaznamenán ve více než ve 2 % případů, a to na stanici Praha 2-Legerova (hot spot) (2,1 %) a Praha 8-Karlín (2 %).

tags: #znečištění #ovzduší #v #Praze #doprava #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Pomůcky pro sběr
• Houpací sítě pro přírodu: recenze
• Rozměry úvodní fotografie na Facebooku
• Trénink venku Hradec Králové
• Průvodce výběrem a montáží sprchové vaničky