Praktická ochrana přírody v ČR a vliv klimatu

Na první pohled by se mohlo zdát, že tvorba vodohospodářských a krajinářských koncepcí a projektování staveb „z těchto oborů” se nemusí ochrany přírody vždy týkat. Opak je ovšem pravdou. Z části je to díky právnímu prostředí, které poměrně dobře koreluje s realitou potenciálních střetů i synergií projektových záměrů se zájmy chráněnými dle legislativy kolem ZOPK.

Z části je to také díky způsobu uvažování, který pokud bere OP spíše jako příležitost než jako komplikaci, přináší to vlastním projektům, a tedy i přírodě a krajině, mnoho benefitů. Vždy je totiž výhodnější pozitivní kultivace myšlenek, uvažování a projektování než restriktivní postup, který dle mého názoru nevede k ideálnímu cíli.

Ideálním cílem je v tomto smyslu vytvoření takového realizovatelného projektu, který naplňuje potenciál zájmového území nejen z pohledů cílů, které jsou primárně vytyčeny, ale zároveň plní další celospolečenské funkce, mezi které zcela nepochybně patří i ochrana přírody.

Příkladem z naší praxe může být protipovodňová ochrana obce Dolní Újezd, kde byla v průběhu studie proveditelnosti zjištěna silná a rozmnožující se populace mloka skvrnitého v úseku vodního toku, který je vlastně předmětem projektu. Přesto, že jsme v tomto přístupu v rámci projekčních společností zřejmě osamoceni, brali jsme toto zjištění jako jednoznačně pozitivní informaci.

Původně plánovaný relativně razantní zásah do koryta toku byl následně změněn do tvorby nového paralelního meandrujícího (přesto kapacitního) koryta s doprovodnými tůněmi a cenný úsek s mloky byl v podstatě zachován bez zásahu.

Čtěte také: Ochrana Přírody: Obnova

Výsledkem je víceúčelový projekt, který disponuje protipovodňovou ochranou na návrhovou úroveň, respektuje zjištění biologického průzkumu a zároveň nabízí nová vodní stanoviště pro další skupiny vodních a na vodu vázaných živočichů a rostlin. Přirozenou součástí takového projektu je také výrazné zpomalení odtoku vody z krajiny a také obohacení veřejného prostoru, který přímo navazuje na intravilán obce, neboť jeho součástí je také naučná stezka s informačními panely.

V průběhu tvorby projektu a jeho projednávání jsme se nesetkali s žádnými problémy s orgány OP ani nevládními organizacemi. Ve výše napsaných řádcích jsem se snažil sdělit, že každý projekt je cestou a téměř každá cesta má úskalí. Riziko mnohdy individualistického a úzce pojatého výkladu OP je tímto ve většině případů eliminováno a úředníci OP jsou vlastně přizváni do tvůrčího procesu, jehož výsledek - projekt - pak mohou jen těžko zakázat.

Toto vše je však možné také díky tomu, že většina orgánů OP je otevřena diskuzi, což mimo jiné ukazuje, že vnímají svoji práci jako službu krajině a nikoli úřadu. Právě diskuze, kultivace projektů a pozitivní zápal je tou nejlepší synergií, kterou na OP vnímám.

I přes (z mého pohledu) relativně kvalitní legislativní prostředí a solidní kompetence dochází často k malé praktické účinnosti přístupů souvisejících s ochranou přírody.

Velmi zjednodušeně řečeno, resp. optikou státní správy, se celý svůj profesní život věnuji převážně dvěma oborům, dvěma rezortům, dvěma legislativním prostředím. Myslím, že tento příliš oborový a vlastně chybný pohled docela indikuje příčiny problémů, se kterými se denně profesně potýkám. Polarizace rezortu zemědělství (které má v gesci vodní hospodářství) a životního prostředí je obrovská.

Čtěte také: Ochrana přírody: Praktické postupy

Zásadní rozpory a zcela odlišné pohledy na vodu a krajinu byly a dosud jsou v rámci těchto rezortů prorostlé celými jejich aparáty od jejich hlav (ministerstva) až po jejich údy (např. orgány OP a státní podniky povodí). Velmi typickým projevem jsou často neuvěřitelně protichůdné oborové dotační programy, což považuji za katastrofální vzhledem k nepopiratelným změnám, kterým se musíme promyšleně přizpůsobovat.

Česká republika musí být připravena mít vhodné vlastní finanční nástroje směrované zejména do těch oblastí, které nejsou schopny financovat „samy sebe” v rámci tržního procesu. Touto oblastí je nepochybně krajina. Představa, že dosáhneme lepšího stavu české krajiny bez veřejných, resp. dotačních prostředků je zcela lichá, a proto je v kontextu na výše uvedené nutné harmonizovat investice do krajiny napříč rezorty v zájmu udržení takové krajiny, kterou se nebudeme stydět předat dalším generacím.

V podmínkách ČR musí být cílem investic do krajiny především adaptace na změnu klimatu a napravování důsledků rozsáhlé devastace, která zásadně změnila tvář naší krajiny v uplynulých desetiletích. Při prosazování nových dotačních programů bude v současné společnosti evidentně účinnější argumentovat spíše ekonomicky než ekologicky - kvůli zdevastovanému vodnímu režimu krajiny nám utíká obrovské množství potravinových i přírodních zdrojů a související sucho a povodně působí přímé ekonomické škody.

Do značné míry absurdní a smutná je situace, že rozsáhlá devastace probíhá i v současnosti a paralelně s dotačními projekty, které mají stav krajiny zlepšovat. Tento fakt je způsoben zejména čistě oborovým a krátkozrakým nastavením přístupů centrálních a řídících vládních institucí (ministerstva). Rezortní protichůdnost zemědělství a životního prostředí je neuvěřitelná, zejména v kontextu skutečnosti, že oba rezorty zásadně ovlivňují krajinu prostřednictvím dotačních prostředků pocházející de facto z jedné kasy.

Ještě v letošním roce se realizovalo mnoho projektů s naprosto odlišnými cíli. Ministerstvo zemědělství prostřednictvím programu „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích” vrátilo možná stovky km drobných vodních toků do stavu po úpravě z 50. až 80. let minulého století. Důsledkem jsou kapacitní a tvrdě upravené vodní toky v úsecích, kde již probíhala samovolná renaturace. Je mi celkem záhadou, že i přes jasné kompetence orgánu OP, neboť každý vodní tok je ze zákona významným krajinným prvkem, mohlo při současném stupni poznání o vodním režimu krajiny dojít k takové devastaci placené z veřejných financí.

Čtěte také: Květoslava Burešová a ekologie

Paralelně s těmito „projekty” probíhaly také vesměs velmi pozitivní projekty v rámci Operačního programu životní prostředí. Je podivuhodné (v dobrém slova smyslu), že si této absurdity všiml i Nejvyšší kontrolní úřad, viz Tisková zpráva ke KA č. 18/27 - 4. 11. 2019. NKÚ mimo jiné napsal: „Řešení sucha vyžaduje také spolupráci řady subjektů. V případě dvou zásadních resortů MZe a MŽP nebyla spolupráce ideální. Resorty se například neshodují na znění tzv. protierozní vyhlášky, jejíž přijetí je klíčové pro zlepšení hospodaření na zemědělské půdě a její schopnosti zadržet vodu. Těžko potom můžeme očekávat většinově pozitivní vnímaní dotačních programů ze strany odborné i laické veřejnosti.

K výše uvedenému je třeba ještě dodat, že sebelépe nastavené a finančně saturované dotační programy samy o sobě trend zhoršování stavu krajiny nezastaví, mohou ho pouze zpomalit. Obloukem se tak mohu vrátit k úvodní větě této části. Jsem totiž přesvědčen, že kdyby ochrana přírody byla více schopná a ochotná vnímat problematiku životního prostředí z širší perspektivy, měla větší odbornou kvalitu také v jiných souvisejících oborech, měla by více zdravého sebevědomí, tak by dokázala prosadit mnohem více, než je tomu nyní.

Možná by se poté úředníkům na obcích s rozšířenou působností také lépe čelilo tlakům vlastní samosprávy, kdy někteří starostové a primátoři nechtějí pochopit rozdíl mezi státní správou a samosprávou. V menší míře se totéž týká krajských úřadů a jistých představitelů krajských samospráv.

Klimatická změna, v posledních letech vyjádřená minimálně větší extremitou počasí, je již v podstatě celospolečensky přijatým faktem. Panuje shoda o nutnosti přijetí adaptačních opatření. V koncepční rovině existuje společenský a institucionální soulad, reálně je však problematické cokoliv prosadit a realizovat. Je pravděpodobné, že realizace těchto opatření může mít na uživatele území dopad, a proto k nim převládá nedůvěra. Z dlouhodobého hlediska je však výhodné zapracovat na pozitivním vnímání přípravy a realizace adaptačních opatření.

Proces klimatické změny je zřejmý trend a v principu se jedná o negativní jevy s dalekosáhlými socioekonomickými i ekosystémovými dopady, které jsou zjednodušeně vnímány jako povodně nebo sucho. Změny v ekosystémech (v přírodě a krajině) jsou zejména přírodovědci pozorovatelné již delší dobu. Před přibližně sedmi lety byly v rámci jednoho výzkumného projektu poměrně obtížně hledány periodicky vysychající vodní toky. Dnes je to již jev zcela běžný.

Zemědělství je patrně nejohroženějším odvětvím, protože většina projevů klimatické změny snižuje produkci. Adaptační opatření jsou široce definována a je k nim také v různých úrovních různě přistupováno. Pouze vzácně jsou však jednotlivé úrovně mezi sebou dostatečně provázány. Adaptační strategie je třeba řešit na národní, případně regionální úrovni přípravou koncepcí, právních rámců a finančních nástrojů.

Konkrétní opatření jsou a stále více budou realizována na úrovni katastrů či obcí. Mezi oběma úrovněmi by měl existovat spojovací článek, který zajistí například soulad s koncepcí, financování či stanoví dopad opatření. Spojovacích článků vlastně musí být víc. Jedním z těch článků musí být také ochrana přírody, čímž mám na mysli státní ochranu přírody a krajiny.

V České republice se v současné době zjednodušeně vyskytují dva typy "projektů" řešících adaptační opatření. První skupinu tvoří velkoměřítkové analýzy a koncepce (často pro území celé České republiky), které jsou zpracované většinou rezortními či akademickými pracovišti. V podstatě chybí projekty, které na analytické bázi řeší území středně velkého rozsahu a které kladou současně důraz na realizaci opatření.

Současný stav v oblasti správy krajiny nelze považovat za uspokojivý mimo jiné z důvodů rigidně pojatých rezortních pravidel využívajících jako podklady pro své strategie a rozhodování spíše jednostranně zaměřené principy poplatné krátkodobým a oborovým efektům. Základním principem nového přístupu je propojení stávajících dokumentů, plánovaných záměrů a koncepcí napříč jednotlivými rezorty.

V současné době jsme svědky toho, jak velký vliv může mít marketing na úspěšné prosazování prakticky jakýchkoliv zájmů. Ochrana přírody a krajiny je nepochybně jedním z nejdůležitějších veřejných zájmů a myslím si, že to je také postoj významné části společnosti. Minimálně na evropské úrovni se adaptace na klimatickou změnu, se kterou jednoznačně souvisí ochrana přírody a krajiny, stává téměř tématem číslo jedna.

Tato jasná souvislost se však v ČR marketingově příliš neakcentuje. Alespoň nějaký marketingový koncept a snahy mají vlastně pouze správy národních parků a AOPK ČR, většinou je však komunikace zaměřena na prezentaci jejich dosavadní činnosti a na územní a druhovou ochranu. To je samozřejmě naprosto v pořádku, včetně lokalizace velkorysých domů přírody ve velkoplošných chráněných územích.

Vedle toho však chybí důraz na volnou krajinu, která tvoří drtivou většinu rozlohy ČR, a kde bude hlavní těžiště adaptačních opatření. V budoucnu tento tvůrčí segment v krajině, na kterém se ochrana přírody musí podílet, bude hrát stále větší roli.

15. 07. Holocén neboli doba poledová je období, během kterého do přírodních procesů významnou měrou vstoupil také člověk. Výměnu druhů formovalo kromě ústupu chladnomilných prvků zejména šíření těch teplomilných z různě vzdálených refugií, tedy míst, kde přečkaly dobu ledovou. To platí pro podstatnou část druhů našeho klimatického pásu.

A právě holocennímu vývoji evropské bioty mírného pásu se věnoval projekt financovaný GA ČR prof. RNDr. Velkou výzvou každého paleoekologického výzkumu, tedy studia vztahů mezi organismy a prostředím v minulosti, je nalezení vhodného záznamu vývoje. „Jsme na tom podobně jako Indiana Jones, hledači pokladů. Rosettskou desku pro nás představuje nalezení souvislého sledu sedimentů, který se plynule a pravidelně ukládal po dobu posledních 10-15 tisíc let, tedy právě po odeznění doby ledové,“ vysvětluje profesor Horsák.

„Pomocí radiokarbonové metody jsme schopni hloubku sedimentu napojit na absolutní časovou osu. V tom může být někdy problém. Metoda je instrumentálně relativně jednoduchá, ale finančně nákladná a také skýtající mnohá úskalí. V určitém typu prostředí může docházet k výraznému zkreslení stáří, datovaného například pomocí ulit plžů, a na to je třeba dát velký pozor. Takovou komplikaci jsme řešili i v jedné z našich studií.

„Po vědecké stránce mě osobně překvapilo zjištění, jak moc bylo šíření lesních plžů z glaciálních refugií směrem na západ Evropy řízeno klimatem. Dříve jsem se klonil spíše k hypotéze, že současný úbytek lesní malakofauny [vysv. Tříletý projekt vědeckého týmu pod vedením profesora Horsáka přinesl okolo 35 vědeckých publikací, mnohé vyšly v prestižních oborových časopisech. Každá z nich má originální a zobecnitelné výsledky. Hlavní praktické uplatnění najdou zejména v ochraně přírody.

Jedna ze studií jeho týmu odhalila historický původ reliktních společenstev celoevropsky silně ohrožených travertinových mokřadů. Ty se za posledních tisíc let utvářely pod vlivem lidského hospodaření mnohem víc, než se myslelo. Nedocenitelnou hodnotu má právě ohromný archiv informací ukrytých v sedimentu těchto lokalit. „My jsme do něj sice nahlédli, ale rozvíjející se metody v budoucnu pravděpodobně umožní přečtení kvalitativně nových informací. Zničení takových archivů by byla nevratná ztráta,“ dodává prof. RNDr. Michal Horsák (*1975) vystudoval zoologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Ochrana životního prostředí v Česku je podle téměř čtyř pětin obyvatel přiměřená. Češi v ochraně životního prostředí hodnotí nejlépe aktivity obecních úřadů, ekologických organizací a ministerstva životního prostředí, naopak nejhůře hodnotí aktivity parlamentu a vlády. To, že se Česko stará o ochranu životního prostředí přiměřeně, uvedlo 77 procent respondentů, podle 15 procent je ochrana nedostatečná a podle čtyř procent přehnaná.

Činnost obecních úřadů v oblasti životního prostředí hodnotily kladně zhruba dvě třetiny dotázaných, záporně asi pětina. Následují ekologické organizace s 59 procenty kladných odpovědí a čtvrtinou záporných, ministerstvo životního prostředí s 58 procenty kladných a 31 procenty záporných a krajské úřady s 56 procenty kladných odpovědí a 27 procenty záporných.

Z průzkumu rovněž vyplynulo, že zájem o informace týkající se životního prostředí v ČR je mezi veřejností vysoký. Sedm z deseti dotázaných uvedlo, že zájem má. Průzkum se konal mezi 16. a 30.

Legislativní a praktické kroky v ochraně přírody

• Příprava návrhu legislativní úpravy obecné a zvláštní druhové ochrany, včetně zavedení nové kategorizace zvláště chráněných druhů do zákona č. 114/1992 Sb.
• Novelizace zákona č. 115/2000 Sb.
• Informování veřejnosti o možnostech prevence úhynu a zraňování živočichů a zapojení veřejného i soukromého a neziskového sektoru (záchranných stanic aj.) do prevence a eliminace příčin ohrožení živočichů.
• Vyhodnocení míry ovlivnění genetické variability běžných, hospodářsky využívaných druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a přijetí opatření k podpoře přirozené reprodukce a obnovy genofondu.
• Zajištění potřebné péče o předměty ochrany ZCHÚ a soustavy Natura 2000, zejm.
• Dokončit převody pozemků z příslušnosti hospodaření SPÚ do příslušnosti hospodaření AOPK ČR a správ NP na základě usnesení vlády ČR ze dne 17. 3. 2008 č.
• Revize podrobností vymezování a hodnocení ÚSES stanovené vyhláškou č. 395/1992 Sb.
• Definice významných krajinných prvků ze zákona a zpracování metodiky jejich hodnocení vč.
• Zajištění podmínek a finančních zdrojů pro praktické uplatňování působnosti k odškodnění vlastníků nebo k vykoupení pozemků pod korytem vodního toku změněného po povodni ve smyslu ustanovení § 45 odst.
• Zajistit optimalizovanou nabídku národních dotačních programů zejména v souvislosti s probíhajícími a očekávanými dopady změny klimatu a připravit je na další plánovací období vč.
• Zajištění pokračování národních dotačních programů v OPK komplementárně k připravovaným evropským programům vč.
• Analýza efektivity sankčního mechanismu dle zákona č.
• Zavedení spolupráce na poradách orgánů ochrany přírody s orgány územního plánování, ochrany vod, lesního hospodářství aj.
• Analýza agend souvisejících s ochranou přírody a krajiny z hlediska vhodnosti jejich digitalizace v souladu s nařízením vlády k zákonu č.

tags: #prakticka #ochrana #prirody #v #cr #vliv

Oblíbené příspěvky:

• Aplikace biotechnologických systémů
• Elegantní odpadkové koše
• Kapr a jeho potrava
• Zbavte se starého auta v České Lípě ekologicky
• Jak připravit stanoviště první pomoci