Znečištění Pozemní Komunikace: Legislativa v České Republice

Tento článek se zabývá právními aspekty znečištění pozemních komunikací v České republice. Ministerstvo dopravy stanoví prováděcí předpisy k zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů.

Svislé Dopravní Značky a Jejich Umístění

Svislé dopravní značky se umísťují při pravém okraji pozemní komunikace nebo nad vozovkou; pro zdůraznění jejich významu mohou být značky nacházející se při pravém okraji pozemní komunikace zopakovány i při levém okraji pozemní komunikace. Svislá dopravní značka umístěná nad vozovkou platí pro celou vozovku v daném směru jízdy. Svislá dopravní značka, z níž vyplývá povinnost zastavit vozidlo, musí být umístěna tak, aby byl řidič s přihlédnutím k místním podmínkám schopen vozidlo bezpečně zastavit.

Výstražné značky se zpravidla umísťují před označovaným místem mimo obec ve vzdálenosti 100 až 250 m, v obci 50 až 100 m. Není-li možné z vážných důvodů stanovené rozmezí vzdálenosti dodržet, doplní se výstražná dopravní značka o dodatkovou tabulku „Vzdálenost“ s udáním skutečné vzdálenosti k označovanému místu. Zákazové značky se umísťují u místa, odkud zákaz nebo omezení platí, popřípadě kde končí. Platnost zónové dopravní značky je ukončena značkou informující o jejím konci, není-li stanoveno jinak. Platnost informativních značek označujících parkoviště končí 5 m před hranicí nejbližší křižovatky, není-li způsob a uspořádání dovoleného stání vyznačen vodorovnými dopravními značkami nebo není-li platnost informativních značek označujících parkoviště ukončena jiným způsobem.

Vodorovné Dopravní Značky

Přechodné vodorovné dopravní značky vyjadřující čáry nebo šipky nebo označující přechody pro chodce nebo jízdní pruhy pro cyklisty jsou provedeny žlutou nebo oranžovou barvou.

Akustické Signály

Akustické signály informují osoby se zrakovým postižením o aktuálním světelném signálu na křižovatkách a přechodech pro chodce řízených světelnými signály. „Signál pro chodce se znamením Stůj!“, „Signál pro chodce a cyklisty se znamením Stůj!“ a „Signál dvou vedle sebe umístěných střídavě přerušovaných červených světel“ jsou vyjádřeny akustickým signálem. Fáze červeného světelného signálu je navěštěná akustickým signálem o kmitočtu 1,5 Hz (1,5 tepů za sekundu). „Signál pro chodce se znamením Volno“ a „Signál pro chodce a cyklisty se znamením Volno“ jsou vyjádřeny akustickým signálem. Fáze zeleného světelného signálu je navěštěná akustickým signálem o kmitočtu 8 Hz (8 tepů za sekundu).

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Dopravní Zařízení a Provozní Informace

Pro umísťování dopravních zařízení se použijí ustanovení o umísťování svislých dopravních značek. Pro umísťování zařízení pro provozní informace se použijí ustanovení o umísťování svislých dopravních značek.

Odpovědnost Obcí za Údržbu Komunikací

Podle § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích (dále jen „ZPK“) je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy. Obec je podle § 9 odst. 1 ZPK vlastníkem pouze místních komunikací, pouze u nich tedy vykonává správu včetně údržby a oprav. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku (§ 9 odst. 1 věta poslední ZPK). Rozsah, způsob a časové lhůty pro odstraňování závad ve sjízdnosti dálnice, silnice a místní komunikace blíže vymezuje vyhláška Ministerstva dopravy č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích. Údržbu a opravy konkrétně upravuje Příloha č. 5 vyhlášky.

Vlastník místní komunikace nebo chodníku má povinnost nahradit škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit, a také škody (§ 27 odst. 2 ZPK). Uživatelé místní komunikace nebo chodníku nemají nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací (§ 27 odst. 1 ZPK). § 27 odst. 1 ZPK odpovídá ustanovení § 18 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, který stanoví povinnost každého řidiče přizpůsobit předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, rychlost své jízdy.

Čistění komunikací se podle § 47 odst. 1 vyhlášky provádí mimo jiné v těchto případech a termínech:

• po zimním období na místních komunikacích I. třídy nejpozději do 30. dubna, na silnicích II. a III. třídy a na místních komunikacích II. a III. třídy nejpozději do 31. května (odstranění zbytků zdrsňovacích materiálů, očištění dopravních značek a zařízení apod.),
• v období do 30. listopadu odstranění spadaného listí a zajištění funkčnosti odvodnění,
• podle možností v průběhu zimního období odstraňování přebytečného zdrsňovacího materiálu.

Při znečištění dálnice, silnice nebo místní komunikace, které způsobí nebo může způsobit závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti, je musí ten, kdo znečištění způsobil, bez průtahů odstranit a uvést tuto pozemní komunikaci do původního stavu; nestane-li se tak, je povinen uhradit vlastníkovi této pozemní komunikace nebo správci náklady spojené s odstraněním znečištění a s uvedením pozemní komunikace do původního stavu (§ 19 odst. 1 § 28 odst. 1 ZPK). Běžné znečištění vzniklé v souvislosti s povětrnostními podmínkami a s obecným veřejným užíváním pozemní komunikace (rozježděné bláto apod.) odstraňuje vlastník pozemní komunikace v rámci běžné údržby.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Řízení o Odstranění Pevné Překážky

Ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, které svěřuje příslušnému silničnímu správnímu úřadu pravomoc nařídit odstranění pevné překážky z pozemní komunikace, se vztahuje i na veřejně přístupné účelové komunikace. Soud nemůže přikázat správnímu orgánu vydat rozhodnutí o určitém obsahu, ale právě jen ve stanovené lhůtě meritorně rozhodnout. Právo na vydání správního rozhodnutí ve věci samé má žalobce obecně tehdy, pokud probíhá správní řízení, jehož je účastníkem.

Je tedy zřejmé, že silniční správní úřad obecně má pravomoc vést správní řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí o povinnosti odstranit pevné překážky z pozemní komunikace. V odborné veřejnosti se vyskytují názory, že tato pravomoc silničního správního úřadu dle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích se vztahuje pouze na dálnice, silnice či místní komunikace, nevztahuje se však na veřejně přístupné účelové komunikace (viz stanovisko veřejného ochránce práv, "Veřejné cesty - místní a účelové komunikace", Sborník stanovisek veřejného ochránce práv - 1/2007, str. 23).

Jak vyplývá z dosavadní judikatury, zákon o pozemních komunikacích je třeba vykládat v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tak, že veřejně přístupná účelová komunikace nemůže vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku. Jestliže však vlastník s jejím zřízením souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace, které nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci.

Pokud ovšem vlastník oprávnění ostatních uživatelů komunikace nerespektuje a právě svémocným přehrazením komunikace jejímu užívání brání, jeví se být účinnou cestou k nápravě právě využití § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, tedy vydání rozhodnutí, jímž silniční správní úřad nařídí odstranění pevných překážek z této komunikace. Přestože tedy zákon o pozemních komunikacích definuje pevné překážky v § 29 odst. 1 pouze ve vztahu k dálnicím, silnicím a místním komunikacím, má tato úprava podle názoru Nejvyššího správního soudu širší platnost, a lze proto v mezích § 29 odst. 3 cit. zákona nařídit odstranění rovněž takových překážek, které byly neoprávněně umístěny na veřejně přístupné účelové komunikaci.

Posuzování Vlivů na Životní Prostředí (EIA)

Podle § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, jsou pozemní komunikace dopravní cesty určené k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Ustanovení § 4 až 7 zákona o pozemních komunikacích (a prováděcí vyhláška č. Podle § 5 jsou silnice veřejně přístupné pozemní komunikace určené k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Podle svého určení a dopravního významu se rozdělují do těchto tříd:

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

• a) silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu,
• b) silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy,
• c) silnice III.

Podle § 6 jsou místní komunikace veřejně přístupné pozemní komunikace, které slouží převážně místní dopravě na území obce. Podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení se rozdělují do těchto tříd:

• a) místní komunikace I. třídy, kterou je zejména rychlostní místní komunikace,
• b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí,
• c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace (tj. podle vyhlášky umožňující přímou dopravní obsluhu jednotlivých objektů, pokud jsou přístupné běžnému provozu motorových vozidel)
• d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz (tj.

Všechny silnice a místní komunikace I. a II. třídy vyžadují alespoň zjišťovací řízení podle zákona č. V tomto zjišťovacím řízení se pak stanoví, zda bude záměr podléhat posuzování vlivů na životní prostředí nebo ne. Toto se týká novostavby, rozšiřování a přeložky silnic všech tříd a místních komunikací I. a II. třídy (záměry neuvedené v kategorii I; bod 9.1. Na základě § 10 zákona EIA je stanovisko EIA odborným podkladem pro vydání územního rozhodnutí a bez tohoto stanoviska nelze územní rozhodnutí vydat. Vzhledem k tomu, že podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona EIA podléhají závěry uvedené v kategorii II, příloze č. Jestliže se jedná o pozemní komunikaci, která bude spojovat dvě sousední obce, mělo by se zásadně jednat o silnici III. třídy. Musí být tedy provedeno zjišťovací řízení, jehož závěr stanoví, zda proběhne celý proces posouzení vlivů na životní prostředí nebo ne. Úřadem příslušným k provedení zjišťovacího řízení je v tomto případě místně příslušný krajský úřad.

Postup Obce Proti Znečišťování Komunikací Zvířaty

Pokud zvířata (např. koně a pes) svými výkaly znečišťují veřejné komunikace a prostranství, a volně pobíhající pes také ohrožuje občany, může obec postupovat následovně:

1. V případě místní komunikace ustanovení § 19 odst. 2 ZoPK upravuje obecný zákaz jejího znečištění či poškození. Pokud by šlo o znečištění místní komunikace mající charakter závady ve sjízdnosti nebo schůdnosti, což u znečištění exkrementy koní lze zřejmě předpokládat, je podle § 28 odst. 1 ZoPK ten, kdo znečištění způsobil, povinen jej bez průtahů odstranit a uvést komunikaci do původního stavu. Jestliže tak neučiní, má vlastník komunikace (obec) možnost vynaložené náklady na úklid pozemní komunikace po takové osobě požadovat. Současně je znečištění pozemní komunikace podle § 42a odst. 1, písm. j) ZoPK postihováno jako přestupek. Za prokázaný přestupek je možno uložit sankci až do výše 300 tisíc korun. K projednání přestupku bude příslušná obec s rozšířenou působností.
2. Jinak tomu však bude u znečišťování veřejných prostranstvích mimo pozemní komunikace. Je možné samozřejmě aplikovat zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoP), který ve svém ust. § 47 odst. 1, písm. d) kvalifikuje přestupek znečištění veřejného prostranství. K projednání je příslušná obec, kde k znečištění veřejného prostranství došlo, přičemž sankce za přestupek může dosahovat výše až 20 tisíc korun. Zde tedy opět záleží na obci samé, aby důsledně využívala svých práv a povinností (srov.
3. V případě znečišťování veřejného prostranství se však také nabízí, aby zastupitelstvo obce využilo svého práva vydat v rámci zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, resp. k zajištění udržování čistoty veřejných prostranství obecně závaznou vyhlášku. Za využití ust. § 10 písm. a), resp. písm. c) zákona č.

V rámci komplexnosti odpovědi na položený dotaz je třeba zmínit i ust. § 127 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje povinnost vlastníka věci. Chov zvířat na celostátní úrovni upravuje zákon č.

tags: #znecisteni #pozemni #komunikace #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální podpora v ČR
• Výskyt Naegleria fowleri v přírodě
• Nápady pro projektový den Příroda
• Skautský program a příroda
• Problém nelegálního odpadu Frýdlantsko