Znečištění životního prostředí je závažným globálním problémem, který má výrazný dopad na lidské zdraví. To, co dýcháme, jíme a pijeme, má přímý vliv na naše tělo. Expozice různým znečišťujícím látkám, jako jsou škodlivé chemikálie, těžké kovy, toxické plyny a mikroplasty, může vést k vážným zdravotním problémům.
Vliv životního prostředí na zdraví
Člověk a jeho zdraví jsou úzce spjati s okolním prostředím, které umožňuje výměnu látek zprostředkovanou ovzduším a příjmem potravy a vody. To vše má vliv na zdravotní stav a ovlivňuje somatické a psychické rozpoložení. Životní prostředí, stejně tak i stav člověka, se neustále mění. Člověk se snaží životní prostředí měnit k obrazu svému, dennodenně jej ovlivňuje svým chováním a jednáním. Negativní vlivy znečišťování okolního prostředí úzce souvisí se zvyšováním neuropsychické zátěže lidského zdraví.
Znečištění ovzduší
Znečištění ovzduší patří v dnešní době mezi velmi často diskutovaná témata. Cílem je co největší snížení produkce emisí, a tím snížení prokazatelně škodlivého vlivu znečištění na zdraví člověka.
Podle údajů MŽP je znečištění ovzduší zodpovědné za předčasnou smrt více než 5000 lidí ročně, v EU je to pak podle EEA 400 000.
V okolním vzduchu se vyskytuje asi 21 % kyslíku, 78 % dusíku a 1 % ostatních plynných látek. Lidský organismus potřebuje okolní vzduch nepřetržitě, denně spotřebuje asi 15 kg vzduchu, z čehož se asi 0,5 kg kyslíku (O₂) vstřebává do krve a je dále organismem metabolizováno a využíváno k zajištění základních životních funkcí.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Jako imise jsou označovány takové látky, které se nacházejí v ovzduší a dýchacími cestami vnikají do lidského organismu. Mezi tyto látky patří např. prach, popílek, saze, bakterie, viry či spory plísní. Jsou to znečišťující látky, které jsou pro organismus škodlivé, některé až toxické. Mezi plynné složky ovzduší patří kromě kyslíku také oxid uhličitý (CO₂) a dusík (N), dále se v ovzduší vyskytují složky přirozeného původu - vodní pára, ozón (O₃), oxid siřičitý (SO₂), fluorovodík (HF), chlorovodík (HCl), oxidy dusíku a mnoho dalších.
Oxid uhličitý je metabolit lidského dýchání, patří mezi odpadový produkt v dýchacím řetězci. Normální hodnoty CO₂ ve vzduchu se pohybují mezi 0,07-0,15 %. Oxid uhličitý je vlastně indikátorem znečištění atmosféry v místnosti při pobytu člověka.
Látky, které znečišťují ovzduší, rozdělujeme na:
- Primární emise
- Sekundární emise
Znečišťující látky přímo ze zdroje se označují jako primární emise. Poněkud odlišné jsou sekundární emise, jejichž škodlivý produkt vzniká až po určitých reakcích mezi dvěma či více primárními znečištěninami. Sekundární emise jsou často škodlivější než látky výchozí. Oba typy emisí se po kontaktu s ovzduším mohou dále měnit, proto při měření míry znečištění ovzduší, a tím pádem rizika na zdraví člověka, hovoříme o imisích.
Mezi základní složky znečištění ovzduší patří jemné prachové částice a aerosoly, plynné emise (sloučeniny síry SO₂ a SO, sulfan a sirouhlík, oxidy dusíku či amoniak, oxidy uhlíku CO a CO₂, halogeny HF a HCl, organické sloučeniny) a radioaktivní látky (stroncium, izotopy jódu, cesia). Kromě plynných částic jsou součástí znečištění i tuhé emise, hlavně se hovoří o účasti popílku, který usnadňuje transport škodlivin do dolních dýchacích cest.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
V dnešní době se hodně skloňuje termín smog. Rozlišujeme dva typy smogu:
- Londýnský smog (redukční typ)
- Losangeleský smog (oxidační typ)
Jako londýnský smog je označován typ, který je složen ze směsi kouře, oxidů síry a dalších plynných spodin ze spalování uhlí při současné vysoké vlhkosti vzduchu a husté mlze. Losangeleský smog, někdy také nazýván letní smog, vzniká kvůli spalování kapalných a plynných složek, nejčastěji z výfukových plynů automobilů, a je zdrojem masivního znečišťování. Vzhledem k podílu fotochemických reakcí při vzniku tohoto typu znečištění je také losangeleský smog nazýván smogem fotochemickým.
Chemické látky v životním prostředí
Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj. Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek.
Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní. Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).
Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Potraviny a aditiva
Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví. Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty). Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik).
Pesticidy
Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Liší se jak svým chemickým složením, tak cílovými skupinami organismů, proti kterým jsou určeny. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti pesticidů jsou i jejich nežádoucí zdravotní účinky velice široké. Od vlastní toxicity, přes schopnost vyvolávat rakovinu, mutace, vrozené vývojové vady až po schopnost narušovat nervový, imunitní nebo hormonální systém. Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka.
Textilní průmysl a jeho dopad na životní prostředí
Textilní odpad v Česku tvoří zhruba 3-6 % směsného odpadu. Vypadá to jako malé množství, ale ve skutečnosti je to 120 000 - 200 000 tun ročně. V celosvětovém kontextu jde o ještě větší problém. Ročně je na celém světě vyhozeno 92 milionů tun textilu. Pouze 1 % oblečení ročně je zrecyklováno. Odhaduje se také, že módní průmysl odpovídá za 10 % celosvětových emisí uhlíku - to je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady.
Problém je především tzv. fast fashion, tedy rychlá móda. Výrobci tohoto odvětví zkracují výrobní procesy na minimum, zároveň však snižují i kvalitu svých výrobků, přičemž zneužívají lidskou práci a v celém procesu výroby používají nebezpečné toxické látky. Za posledních 20 let se produkce polyesterového oblečení zdvojnásobila, a nyní je polovina vyrobeného textilu právě z něj. Oblečení z polyesteru je celkově zdrojem až 35 % mikroplastů a 10 % mikroplastů nacházejících se v oceánech. Další nebezpečnou příměsí v textilu jsou perfluorované a polyfluorované látky (PFAS), kterým se také někdy příznačně říká “věčné chemikálie”. Tyto látky mohou vést ke zdravotním problémům, například poškození jater, onemocnění štítné žlázy, obezitě, neplodnosti a rakovině.
Negativní vliv textilního průmysl tak v žádném případě není marginální a představuje vážné nebezpečí pro životní prostředí i lidské zdraví.
Globální výhled životního prostředí (GEO6)
V březnu 2019 byl zveřejněn 6. Globální výhled životního prostředí (GEO6) v rámci Environmentálního shromáždění OSN v Nairobi. Zpráva zároveň vyzdvihuje, že svět má k dispozici vyspělý vědecký výzkum a data, technologie i dostatek financí potřebných pro zavedení udržitelného způsobu života. Ale stále chybí dostatečná podpora ze strany veřejnosti, soukromé sféry a politiků.
Současný svět nemíří ke splnění Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) do roku 2030, ale ani do 2050. Aby měly budoucí generace co jíst, je podle GEO potřeba ve vyspělých i v rozvojových zemích snížit konzumaci masa a plýtvání jídlem. Ve zprávě se také dočteme o nutnosti snižovat množství plastů, které většinou končí v oceánu. Každoročně se jich tam dostane na 8 milionů tun.
Zavádění politik pro systémové změny, např. v oblasti energetiky, produkce potravin či nakládání s odpady, má na rozdíl od řešení jednotlivostí jako je např. znečištění vody, mnohem větší potenciál pro efektivitu rozvoje. Podle zprávy GEO má svět k dispozici potřebné technologie i politiky, díky nimž lidstvo může odstranit zmíněná environmentální rizika.
Jak minimalizovat negativní dopad na životní prostředí?
Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti.
Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát.
Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie. I kdybychom od spalování uhlí ihned upustili, tak větrné elektrárny a solární panely současný luxus nikdy neutáhnou. Mnoho scénářů ukazuje, že pokud nastane v budoucnosti velký výpadek („blackout“) elektřiny, přijde totální kolaps společnosti.
Čím umíme také bezvadně plýtvat, jsou potraviny. Příroda si s tímto špatně rozložitelným odpadem poradí až za velmi dlouhou dobu, v řádu desítek i stovek let!
Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností.
Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou - velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění. Na částice prachu se přichytávají i další věci, třeba částečky rozvířené z nesebraných uschlých psích exkrementů.
Že má člověk negativní vliv na životní prostředí, je neoddiskutovatelné. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum.
Vývoj podílu úmrtí připisovaných znečištění ovzduší
Graf zobrazuje vývoj podílu úmrtí (ze všech příčin) připisovaných znečištění ovzduší v Česku, v Evropě a ve světě v letech 1990-2019. Poskytuje také bližší vhled do specifických trendů pro znečištění vnitřního ovzduší a expozici prachovým částicím či přízemního ozonu. Jedná se o věkově standardizovaná data.
V celosvětovém měřítku můžeme vidět, že se dopady znečištěného ovzduší na úmrtnost dlouhodobě snižují, pouze v podílu úmrtí způsobených PM částicemi ve venkovním prostředí je ve světovém průměru mírně stoupající trend, ačkoli v Česku i Evropě je trend spíše klesající. Celkově lze také říci, že zatížení znečištěným ovzduším je v Česku a v Evropě nižší než světový průměr. Znečištění ovzduší je jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtí.
V roce 2019 zemřelo po celém světě v důsledku působení znečištěného ovzduší přibližně 6,7 milionu osob. Znečištěné ovzduší lidem odebírá nejen roky života, ale má také velký vliv na kvalitu jejich života. Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost.
Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy. Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření. Děti jsou zároveň významnou rizikovou skupinou.
Výfukové plyny z dopravy se v dnešní době staly výrazným ekologickým problémem, který má přímý vliv na lidské zdraví. Hodnoty znečištění ovzduší České republiky každým rokem neklesají tak rychle, jak bychom chtěli. Stále stačí tužší zima a znečištění ze spalování v motorech i domcích překročí imisní limity.
Prachové mikročástice se podle své velikosti zachytávají v různých místech dýchací soustavy. Na nosní sliznici se uchytí větší částice, menší poškozují dolní cesty dýchací a mohou se dostat až do plic, přes které ultrajemné částice cestují dál do krve a ta je rozvádí do celého těla. V plicích, ale i jinde v dýchací soustavě, může vlivem karcinogenity prachových částic z ovzduší dojít k rozvoji závažných onemocnění. Z benzo(a)pyrenu a karcinogenních kovů mohou vznikat nádory. Jiný vliv částic může vést k nárůstu onemocnění srdce a cév, dýchacího ústrojí, u těhotných maminek k poškození plodu, souvislosti byly nalezeny s neurologickými onemocněními, cukrovkou aj.
Státní zdravotní ústav shromažďuje data o škodlivých látkách v ovzduší a hodnotí jejich dopad na lidské zdraví. Loni i předloni v České republice na potíže ze špatného vzduchu zemřelo podle přepočtů kolem 5,5 tisíce lidí.
K odhadování dopadů znečištěného vzduchu na lidské zdraví je nutné brát v potaz i další faktory. „Vliv znečišťujících látek z ovzduší závisí nejen na jejich schopnosti působit na zdraví, ale také na velikosti expozice, tedy na tom po jakou dobu jak vysoké koncentraci látek jsou lidé vystaveni,“ sděluje MUDr. K těmto odhadům neslouží jen epidemiologické studie, ale i jiná měření, jako například stanovení atmosférické koncentrace či zjištění úrovně znečišťujících látek v krvi, vlasech či v mléčných zubech.
Jedním z postupů hodnocení kvality ovzduší je používání indexu. Vědci z americké univerzity v Berkeley vypočítali, že ekvivalentem jedné cigarety je úroveň 22 μg/m3 částic PM2,5. Denně v klidu žijící člověk nadýchá 20 m3 vzduchu. Podle výsledků univerzity je průměrné znečištění vzduchu ve Spojených státech na úrovni 0,4 cigarety denně, v Evropě 1,6 a v Číně 2,4. Ve špatný den v Pekingu však úroveň stoupá až na 25 cigaret. Takto „kouří“ i malé děti.
tags: #znečištění #přírody #dopad #na #lidské #zdraví
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]