Znečištění životního prostředí těžkými kovy je globálním problémem, který eskaluje v oblastech s těžbou nerostných surovin. Hledání řešení tohoto problému je předmětem výzkumu posledních dekád. Váš souhlas s cílením reklamy můžete kdykoliv odvolat, pokud jej však odvoláte, budete vyzváni k přechodu na iDNES Premium bez reklam.
Těžba nerostných surovin provází naší společnost od nejstarších, historicky datovaných období až po současnost. Během doby se rozvíjely specifické potřeby surovin, technik jejich získávání a množství jejich spotřeby. Těžbou dominují antropogenní tvary reliéfu, tj. tvary vytvořené člověkem (např. haldy, prohlubně a lomové stěny). Těžba nerostných surovin přinesla do našeho území prosperitu, rozvoj nových městských aglomerací, rozvoj technologií i pokrok v tvorbě legislativních kodexů.
Kontaminace půdy znamená její znečištění. Zdrojem kontaminace půdy bývají zpravidla chemické látky, které pocházejí z průmyslových aktivit, jako je např. těžba a zpracování nerostných surovin. Kontaminovaná půda se tak může stát zdrojem zdraví škodlivých látek. Lidé půdní částice vdechují ve formě prachu a půdy, které se běžně vyskytují na chodnících, vozovkách, zahrádkách, polích apod.
Povrchová těžba je založena na použití vysoce výkonných zařízení a jejich kontinuálním provozu. Je pak provázeno velkými rozlohami lomů a vnějších výsypek desítek let. Povrchová těžba má negativní vliv na krajinu a životní prostředí. Těžba je provázena deformacemi zemského povrchu, tj. poddolovaných území. Tyto terénní poklesy se nazývají pinky. Dochází k porušení původního reliéfu krajiny, povrchové vodní sítě a režimu podzemních vod, vzniku bezodtokových území. Jsou ohroženy mosty, inženýrské sítě a budovy i celé obce.
Chemickém způsobu těžby vychází suroviny na povrch v upravené podobě (např. kuchyňská sůl a uran se získávají mj. i podzemním loužením hornin). Těžba bývá realizována pomocí toxických technologií. Staré ekologické zátěže po těžbě ropy jsou považovány za primární zdroj ohrožení zdraví a života lidí, znečištění horninového prostředí, zdrojů pitné vody a ovzduší.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Znečištění ovzduší je způsobeno prachem z vytěžených surovin, vyvezenou z dolů a odpady z úpraven. Pinky vznikají propadáním nadložních vrstev do vytěžených prostor. Haldy hlušiny podléhají oxidaci a bývají příčinnou samovznícení. Při těžbě a úpravě surovin dochází k rozsáhlému znečišťování atmosféry. Většina se usadí v blízkém okolí zdroje, ale aerosoly a částice menší než 0,005 mm zůstávají v ovzduší trvale a dostávají se do vzdálenosti až 2000 km od zdroje. Jejich celková produkce se odhaduje na 3. 105 tun za den.
Problematika antropogenního znečištění těžbou, především acidita prostředí (Acid Mine Drainage - AMD), je v principu stará jako systematická těžba sulfidických rud. Systematický výzkum mechanismů AMD, a s tím provázející kontaminaci dalšími toxickými prvky, započal v 70. letech minulého století. Mezi látky, které zvyšují procento znečištění patří rtuť a kyanid. V přírodě se pak samovolně nerozloží a je vysoce toxická pro lidi i zvěř.
Vliv těžby na vodní zdroje způsobuje zejména ke změnám hladiny podzemních vod a v jejich důsledku k degradaci a destrukci půdních profilů a ke znečištění povrchových i podzemních vod. Závažným hydrogeologickým problémem je v České republice sanace důsledků těžby uranu na ložisku Stráž nad Nežárkou. Současná situace je důsledkem nevhodně zvolené strategie těžby.
Zahlazování důlní činnosti se cílevědomě připravuje v dlouhodobém předstihu. V současné době existují dva pohledy na úpravu krajiny po těžbě. Vytvořená krajina může být ponechána přirozenému vývoji a začlenění do krajiny, nebo může být realizováno odvodňování, planýrování a následná rekultivace. Mnoho průmyslových podniků nyní aktivně pracuje na obnově původních přírodních prostředí, která byla ovlivněna jejich operacemi.
Zlepšení nakládání s odpadem je dalším pozitivním krokem v průmyslovém sektoru. Firmy se stále více snaží minimalizovat množství vytvořeného odpadu a zajistit jeho správné zpracování. Průmyslový sektor hraje klíčovou roli v přechodu na udržitelnou energetiku. Investice do obnovitelných zdrojů energie, včetně sluneční a větrné energie, jsou důležité pro snižování emisí skleníkových plynů a snižování závislosti na fosilních palivech.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Tato práce je koncipována jako soubor čtyř případových studií zaměřených na znečištění životního prostředí těžebních oblastí a fytoremediaci znečištěných půd. Závěry všech čtyř studií jsou diskutovány v kontextu situace v Mongolsku, kde je řešení této problematiky v iniciálním stádiu. Výsledky šetření znečištění životního prostředí těžebních oblastí ukázaly (I) nevhodnost transformace důlně-úpravárenského závodu a haldy v Příbrami na lesopark s ohledem na přetrvávající silné znečištění půdy těžkými kovy (As, Cd, Pb a Zn) znamenající potenciální zdravotní rizika pro návštěvníky a inhibici sazenic stromů i po realizaci rekultivačního projektu a (II) nízkou úroveň znečištění půdy těžebních oblastí v Mongolsku bez předpokládaných rizik pro obyvatele.
Výsledky fytoremediačních studií potvrdily potenciál Lupinus luteus L. a Festuca rubra L. v kombinaci se specifickými aditivy (zejména biouhlem z vrbové štěpky, popelu z drůbežího peří a chalcedonitem) pro asistovanou fytostabilizaci znečištěných půd, příslušně pro Cd, Cr, Cu, Ni a Zn a Cr(VI), a tedy i potenciál pro využití při fytoremediaci půd v těžebních oblastech znečištěných těžkými kovy. S ohledem na nekontrolovanou pastvu v Mongolsku je pro snížení rizik šíření kontaminace a intoxikace nejen hospodářských zvířat nezbytná fytostabilizace hald a jejich znepřístupnění. Perspektivním druhem pro fytoremediaci v Mongolsku může být Larix sibirica Ledeb.; vhodným typem managementu těžebních odpadů asistovaná fytostabilizace s využitím potenciálně dostupného hnoje a štěpky. Budoucí výzkum by měl realizovat experimenty s identifikovanými druhy rostlin a aditivy a nalézt další vhodné lokální druhy schopné vytvořit souvislý vegetační pokryv.
Nerostných surovin vždy byla a je upravena horními zákony. Činnosti souvisí se zákonem č. úřadu, tzv. geologický zákon, zákonem o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě (a jeho 14 novel). Provoz odvalů a odkališť se až donedávna neřídil pravidly, která by řešila celou problematiku kompletně. Bílá místa v odpadové legislativě a nakládání s těžebními odpady nyní řeší zákon č. Zákon o odpadech a o změně některých zákonů stanovuje, že opuštěné odvaly, výsypky a odkaliště vzniklé hornickou činností jsou považovány za ložiska nerostů.
Nově zavedený pojem "těžební odpad" musí splňovat dvě podmínky: provozovatel se ho zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ho zbavit a tento odpad vzniká při činnostech uvedených v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b). Provozovatel po ukončení provozu úložného místa je povinen kontrolovat jeho geotechnickou a chemickou stabilitu a minimalizovat negativní vliv na životní prostředí, zejména s ohledem na podzemní a povrchové vody. Zajistí pravidelný monitoring, není-li určeno jinak, podává každé dva roky zprávu o výsledcích monitoringu báňskému úřadu.
Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Českým báňským úřadem zjišťuje výskyt uzavřených úložných míst a opuštěných úložných míst, která mají nebo by mohla mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí nebo lidské zdraví a vede registr úložných míst a zajišťuje jeho pravidelnou aktualizaci.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Přijetí zákona o těžebním odpadu si vyžádalo i dílčí změnu zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Bylo třeba novelizovat vodní zákon vzhledem k tomu, že mezi povolované činnosti podle vodního zákona se dostává i ukládání těžebního odpadu do povrchových vod (ty jsou definovány v § 2 vodního zákona), dále je to souhlas ke stavbám, k nimž není třeba povolení podle vodního zákona a které mohou ovlivnit vodní poměry, což tedy budou úložná místa - odkaliště.
Pro hodnocení toxicity haldového materiálu byla použita legislativní vyhláška MŽP č. V rámci vyhodnocování starých zátěží je užíván Metodický pokyn MŽP z 31. 7. 1996, zveřejněný ve Věstníku MŽP 3/1996. V oblasti půdy je novinkou vyhláška MŽP č. 17/2009 Sb. o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě v návaznosti na Zák. č. 167/2008 o předcházení ekologické újmě a její nápravě.
Problém důlních vod, jako jednoho z hlavních médií přenosu kontaminace, je obecně odvozen v Zák č. 44/1988 Sb. (horní zákon). Pojem důlních vod vymezuje též Zák. č.254/2001 o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), v jeho příloze 1 jsou vyjmenovány zvlášť nebezpečné a nebezpečné látky.
Z celé řady dotýkajících se zákonů a vyhlášek má pro problematiku tématu vlivu těžby na životní prostředí největší význam Nařízení vlády č. 61/2003 o ukazatelích a hodnocení přípustného znečištění povrchových a odpadních vod.
Kaňka (2009) konstatuje, že na území ČR existuje cca 8 500 objektů, z nichž 400 by mohlo být v kategorii nebezpečných. Ze starší publikace Dvořáka, Brádlerové a Kaňky (2004) vyplývá odhad, že v ČR je na odvalech, výsypkách a odkalištích uloženo více než 75 miliard m3 hmot vzniklých při hornické činnosti a to ve všech regionech ČR.
V České republice je zhutněním postižena zhruba polovina zemědělské půdy. K nežádoucímu zhutnění dochází zvláště obděláváním za nevhodných vlhkostních podmínek (zamokření - obr. 46), intenzivním hnojením draselnými hnojivy, acidifikací půdy a při nedostatku půdní organické hmoty. Zhutnělé půdy mají sníženou retenční schopnost pro vodu. Urychluje se tak povrchový odtok a zvyšuje se eroze, ale i vysychání půd, neboť je omezen přísun vody ze spodních horizontů. Na lesních půdách k tomuto jevu dochází zejména při těžbě a odvážení vytěžené dřevní hmoty, kdy těžké lesní stroje vytvářejí hluboké stopy v lesní půdě, svojí vahou ji zhutňují a opět vytvářejí podmínky pro vznik erozních procesů a další degradaci lesní půdy, odkryté těžbou dřeva. Veškeré zemědělské i lesní práce by měly být vykonávány za optimálních vlhkostních podmínek a za použití vhodné mechanizace.
tags: #znečištění #půdy #těžbou