Na českých polích číhá žluté nebezpečí: právě rozkvetla řepka olejná. Nemůžete si toho nevšimnout, ať už jedete kamkoliv: do hobbymarketu pro barvu, do práce nebo prostě jen sednete na motorku, abyste si vyjeli. Česko je opět žluté.
Oproti situaci na začátku devadesátých let je řepkou ozimou oseto mnohem víc hektarů. V roce 1990 to podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo 64 tisíc hektarů, kdežto v roce 1999 už 350 tisíc hektarů. Za devět let se tedy zvětšila plocha, na níž se pěstuje řepka téměř 5,5násobně, přesně o 447 %. Momentálně je řepkou oseto 391 490 hektarů. Plocha se tak za posledních dvacet let zvýšila už „jen“ o 12 procent. „Poprvé od roku 2015 jsme zaznamenali pokles ploch osetých řepkou ozimou určenou ke sklizni v letošním roce,“ okomentoval letošní stav ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ Jiří Hrbek.
Oproti loňským rekordním 411 tisícům hektarů se plocha, na níž zemědělci pěstují řepku, snížila o pět procent. Výrazně víc než řepky se v Česku podle statistik ČSÚ pěstuje obilovin, ty zabírají dohromady 939 tisíc hektarů. Nejvíc z nich připadá na pšenici - celkem 773 tisíc.
V roce 2017 se řepka v Česku podle Eurostatu pěstovala na bezmála 16 procentech orné půdy. Tomu se žádný další stát nepřiblížil, následovala až trojice Slovensko, Německo, Estonsko, kde se řepka pěstovala na přibližně 11 procentech orné půdy. Celkově potom z české orné půdy zabíraly technické plodiny (tedy hlavně řepka) podle dat ČSÚ a Eurostatu 19,3 procenta, přičemž v celé Evropské unii to bylo jen 12,1 procenta.
Její hlavní využití spočívá ve výrobě biosložky přimíchávané do nafty. Na tento produkt, tzv. MEŘO (metylester řepkového oleje), se využívá téměř polovina české produkce řepky. Konkrétně v sezóně 2017/18 se podle situační a výhledové zprávy ministerstva zemědělství v Česku sklidilo 1 142 tisíc tun semene řepky olejné a 183 tisíc tun se dovezlo. Z toho 510 tisíc tun bylo spotřebováno k výrobě biopaliva, 384 tisíc tun na potravinářské účely a zbytek našel jiné využití.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Z objektu ve Dvorcích dobré zprávy nepřicházejí. Přestože okolní krajina s poli a záhony zeleniny, sevřenými mezi Labe a Jizeru, vypadá malebně, voda ve vrtu je znečištěná koktejlem nejrůznějších pesticidů. Látky, které vylepšují úrodu, se spolu s dešťovou vodou postupně dostávají i do podzemních vod. Přesně to se stalo i ve Dvorcích. Laboratoře ve vodě z vrtu skutečně odhalily jak pesticidy používané na brambory, tak i chemikálie, kterými zemědělci ošetřují cukrovou řepu, řepku či kukuřici. Ty se přitom nyní v blízkém okolí nepěstují.
Nalezené látky jsou většinou takzvané metabolity pesticidů, tedy produkty jejich rozpadu. "V podzemní vodě vydrží dlouho. Nejspíš se do ní dostaly před řadou let. ◼ Norma pro podzemní vody pro jednotlivý pesticid či látku, na kterou se rozpadá, je 0,1 mikrogramu na litr. Pro celkovou sumu těchto látek ve vzorku je to 0,5 mikrogramu na litr. Pro pitnou vodu je norma pro většinu pesticidů stejná, liší se jen u deseti metabolitů pesticidů. Nalezeno 12 pesticidů a jejich metabolitů, z nichž pět bylo v koncentraci nad limit 0,1 mikrogramu na litr, sumární koncentrace pesticidů byla 11,1 mikrogramu na litr (22krát více než povoluje norma). Jsou tu například metabolity fluopikolidu, což je fungicid pro pěstování brambor nebo zeleniny, metolachloru, látky užívané při pěstování kukuřice, ale také metazachloru, užívaného do řepky, či chloridazonu do cukrové řepy.
Zejména pro mělké podzemní zdroje v místě, kde je hodně polí. "Odpovídá zemědělské krajině. V průběhu posledních deseti let se tady velikost znečištění nemění, rozšiřuje se jen počet pesticidů, které zjistíme.
Z hodnocení všech skoro sedmi stovek objektů za rok 2019 podle Kodeše vyplývá, že pesticidy se vyskytují ve více než polovině sond do podzemních vod. A ve čtyřech z deseti vrtů jich bylo víc, než připouští norma. Více, než připouští norma pro podzemní vody, je pesticidy znečištěna skoro polovina − 48 procent.
Pesticidy se v podzemní vodě neobjevily až nyní nebo v posledních letech. Vydatně se používaly za minulého režimu, dokonce již od padesátých let. Před deseti lety jsme jich dokázali stanovit dvacet, dnes jich umíme v laboratořích najít tři stovky.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
V Lidovém domě uspořádal v pozdním odpoledni 8. ledna 2017 spolek Zvonečník, Masarykova demokratická akademie a Platforma pro krajinu seminář věnovaný vodním zdrojů a kvalitě vody. Téma nanejvýš aktuální v době hrozícího nedostatku této životodárné tekutiny v krajině, která byla o mnohé prameny a mokřady okradena, její toky zatrubněny a znečištěny.
Obsáhlejší výklad k šokujícímu zjištění o znečištění podzemních vod pesticidy podal Mgr. Vít Kodeš, Ph.D. (Odbor jakosti vody, ČHMÚ). Poukázal na fakt, že podle ÚKZÚZ bylo v roce 2015 do volné přírody vypuštěno 48 432 113 kg těchto látek, z čehož ca 300 účinných látek je u nás povoleno.
Dusičnany jsou stále významným kontaminantem, ale dnes je jejich zatížení oproti pesticidům menší (u 11 % objektů je jich nad limit), stejně tak amonné ionty (12 % objektů nad limit). Naopak pesticidy jsou nadlimitní u 41 % sledovaných objektů, ale neexistuje zde žádný institut, který by je omezoval a většina z nich jsou již metabolity a nikoliv aktivní látky.
Stejně tak je těžké porovnání kvality povrchové a podzemní vody kvůli jiným limitním hodnotám. Význam skladby pěstovaných plodin je přitom jasný - mnohem větší dávky pesticidů se aplikují na polích s cukrovkou, řepkou a kukuřicí oproti obilovinám.
Ostrými odsudky na adresu řepky se to už několik let v českém prostředí jen hemží, názor má každý - alespoň v mé sociální bublině. Začíná to dojmem, že řepka je „všude“. To je však optický klam, způsobený ostře žlutou barvou květů. Ve skutečnosti tvoří plocha osetá řepkou necelou pětinu orné půdy, v posledních letech ještě o něco méně: 14 až 17 procent. Královnou českých polí zůstávají obiloviny, kterých se u nás pěstuje téměř třikrát víc než řepky (o parník vede pšenice, která pokrývá padesát procent orné půdy, následovaná ječmenem).
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Řepka to schytává také v souvislosti s přimícháváním biosložky (tvoří ji hlavně metylester řepkového oleje, zkratka MEŘO) do pohonných hmot. Už nějakou dobu totiž představuje řepka pro české zemědělce ekonomickou jistotu. Zemědělci by z těchto důvodů rádi řepku pěstovali v ještě větší míře.
V důsledku toho, že řepka představuje tak finančně efektivní plodinu, „točí“ ji některé zemědělské podniky na svých polích častěji, než je únosné - s odstupem dvou či jednoho roku. Tím dochází k takovému namnožení škůdců, že je nutné používat větší množství postřiků neboli pesticidů a ve výsledku dnes řepka patří k chemicky nejvíc ošetřovaným plodinám. Není to ovšem česká specialita.
„Co se týče zlepšování půdy, nemá řepka takřka konkurenci,“ říká profesor František Kocourek. „Kdo si zajde do pole, může vidět na vlastní oči, že je to poměrně mohutná bylina. A podobně robustní jako nad zemí je i pod zemí. Díky bohatému kořenovému systému ornou půdu skvěle provzdušňuje, kapilárami lépe vsakuje i vzlíná dešťová voda,“ vysvětluje vědec.
Díky své masivní konstrukci tedy řepka prokypřuje, obohacuje a tím zúrodňuje půdu. Je tak ideální „předplodinou“ - to znamená, že zvyšuje úrodu v další sezoně. Zemědělci uvádějí, že pšenice pěstovaná po řepce má o desetinu vyšší výnosy než pšenice pěstovaná po pšenici.
Jak bylo řečeno, její vegetace pokrývá pole po celý rok s výjimkou období po sklizni. Skýtá tak ochrannou vrstvu jak při průtržích mračen, tak při poryvech suchého větru.
„Můžeme pozorovat, že řepka představuje rezervoár velmi pestrého života,“ říká profesor František Kocourek. Žlutě kvetoucí olejnina v tomto ohledu plní takřka nezastupitelnou roli, a to zejména v tuzemských podmínkách.
„Kvetoucí řepka láká širokou škálu hmyzu včetně přirozených nepřátel škůdců. Jsou mezi nimi predátoři, kteří škodlivý hmyz přímo požírají, a také parazitoidi, kteří se vyvíjejí uvnitř škodlivého hmyzu a tak jej hubí. V řadě případů se tak snižuje potřeba chemických prostředků,“ říká výzkumník.
Benefitem řepky je její význam pro včely. „Vykvétá v době, kdy opylovači nemají příliš na vybranou, protože toho ještě moc nekvete - zvláště v intenzivně obdělávané krajině,“ říká profesor Kocourek a zdůrazňuje i kvalitu řepkového medu.
Jednou z rozšířených námitek v neprospěch řepky je, že z ní srnky a daňci halucinují, takže končí pod koly aut, případně jim praskají žaludky a střeva a následně rovněž umírají. Teď už to podle něj problém není: „S účinky řepky na zdraví zvěře jsem mnohokrát konfrontoval veterináře. Nic takového se podle nich nepotvrdilo a neexistuje jediný evidovaný případ, že by zvěř uhynula v důsledku konzumace řepky.“
Na neblahých účincích řepky zejména pro srnčí zvěř nicméně trvá profesor Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR: „Řepka působí negativně na žaludek, játra i prostorovou orientaci zvěře.
Dříteň leží v trojúhelníku Vodňany - Týn nad Vltavou - Hluboká. „Tady jsme na blatech, dřív tu byly samé močály. Naši předkové se je snažili vysušit, nejdřív začali budovat rybníky, pak podzemní meliorace - ty první jsou dřevěné, dvě stě let staré, občas na jejich zbytky ještě narazíme,“ říká vyučený opravář zemědělských strojů, jehož rodina zrestituovala devět hektarů a postupně si přikupovala či pronajímala další pole.
Zemědělcům přináší řepka i další starost: je choulostivá na krupobití a vichřice. „Na rozdíl od obilí s ní stačí zatřást a semena se vysypou,“ říká Jan Staněk. „Obvykle se to přihodí okolo sklizně, někdy ani nestačím vyjet s kombajnem a je prakticky po úrodě. Přestože má pěstování řepky svá úskalí, jsou za ni všichni zemědělci v současné době vděčni - od malých farem přes větší družstva až po agrární kolosy.
Jan Staněk z jihočeské Dříteně říká: „Občas slyším báchorky, že nebýt řepky, mohlo by se pěstovat třeba víc zeleniny. To je nesmysl, protože by to vyžadovalo mnohem víc manuální práce. Řepku by prý v případě jejího útlumu nahradilo obilí. „Zhoršilo by to stav půdy, navíc by zvýšená produkce zlevnila výkupní ceny a my se můžeme jít klouzat,“ říká Jan Staněk.
Nabízí originální výklad: „Pěstování pohonných hmot na polích je prastará věc. Dřív všechno tahal dobytek a koně, pro které se na polovině půdy muselo pěstovat krmivo a sláma.
„Další nárůst řepky by byl pro zemědělce ekonomicky zajímavý, ale neočekávám jej. Dostali jsme se na maximum, řada podniků už je na pětadvaceti procentech,“ říká výzkumník František Kocourek a připomíná, že v procentuálním průměru na jednu zemi je Česko největším pěstitelem řepky v Evropě.
Pro urychlený odklon od biopaliv první generace je všemi deseti i Jakub Hruška, který je současně členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj. „Ukázalo se, že je to slepá kolej, která jen prohlubuje problémy, které moderní zemědělství provázejí,“ říká a má na mysli především úbytek diverzity.
Perspektivněji vidí proto vědci rozšíření hybridů - ať už bílých, nebo žlutých. Tyto plodiny vznikají řízeným opylováním dvou vybraných odrůd tak, aby byla výsledná rostlina pro škůdce méně atraktivní. Tím se zásadně snižuje používání pesticidů.
1. Více než polovina řepky se používá na biopaliva (metylester řepkového oleje - MEŘO se přidává do nafty). Biopaliva první generace (což je MEŘO) považuju za velikou ekologickou chybu, a je třeba od nich co nejrychleji odejít.
2. Pěstování řepky vyžaduje masivní chemizaci. Na olejniny, tedy hlavně řepku se používá nejvíce totálního herbicidu glyfosátu (Roundupu) ze všech plodin. V podzemních vodách v oblastech, kde se pěstuje hodně řepky, jsou pravidelně detekovány další herbicidy. Řepka se „stříká“ často až 10x ročně.
3. Řepka se hodně hnojí, má vysoké nároky na živiny. Přitom je z vědecké literatury známo, že dusíku jsou plodiny schopné využít jen v průměru za 17 % dodané dávky.
4. Jsem pořád přeborníky v pěstování řepky v Evropě - 15 % orné půdy. Sousední Rakousko 5 %. Ale pozor - kdyby se rozdělilo Německo na západ a NDR, tak soudruzi z NDR by byli lepší než my.
5. Řepka se pěstuje na velkých lánech polí - to se ale u nás pěstují všechny plodiny. Jenže řepka díky svému masívnímu „ošetřování“ tak ničí půdu a vodu na velkých rozlohách najednou, a stává se velmi slušnou ekologickou bariérou a pastí. Kdyby byla pole menší, měla mezi sebou travnaté pásy, biopásy nehnojených a nestříkaných směsí, byly v ní potoky, meze, cesty a stromořadí, tak ani negativní ekologický efekt pěstování řepky by nebyl tak velký. Prostě na velikosti záleží.
V poslední době se často hovoří o tom, že spotřeby přípravků na ochranu rostlin v ČR klesají. Z pohledu ošetřovaných plodin jsou největší spotřeby evidovány na obiloviny, následované řepkou, kukuřicí a řepou (zejména cukrovkou). Z porovnání spotřeb účinných látek s výměrou plodin je jasné, že nejintenzivněji se ošetřuje řepa, kde spotřeba účinných látek je 5 % celkové spotřeby při výměře 2,5 % z celkové osevní plochy. Řepka také patří k plodinám se zvýšenými nároky na ošetřování pesticidy.
Výsledky ukazují, že účinné látky nejsou až na pár výjimek z pohledu zatížení vodních toků problematické. Problematické jsou transformační produkty účinných látek, které vznikají v půdním prostředí a z pohledu mobility a perzistence se odlišují od mateřských účinných látek. Nejčastěji byly nacházeny metabolity herbicidů používaných pro ošetření řepky, a to jak v současné době používaných (metazachlor, pethoxamid, dimethachlor, dimethenamid), tak již zakázaných (alachlor, acetochlor); pro ošetření kukuřice (používaných: metolachlor, terbuthylazin, pethoxamid, dimethenamid a zakázaných: atrazin, acetochlor), řepy (metabolity od roku 2021 zakázaného chloridazonu), popřípadě totální herbicid glyfosát a jeho metabolit AMPA. Z fungicidů se nejčastěji vyskytovala povolená látka tebukonazol.
Pesticidy byly nalezeny v 562 profilech (94,7 % sledovaných profilů) celkem ve 4 688 vzorcích (84,6 % vzorků). V roce 2022 bylo v povrchových vodách nalezeno celkem 153 pesticidů a jejich metabolitů, z toho 41 látek bylo nalezeno ve více jak 5 % vzorků. Výsledky odpovídají i nastavení monitoringu těchto látek jednotlivými podniky Povodí. Tam, kde se sleduje širší spektrum látek, se pesticidy nacházejí častěji.
Bohužel dnes platná legislativa, tj. NV 401/2015 Sb., nestanovuje normy environmentální kvality (NEK) pro metabolity chloridazonu a metazachloru, které jsou z pohledu výskytu významnými kontaminanty, ani u ostatních metabolitů herbicidních látek, jako jsou pethoxamid, dimethachlor, dimethenamid, nebo pro fungicid tebukonazol, které jsou nalézány docela často.
Ze 48 pesticidních ukazatelů uvedených v NV 401/2015 Sb. byly v roce 2022 překročeny příslušné normy environmentální kvality u 17 z nich, přičemž u 11 byly NEK překročeny pouze u 1-5 profilů, u MCPA byla překročena NEK u 9 profilů, cybutryn překročil NEK u 10, fenitrothion u 20, cypermethrin u 31, metolachlor a jeho metabolity u 53 a alachlor ESA u 89 profilů.
Níže je uvedena tabulka s počty sledovaných pesticidních látek v jednotlivých letech a profilech:
| Rok | Počet sledovaných látek (max) |
|---|---|
| 2003-2022 | 258 (Vltava-Zelčín v roce 2022) |
tags: #znečištění #vod #řepkou