Rtuť (Hg) je jediný kov, který je za normální teploty a tlaku kapalný. Rtuť a její sloučeniny s ostatními kovy, amalgámy, jsou používány především v průmyslové výrobě, elektrických a elektronických aplikacích. Obecně je Hg perzistentní, vysoce mobilní toxickou látku s vysokým bioakumulačním potenciálem (organická Hg). Člověk je Hg vystaven vdechováním, přes trávicí trakt i pokožku. V těle dochází k hromadění Hg především v játrech, ledvinách a slezině. Akutní vystavení Hg vede např. k poškození dýchací soustavy, objevují se bolesti břicha, průjem a zvracení, slinění, třes. Smrtelné je pozření 1 g Hg. Chronická expozice Hg narušuje nervový systém, negativně působí na vývoj plodu i samotné reprodukční schopnosti.
Rtuť se vyskytuje v prostředí přirozeně, ale obvykle ji obsahují minerály v bezpečné formě a nepředstavuje žádné významné riziko. Problém nastává v důsledku lidské činnosti, při které se do životního prostředí uvolňuje velké množství rtuti, a tato rtuť pak může zůstat volně v oběhu po tisíce let. Prvořadým problémem je rtuť ve vodě a sedimentech, neboť je ve vysoce toxické formě a mohou ji snadno požít zvířata, čímž se dostane do lidského potravního řetězce. Světová zdravotnická organizace identifikovala 10 chemických látek představujících významné ohrožení veřejného zdraví, z nichž jsou čtyři těžké kovy: kadmium, rtuť, olovo a arsen.
V důsledku používání rtuti člověkem došlo k uvolnění stovek tisíců tun rtuti do životního prostředí. Obsah rtuti v atmosféře je v současnosti až 5x vyšší než by byl přirozeně. Koncentrace rtuti v oceánech jsou asi dvojnásobné než jsou přirozené hodnoty.
Současné používání rtuti se ve světě liší. V Evropě se rtuť používá velmi omezeně a její hlavní využití bude v nadcházejících letech zejména v zubních výplních, neboť průmyslové využití rtuti bylo zakázáno. V ostatních částech světa se však rtuť stále používá v činnostech průmyslové výroby a při nízkokapacitní těžbě zlata.
Jedním z největších zdrojů znečištění rtutí v Evropě i jinde je spalování tuhých paliv, jako je uhlí, lignit, rašelina a dřevo, ať již průmyslově nebo v domácnostech. Tato paliva obsahují malá množství rtuti a při jejich spalování se rtuť uvolňuje do životního prostředí. Takto uvolňovaná rtuť je hlavním zdrojem emisí rtuti v Evropě a zahrnuje činnosti, jako je výroba energie, cementu a kovů.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Hlavním zdrojem elementární rtuti je především spalování fosilních paliv a odpadů, těžba, metalurgie a chemický průmysl. Značná část Hg je uvolňována do atmosféry, z které po určité době dopadá zpět na zemský povrch (suchá, mokrá depozice) a kontaminuje vodu i půdu. V půdě je Hg relativně nepohyblivá, ve vodě sedimentuje.
Největším globálním zdrojem rtuti je nízkokapacitní těžba zlata. Jedná se o těžbu prováděnou jednotlivci nebo malými skupinami, které těží zlato relativně jednoduše a s nízkými náklady, povětšinou v neregulovaném prostředí. Odhaduje se, že více než třetina světových emisí pochází z tohoto zdroje, a zaměření na tuto oblast prostřednictvím zavedení alternativních bezpečnějších technologií by tudíž mohlo vést k podstatnému snížení používání rtuti a jejích emisí ve světě.
Nejvýznamnějším způsobem, jak se rtuť dostává do lidského těla jsou mořské plody. Pokud mořští živočichové požijí rtuť, obvykle v jejich těle zůstane a postupem času její množství narůstá. Větší dravé ryby obsahují obvykle vyšší koncentrace rtuti, neboť požírají menší živočichy, kteří již určité množství rtuti požili. Pokud jíme větší dravé ryby, jako je tuňák nebo mečoun, za normálních okolností to znamená větší přísun rtuti, než když jíme menší ryby, které jsou v potravinovém řetězci níže.
Zdravotní dopady závisejí na délce expozice, ale hlavním problémem je vliv rtuti na lidský plod a na malé děti. Poté, co matka sní mořské plody, může být vystaveno rtuti i dítě v její děloze. To může mít významné a celoživotní dopady na vyvíjející se mozek a nervový systém dítěte, což může ovlivnit paměť, schopnost mluvit, pozornost a další dovednosti. Odhaduje se, že jen v samotné Evropě se každý rok narodí více než 1,8 milionu dětí, u nichž úrovně rtuti překračují doporučené bezpečné limity.
Do lidského těla se rtuť dostává vdechováním, zažívacím traktem a difúzí pokožkou. Z těla se vylučuje až několik let. Byla nalezena například i v mléce kojících žen, které byly v kontaktu s tímto kovem. Biologický poločas rozpadu u člověka je pro elementární rtuť 58 dní, u anorganických sloučenin 30 - 60 dní a u dimethylrtuti 70 - 74 dní. Játra rychle kumulují rtuť a vylučují ji žlučí do střev.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Příznaky otravy: Páry dráždí dýchací cesty, kovová chuť v ústech, pálení na prsou v břiše, střevní problémy (kolika, průjem), poruchy centrální nervové soustavy, poruchy rovnovážného ústrojí a zraku, podrážděnost, bolesti hlavy, zapomnětlivost, únava, třes rukou, očních víček, jazyka, vypadávání zubů a šedý lem kolem zubních krčků, nechutenství, horečka, kašel, dušnost, poruchy ledvin a jater, slinění a zduření slinných žláz, vředy na rtech a v nejhorším případě smrt.
Evropa byla historicky velkým spotřebitelem rtuti a producentem emisí rtuti, ale legislativní snahy v uplynulých 40 letech podstatným způsobem omezily používání a vypouštění rtuti do životního prostředí. Ve zbytku světa se používání rtuti a její emise postupem času zvyšují, což souvisí s probíhajícím hospodářským rozvojem a industrializací, přičemž hlavními zdroji jsou spalování uhlí a rovněž neprůmyslová nízkokapacitní těžba zlata.
V říjnu 2013 byla přijata první globální mezinárodní dohoda, tzv. Minamatská úmluva, jejímž cílem je problém rtuti řešit. Úmluva byla ratifikována 98 stranami a vstoupila v platnost v roce 2017. Na hodnocení dopadu této úmluvy je příliš brzy, jedná se ale o nesmírně důležitý krok na cestě ke koordinovaným globálním činnostem zaměřujícím se na snížení znečištění rtutí.
I přes dřívější omezení používání rtuti a jejích emisí v regionech, jako je Evropa a Severní Amerika, zůstanou hladiny rtuti v prostředí zřejmě po dlouhou dobu vysoké, a to vzhledem k dlouhé rezistenci rtuti v prostředí a rovněž kvůli zvyšujícím se emisím rtuti v dalších oblastech světa. Tyto emise se rovněž přenáší na dlouhé vzdálenosti. Ve skutečnosti asi polovina rtuti, která se ukládá v Evropě, pochází z oblastí mimo kontinent.
Prostřednictvím evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR) shromažďujeme informace o emisích rtuti z průmyslové činnosti do ovzduší a do vody a odhadujeme emise do ovzduší z širší škály zdrojů na základě právních předpisů EU i mezinárodních dohod.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Na základě rámcové směrnice o vodě shromažďuje agentura EEA rovněž data o úrovních znečištění ve vodních útvarech. Poslední dostupné data, které agentura EEA zveřejnila v rámci zprávy o stavu vod, ukazují, že téměř 46 000 útvarů povrchových vod v Evropě nesplňuje limity pro rtuť stanovené na základě uvedené směrnice.
Agentura EEA je rovněž partnerem v projektu EU zaměřeném na biologický monitoring člověka, jehož cílem je získat lepší informace o skutečné expozici obyvatel chemickým látkám, včetně rtuti, a o jejich možných účincích na zdraví.
Všechny tyto informace nám pomáhají sledovat výsledky stávajících evropských politik a slouží rovněž jako vstupní informace při přípravě nových politik v oblastech, jako jsou regulace průmyslu, chemické látky a podpora cílů Minamatské úmluvy.
Ke snížení vlastní expozice rtuti i k prevenci vypouštění rtuti do životního prostředí může přispět každý z nás. Národní úřady pro bezpečnost potravin například často poskytují konkrétní rady, jak mohou občané maximalizovat přínosy konzumace ryb pro zdraví a zároveň omezit expozici rtuti. Zahrnuje to pokyny ohledně konzumace ryb pro těhotné ženy a malé děti.
Lidé mohou rovněž přijít do styku se zařízením, které obsahuje rtuť, jako jsou baterie, svítilny a elektrická zařízení. Je potřeba se ujistit, že s těmito materiály nakládáme správně a že je likvidujeme tak, aby v nich obsažená rtuť byla bezpečně získána zpět a neskončila v životním prostředí. Emise rtuti můžeme rovněž snížit tím, že nebudeme při vytápění domácností spalovat tuhá paliva, existují-li jiné alternativy.
V příloze č.1 k vyhlášce č. 356/2002 Sb. je stanoven emisní limit pro skupinu 2.19 znečišťujících látek zahrnující azbest, beryllium, kadmium, rtuť, thallium.
Pitná voda: 1 µg/l nejvyšší mezní hodnota (NMH) pro rtuť (vyhl. č. 252/2004 Sb.)
Balené kojenecké a pramenité vody: nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,0005 mg/l (podle příl. č. 2 k vyhl. č. 275/2004 Sb.)
Balené přírodní minerální vody:nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,001 mg/l (podle příl. č. 1 k vyhl. č.
NEK-NPK: norma environmentální kvality vyjádřená jako nejvyšší přípustná hodnota je nepřekročitelná. V případě kadmia, olova, rtuti a niklu se hodnoty NEK pro vodu vztahují ke koncentraci rozpuštěných látek, tj. měsíční průměr 0,01 mg/l b) denní průměr 0,02 mg/l b)1.2.12 Ostatní průmyslová odvětví, výroby a neprůmyslové zdroje, neuvedené v tab. Přípustné hodnoty denních a měsíčních průměrů jsou nepřekročitelné hodnoty. Denní průměry se stanovují podle § 12 odst. 2. Měsíční průměry se stanoví na základě denních hodnot. Přípustná hodnota „p“ není roční průměr a může být v povolené míře překročena podle hodnot uvedených v příloze č. b) V povolení stanovené limitní koncentrace nesmějí být větší než hodnoty vyjádřené v g/t dělené spotřebou vody v m3/t parametru charakterizujícího výrobu. 3) Přípustné hodnoty poměrného množství rtuti jsou uvedeny v g/t instalované výrobní kapacity chloru. 6) Uváděné přípustné hodnoty jsou mezní.
Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví v zemědělské půdě tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků.
Vyhl. č. 221/2004 Sb. v příloze č. 2 stanovuje „Seznam nebezpečných látek a přípravků, jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno“ a pod bodem 19. uvádí omezení použití sloučenin rtuti následujícím způsobem:
Protokol o těžkých kovech k LRTAP konvenci, který vstoupil v platnost 29. prosince 2003.
| CZ-NACE | Průmyslový obor/ukazatel | Jednotka | Přípustné hodnoty "p" |
|---|---|---|---|
| 01.46 | Chov prasat | CHSKCrmg/l | 500 |
| 01.46 | Chov prasat | BSK5mg/l | 100 |
| 01.47 | Chov drůbeže | CHSKCrmg/l | 200 |
| 01.47 | Chov drůbeže | BSK5mg/l | 50 |
tags: #znečištění #vody #rtutí #zdroje #prevence