Práce se věnuje specifické ekologické situaci v České republice a nastiňuje největší problémy, jakými je nadměrná ekonomická zátěž, kterou nejvíce pociťují podniky. Věnuje se současné situaci ve kvalitě ovzduší, vody a lesů a popisuje důsledky současného stavu.
Za éry komunismu se stalo životní prostředí doslova „popelkou". Komíny elektráren a dalších velkých podniků chrlily do vzduchu tuny zplodin, řeky byly zamořeny odpadem z továren a z kanalizace měst a vesnic (města jako Hradec Králové, Pardubice, České Budějovice neměla čističku odpadních vod), na divoké a neřízené skládky se ukládal nebezpečný odpad bez zajištění.
Pro celou Evropu je dodnes známým pojmem tzv. „Černý trojúhelník" (část severních Čech, jižní část Polska a NDR), tato oblast patřila ve své době k nejznečištěnějším oblastem v Evropě. Průměrný věk obyvatel byl o pět až sedm let kratší než ve vyspělých zemích. V Praze překročily naměřené exhalace z aut nejvyšší hodnoty na světě (překonaly „rekord" z Denveru v USA).
Po listopadu 1989 bylo zřízeno Ministerstvo životního prostředí (k 1.1.1990), jeho soustavnou prací s podporou dalších resortů a nevládních organizací se podařilo situaci nejprve zastavit, a pak postupnými kroky zlepšit.
Celkové investice na ochranu životního prostředí vzrostly z 2 493 mil. Kč v roce 1987 na 40 503 mil. Kč v roce 1997. Podíl investic na ochranu životního prostředí na HDP (hrubý domácí produkt) vzrostl z 1,1 % v roce 1990 na 2,5 % v roce 1997.
Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění
Právě v oblasti ovzduší došlo v posledních dvanácti letech k největšímu pokroku. Před listopadem 1989 trpělo ovzduší především znečištěním ze stacionárních (pevných) zdrojů, tedy z elektráren, chemiček a jiných velkých podniků.
Výsledky ve snížení emisí do ovzduší v České republice představují největší dosažený posun v kvalitě životního prostředí na celém světě za tak krátké období (1989 -1998: 79,5% snížení emisí SO2, 79% snížení emisí Nox). V roce 1999 dosáhla Česká republika podle odhadů Českého hydrometeorologického ústavu a Českého statistického ústavu nižších hodnot emisí SO2 na obyvatele, než je průměr zemí OECD a EU.
Na druhé straně v posledních letech stoupá znečištění ovzduší z mobilních zdrojů (automobilová doprava). Především ve větších městech se v místech z intenzivní dopravou stále zvyšují koncentrace oxidu dusíku, organických a tuhých znečišťujících látek v ovzduší. K tomu dále přispívá otěr pneumatik, který může být iniciátorem vzniku alergií u obyvatel měst.
V roce 2001 byl přijat zákon č. 56/2001Sb. o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (ten např. výhledově omezuje provoz starých aut s nevhodnými parametry), v Parlamentu ČR je nyní projednáván Návrh zákona o ochraně ovzduší a ozónové vrstvy a klimatického systému Země. Ten by měl omezit znečištění našeho ovzduší na rozumnou mez.
Do současné doby znala Česká republika jen dva typy likvidování odpadů - jejich ukládání na skládky nebo spalování. Obě metody mají mnoho nevýhod. Tak při spalování vznikají nebezpečné, mnohdy vysoce jedovaté emise. Proto nová spalovací zařízení pro teploty 1200 - 1600 °C vyžadují vysoké finanční investice. Odpad zde nenávratně mizí.
Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody
Při ukládání se může jednat jak o dočasné, tak o trvalé úložiště odpadů. Zde uložený odpad může být ještě v budoucnosti využit. Také takto budované skládky jsou velice nákladné (včetně jejich provozu).
Proto celý resort životního prostředí za podpory ekologických iniciativ podporuje předcházení vzniku odpadů. Ve výrobě přímo u zdroje (šetřením s výrobky, technologickými změnami, recyklací surovin), u spotřebitele - tedy u nás, v každé rodině - především tříděním odpadů, omezováním spotřeby (uvědomělá skromnost).
Obaly - sklo, papír, kov, plasty,. Především plasty nyní prožívají velký rozvoj, jsou užitečné, ale je třeba zajistit jejich opětovné využívání (patří k těm obalům. které je možno dobře recyklovat).
V otázce odpadů přijala vláda ČR již mnohá opatření a k dalším se teprve připravuje. Tak v květnu letošního roku schválila Poslanecká sněmovna Zákon o odpadech. Připravuje se návrh zákona o obalech s dalšími prováděcími předpisy. V této oblasti také žádá Česká republika Evropskou unii o přechodné období v oblasti obalů a obalových odpadů - pro recyklace obalů z plastů a znovuvyužití všech druhů obalů do 31.12.2005.
Evropská unie souhlasila s tím, aby Česká republika měla tzv. Toto přechodné období znamená, že jsme se zavázali Evropské unii, že do roku 2010 je vystavíme a termín je tak dlouhý vzhledem k finanční náročnosti těchto staveb. Přes radikální zlepšení čistoty vod (signalizuje je i to, že se do vodních toků vracejí vydry, raci i lososi) se přesto dále potýkáme s znečištěním vodních toků některými těžkými kovy, mikrobiálním znečištěním a se splachy dusíkatých látek ze zemědělských půd.
Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby
Ve Parlamentu ČR se projednává nový zákon o vodách, který přinese mnoho změn a upřesní zacházení s nadzemními i podzemními zdroji vody (především pitné). Již byl přijat zákon č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví a důležité vyhlášky (např. vyhláška MZ č. 464/2000 , kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních ploch, vyhláška MZ č.37/ 2001 o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a vyhláška MZ č. 376/2000 o požadavcích na pitnou vodu).
V minulých letech zasáhly Českou republiku ničivé povodně. Povodně jsou zcela přirozeným, periodicky se opakujícím jevem. Ovšem poškození lesů, intenzifikace zemědělství , snížení podílu mokřadů a luk a pastvin snížilo schopnost krajiny zadržovat vodu. Proto v nově připravovaném zákonu, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, budou kromě jiného přijata opatření na rozvoj přirozených ochranných prostředků přírody před povodněmi.
Česká republika má v současné době čtyři národní parky (Krkonošský národní park - 35 900 ha, Národní park Šumava - 68 300 ha, Národní park Podyjí - 6 100 ha a Národní park České Švýcarsko - 7 500 ha), 24 chráněných krajinných oblastí. Celkem je chráněno asi 15 % území státu , což odpovídá stavu ve srovnatelných evropských zemích. Kromě toho existuje 1360 chráněných území (přírodní rezervace, přírodní památky).
V resortu životního prostředí probíhají tyto programy:
Ohrožené druhy rostlin a živočichů - zde se ochrana zaměřuje na podporu přirozeného prostředí, kde se tyto druhy vyskytují. Připravuje se novela zákona č. 16/ 1997Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Česká republika se v nejbližší době zapojí do soustavy Natura 2000 Evropské uni, v současné době probíhají přípravné práce (mapování území ČR a vyhodnocování) tak aby návrh území pro soustavu Natura 2000 byl k dispozici k datu vstupu do EU.
V České republice platí v současné době několik základních dokumentů, týkajících se životního prostředí.
Národní program je rozdělen na krátkodobé (rok 2000) a střednědobé (2001 - 2002) priority v přípravách na členství v EU. Zatím platí Národní program z roku 2000 , aktualizovaná verze se připravuje, již ji projednala vláda ČR.
Jedním z úkolů Ministerstva životního prostředí (MŽP) je zajistit úspěšný průběh vyjednávacího procesu s Evropskou unií v oblasti životního prostředí tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro splnění cíle České republiky stát se k 1. lednu 2003 členskou zemí Evropské unie (EU). Aktivity směřující k tomuto cíli začalo MŽP naplňovat již v roce 1999. Byly přijaty některé významné dokumenty, např. Poziční dokument, ve kterém si vláda ČR stanovila vlastně výchozí místo (pozici), ze kterého pak vyjednávala s EU o kapitole 22: Životní prostředí. Dne 1. Června 2001 se podařilo tuto kapitolu uzavřít, ČR a EU přijaly Společnou pozici s výjimkou pro dvě (již výše zmíněná) přechodná období.
V roce 2000 byla Aproximační strategie, kterou vzala vláda ČR na vědomí, nahrazena podrobnými implementačními plány pro jednotlivé směrnice. Implementační plán pro oblast Životní prostředí vláda ČR schválila usnesením ze dne 26. července 2000. Tento plán vznikl ve spolupráci s řadou dalších ministerstev ČR i jiných subjektů a přináší podrobný program převzetí všech článků všech environmentálních předpisů ES.
Předpokladem vstupu ČR do EU je především aproximace (sbližování) a harmonizace (sladění) právních předpisů Evropských společenství (tzv. acquis communautaire). Aproximace v oblasti životního prostředí probíhá již více než dva roky a týká více než 300 legislativních norem Evropských společenství (ES), z nich většina musí být vhodným způsobem transponována (převedena) do české legislativy.
Nejde ale jen o to, zda ten který zákon či nařízení budou přijaty, ale je zapotřebí kontrolovat jejich plnění (případně postihovat jeho neplnění - tzv. vynucování předpisu). K tomu je zapotřebí vytvořit institucionální a rozpočtové zázemí. Vedle toho je zapotřebí mít finanční zdroje pro investiční akce a náklady na provozování vybudovaných zařízení dle požadavků předpisů ES.
Celková suma investičních a provozních nákladů, které bude nutno vynaložit na splnění podmínek pro vstup do EU, činí pro soukromou sféru, obce a stát jako vlastníky nebo provozovatele přibližně 240 mld. Kč.
Legislativní práce probíhají v ČR v souladu s Plánem legislativních prací vlády i se závazky uvedenými v Národním programu přípravy ČR na členství v EU 2000 a v dokumentu EU Přístupové partnerství. V současné době legislativa ČR odpovídá právním předpisům ES přibližně ze 70 %, v mnoha oblastech je nutné přijmout zcela nové zákony nebo novelizovat stávající legislativu.
Vše směřuje k tomu, aby byla veškerá legislativa ES v oblasti životního prostředí transponována (převedena) do českého právního systému do 1. ledna 2003, tedy do referenčního data vstupu ČR do EU. Je ovšem potřeba stále sledovat neustálý vývoj legislativy ES a promítnout novou legislativu ES i do nově přijímané legislativy ČR.
Přes vysokou míru investic do ochrany životního prostředí v ČR v 90. letech (přes 2 % HDP, tzn. 1 mld. EUR ročně) bude splnění závazků ze členství vyžadovat další investice. I se pomocí fondů EU (ISPA, SAPARD, Phare) není pravděpodobné, že by ČR mohla splnit všechny cíle do očekávaného termínu vstupu do EU. Proto ČR požádala o několik časově omezených přechodných období. Původně žádala o sedm přechodných období, ale vzhledem k poslednímu vývoji, výsledkům studií, monitoringu a konzultacím s Evropskou komisí (EK) stáhla počet žádostí o přechodné období na dvě:
Také tento dokument přijala vláda ČR. Státní politika životního prostředí (SPŽP) je programem vlády v a všech resortů v oblasti životního prostředí. Je základním a závazným dokumentem pro vypracování podrobnějších programů v jednotlivých složkách životního prostředí a pro řešení dílčích environmentálních problémů.
Popisuje, jak zavést pohled ochrany životního prostředí do dalších politik, jako je politika energetická, surovinová, dopravní, zemědělská a.j. V současné době je potřeba sladit dohromady priority České republiky s požadavky, které souvisí s nadcházejícím vstupem našeho státu do Evropské unie. Proto také existuje přímá souvislost SPŽP s Národním programem přípravy na členství v EU, s Aproximační strategií pro oblast ,,Životního prostředí" i se Státním programem ochrany přírody a krajiny České republiky.
Dokument SPŽP zahrnuje jednak analýzu současného stavu a poté již konkrétně zpracovává hlavní směry ochrany životního prostředí v rozmezí let 1999 - 2005. SPŽP vzniká v době, kdy stav a vývoj životního prostředí rostoucí měrou ovlivňuje kvalitu života, blahobyt, hospodářská činnost, chování a vztahy mezi lidmi. Přes usilovné snahy odborníků dosud nebylo dosaženo takové kontroly využívání přírodních zdrojů, jejich distribuce a přeměny, aby byl zaručen trvale udržitelný rozvoj a zachování plné rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů.
Obecným rámcem SPŽP je zájem ČR na zlepšení kvality životního prostředí a na prosazování principů udržitelného rozvoje v globálním měřítku. ČR přijímá odpovědnost za stav životního prostředí planety Země, zapojuje se do mezinárodní spolupráce a podporuje aktivity jak na svém území, tak i v zahraničí.
Přechod k udržitelnému rozvoji nemůže vláda zajistit sama. SPŽP je tudíž výzvou k nejširší veřejnosti. Cílem SPŽP jsou měny v chování lidí jako výrobců, spotřebitelů, podpora dalších ekonomických, správních a samosprávních subjektů, církví i spolků v jejich úsilí o zlepšení vztahu k životnímu prostředí, podpora vědy, systematické výchovy a vzdělávání současné i dalších generacím a širší mezinárodní spolupráce.
K velkým mezníkům patří vznik institucí státní správy v oblasti ochrany životního prostředí. V období mezi lety 1991 - 1992 vznikly Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí a Státní fond životního prostředí.
Český ekologický ústav (ČEÚ) doplnil odbornou základnu, tvořenou Českým hydrometerologickým ústavem (ČHMÚ), Výzkumným ústavem vodohospodářským T.G.M., Českým geologickým ústavem (ČGÚ), Geofondem ČR, Českým ústavem ochrany přírody, Výzkumným ústavem okrasného zahradnictví, některými pracovišti České akademie věd a vysokými školami. Vznikly významné nevládní organizace.
Tabulka 1 - Způsob nakládání s odpady v roce 1999
| Způsob nakládání | Podíl |
|---|---|
| Úprava nebo využití fyzikální s chemickými postupy | 13 % |
| Úprava nebo využití biologickými metodami | 15,3 % |
| Zneškodnění spalováním | 0,4 % |
| Zneškodnění spalováním s využitím tepla | 1,2 % |
| Zneškodnění skládkováním | 33,3 % |
| Skládkování | 9,1 % |
| Využití jako druhotná surovina | 26,3 % |
| Dovoz odpadu | 0,2 % |
| Vývoz odpadu | 0,5 % |
tags: #znecisteni #zivotniho #prostredi #seminarni #prace